Když na ulicích teče krev, je příležitost nakupovat. Tak zní slavné investiční pravidlo. A akciové tituly téměř ve všech sektorech na konflikt na Blízkém východě skutečně reagovaly značným propadem. Pokles akcií se nevyhnul ani těm, u nichž se očekával růst. A kdo na aktuálním vývoji skutečně vyhrál?
Již téměř měsíc vede Izrael a USA válku proti íránskému režimu. A nepřekvapivě to vede ke značné nejistotě na finančních trzích, které i bez aktuálního konfliktu byly značně rozkolísané. Globální investory však děsí krátkodobé i dlouhodobé dopady přiškrcení klíčové dopravní tepny v Hurmuzském průlivu, které žene nahoru ceny ropy a zemního plynu zejména v Evropě a USA. To se následně propíše do koncových cen pro spotřebitele a lze již velmi brzy očekávat nárůst inflace se všemi dopady, které to může mít.
Tento scénář je pro investory dostatečně jednoduchý, proto z trhu stahují velké sumy peněz a trhy propadají. Jasně to vyjadřují slavné indexy zahrnující klíčové firmy jednotlivých zemí. Například široký index S&P 500 obsahující 500 největších veřejně obchodovaných firem USA od začátku konfliktu propadl o téměř pět procent, obdobný evropský index Stoxx 600 dokonce odepsal více než sedm procent, pražská burza oslabila o více než šest procent, ačkoli včerejší oživení část ztrát umazalo.
A neméně zle na tom jsou také asijské trhy, například japonský Nikkei se propadl o více než osm procent, v nejhorších dnech během války ale celkový propad od začátku konfliktu představoval i více než deset procent.
Ropa od začátku roku přidává asi deset procent, přesto akcie těžařů reagují velmi rozdílně. Trh už nesází plošně na růst komodity. Rozhoduje schopnost generovat stabilní cash flow a vracet peníze akcionářům. Energetika se mění z jednoduché sázky na selektivní investiční disciplínu.
Ale padají i další aktiva, u nichž se v podobné situaci tradičně očekává růst. Zlato odepsalo téměř 12 procent, stříbro dokonce 17 procent, ačkoli sázka na ropu zní jako velmi dobrá strategie, její cena natolik kolísá a reaguje na jakoukoli zprávu z války extrémním výkyvem, že je složité na to jakkoli sázet.
A tím paradoxy aktuální situace na burze nekončí. Stabilní růst nezaznamenaly ani akcie firem, které těží, zpracovávají nebo obchodují s ropou. Velmi rozkolísané jsou také akcie výrobců baterií do elektromobilů, po nichž sice roste poptávka, ale u nichž je složité reagovat na zvýšenou poptávku dostatečně rychle.
Možná největší paradox pak představují propady cen akcií zbrojařských firem. Všechny indexy zahrnující tento sektor jsou v posledních čtyřech týdnech v červených číslech. Například americký index Dow Jones U.S. Select Aerospace & Defense Index odepisuje téměř sedm procen, evropský STOXX Europe Total Market Aerospace & Defense Index dokonce osm procent. Vliv na to má jednak drahá ropa, zároveň fakt, že součástí indexu bývají i firmy, které nejsou typicky zbrojařské a na které aktuální situace dopadla také negativně.
Jenomže ani konkrétní zcela otevřeně zbrojařské tituly na tom nejsou nijak slavně. Rheinmetall propadl o více než 11 procent, americký Lockheed Martin navzdory velkým zakázkám z Pentagonu zaznamenal také pokles ceny akcií o necelých pět procent.
Jak to, že zlato nyní nefunguje jako „bezpečný přístav“?
Zlato prochází nejprudším výprodejem za více než čtyři dekády a jeho cena se propadla na úrovně, které ještě nedávno analytici nepředpokládali ani na konci příštího roku. Přesto část trhu věří v obrat – historická zkušenost z finanční krize naznačuje, že současný propad může být jen dočasný. Otázkou zůstává, zda se scénář rychlého růstu zopakuje i tentokrát.
