Schválení pilulkové formy Wegovy může pro Novo Nordisk znamenat důležitý obrat po náročném roce. Firma chce oslovit pacienty, kteří se dosud injekcím vyhýbali.
Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) v pondělí schválil lék na hubnutí Wegovy ve formě pilulky, oznámil dánský výrobce léku, farmaceutická společnost Novo Nordisk. Jedná se o první pilulku na hubnutí svého druhu, kterou americký regulátor schválil, čímž odstartoval novou éru léků na hubnutí, které se běžně podávají injekcí, píše stanice BBC. Zahájení jejího prodeje ve Spojených státech výrobce očekává v lednu příštího roku.
Pilulka užívaná jednou denně je „pohodlnou alternativou“ k podávání Wegovy injekcí, přičemž zajistí stejný úbytek hmotnosti, uvedla Novo Nordisk.
Lék Wegovy FDA ve Spojených státech schválil přímo pro hubnutí, přičemž léky jako Ozempic, které mají podobné účinky redukce váhy, byly primárně schváleny k léčbě cukrovky 2. typu.
Uvedení přípravku v pilulce na trh by mohlo přispět k vyšším tržbám společnosti Novo Nordisk, která zažila náročný rok, píše BBC. Firma čelila poklesu akcií a silné konkurenci na trhu léků na hubnutí ze strany rivalů, jako je americká farmaceutická společnost Eli Lilly.
Lukáš Kovanda: Češi odmítají pohyb. Obezita a „nemoci z pohodlnosti“ je vyjdou dráž než covid
Podle dat společnosti MultiSport Češi stále odmítají ten nejlevnější a nejdostupnější lék – pravidelný pohyb. Více než 60 procent obyvatel má nadváhu, přes 40 procent nesportuje vůbec a téměř každé čtvrté dítě je obézní. Obezita už dávno není hrozbou budoucnosti, ale realitou, která se dotýká nás všech. Prognózy navíc varují: do roku 2035 bude obézní každý třetí Čech. Na vině je pohodlný životní styl, nedostatek motivace a prostředí, které pohybu příliš nenahrává. Nejde tedy jen o individuální selhání, ale o problém celé společnosti.
Česko se ve třetím čtvrtletí letošního roku stalo nejvýraznějším hráčem na trhu fúzí a akvizic ve střední a východní Evropě (CEE). Hodnotou i počtem obchodů Česko nechalo za sebou i výrazně větší trhy, jako je Turecko nebo Polsko. Česko do čela investic žene zejména farmaceutický a zbrojní průmysl. Nejhodnotnějším obchodem v regionu byl prodej Zentivy.
Největší průlom v boji s mužským plešatěním za desítky let hlásí farmaceutická firma Cosmo Pharmaceuticals. Její akcie na švýcarské burze vylétly v týdnu o skoro 50 procent. Strachují se (nejen) turecké transplantační kliniky.
Myslet na budoucnost. To je hlavní téma zimního vydání magazínu Newstream CLUB. Hvězdou magazínu je Rony Plesl, který v rozhovoru poodkrývá velké plány pro další roky, které chce strávit v novém ateliéru za Prahou. Dále si můžete přečíst rozhovor s miliardářem a investorem Michalem Zahradníčkem, který před rokem otevřel fond Life BioCEEd a hledá skryté poklady ve vědeckých laboratořích.
Se svými vizemi budoucnosti se podělí i další výrazné figury českého veřejného dění včetně technologického evangelisty Petra Máry nebo ekonoma a filozofaTomáše Sedláčka.
O zachování hodnot, tradic a budování odkazu hovoří Štěpán Laichter, který opravuje rodový dům na pražských Vinohradech od architekta Kotěry.
Čeští a slovenští dolaroví milionáři prožívají dobré časy. A to nikoli jen kvůli úspěchům v podnikání, ale také díky situaci na trzích, ukazuje nejnovější vydání Wealth Reportu, který ve spolupráci s agenturou Perfect Crowd připravila J&T Banka. Výnosy z akcií se vůbec poprvé staly hlavním zdrojem příjmů, když překonaly i výnosy z podnikání. A co je neméně podstatné: většina respondentů očekává, že dobře bude i nadále, třeba kvůli investicím do private equity. Kam dále tuzemští milionáři investují? I to zjistíte v novém vydání magazínu Newstream CLUB.
