Zlato se od konce minulého pracovního týdne postupně řítí dolů. Proti rekordní výši ztratilo již 20 procent, pozvolna tak vstupuje do medvědího trhu. Bloomberg upozorňuje, že se aktuálně zlato stalo volatilnějším aktivem než bitcoin a zároveň je jeho cena nejméně stabilní od finanční krize v roce 2008. Potvrzuje se tak, že se zlato stalo hračkou v rukou spekulantů. A kdo na tom prodělá? Drobný investor.

Ta situace bývá při splasknutí bubliny podobná. Poté, co cena nějakého aktiva dosáhne vrcholu, začnou noční výprodeje. Na trhu se tak objeví přebytek nabídky, která neodpovídá poptávce, logicky se tak začne snižovat cena za prodej. Co by dříve trvalo dny, uskuteční se v dnešní době v řádu minut. A kdo nestíhá prodat včas, sleduje, jak se cena jeho expozice zmenšuje a zmenšuje. A k tomu se modlí, aby ten pád už nastal.

Tady nastává psychologicky nejzajímavější moment: kdy prodat? Věřím dostatečně v sílu aktiva? Má základy, nebo to je spekulativní bublina? A co když to je kombinace obojího? Má dané aktivum potenciál se zase vrátit k rekordním?

Právě tento okamžik nyní prožívá řada investorů, kteří v posledních letech vsadili na zlato. A ten psychologický handl opravdu není jednoduchý.

Proč padá zlato, stříbro i bitcoin? Warsh zjevně Trumpovi slíbil „zázraky na počkání“

Názory

Za propadem cen zlata, stříbra i bitcoinu stojí především fundamentální změna očekávání kolem americké měnové politiky. Kevin Warsh, kterého prezident USA Donald Trump vybral do čela americké centrální banky, plánuje posílit dolar tak, aby byl dlouhodobě udržitelný a potenciálně se stal dokonce deflační měnou. Tím by z velké části odpadla potřeba investovat do jiných deflačních aktiv, jako jsou zlato, stříbro či bitcoin.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Drobní investoři mají problém

Je téměř jisté, že se zlato a stříbro dostalo do fáze bubliny. Aby takto konzervativní aktiva překonávala i nejspekulativnější finanční nástroje zkrátka není dlouhodobě udržitelné, a zatímco v prvních fázích růstu cena zlata zcela jistě reagovala nejprve na rostoucí inflaci (kterou zcela v souladu s historickým chováním „vstřebala“) a následně reagovala na rozkolísání geopolitických jistot světa, ve vrcholné fázi již šlo spíše o spekulace. A tyto sázky byly značně poháněné tím, že do zlata lze dnes investovat nejen klasicky, ale také přes různé finanční, a dokonce i kryptoměnové nástroje.

Tomu by odpovídal aktuální propad, který je rychlý. Vykazuje horečnost výprodejů, při nichž většinou vítězí velcí hráči. Mají know-how a nástroje na včasný prodej a výběr zisků na vrcholu.

To drobní neboli retailoví investoři, takové štěstí nemívají. A právě jim nyní nastává nejsložitější období. Velmi pravděpodobně na investici do zlata vydělali stovky procent. Jenomže to, kolik si skutečně vyberou, bude záležet nikoli na včasném nákupu, ale na včasném prodeji.

Bitcoin padá na desetiměsíční minimum, trhy svírá nervozita

Trhy

Bitcoin klesl na nejnižší úroveň za posledních deset měsíců. Nálada investorů zůstává křehká v důsledku širších otřesů na finančních trzích a ústupu od rizikových aktiv.

nst

Přečíst článek

Důvody pro růst ceny a proti němu

Co tedy nyní může promlouvat do ceny zlata a jejího vývoje? Nejprve co určitě do toho promlouvat nebude: velké spekulativní sázky na růst ceny zlata. A to je první velký problém pro držitele zlata. Zlato je drahé, a kdo do něj investovat chtěl, určitě tak již udělal dřív. Tím nelze počítat s nárůstem poptávky, která by mohla zlato rychle vrátit k rekordu.

A to je zásadní problém, ačkoli jinak zůstávají v platnosti v podstatě všechny konzervativní důvody pro růst ceny zlata. Svět se totiž zcela určitě nestává přehlednějším a bezpečnějším místem. A ani vlády nijak nepracují na tom, aby se zbavily inflace. A dokud tu bude inflace, pro růst ceny zlata, ale také dalších aktiv, po nichž je poptávka a zároveň je stabilní jeho množství, tu bude dál důvod.

Propad ceny zlata tak lze nedále očekávat. A jen budeme hledat, kde je jeho nová dlouhodobá hodnota. A pak se ukáže, kolik držitelé zlata vlastně vydělali.