Hledat vítěze, kterému se v posledních týdnech daří a zároveň jeho činnost alespoň částečně souvisí s aktuálním děním, pak je složité. Přesto několik konkrétních titulů najít lze. Optikou celého sektoru je takovým vítězem zejména oblast kybernetické bezpečnosti, která v uplynulých týdnech zaznamenala všeobecný růst. Indexově vyjádřeno to vystihuje například First Trust NASDAQ Cybersecurity ETF, které posílilo o procento. Konkrétními tituly, které rostly, pak jsou například Crowdstrike či Palo Alto (oba + 7 procent).
A pak tu jsou akcie, které mimořádně posilují, protože naplňují představy o tom, jak by měly firmy v podobné situaci fungovat. Jasným vítězem tak je Palantir, dílem cybersecurity, dílem defense společnost, která dodává nejen americké vládě komplexní obranná řešení a analytiky dat. Její akcie posílily o více než 15 procent a dál rostou.
Z oblasti elektromobility to pak je čínská automobilka BYD, která nabízí vývojovou i výrobní vertikálu. Díky tomu posílila o více než 16 procent.
A pak tu je ještě bitcoin, který v posledních měsících sice výrazně propadal a postupně ztrácel status alternativního oběživa pro časy nejistoty. V posledním měsíci ale opět našel část příznivců a posílil o více než osm procent a aktuálně se drží nad hranici 70 tisíc za bitcoin.
Kryptoměny
Bitcoin
Vývoj ceny za posledních 30 dní
—
—
Načítám data…
Data se nepodařilo načíst.
Období: 30 dníPoslední aktualizace: —Zdroj dat: CoinGecko API
Jan Palaščák: Ceny paliv letí nahoru. Co má dělat vláda? Hlavně nic na způsob slovenského bizáru
Co má vláda dělat s drahým benzínem? Hlavně se neopičit po Slovensku, píše ve svém komentáři zakladatel skupiny Amper Jan Palaščák. Výsledkem takových experimentálních zásahů do trhu je podle něj jen chaos, selhání a deformovaný trh.
EGAP pokračuje v ziskové jízdě. Loni skončil v plusu přes miliardu korun a podpořil export za 33,7 miliardy. „Díky zisku můžeme pokrýt více obchodních případů,“ říká šéf EGAPu David Havlíček.
Státní důchod většině lidí na zajištění důstojného stáří stačit nebude. Nová analýza XTB ukazuje, že rozdíly mezi jednotlivými způsoby spoření na stáří mohou po 30 letech dělat i miliony korun.
Státní důchod většině lidí na udržení dnešní životní úrovně stačit nebude. Nová analýza ekonomů XTB Pavla Peterky a Tomáše Maxy ukazuje, že na stáří bude stále důležitější vlastní investování – a že rozdíly mezi jednotlivými produkty mohou po třech dekádách dělat i miliony korun.
Nejlépe z modelových scénářů vycházejí dlouhodobé investice do akciových ETF. Na kratším horizontu do deseti let se ještě dokáže prosadit dlouhodobý investiční produkt, tedy DIP, hlavně díky daňové úlevě. Tradiční penzijní produkty naopak podle analýzy zaostávají, především kvůli nižším výnosům a konzervativnějším strategiím.
Hlavní sdělení studie je přitom jednoduché: pro většinu lidí je důležitější začít včas, investovat pravidelně a hlídat poplatky než spoléhat na státní podporu nebo hledat „dokonalý“ produkt.
Spoření na stáří: kdo má těžkou práci, má nově výhodu
Letošní rok přináší v penzijním spoření důležitou novinku, která se dotkne zaměstnanců pracujících v rizikovém prostředí. Stát jim chce pomoci vytvořit dostatečné finanční zázemí pro dřívější odchod z práce, aniž by si museli zkracovat budoucí starobní důchod. Klíčovým nástrojem se tak stává nový povinný příspěvek zaměstnavatele na penzijní spoření. Jak ale upozorňují odborníci, samotná povinnost ještě nezaručuje úspěch. „Klíčovou roli bude hrát nejen výše příspěvků, ale především správně zvolená investiční strategie a kombinace penzijních a investičních produktů,“ říká finanční poradce společnosti Partners Lukáš Urbánek.