Desáté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit opět na jaře.
Související
Šéf Novo Nordisk to balí. Neustál tlak konkurence a investorů
Česko podlehlo mýtu, že firmu jako Agrofert lze vložit do slepého fondu. Ne, možné to není; ani v ČR, ani v USA, kde se to nezdařilo prezidentu Carterovi a Trump už na to zcela rezignoval.
Lidé, kteří nyní žádají, aby premiér Babiš vložil holding Agrofert do fondu, který bude skutečně slepý, žádají vlastně nemožné. Nejde to ani v Česku, ani v zemích typu USA s nepřerušenou tradicí právního státu. Ostatně právě v USA se účinné vložení vlastní firmy do slepého fondu nezdařilo prezidentu Jimmymu Carterovi, přičemž Donald Trump už na něco takového zcela rezignoval. A to přitom právní pořádek USA institut slepého fondu zakotvuje, zatímco ten český tak úplně ne.
Odstřižení Babiše od Agrofertu naráží na limity českého práva
Svěřenský fond má definitivně odstřihnout premiéra Andreje Babiše od Agrofertu. Podle expertů ale české právo takové oddělení ani neumožňuje. Umožňuje totiž poměrně volné nastavení vztahů mezi zakladatelem, správcem a obmyšlenými, což komplikuje úplné vyloučení střetu zájmů. Právníci rozebírají slabá místa celé konstrukce a upozorňují na riziko politického vlivu.
Slepý fond je totiž „slepý“ ze dvou zásadních důvodů. Zaprvé, majetek politika či jiného nositele veřejné funkce v potenciálním střetu zájmu spravují – a na správu dohlížejí – osoby na daných činitelích zcela nezávislé. Už tohle je oříšek. I v USA. Ale stále se jedná o oříšek, který je možné rozlousknout. Byť situace je o něco složitější opět v Česku, kde se v každé specializovanější branži, jak známo, „tak nějak všichni znají“, mají mezi sebou určité vazby. Specializované branže v USA jsou kvůli celkové velikosti tamní ekonomiky i její geografické rozlehlosti daleko početnější, co se příslušných expertů týče, a mnohem méně koncentrované.
Druhý problém: politik nesmí „vidět“
Ale řekněme tedy, že by se i v Česku podařilo zaangažovat do věci plně nezávislé experty. Na řadu přichází druhý problém. Slepý fond je totiž „slepý“ i z druhého neodmyslitelného důvodu. A tím je ten, že politik ani jiný veřejný činitel doslova „nevidí“ – nemůže „vidět“ a vědět – co se s jeho někdejším majetkem ve fondu děje. To je však možné například tehdy, jsou-li obsahem fondu třeba akcie a akciová portfolia, třeba i rozsáhlá. V takovém případě správce slepého fondu po převzetí kontroly nad ním může klidně celé politikovo akciové portfolio rozprodat a nahradit akcie, které ještě politik sám pořizoval, úplně novými, o nichž už nic neví. Protože o nich neví, nemůže být ani ve střetu zájmu. Nemůže ve svých rozhodnutích favorizovat tu či onu firmu nebo sektor z toho důvodu, že by věděl, že vlastní příslušné akcie. Správce skutečně slepého fondu například teoreticky může konkrétní akcie, třeba Applu či Microsoftu, rozprodat, přičemž za utržené peníze nakoupit do téhož fondu podílové listy burzovně obchodovaného fondu, který svým složením odpovídá indexu Standard & Poor’s 500, tedy vyjadřuje výkonnost hned pěti stovek nejvýznamnějších firem v USA. Přičemž politik, původní disponent akcií Applu či Microsoftu, se vůbec nedozvídá, že k prodeji došlo, a neví tedy ani, z čeho nový majetek fondu sestává.
