Města už nemohou růst do šířky. Budoucnost je uvnitř, říká Jan Kasl
Města už nemohou růst donekonečna směrem ven. Stále větší tlak na udržitelnost, náklady i kvalitu prostředí nutí developery i architekty hledat potenciál uvnitř existující urbanistické struktury. Jak se mění přístup investorů, proč jsou rekonstrukce náročnější než novostavby a kde leží hranice mezi citlivou adaptací a ztrátou identity? O tom mluví Jan Kasl, předseda České komory architektů.
Dochází skutečně k posunu od výstavby na volných plochách k práci s existující strukturou města?
Ano, tento posun je zcela zřetelný a z hlediska rozvoje měst zásadní. Obytný rozvoj se stále více vrací do existující struktury: do proluk, transformačních území, brownfieldů i lokalit, které byly dříve považovány za problematické z hlediska dopravy nebo provozu. Tím se obnovuje klasická logika evropského města, ulice, náměstí, blok a dům, tedy prostředí, které je čitelné, obyvatelné a dlouhodobě udržitelné. Zastavování volné krajiny je dnes oprávněně vnímáno spíše jako krajní řešení než standardní model růstu.
Je rekonstrukce kreativně náročnější než novostavba?
Rekonstrukce není nutně kreativnější, ale rozhodně je náročnější v tom, že architekt musí uvažovat v několika rovinách současně. Vedle návrhu nové funkce a výrazu je nutné porozumět stávající konstrukci, logice domu, jeho omezením i potenciálu. Tvorba se neodehrává na „prázdném papíře“, ale v dialogu s existující realitou. Právě v tom spočívá její disciplína i síla. Pokud je zásah úspěšný, nevzniká jen technicky zvládnutá přestavba, ale architektura, která rozvíjí a obohacuje to, co už existuje.
Ve Zlíně je téměř všechno památkově chráněno. A přesto existuje prostor pro novou architekturu. „Chceme, aby bylo na první pohled jasné, co je původní a co současné,“ říkají architekti Pavel Šánek a Monika Zvonková z ateliéru Semela Architetcs. V rozhovoru pak vysvětlují, proč je důležité nepřetírat to staré a zároveň nemít strach přidat výraz dneška. 
Baťa postavil město za 20 let. Dnešní regulace by to nedovolily, říkají architekti ze Zlína
Reality
Vnímáte dnes větší respekt investorů k původní architektuře než dříve?
Ano, i když nejde o náhlý zlom, ale spíše o postupný vývoj. Významnou roli hraje ekonomika materiálů, tlak na udržitelnost, uhlíková stopa i rostoucí citlivost veřejnosti k hodnotě existujících staveb. To, co bylo dříve často vnímáno jako komplikace, se dnes stále častěji chápe jako příležitost. Investoři samozřejmě zůstávají orientovaní na ekonomickou racionalitu, ale přibývá situací, kdy zachování kvalitní stavby přestává být ústupkem a stává se součástí kvalitního zadání.
Co dává historickému objektu hodnotu, kterou novostavba nedokáže nahradit?
Klíčová je autenticita. Historická stavba nese stopu své doby, paměť místa, řemeslnou kulturu i materiálovou pravdivost. Často nabízí i prostorovou velkorysost, kterou je dnes obtížné znovu vytvořit. Novostavba může být kvalitní a přesná, ale tuto vrstvu kontinuity nahradit neumí. Historické objekty navíc ukotvují identitu místa. Pokud se podaří jejich citlivá adaptace, nevzniká jen nový provoz, ale zachovává se i kulturní a urbánní paměť.
Je dnes běžné kombinovat moderní technologie s původní konstrukcí?
Ano, a v mnoha případech je to dokonce nezbytné. Schopnost propojit současné technologie s původní konstrukcí rozhoduje o tom, zda bude stavba schopna dalšího plnohodnotného života. Jde o přesně dávkované spojení technické infrastruktury, energetických opatření i statických zásahů s respektem k původní substanci. Pokud je tento proces veden kvalitně, nevzniká kompromis, ale přesvědčivá současná vrstva, která historickou architekturu rozvíjí a umožňuje jí fungovat i v dnešních podmínkách.
Na pětihektarovém brownfieldu ve Vysočanech začíná vznikat nová pražská čtvrť Dvory Vysočany. Projekt za několik miliard korun navrhli urbanisté, kteří stáli u proměny Kodaně, a architekti ocenění Českou cenou za architekturu. První etapa má být dokončena v roce 2029 a nabídne byty od 5,6 milionu korun.
Vysočany čeká obří transformace. Slovenský developer v nové čtvrti podle Gehla prostaví miliardy
Reality
Kde je hranice mezi citlivou rekonstrukcí a „přepsáním historie“?
Hranice leží tam, kde se ztrácí respekt k identitě stavby. Citlivý zásah může být výrazný a současný, ale musí zachovat čitelnost toho podstatného: prostorovou logiku, konstrukční princip, materiálovou povahu i kulturní sdělení. Pokud zůstane jen vnější znak nebo dekorativní kulisa a vlastní substance domu je odstraněna, dostáváme se za tuto hranici. Nejde tedy o míru novosti, ale o míru pravdivosti a odpovědnosti zásahu.
Jak složité je dostat historickou budovu na současné energetické standardy?
Je to jedna z nejobtížnějších disciplín současné praxe. U historických staveb je nutné hledat rovnováhu mezi ochranou architektonických hodnot a požadavky na komfort a energetickou účinnost. Nelze postupovat stejně jako u novostavby, protože necitlivý zásah může narušit charakter domu i jeho stavebně fyzikální fungování. Řešení obvykle spočívá v souboru pečlivě koordinovaných opatření, nikoli v jednom radikálním kroku. Cílem není dosáhnout maximálních normových hodnot za každou cenu, ale najít rozumné a odborně obhajitelné optimum.
Město, kde se dříve nacházely kontaminované brownfieldy, dnes plní mrakodrapy, bulváry a nové parky. A další stavby míří až ke 200 metrům. Proč je Bratislava ve výškové výstavbě tam, kde Praha ani nezačala?
Bratislava překvapila nejen Evropu. Z rafinerie a skladů vyrostla čtvrť, kterou obdivují až v Americe
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