Důvod, proč se otázka vlastního zajištění na stáří stává čím dál důležitější, je podle autorů demografie. Český důchodový systém funguje průběžně: současní pracující platí penze současným seniorům. Jenže seniorů bude přibývat a lidí v produktivním věku ubývat.
Dnes pobírá starobní důchod přibližně 2,35 milionu lidí. Po roce 2030 začnou do penze odcházet silné populační ročníky a podle projekcí může počet důchodců kulminovat kolem roku 2053 na 2,7 milionu. Podíl lidí starších 65 let má do roku 2060 vzrůst z dnešních zhruba 21 procent na 31 procent. V praxi by to znamenalo, že na 100 lidí v produktivním věku připadne asi 60 seniorů, tedy jen zhruba 1,66 pracujícího na jednoho důchodce.
„Současná štědrost systému tak bude dlouhodobě neudržitelná,“ uvádějí autoři analýzy. Vedle tlaku na důchody navíc podle nich poroste i tlak na zdravotnictví.
video
Pražáci si na důchody budou muset připlatit, říká specialista na penze Šmajer
Radíme lidem, aby měli před odchodem do penze zainvestovanou částku v hodnotě poloviny ceny nového bytu v lokalitě, kde bydlí, vysvětluje v pořadu Newstream Byznys Talk specialista na penze a investice společnosti OVB Allfinanz Vojtěch Šmajer.
Studie opakovaně zdůrazňuje, že největší chybou není vybrat „špatný“ produkt, ale nezačít vůbec nebo začít příliš pozdě. Hlavní roli totiž hraje čas a efekt složeného úročení. Ten funguje jednoduše: investor nevydělává jen z původně vložených peněz, ale i z dřívějších výnosů. Čím déle investuje, tím silněji tento efekt pracuje.
Při investici 1000 korun měsíčně a ročním zhodnocení sedm procent vznikne za 20 let asi 520 tisíc korun. Za 30 let už zhruba 1,2 milionu a za 40 let přibližně 2,6 milionu korun.
„Začít včas je tak možná jedno z těch nejdůležitějších pravidel,“ píší autoři.
Čas vydělává nejvíc
Analýza srovnává pět běžných možností, jak se v Česku připravovat na penzi: penzijní připojištění, doplňkové penzijní spoření, akciové fondy, ETF a dlouhodobý investiční produkt.
Z krátkodobého pohledu vychází dobře DIP, tedy daňově zvýhodněný režim pro investování na stáří. Jeho výhodou je možnost odečíst si vlastní příspěvky od základu daně až do limitu 48 tisíc korun ročně. Na horizontu do deseti let právě tato daňová úleva ještě dokáže převážit nad mírně nižším čistým výnosem oproti přímé investici do ETF.
Jenže s delším horizontem se karta obrací. Od zhruba 15 let investování podle modelů začínají dominovat ETF. Důvod je prostý: mají vyšší očekávaný výnos a zároveň velmi nízké poplatky. A právě kombinace výnosu a nákladů rozhoduje v dlouhém období mnohem víc než státní příspěvek nebo daňová sleva.
„Na delším horizontu rozhoduje především výše výnosů a poplatků, nikoli samotný státní příspěvek či daňové zvýhodnění,“ shrnuje studie.
Dalibor Martínek: Důchody, koule na noze české prosperity
Ministr Marian Jurečka oznámil, že průměrný starobní důchod vzroste od ledna o 668 korun. Dosáhne tak téměř 22 tisíc korun. Stát od příštího roku vydá na důchody o 22 miliard korun více, celkem přes 720 miliard korun. Důchody tvoří asi třetinu výdajů státu.
Nejhůře z porovnávaných variant vychází staré penzijní připojištění, tedy transformované fondy. Ty sice nabízejí garanci nezáporného zhodnocení, jenže právě ta je nutí investovat velmi konzervativně. Výsledkem jsou obvykle nízké výnosy, které v dlouhém období nestačí.
