Zatímco koaliční strany zahájily předvolební kampaň do sněmovních voleb ve větší míře až později na jaře, opoziční subjekty ji vedou čtyři roky nepřetržitě a relativně brzy intenzitu stupňovaly. Rozdíl byl podle vedoucího katedry politologie brněnské Masarykovy univerzity Otty Eibla citelně znát v létě, kdy se někteří politici místo dovolené setkávali s voliči. V kampani vnímá větší míru hrubosti. Voliči přitom takové chování netrestají, spíše naopak, řekl Eibl.

Strany by podle Eibla měly s voliči komunikovat po celou dobu, jsou v tom však různě úspěšné. „Opoziční strany celé čtyři roky vypráví ten samý příběh. Strany, které musely vládnout, měly více agendy a nemohly jen opakovat, že je něco špatně, takže volební kampaň pořádně začala až později na jaře, což je dobré načasování,“ uvedl.

Kampaň podle očekávání s blížícím se termínem voleb graduje. Dříve ale bylo častější dát si přes léto od politiky pauzu, což se letos nestalo třeba v případě lídra hlavního opozičního hnutí ANO Andreje Babiše. „V uvozovkách pracoval opravdu celou dobu. Do očí bijící kontrast to byl ve chvíli, kdy (premiér a lídr koalice Spolu) Petr Fiala odjel na dovolenou. Kampaň je přitom z velké části stavěná na něm a není zastupitelný. Nestalo by se nic, kdyby odjeli všichni, ale jinde se síly aktivizovaly. Třeba i v SPD nebo Stačilo!,“ míní politolog.

Ukřičenost se stává silnou stránkou

Co se týče negativity, odborník připomíná, že je přirozenou součástí kampaní, a pokud se týká upozorňování na špatnou politiku, může být i užitečným zdrojem informací. Nevnímá, že by byla letošní kampaň nezvykle vyostřená, avšak citelná je podle něj vyšší míra hrubosti prostoupená celou společností. „Ukřičenost se stává silnou stránkou. Když se díváte na debaty, mnohdy jsou to jen urážky, nadávání, ale nic se nedozvíte. A voliči hrubé politiky netrestají, vlastně se jim to líbí,“ poznamenal Eibl.

Za zajímavý považuje nástup Pirátů, kteří odchodem z vlády nyní mohou získat část nespokojených voličů. O ně bude usilovat také opozice, přičemž SPD a Stačilo! podle Eibla míří na ty naštvanější. U koaličních stran se voliči překrývají. „Vidím prostor v lepším zacílení, ale nemyslím, že se to stane ještě při těchto volbách. Do budoucna se ale můžeme asi těšit na víc práce s daty nebo automatizaci. Byl bych rád, aby konečně někdo dělal pořádnou kontaktní kampaň door to door. Je to pořád potkávání se někde, což není tak efektivní,“ dodal.

Francie má vůbec poprvé v historii horší ratingové hodnocení než Česko. Alespoň podle agentury Fitch Ratings. Ta Francii zhoršila rating ze známky AA- na A+. Francie, druhá největší ekonomika eurozóny, tak přichází o rating, jemuž se těší Česko, a klesá na úroveň Malty či Slovinska.

Horší rating Francie znamená, že tato země nyní vykazuje vyšší pravděpodobnost bankrotu veřejných financí než Česko. Děje se tak úplně poprvé v moderní historii. Dosud měla Francie vždy rating lepší, přinejhorším stejný jako Česko.

Situace s veřejným zadlužením je špatná napříč zeměmi OECD, zvláště zlá je ovšem ve třech z nich: v USA, v Británii a právě ve Francii.

V nedávném vydání vyhledávaného podcastu Top Traders Unplugged to říká Louis-Vincent Gave, spoluzakladatel a generální ředitel renomovaného hongkongského finančního domu Gavekal. „Spojené státy a Británie ale stále mají kontrolu nad svými centrálními bankami, takže mohou vlastní dluh monetizovat, Francie takovou možnost kvůli členství v eurozóně nemá,“ dodává Gave.

Právě kvůli nemožnosti monetizace dluhu hrozí podle Gavea Francii dluhová krize nejzávažněji v rámci všech zemí OECD. Tuto hrozbu nyní tedy reflektuje také agentura Fitch zhoršením ratingu.

V pořadí čtvrtý premiér Francie za 14 měsíců má zachránit rozpočet i Macrona

Politika

Francouzský prezident Emmanuel Macron v úterý večer jmenoval novým premiérem současného ministra obrany Sébastiena Lecornua, informovaly agentury Reuters a AFP s odvoláním na Elysejský palác. Dosavadní francouzský premiér François Bayrou podal v úterý demisi poté, co jeho menšinová vláda neustála v pondělí hlasování parlamentu o důvěře.

