Vstoupit na kapitálové trhy nebylo nikdy jednodušší. Stačí pár kliknutí v mobilní aplikaci a člověk se může stát spolumajitelem největších světových korporací. Tato snadná dostupnost však s sebou nese i určité riziko: pocit, že investování je jednoduchá hra, ve které nelze prohrát. Opak je pravdou. Budování kvalitního akciového portfolia je dlouhodobý proces, který spíše než sprint připomíná maraton. Vyžaduje disciplínu, neustálé vzdělávání a především schopnost odolat emocím v momentech, kdy trhy klesají.

Úspěšný start začíná ujasněním si vlastních cílů a časového horizontu. Předtím, než se vůbec zrealizuje první nákup akcií, by měl mít investor jasno v tom, kolik prostředků si může dovolit postrádat a jakou míru kolísání hodnoty svého majetku psychicky unese.

Investování na akciových trzích není vhodné pro každého a rozhodně nejde o „bezpečnou“ cestu k rychlému zbohatnutí. Jde o rizikovou aktivitu, která může vést k citelným finančním ztrátám, pokud se k ní přistupuje bez dostatečné přípravy.

Jak vybírat společnosti do portfolia?

Zkušení investoři se při výběru konkrétních titulů neřídí jen intuicí nebo tipy ze sociálních sítí. Základem je analýza fundamentů společnosti. To znamená sledovat, jakým způsobem firma vydělává peníze, jakou má pozici na trhu vůči konkurenci a zda je její dluhové zatížení udržitelné. Důležité je pochopit tzv. „příkop“ (moat) – tedy konkurenční výhodu, která firmu chrání před ostatními hráči v oboru.

Při studiu historických dat a výkonnosti jednotlivých titulů je však nutné mít na paměti zásadní pravidlo: Minulá výkonnost finančních instrumentů ani historické výzkumy nejsou zárukou ani spolehlivým indikátorem budoucích výnosů. To, že se určité akcii v posledních deseti letech dařilo, neznamená, že se jí bude dařit i v budoucnu. Tržní podmínky se mění a investor musí být připraven na scénáře, kdy realita zaostane za očekáváním.

Rozložení rizika jako základ přežití

Jednou z nejčastějších chyb nováčků je sázka na jednu kartu. Diverzifikace, tedy rozložení investice mezi více různých firem, sektorů a geografických oblastí, je základním nástrojem pro řízení rizika. Pokud investor vloží všechny prostředky do technologického sektoru a tento segment zasáhne krize, jeho ztráty budou drtivé. Pokud však portfolio obsahuje i tituly z energetiky, zdravotnictví nebo spotřebního zboží, mohou zisky v jedné oblasti kompenzovat poklesy v jiné.

Kromě klasických akcií se dnes často využívají i ETF (veřejně obchodované fondy), které umožňují nákup celého koše akcií najednou. Pro ty, kteří hledají specifičtější nástroje, existují i CFD (rozdílové smlouvy). Zde je však nezbytná maximální obezřetnost.

Varování ESMA: Rozdílové smlouvy jsou komplexní nástroje a v důsledku použití finanční páky jsou spojeny s vysokým rizikem rychlé finanční ztráty. U 74–89 % účtů retailových investorů došlo při obchodování s rozdílovými smlouvami ke vzniku ztráty. Měli byste zvážit, zda rozumíte tomu, jak rozdílové smlouvy fungují, a zda si můžete dovolit vysoké riziko ztráty svých finančních prostředků.

Postupné budování a disciplína

Portfolio se nemá stavět naráz v jeden den. Strategie pravidelných nákupů (tzv. Dollar Cost Averaging) pomáhá průměrovat nákupní cenu a snižuje stres z toho, zda investor „trefil“ dno nebo vrchol trhu. Tento přístup vyžaduje platformu, která je intuitivní a nabízí širokou škálu nástrojů. Mezi takové patří například XTB, která investorům poskytuje přístup k tisícům akciových titulů z celého světa a analytické zázemí pro jejich vyhodnocování.

Každý investor je však individuální bytost s odlišnými potřebami. Neexistuje univerzální strategie, která by vyhovovala všem. Někdo preferuje dividendové tituly pro pravidelný příjem, jiný hledá růstové akcie s vyšší volatilitou. Vždy by se však mělo jednat o rozhodnutí podložené odbornou přípravou, nikoliv o hazard. Akciový trh dokáže být štědrý k těm, kteří mají jasný plán a rozumí rizikům, ale dokáže být velmi neúprosný k těm, kteří podcení přípravu a přecení své schopnosti.

Nejpodivnější ropná firma světa. Inkasuje miliardy, aniž by vytěžila jediný barel

Trhy

Ropa zdražuje a energetické firmy vydělávají. Jenže jedna z nejvýkonnějších „ropných“ akcií posledních let vlastně žádnou ropu netěží. Texas Pacific Land vrty neprovozuje. Vlastní půdu – a inkasuje podíl z toho, co na ní vytěží jiní. Investorům tak nabízí zvláštní mix: stabilní příjmy bez nákladů, ale zároveň drahý růstový příběh.