Babiš rozhodl. Agrofert vloží do svěřenského fondu RSVP Trust
Premiér Andrej Babiš (ANO) do 8. ledna nevratně vloží holding Agrofert do svěřenského fondu RSVP Trust, který založila poradenská společnost Roklen s právní podporou právní kanceláře DBK. Babiš dále uvedl, že tak učiní do termínu, jak mu stanovuje zákon, tedy do 30 dnů od svého jmenování premiérem.
To je však možné v případě třeba právě akcií či jiných cenných papírů. Lze si to představit také třeba v případě investičních nemovitostí. Těžko však v případě celých firem, zvláště pak tak rozsáhlého holdingu, jakým je Agrofert. Agrofert se řadí mezi deset největších českých firem, má hodnotu kolem 100 miliard korun a přes 30 tisíc zaměstnanců. Prodávat Agrofert není jako prodávat rohlík na krámě nebo podobně anonymně a likvidně akcii typu Apple na burze. Holding typu Agrofert není nahraditelný, není zaměnitelný. Nelze jej prodat a nahradit holdingem jiným, jako je možné v mžiku nahradit akcii Applu akcií jinou.
Prodej nelze utajit a není rychlý
Případný chystaný prodej tak rozsáhlého holdingu, jakým Agrofert je, lze těžko utajit, zvláště ne v onom malém českém rybníčku. Věděl by o něm velmi pravděpodobně i původní majitel, i kdyby nechtěl. Firma v hodnotě stovky miliard korun a s desítkami tisíc zaměstnanců, rozkročená napříč několika obory, není příliš likvidní, tedy není snadno zpeněžitelná. Může trvat roky, než se kupec najde.
Právě obtížná zpeněžitelnost holdingu typu Agrofert představuje objektivní důvod, proč nemusí být uspokojivým řešením možného střetu politika dokonce ani prodej takové firmy ještě před jejím začleněním do slepého fondu. Vždyť politik, uchází-li se o hlasy voličů v demokratických volbách, předem neví, zda ve volbách uspěje, či ne. Pokud je tedy zároveň velkopodnikatelem, těžko se může zbavit svého majetku předem. Proč by se jej zbavoval, když třeba ani nebude zvolen? Pokud ve volbách uspěje a má převzít veřejnou funkci, ocitá se přirozeně v časovém presu. Měl-li by rozsáhlý holding typu Agrofertu prodávat v krátkém časovém okně v době mezi uspěním ve volbách a převzetím veřejné funkce, kvůli jeho obtížné zpeněžitelnosti objektivně nemusí uspět. Nemusí najít kupce. A pokud se kupec najde, může využít časového presu, v němž se prodávající nachází, a zatlačit, aby novopečený politik, končící velkopodnikatel, prodával hluboce pod cenou. V takovém případě je velkopodnikatelova svoboda nakládat se svým majetkem již natolik okleštěna, že se stává naléhavou otázkou, zda fakticky není nevylučován z demokratické soutěže.
Nakonec rozhoduje volič
Na všechny eventuality života v demokracii zkrátka paragrafy napasovat nelze. Rozhodujícím posuzovatelem ovšem nakonec stejně nemají být právníci a soudy, nýbrž volič sám – nejvyšší suverén demokracie je přece lid. Volič ví, komu dává svůj hlas. Pokud velkopodnikatel dostal ve volbách tolik hlasů, že uspěl, je to vlastně signál, že pro podstatnou část svrchované veřejnosti není jeho potenciální střet zájmu to nejpodstatnější. Skutečně vyzrálým řešením tak není diskvalifikovat velkopodnikatele z politické soutěže předem, ale prohlubovat politickou a společenskou osvětu obyvatelstva. To je ale úkol, který začíná u každého z nás. Marná sláva, demokracie je ve své podstatě o odpovědnosti. O odpovědnosti za vlastní hlas. Má-li někdo jiný příliš zasahovat do toho, komu svůj hlas dát můžeme a co z toho všechno může a nemůže plynout, postupně o ryzí demokracii jít přestává.
Dalibor Martínek: Babiš bude řídit stát jako firmu. Takže nás zaprodá, jako Agrofert
Často se mi vytýká, že říkám, že by se stát měl řídit jako firma. No, možná bych měl říkat, že je lepší řídit stát jako rodinnou firmu, anebo ještě líp, že by stát měl do jisté míry fungovat jako rodina. To jsou slova Andreje Babiše z jeho knihy O čem sním, když náhodou spím. Aktuálně na Aukru k dostání za hezkých 18 korun.