„Chtěl bych postavit stadion Sparty,“ říká architekt, který dobývá Ameriku

Reality

„Ten nejdůležitější stadion bych chtěl postavit doma,“ říká architekt Jan Klaška, jenž se z Česka dostal až ke světovým projektům v Americe. V rozhovoru popisuje zákulisí globální architektury, roli investorů i svůj sen spojený se Spartou.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Průzkum: Umělá inteligence má obrovský potenciál. Byznys se jí ale bojí svěřit víc

Zprávy z firem

Umělá inteligence se v českých firmách zabydluje. Zatím ale hlavně jako experiment. Do běžného provozu se projekty dostávají pomalu. Oproti světu je Česko opatrnější.

nst

Přečíst článek

Politická debata o cenách potravin se zvrhla v divadlo. Viníci jsou jasní, řešení méně. Vlastenectví něco stojí a zaplatí to vždy a jenom spotřebitel.

Tomio Okamura objevil svatý grál. Potraviny jsou drahé, protože… protože jsou drahé. A za všechnu tu drahotu mohou zahraniční obchodní řetězce. Řešení? Říct lidem, že by potraviny měly být levné. Ideálně nahlas, na tiskovce, a s výrazem muže, který právě přelstil globální kapitalismus pomocí koaliční rady. K tomu se Okamura chystá právě po jejím příštím jednání, které má potravinový problém vyřešit. Na čemž intenzivně maká ministr zemědělství a odborník nestraník v dresu SPD Martin Šebestyán.

Viník je jasný, řešení symbolické

Recept je jednoduchý a nezbytně vlastenecký. Nejprve se ukáže prstem na nadnárodní řetězce. Ty mají obrovské marže, ty jsou zlé, ty kazí českému lidu chuť na poctivý český rohlík. Pak se navrhne „cenová mapa marží obchodníků“, aby se všichni mohli podívat, kdo na másle, salámu, či pečivu vydělává víc. To je chytré. Ceny sice neklesnou, ale aspoň budeme vědět, proč neklesly.

Druhou ingrediencí Okamurova receptu je antimonopolní úřad. Stačí snížit hranici dominance a úřad bude moci šetřit víc případů. Co přesně pak udělá, není jasné, ale hlavní je ten pocit. Pocit, že se něco šetří. A když se něco šetří, musí se to přece zlevnit. Logika trhu je přece jen taková sofistikovanější verze selského rozumu.

Vlastenectví něco stojí

A teď to nejlepší: ochrana českého trhu. Protože jak známo, když omezíte konkurenci, ceny jdou dolů. Tedy aspoň v politickém vesmíru, kde zásady ekonomie neplatí a rozhoduje názor voliče. Levné dovozy jsou špatné, protože jsou levné a zahraniční. Dražší české potraviny jsou dobré, protože jsou drahé a české. Vlastenectví něco stojí, hlavně tedy spotřebitele.

Dva ze tří Čechů si připlatí za kvalitní potravinu. Chtějí jídlo ze zdejších polí a příběh

Zprávy z firem

Češi stále častěji přemýšlejí o tom, co jedí, a čím dál víc lidí při nákupu potravin sleduje jejich původ a kvalitu. Podle průzkumu agentury STEM/MARK patří mezi nejdůvěryhodnější orientační body značka Regionální potravina, kterou zná 64 procent respondentů. Osm z deseti lidí, kteří si během posledního roku koupili výrobek s tímto logem, se pro něj vrátilo znovu.

nst

Přečíst článek

Zvláštní je, že se v tomhle boji proti chamtivosti řetězců mluví podstatně méně o největších domácích výrobcích potravin. Třeba o holdinzích, které kontrolují celý řetězec od pole přes továrnu až po regál. Ty samé firmy, které dokážou zdražit „kvůli energiím“, „kvůli Ukrajině“, „kvůli inflaci“ a pak už si jen zapomenou vzpomenout na důvod, proč by zase zlevnily.

Agrofert Andreje Babiše, to je takový ideální příklad české potravinové skromnosti. Pěstuje, chová, vyrábí, zpracovává, distribuuje, prodává… a pak se všichni diví, že marže někde po cestě mysteriózně narostou. Ale to nejsou marže, to je optimalizace. A hlavně, optimalizace domácí. Takže je v pořádku.

Celý plán na levnější potraviny tak připomíná dietu, kde si zakážete cukr, ale necháte si dort, protože je domácí. Řetězce se pokárají, o výrobcích se pomlčí, konkurence se přiškrtí a spotřebitel dostane slib. A sliby, jak známo, jsou jediná komodita, která v české politice dlouhodobě zlevňuje.

Peníze tečou internetem. Češi na e-shopech utrácejí jak za covidu

Zprávy z firem

České e-shopy mají za sebou silný rok. Obrat se znovu přehoupl přes 200 miliard korun. Tahounem zůstává elektronika, ale objevují se i nové nákupní trendy.

ČTK

Přečíst článek