ČTK

Přečíst článek

Politicky rozdělená země

Francie je navíc politicky rozdělena, což se promítá do situace v tamním parlamentu, který je rozdělen na tři nesmiřitelné frakce. Polarizovaná vnitropolitická situace, nestabilní vlády a vratká pozice samotného prezidenta Emmanuela Macrona, brání prosazení opatření, jež by mohla Francii navést na cestu vstříc stabilizaci a ozdravení veřejných financi. Situace se přitom spíše dále zhoršuje, neboť nejsilnějším politickým uskupením je dle šetření preferencí nyní Národní sdružení Marie Le Penové.

Národní sdružení, někdejší Národní fronta, přitom sice opustilo své hlasité volání po takzvaném frexitu, tedy vystoupení Francie nejen z EU, ale tím pádem i z eurozóny. Podle pozorovatelů chce ale nyní Národní sdružení fatálně rozklížit EU i eurozónu „zevnitř“, čímž je fakticky zlikvidovat.

V sousedním Německu, které je spolu právě s Francií největší ekonomikou eurozóny i EU, navíc v preferencích nově vede Alternativa pro Německo. Vůbec poprvé v historii eura jsou tudíž nejpopulárnějšími stranami dvou nejsilnějších ekonomik eurozóny ty, které si fakticky přejí konec eura. Alternativa pro Německo přímo volá po vystoupení země z eurozóny, což by znamenalo i vystoupení z EU.

Možná dluhová krize Francie, která podle zmíněného Gavea může přijít rychleji, než si lidé i dluhopisové trhy myslí, a k níž může přispět i zmíněné nynější zhoršení ratingu, by pravděpodobnost konce eura nepochybně zvýšila. Politici typu Le Penové by mohli další část francouzské veřejnosti přesvědčit, že země uvízla v pasti eura, bez možnosti zmíněné monetizace dluhu, kterážto situace zemi právě dovedla do dluhové krize.

Francouzská dluhová krize by byla „vodou na mlýn“ i Alternativě pro Německo. Minimálně kvůli tomu, že by s sebou stáhla celé euro a citelně zvýšila náklady půjčování i německé vládě. AfD by tak mohla snáze akcentovat nebezpečí zespolečenštění dluhu napříč eurozónou i Evropskou unií. Další část Němců by se přiklonila k pohledu, že sdílením eura přebírají odpovědnost za francouzské dluhy, proti nimž byly ty řecké z doby tamní dluhové krize před patnácti lety naprosto titěrné.

Lukáš Kovanda: Z Prahy je skanzen. I v Brně a Bratislavě mají vyšší budovu

Názory

Z Česka a Prahy zvláště se stal skanzen, i Brno či Bratislava mají vyšší budovu, o Varšavě ani nemluvě. Top Tower a Černého „vrakodrap“ to ale mohou začít měnit.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Obavy investorů

Rozklížení eurozóny a EU se alespoň v jisté míře stále obávají také mezinárodní investoři. Americká společnost Intercontinental Exchange, vlastník největší burzy světa, té newyorské, totiž v té souvislosti minulý měsíc Evropské unii zasadila bolavý políček. Odmítla společnému dluhu EU přiřknout stejné postavení, jaké má samostatně dluh jednotlivých zemí EU. Brusel si tak ve jménu EU půjčuje za jinak stejných podmínek dráže než jednotlivé země EU.

To logicky snižuje apetýt třeba takových Němců po společném eurounijním půjčování. Totiž nejen, že tím přebírají potenciální problémy předlužených zemí typu Francie, ale ještě navrch je to i bez toho nákladově více zatěžující. Políček ale také znamená, že světová investorská obec stále zcela nevěří, že Evropská unie je dlouhodobě plně a neotřesitelně udržitelný projekt. Proč by jinak žádali za půjčení Evropské unii vyšší výnos než za půjčení jednotlivými státům EU, za jinak stejných podmínek?

Podle Gavea by se francouzská dluhová krize rozlila také do dluhopisů dalších zemí eurozóny, včetně právě Německa, takže mezinárodní investoři by začali ve vyšší míře hledat spásu opět v amerických dluhopisech, i přes vysoké zadlužení USA. Administrativě amerického prezidenta Donalda Trumpa by tím pádem znatelně klesly náklady obsluhy dluhu. Podle Gavea je tak možná dluhová krize Francie scénářem, který opodstatňuje již nyní investici do amerických vládních dluhopisů, přestože reputace Ameriky je kvůli Trumpovu zavádění bezpříkladně vysokých cel mezinárodně otřesena.

Spoluzakladatelem a hlavním ekonomem Gavekalu je Anatole Kaletsky, někdejší ekonomický novinář magazínu The Economist, Financial Times, The Times i agentury Reuters. Roku 2012 byl jmenován do čela Institutu nového ekonomického myšlení, u jehož zrodu v době globální finanční krize stál coby ústřední financiér finančník George Soros nebo bývalý šéf americké centrální banky Paul Volcker.