Ostatně, vkládat celé firmy – ne jen akcie, tedy drobné podíly ve firmách – do slepého fondu se v souladu s jakýmsi paragrafovým ideálem, nikoli nutně ideálem ryzí demokracie, nedaří ani ve Spojených státech. Vždyť se to nepodařilo ani třeba prezidentu Jimmymu Carterovi. Ten rodinný arašídový byznys, jemuž šéfoval od začátku 50. let, obratem i počtem zaměstnanců o několik řádů menší než Agrofert, převedl do „slepého fondu“ krátce před inaugurací v lednu 1977. Fond spravoval jeho dlouholetý přítel, atlantský právník Charles Kirbo. Carter zůstal vlastníkem, ale neměl kontrolu nad každodenním chodem firmy. Ve skutečnosti tedy nešlo o fond slepý, ale „krátkozraký“.
Carter po celou dobu věděl, co je jeho obsahem. A správcem fondu rozhodně nebyla osoba na něm nezávislá, naopak. Přitom Carter sám roku 1978 podepsal zákon o etickém jednání ve funkcích federální administrativy, který ustanovil institut kvalifikovaného slepého fondu. Tím však fond spravovaný jeho přítelem Kirbem nikdy nebyl. A je vlastně nemožné, aby byl. Protože Carter zkrátka nemohl zapomenout, že rodinný arašídový byznys do fondu vložil – to by musel být nepříčetný, aby něco takového zapomněl, což by jej z prezidentské funkce právem diskvalifikovalo, takže by ani převod do slepého, spíše však krátkozrakého fondu řešit nemusel. Carter svůj arašídový byznys prodal teprve roku 1981, krátce poté, co v Bílém domě skončil.
Slepý fond může snižovat transparentnost
Zřízení slepého svěřenského fondu paradoxně může znamenat ztrátu transparentnosti. Politik se totiž svěřením majetku takovému fondu i v pokročilých západních demokraciích vyvazuje z povinnosti přiznávat svůj majetek veřejnosti, neboť majetek svěřený fondu formálně přestává být jeho. Veřejnost tak je vlastně zřízením fondu „oslepena“ také, neboť přestává mít vhled do vývoje politikova majetku. Pokud přitom politik počítá s tím, že nad majetkem ve svěřenském fondu opět získá kontrolu po skončení veřejné funkce, ztrácí veřejnost kontrolu nad majetkem, který přitom zase jednou politikův celý bude.
Závěr: „zaslepit“ Agrofert nelze
Zaslepit fond, do nějž vkládá svůj majetek Babiš, vlastně nejde, i kdyby to český právní pořádek plně umožňoval. Žádat tedy něco takového je nesmysl. Babiš ví a bude vědět, že obsahem fondu je pořád Agrofert – a že tento majetek po jeho smrti připadne dětem. Babiš naopak zachází dále než četní politici na Západě, kteří využívají institutu slepého svěřenského fondu, a to v tom, že se na rozdíl od nich svěřovaného majetku vzdává nevratně.
V době covidu se prodej letenek propadl o 95 procent. Nyní se opět stává lukrativní branží. Kiwi.com si z těžké doby odnesl poučení, musí se soustředit na garance pro cestující. Když je nějaký let zrušen, Kiwi nyní garantuje náhradní řešení. „V letošním roce rosteme,“ říká Michal Šindelář, viceprezident kiwi.com. Podobný vývoj čeká i v příštím roce. Stálicemi zůstávají pro Čechy Španělsko nebo Itálie. Objevují se ovšem i nové hvězdy, nyní například poněkud nečekaně Kolumbie.
Shrnutí rozhovoru
Kiwi.com stabilizovalo byznys po krizových letech díky dohodě s Ryanairem a výrazným investicím do služby Guarantee, která staví na garancích pro cestující například při rušení letů. Až polovina klientů je ochotna si za tyto garance připlatit. Kiwi masivně využívá umělou inteligenci v zákaznické péči, kde automaticky řeší většinu požadavků, a připravuje změny ve vyhledávání, které mají zjednodušit plánování cest. Podle viceprezidenta Michala Šindeláře Kiwi letos roste a stejný trend čeká i v příštím roce.