O něco lépe vychází doplňkové penzijní spoření (DPS). To těží ze státního příspěvku a daňové podpory, zároveň ale podle analýzy většinou nenabídne takový výkon jako dynamičtější investice do akciových ETF. Navíc velká část účastníků DPS zůstává v opatrnějších fondech, a tím si dlouhodobý výnos dál snižuje.
Výhodou penzijních produktů může být příspěvek zaměstnavatele. Autoři ale upozorňují, že ani ten sám o sobě nevyrovná slabší výkonnost, pokud je produkt příliš drahý nebo zbytečně konzervativní.
Dalibor Martínek: Čeští důchodci ani netuší, jak dobře se mají. Jejich rozmazlování by mělo skončit
Vláda vydala nařízení, že důchodcům přibude k současným penzím v průměru 355 korun měsíčně. Nechme stranou, že o důchodech rozhoduje jakýsi výnos vlády, což trošku připomíná Rakousko-Uherskou monarchii, kdy se život lidí měnil výnosem vrchnosti.
Nejvýrazněji jsou rozdíly vidět na modelových příkladech.
Při investici 1700 korun měsíčně, tedy na úrovni maximálního státního příspěvku u penzijních produktů, vychází po 30 letech varianta ETF o 836 tisíc korun lépe než DPS a o 1,34 milionu korun lépe než penzijní připojištění.
Při investici 4000 korun měsíčně, což odpovídá hranici maximálního daňového odpočtu pro DIP, už jsou rozdíly ještě výraznější. ETF vychází po 30 letech o 2,2 milionu korun lépe než DPS, o 3,3 milionu korun lépe než penzijní připojištění a o 866 tisíc korun lépe než DIP.
A ve scénáři 10 tisíc korun měsíčně, který analýza spojuje se strategií FIRE, tedy finanční nezávislosti a dřívějšího odchodu do penze, je rozdíl mezi ETF a ostatními variantami podle modelu dokonce od 2,49 do 8,67 milionu korun.
Právě u vyšších investovaných částek se podle studie nejvíc ukazuje, že význam státní podpory klesá a rozhodující se stává samotný výnos a výše poplatků.
Finanční poradkyně Iva Flídrová: Na státní penzi již nelze spoléhat
Vláda od letoška umožňuje lidem odepisovat si z daňového základu až 48 tisíc, pokud stejnou částku neprošustrují, ale pošlou ji na dlouhodobé investice. Takzvaný dlouhodobý investiční produkt má být jednou z cest, kterými si lidé zajistí další peníze do důchodu a nebudou jen spoléhat na státní penzi. „Demografický vývoj je jasný, spoléhat na státní důchod nebude do budoucna moudré,“ uvedla finanční poradkyně společnosti 4fin Iva Flídrová v pořadu Svět financí s Trinity Bank na CNN Prima NEWS.
Vedle výnosu jsou druhým klíčovým faktorem poplatky. A právě ty podle autorů investoři často podceňují.
Model počítá u akciových fondů s ročním poplatkem dvě procenta. To znamená, že očekávaný výnos klesne z osmi procent na šest procent ročně. Jinými slovy, poplatky každý rok „ukrojí“ zhruba čtvrtinu výnosu.
Na třicetiletém horizontu dělá tento rozdíl obrovské peníze. Ve scénáři investice 4000 korun měsíčně znamená rozdíl mezi ETF a akciovým fondem přibližně 1,9 milionu korun. U ETF se přitom poplatky běžně pohybují jen v řádu setin procenta. I proto právě tato varianta v dlouhém období vychází nejlépe.
Češi se bojí nesoběstačnosti ve stáří, ale daňově uznatelnou pojistku nevyužívají
Asi nikdo nechce zůstat jednou sám a nesoběstačný. Obávají se toho téměř tři ze čtyř Čechů, navzdory tomu ale jen málokdo se proti tomu pojistí. V Česku přitom existuje speciální daňově uznatelná pojistka, kterou nabízí už pět pojišťoven. Porovnali jsme jejich výhody a nevýhody.