Zdeněk Pečený

Přečíst článek

Zbrojařské akcie ztrácejí dech. Investoři chtějí vidět zisky, ne jen války

Trhy

Rychlý růst evropských akcií obranného průmyslu se zastavil. Investoři nyní čekají na důkazy, že rostoucí vojenské výdaje se skutečně promítají do zisků firem.

nst

Přečíst článek

Narazily akcie Nvidie na strop? Ani příslib obřích tržeb s nimi nehnul, přitom jsou relativně výhodné

Trhy

Nejhodnotnější veřejně obchodovaná společnost světa začíná mít problém. Investoři přestávají masivně nakupovat její akcie, což může být dílem vina přílišného nacenění, dílem sentimentem na trhu. S akciemi příliš nedokázaly pohnout ani mimořádně silná očekávání tržeb pro další roky.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Zlato prochází nejprudším výprodejem za více než čtyři dekády a jeho cena se propadla na úrovně, které ještě nedávno analytici nepředpokládali ani na konci příštího roku. Přesto část trhu věří v obrat – historická zkušenost z finanční krize naznačuje, že současný propad může být jen dočasný. Otázkou zůstává, zda se scénář rychlého růstu zopakuje i tentokrát.

Zlato má za sebou nejhorší týden od roku 1983 a padá dále i dnes. Poprvé od roku 2023 sklouzlo do pásma přeprodání.

Prodávalo se dnes i za méně než 4100 dolarů za unci, což je pod úrovní prakticky všech letos expertně odhadovaných cen pro poslední čtvrtletí 2026. Ovšem největší americká banka JP Morgan i dva týdny po zahájení úderu na Írán potvrdila svůj odhad, že zlato letos skončí na ceně 6300 dolarů za unci, 54 procent nad dnešním minimem.

Blíží se tedy čas k nákupu ve slevě?

Pokud je vodítkem třeba situace z podzimu roku 2008, kdy nastala kritická fáze světové finanční krize, pak ano, takový čas se vskutku blíží.

Co se dělo před osmnácti lety?

Zlato nejprve jako „bezpečný přístav“ taktéž nezafungovalo. Jako dnes. Když se v první polovině října 2008 americké akcie dramaticky propadaly v kritické fázi finanční krize, zlato je následovalo a ve dnech 9. až 23. října 2008 ztratilo přes pětinu své ceny – ponořilo se tedy do medvědího trhu.

Za tímto pádem ale z velké části stálo to, co za pádem zlata do medvědího trhu stojí i nyní, tedy nucené prodeje za účelem pokrytí ztrát z jiných investic, zhusta právě akciových.

Investoři, kteří obchodují na dluh, „na páku“, si od brokera půjčují peníze, aby mohli koupit více akcií, než na kolik stačí jejich vlastní zdroje. Za tuto půjčku ručí svými stávajícími investicemi. Pokud ale cena těchto investic, třeba opět akciových, výrazně klesne, klesne přirozeně i hodnota jejich zástavy u brokera. Broker je pak v rámci takzvaného margin callu vyzve, aby doplnili hotovost. Investoři tak ukončují své ziskové pozice, například právě na zlatě, které je i po nynějším propadu meziročně stále o více než 40 procent výše, aby z takto získaných prostředků požadovanou hotovost doplnili.

Zlato padá nejvíc za desítky let. Trhy mění očekávání kvůli válce

Trhy

Ceny zlata i stříbra na začátku týdne výrazně klesají. Zlato se brzy ráno propadlo o více než osm procent a stříbro téměř o devět procent, později se pokles částečně zmírnil. Na trh dál dopadají důsledky konfliktu na Blízkém východě a s nimi spojené obavy z růstu inflace.

nst

Přečíst článek

Tato fáze je však jen dočasná, jak učí světová finanční krize. Před polovinou listopadu 2008 se propad cen zlata zastavil a do 20. února 2009 zlato zhodnotilo o zhruba 40 procent v době, kdy americké akcie ztratily dalších bezmála devět procent (viz opět graf). Zlato tedy jako bezpečné útočiště nakonec zafungovalo, jen se zpožděním, které způsobilo vynucené krytí ztrát v prvních týdnech kritické fáze světové finanční krize.

Přesto je otázkou, zda lze v současnosti po stabilizaci cen zlata čekat jeho hned 40procentní zhodnocení jako na přelomu let 2008 a 2009. Tehdy totiž hrálo žlutému kovu do karet i to, že světová finanční krize byla deflačního rázu, takže centrální banky šly s úrokovými sazbami prudce dolů. To smývalo klíčovou nevýhodu zlata, tedy že žádný úrok, ani jiný peněžní tok nenese. Nyní jde naopak o krizi stagflační, na niž centrální banky budou spíše reagovat navýšením úrokových sazeb, což klíčovou nevýhodu zlata tedy naopak zvýrazní.