Jak se pro kiwi.com vyvíjí letošní rok?
Z pohledu investic, které jsme vložili do produktů, nám dělá radost, jakým způsobem vzrůstá spokojenost zákazníků, především se službou Guarantee. V posledních měsících se nám daří růst rychleji, než jsme očekávali na konci léta. Na našich letošních investicích budeme stavět i v roce 2026.
Program Guarantee jste rozjeli v loňském roce. Loni jste také uzavřeli dlouho očekávanou dohodu se společností Ryanair o poskytování služeb. Jak se tyto novinky projevily v chodu firmy?
Oproti minulému roku rosteme. Podepsání smlouvy s Ryanair byl pro nás jedním z klíčových kroků, který se pozitivně projevil ve stabilizaci našeho byznys modelu. Nyní se můžeme víc soustředit na kroky, které posouvají náš byznys kupředu a nemusíme se zabývat zbytečnými spory. Guarantee, službu, kterou jsme spustili v červnu loňského roku, je nutno chápat jako investici, která se nám vyplácí v dlouhodobém horizontu. Lidé, kteří si u nás tuto službu kupují, se k nám asi o jednu třetinu víc vracejí. Rosteme a růstem skončíme letošní rok a věříme, že tak bude pokračovat i rok příští.
Guarantee navyšuje cenu za letenku, zároveň slibujete jistotu, že když nějaký spoj vypadne, dostane klient náhradu. Jak lidé na tento program reagují, kolik procent ho využívá?
Nejvíc se to projevilo v době covidu. Zjistili jsme, že hlavní obavy cestujících se dají zahrnout do tří témat a na nich jsme produkt postavili. Za prvé, člověk přemýšlí, zda využil nejlepší nabídku, kterou mohl využít. Za druhé, u zákazníků panuje obava, zda mají během cestování dostupné všechny informace, zda mají u sebe všechny dokumenty, zejména palubní lístek.
Největší obavou je, co se stane, když se něco pokazí, typicky, když se zpozdí nebo zruší let. To jsou tři hlavní oblasti, okolo kterých jsme vybudovali naši garanci, kde velmi transparentně dáváme najevo, za jakou cenu si tuto službu lidé kupují. Za zákazníky děláme automaticky online check-in, nenecháváme na nich, aby si museli vyhledávat, jak přesně dokončit check-in na stránkách aerolinky, kdy se toto okno otevírá a jak se liší napříč leteckými společnostmi. Nejpodstatnější je garance, že když se lidově řečeno cokoli pokazí, tak kiwi.com je schopné lidem poskytnout dostatečnou kompenzaci jak už pro to, aby se dostali do finální destinace, nebo aby mohli změnit své plány během cestování.
Lukáš Kovanda: Letenky z Česka by mohly zlevnit až o patnáct procent
Převzetí tuzemské aerolinky Smartwings ze strany tureckého nízkonákladového dopravce Pegasus mohou oddálit regulační orgány. V celé EU jsou totiž stále častěji slyšet obavy z neblahého dopadu konsolidace v sektoru letecké dopravy na konečného zákazníka. Pokud však platí slova Pegasusu, lze spíše čekat zlevnění letenek; charterové lety z Prahy či Brna mohou být po nějaké časem až o 15 procent lacinější, než pokud ke spojení zmíněných dopravců nedojde.
Jak se program Guarantee projevil v byznysu kiwi? Kolik lidí je ochotno si za tyto služby připlatit?
Když zákazníkům ukážeme dvě možnosti vedle sebe, kdy jedna je Guarantee, a vedle ní zobrazíme levnější možnost přejít na stránky aerolinky a bookovat si let tam, tak až padesát procent zákazníků si vybírá naši službu.
Je to pro kiwi.com byznysově přínos, nebo trochu oběť, ve prospěch marketingu?
Je to strategicky nejdůležitější věc, do které investujeme. I z pohledu čísel je to pro firmu přínos.