Češi mají miliardy na účtech, které inflace ukusuje
Studie zároveň upozorňuje na další české specifikum: domácnosti drží velkou část peněz v produktech, které inflaci dlouhodobě neporážejí. Na jednodenních vkladech domácností leželo podle citovaných dat zhruba 3161 miliard korun, z toho na běžných účtech 1411 miliard. Průměrná sazba na jednodenních vkladech byla v prosinci 2025 kolem 1,41 procenta, na běžných účtech dokonce jen 0,15 procenta. Takové zhodnocení podle autorů nestačí ani na pokrytí inflace. Část těchto peněz by přitom mohla sloužit právě jako základ pro dlouhodobé investování na stáří.
Univerzální recept neexistuje
Přesto autoři varují před příliš jednoduchým závěrem, že jeden produkt je nejlepší pro všechny. Výběr záleží na tom, kolik času člověku do penze zbývá, jak snáší kolísání hodnoty investice, zda potřebuje mít peníze dostupné a jak vysokou částku si může pravidelně odkládat.
Vladimír Bezděk: Vše směřuje k rovnému důchodu. Každý penzista dostane stejně peněz
Vedl dvě důchodové komise, tu první v letech 2004 až 2005. Pro Vladimíra Bezděka je to dávnověk, v současnosti je předsedou představenstva investičního fondu Avant, jednoho z největších fondů pro kvalifikované investory na českém trhu. Jeho doménou jsou nyní investice do nemovitostí. Téma penzí se však táhne jeho profesní kariérou. Je členem poradního týmu nastupujícího prezidenta Petra Pavla. Podepíše Pavel nižší zvýšení důchodů, o kterém se už dva dny baví poslanci? Bezděk k tomu jistě řekne své. A co bude s českým penzijním systémem? „Vše směřuje k jedné státní důchodové dávce,“ říká trochu věštecky.
Na kratším horizontu a v předdůchodovém věku proto mohou dávat větší smysl opatrnější nástroje. Naopak u investování na několik dekád dopředu se podle studie výrazně prosazuje výhoda vyšších výnosů a nízkých nákladů.
„Investování na stáří není jen otázkou výnosu, ale i řízení rizika,“ uvádí Peterka a dodává, že lidé by měli volit srozumitelné a regulované nástroje a vyhýbat se nepřehledným produktům i slibům „jistých“ mimořádných výnosů.
Nejsilnější závěr celé studie je nakonec překvapivě prostý. Státní podpora, daňové úlevy i příspěvky zaměstnavatele mohou výslednou částku zlepšit, ale samy o sobě nestačí. Na dlouhém horizontu rozhoduje, zda člověk začne včas, investuje pravidelně a zbytečně neplatí vysoké poplatky. Pro většinu lidí tak podle autorů platí, že větší problém než špatně vybraný produkt představuje nečinnost.
Jiří Rusnok: Princip zásluhovosti bude z důchodů nevyhnutelně mizet
Bývalý guvernér České národní banky Jiří Rusnok souhlasí s Vladimírem Bezděkem, že éra rovných důchodů je nevyhnutelná. Kvůli stárnutí populace se důchody vrátí k primárnímu účelu – tím je zabránit tomu, aby se stáří automaticky rovnalo chudobě, míní exguvernér ČNB.
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
Související
Který broker je nejlepší? Usnadněte si výběr srovnáním na webu Uspesnynaburze.cz
Dánské parlamentní volby vyhráli Sociální demokraté premiérky Mette Frederiksenové. Ve funkci ale zůstat nemusí. O podobě nové vlády dost možná rozhodne menší strana, kterou vede populární centrista, který pije hektolitry kávy, kouří dýmku a zuby si klidně vyčistí mýdlem. A inspiraci pro vznik své strany získal u televize.
Dánské parlamentní volby necharakterizuje to, komu se nejvíce povedly, ale spíše komu se nepovedly méně. V posledních desetiletích se rozhodovalo mezi dvěma hlavními stranami – Sociálními demokraty a středopravými liberály z Venstre. Obě uskupení si v úterý připsaly nejhorší výsledky v moderních dějinách.
Sociální demokraté premiérky Mette Frederiksenové mohou spát přece jen o trochu klidněji než jejich konkurenti. I přes velmi výrazný propad volby s téměř 22 procenty vyhráli. Vzhledem k tomu, že strana musela ve vládním kabinetu bolestivě spolupracovat s centristy i pravicí, to Frederiksenová považuje za přijatelný výsledek. Ať už je to úspěch či neúspěch, má dosluhující premiérka naději, že bude pokračovat i nadále.