V listopadu bylo v USA přerušeno šest procent letů, Belgie zavřela dvě letiště, v Bruselu a v Lutychu. To už bude běžný stav, tyto výpadky v cestování?
Výpadky byly i na Blízkém Východě, na jaře ve Španělsku a částečně v Portugalsku kvůli blackoutu. I to jsou situace, při kterých naše služba pomáhá. Je to pro nás „drahá sranda“. Musíme si být jisti i z pohledu nákladů, že je to pro nás udržitelné. Při sledování chování zákazníků, jak se k nám vracejí, věříme, že je to služba, která nás odlišuje od konkurence a která reaguje na samou podstatu obav lidí při cestování.
Jak přemýšlíte o byznys plánu těchto služeb do budoucna, abyste nedělali jenom „drahou srandu“? Pomáhá například umělá inteligence?
Rád na podobné otázky odpovídám, že v kiwi.com nepoužíváme slova jako AI, umělá inteligence nebo strojové učení jenom za účelem, aby byly zmíněny a abychom ukázali, že s technologiemi také pracujeme. U nás se používají kvůli reálnému řešení zákaznického problému. Umělá inteligence, stejně jako v jiných oborech, je poslední rok na vzestupu i u kiwi.com. Vlajkovou lodí v tomto směru je zákaznické středisko. Aktuálně je sto procent zákaznických kontaktů směřováno na umělou inteligenci a osmdesát procent je s její pomocí vyřešeno.
Osmdesát procent znamená, že není nutný žádný zásah našich agentů k tomu, aby se zákaznický požadavek vyřešil až do samotného konce. Nejde jen o poskytování informací, ale i o změny v rezervaci či řešení jakýchkoliv jiných situací. Umělá inteligence nám pomáhá, jak zefektivnit interní produktové týmy a především zákaznické centrum, kde jde ruku v ruce zvyšování efektivity s růstem kvality služeb.
Jak ušetřit na letenkách? Nejlevnější jsou v úterý a ve středu, říká šéf nové cestovky
Flexibilita místo katalogů a předem nakoupených kapacit – to je model, na kterém staví Flexi Tours. Díky vlastnímu datovému systému dokáže klientům ušetřit tisíce korun, především na letenkách, a nabídnout aktuální ceny v reálném čase. „ Z našich dat víme, že nejlepší ceny letenek jsou s odletem v úterý nebo ve středu, takže i tohle se promítne do našich cen,“ říká Stanislav Bartoška, zakladatel a šéf cestovní kanceláře Flexi Tours.
Kde je kromě rozvoje zákaznických služeb potenciál progresu kiwi.com?
Rozdělil bych to. Jedna větev je asi očekávaná, tedy že budeme pokračovat ve zlepšování zákaznické spokojenosti. Kde však, při osmdesáti procentech automatizace, narážíme na strop, co ještě dává smysl, abychom automatizovali.
Příští rok očekáváme další rozmach ve využívání AI produktů a vzrůstající očekávání zákazníků, že je budou umět využít na platformách, které znají. Jinak řečeno, aktivně pracujeme na tom, a bude to začátek příštího roku, kdy náš vyhledávač bude schopen požadavky zákazníků promítnout do vyhledávání. Kiwi.com má silný vyhledávač. Pro někoho možná až moc silný. Jeho limitace spočívá především v jeho komplexnosti. Když máte specifické požadavky, vyžaduje to hodně klikání a nastavování parametrů. V budoucnu zadáte poměrně obecný požadavek, on se v pozadí přeloží do samotného vyhledávání a budeme tak zkracovat dobu potřebnou k nalezení žádaného spojení.
Směřují všechny tyto technologické posuny k tomu, abyste zvětšili svůj podíl na trhu s vyhledáváním letenek?
Je to tak. Všechny naše investice vedou k tomu, abychom dále rostli a dříve nebo později navyšovali naše postavení na trhu. Cesta, kterou jsem zmiňoval, může být jednou z těch, které odliší kiwi.com od ostatních hráčů na trhu. Když se nám podaří trefit se do očekávání zákazníků, ukrojíme si větší kousek z našeho primárního trhu, což je evropský region.
Kiwi prošlo za poslední léta výraznou změnou majetkové struktury. Hlavním akcionářem se stal americký fond General Atlantic, většina původních investorů své podíly prodala. Jaká je strategie? Je to vyrůst a prodat?
Je to pravda. Jsme z více než padesáti procent vlastněni americkou společností. Spolupráce s vlastníky je extrémně blízká. Považujeme General Atlantic za strategického investora. Aktuálně je naší strategií organicky růst. Mít kontrolu nad interními investicemi, do jakých produktů míří a na jaké trhy se zaměřujeme. Pro nás byl vstup tohoto investora krátce před covidem velmi vítaný. Po nástupu covidu nám spadly tržby o víc než 95 procent. Mít za sebou v takové době silného partnera pro nás bylo velmi důležité. Dřív nebo později se nám podařilo vyplatit všechny refundace. Byl přitom velký problém tyto prostředky „vymámit“ z aerolinek. Refundace z doby covidu už jsou patrně uzavřená kapitola.
Šéf Kiwi Oliver Dlouhý: Každý týden slavíme rekord. Lidé zase začali létat
Teprve čtyřiatřicetiletý šéf a spolumajitel Kiwi.com Oliver Dlouhý prošedivěl. Jeho rychlý způsob života na něm začíná být vidět. Firmu na vyhledávání nejlevnějšího leteckého spojení založil přesně před deseti lety. Stal se shooting star, člověkem, kterého ostatní sledují. Obrat jeho firmy se počítá v desítkách miliard korun. Koruny ale Olivera nezajímají, jeho byznys se sídlem v Brně je globální. Nejúspěšnější český start-up však dostal s covidem těžkou ránu. Lidé zaplatili, ale neletěli. Firma proto musela peníze vracet ze svého. Trvalo jí to, hledala peníze. Letecké společnosti nechtěly peníze za letenky vracet. Nyní je Kiwi zpět. A opět skvěle jede.
Jakou částku jste museli klientům za neuskutečněné lety vrátit?
Podstatnou část těchto prostředků jsme vyplatili z vlastní kapsy. Udělali jsme za tím tlustou čáru. Přes tuto hořkost se nám během této doby podařilo zvětšit tržní podíl, takže to bylo takové hořkosladké. Možná toto období stálo u vzniku služby Guarantee - cokoliv je pro zákazníka problematické, snažíme se na to reagovat.
Jsou tu Vánoce. Jak rostou ceny letenek, o jaké destinace je aktuálně největší zájem?
Vždy se tak trochu usmíváme faktu, že ať je jakákoliv část sezony, jsou tři destinace, kam Češi létají. Je to Španělsko, Itálie a v poslední době roste Velká Británie. To jsou i vánoční destinace. Obecně čekáme i pro celý příští rok růst leteckého průmyslu. Podle dostupných dat to bude o tři až čtyři procenta. Věříme, že i nám budou pomáhat v organickém růstu.
V poslední tiskové zprávě uvádíte jako jakousi perličku nárůst zájmu o lety do Kolumbie o 250 procent. Co to má znamenat? Je to nový trh? Nebo se narkomafie vrací domů? Anebo si tím směrem deset Čechů koupilo letenku?
Absolutní čísla jsou samozřejmě nižší než třeba u Itálie, kde se bavíme o desetitisících lidech, ale z našich zkušeností vyplývá, že to ukazuje trend do budoucna, kam budou Češi létat. Například loni se takto vyšvihla Albánie, nejprve rostla o stovky procent, a letos už se stabilním podílem patří mezi nejoblíbenější destinace.
Lidé už zase létají. Prodejce letenek Kiwi.com se po čtyřech letech vrátil k zisku
Český prodejce letenek Kiwi.com se loni po čtyřech letech ve ztrátě dostal zpět do ziskového hospodaření, zisk činil 1,13 milionu eur (28,4 milionu korun). Tržby se podařilo zvýšit o pětinu na 293 milionů eur (7,4 miliardy korun), uvedla mluvčí firmy Daniela Chovancová. Společnost těžila z rostoucího zájmu o cestování.