Tradiční pravicová varianta Venstre si také pohoršila, přičemž jen tak tak přelezla desetiprocentní hranici. Strana dokonce skončila až třetí za Zelenou levicí. I přes katastrofální výsledek však má její lídr Troels Lund Poulsen šanci obsadit premiérské křeslo. Rozhodnou totiž zákulisní jednání.
Karel Pučelík: Epsteinova kauza ukazuje zkorumpovanost bohatých a vlivných
Kauza Jeffreyho Epsteina vrhá světlo na tucty bohatých a vlivných, od finančníků, přes umělce a vědce až po vrcholné politiky. Dokumenty otevírají průhled do světa, kde vládnou jiná pravidla a jiné standardy. Za peníze lze koupit téměř všechno, ostatní si vybudovali reflex dívat se vedle. Chapadla sahají do vlád, globálních firem i královských rodin. Náš systém – politika i ekonomika – dost možná stojí na prohnilých základech.
V dánském systému nejde jen o to, jak si povedou hlavní strany. Už z poměrně malých procent, jež získaly první tři strany, lze tušit, že politická scéna je docela rozdrobená. Do parlamentu se dostalo dvanáct různorodých uskupení.
Tamější strany ucházející se o hlasy voličů už před volbami obvykle vytvářejí bloky. Strany spolu navzájem o přízeň občanů nadále soupeří, ale zároveň volně deklarují, do jaké vládní koalice by chtěly po volbách ideálně patřit. Tak i letos vznikl levicový červený blok a pravicový modrý blok. K úspěchu je třeba, aby jeden z nich získal ve 179členném parlamentu 90 mandátů, což se ani jednomu z nich nepovedlo. Červení drží 84 křesel, modří 77.
Pokud si dáte zmíněná čísla dohromady, zjistíte, že ještě pár poslanců schází. Jsou to Moderates (Umírnění), kteří se dosud nezařadili do žádného z bloků a přísně trvají na centristické pozici. Ačkoli nezískali ani osm procent, budou to dost možná oni, kdo rozhodnou o složení příští vlády.
Udrží se dánská premiérka Frederiksenová? Má ji pomoci Grónsko i zdanění bohatých
Jedním z mála států Evropy, kde dosud vládnou sociální demokraté, je Dánsko. Mette Frederiksenová za to však musela platit posunem do středu a přísným migračním plánem. Nyní však před volbami posílená grónským konfliktem láká zpět i levicové podporovatele, chce zdanit nejbohatší Dány.
Stranu vede populární Lars Løkke Rasmussen, který už dvakrát byl premiérem za Venstre, ale v roce 2021 založil nové uskupení navazující na severskou tradici tzv. radikálně centristické politiky. Ta je hlavně o pragmatismu a hledání společných bodů, méně o vymezování a extrémech. Není bez zajímavosti, že název je inspirován stranou fiktivní premiérky Birgitte Nyborgové z i mezi českými diváky oblíbeného seriálu Borgen.
Jednašedesátiletý Rasmussen si jako aktuální ministr zahraničí získal oblibu za odhodlaný postoj vůči americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi, který usiluje Grónsko. Mimo to je zkušený a mediálně zdatný politik známý svou žoviálností a otevřeností. Například nedávno média zaujal tím, že si v případě absence zubní pasty klidně vyčistí chrup mýdlem na ruce.
Pro oba bloky má jeho pozice kingmakera své důsledky. Rasmussen bude tlačit na vznik středové vlády, ale červení mají ve svých řadách radikálně levicovou rudozelenou alianci, modří zase nacionalistickou Dánskou lidovou stranu. Možná bude mít i další požadavky – a klidně by se mohl opět inspirovat seriálem. Ten začíná tím, že Nyborgová vyřeší patovou situaci mezi dvěma bloky tím, že si řekne o premiérskou pozici, i když vede pouze menší stranu. Rasmussen podobnou strategii už před volbami nevylučoval.
