Nový magazín právě vychází!

Objednávejte zde

Zákon roku 2025: Hlasujte pro předpisy, které skutečně ulevují byznysu

Zákon roku 2025: Hlasujte pro předpisy, které skutečně ulevují byznysu
iStock
 nst
nst

Které zákony letos skutečně pomáhají podnikatelům a zjednodušují byznys v Česku? Projekt Zákon roku už posedmnácté hledá nejlepší legislativní změny a upozorňuje na příklady dobré praxe. Mediálním partnerem projektu je Newstream.

Existují způsoby, jak měnit české legislativní prostředí k lepšímu a zároveň ho více otevřít podnikatelům? S řešením se snaží již posedmnácté přijít projekt Zákon roku. Jeho cílem je především ukázat, že dobrá legislativa nemusí být složitá nebo ideologická. Zásadní je ale naopak spolupráce s odbornou veřejností, která podněcuje diskuzi o předpisech, které českému byznysu opravdu pomáhají.

České legislativní prostředí by se dalo jedním slovem charakterizovat jako nekoncepční. Legislativa bývá přijímána pod časovým tlakem, bez jasné vize a příliš mnoho zákonů vstupuje do parlamentu ve zrychlených procedurách. Politici pak často používají legislativu jako rychlý komunikační nástroj se svými voliči, aniž by se zamysleli nad tím, zda skutečně řeší určitý problém. Výsledkem pak bývá poněkud oslabená kvalita práva i právních jistot adresátů.

Lze takové prostředí změnit? Přesně o to se snaží projekt Zákon roku, který už sedmnáct let organizuje technologicko-poradenská společnost Deloitte a její právní kancelář Deloitte Legal. „Zákon roku se snaží inspirovat tvůrce legislativy, podporovat kulturu, v níž se dobré příklady stávají standardem, a tím přispívat ke změně. Proto oceňujeme takové kroky, které nejsou vždy nutně vidět na první pohled, ale přispívají ke zlepšování funkčnosti právního prostředí,“ říká Jiřina Procházková, partnerka Deloitte Legal a lídryně projektu Zákon roku.

Deloitte, užito se svolením

Podobně jako každým rokem, i letos vyvrcholí Zákon roku vyhlášením dvou anketních kategorií: Nejlepší zákon pro business, který oceňuje především ty předpisy, jež podnikatelům nejvíce usnadňují život, a Legislativní počin roku, který oceňuje příklady dobré praxe v rámci legislativních procesů.

Jaké jsou letošní nominované zákony?

Mezi nominované v kategorii Nejlepší zákon pro business se letos zařadila novela zákoníku práce, tzv. flexinovela, která přináší větší flexibilitu na pracovní trh a definuje moderní vztahy na pracovišti. „Podle mého názoru je z nominovaných zákonů nejdůležitější novela zákoníku práce. Kvalitní zaměstnanci hrají jednu z klíčových rolí v podnikání firem a jejich konkurenceschopnosti. Jakákoli, byť dílčí úprava směrem k flexibilitě pracovních vztahů, která reaguje na aktuální trendy a potřeby moderního trhu práce, je důležitá. Novela zároveň obsahuje řadu opatření, která umožňují pružněji reagovat na změny, usnadní plánování při řízení lidských zdrojů a částečně snižuje administrativní zátěž, přičemž zachovává ochranu a právní jistotu zaměstnanců,“ říká Jitka Hlaváčková, právnička Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Její slova potvrzuje i prezident Hospodářské komory ČR Zdeněk Zajíček: „Flexinovela zákoníku práce patří podle mě ke klíčovým legislativním změnám loňského roku, protože pomáhá odstranit jednu z dlouhodobých brzd české ekonomiky, kterou je nepružný pracovní trh. Není to sice revoluce, ale po mnoha dekádách je to konečně úprava zákoníku práce, která nereaguje jen na potřeby zaměstnanců, ale zohledňuje i požadavky zaměstnavatelů. A hlavně je v souladu s tím, co Hospodářská komora ČR dlouhodobě prosazuje jako strategickou prioritu – moderní, flexibilní a zároveň férový pracovní trh. Je to změna, která zlepšuje každodenní fungování podniků a posiluje stabilitu pracovních míst."

Dalším nominovaným je zákon, který představuje průlom v digitalizaci finančního systému, protože sjednocuje pravidla pro digitální finance, včetně kryptoaktiv. Ocenění může také získat novela zjednodušující prodej investic bez objemových limitů, což může podnikatelům rozvolnit ruce při strategickém rozhodování.

V nominacích je rovněž evropský rámec pro posílení obranného průmyslu, který podporuje silnější evropský obranný průmysl a přináší nové příležitosti pro firmy. Vyhrát však letos může i novela zákona, která zvyšuje bezpečnost při sdělování citlivých informací advokátům. Výslovně totiž posiluje ochranu důvěrnosti mezi advokátem a klientem a nově také mezi advokátem a podezřelým v trestním řízení.

Význam této novely zdůrazňuje i Monika Novotná, předsedkyně České advokátní komory: „Pro mě jako předsedkyni České advokátní komory je samozřejmě nejvýznamnější novela zákona o advokacii. Kromě celé řady pozitivních změn přináší deklaraci a ochranu důvěrnosti vztahu mezi advokátem a klientem. Povinnost mlčenlivosti totiž klienta nechrání dostatečně, potřebujeme, aby byla chráněna i komunikace advokáta ve vztahu ke klientovi, což je i v souladu s judikaturou ESLP. Jsem moc ráda, že se k ochraně advokátního tajemství přihlásila i Česká republika.“

Mezi nominovanými v této kategorii je také balíček ViDA, který určuje moderní evropská pravidla DPH pro digitální ekonomiku, a podnikatelům tak přináší větší právní jistotu v online prostředí.

V kategorii Legislativní počin roku může letos uspět balíček úprav známý pod názvem Omnibus I, který dává podnikatelům více času na přípravu a sjednocení ESG reportingu. Nominována je též novela zjednodušující režim CBAM prostřednictvím prahové hmotnostní výjimky, která malým dovozcům železa, oceli, hliníku, cementu a hnojiv přináší úlevu od přílišné administrativy.

Ocenění v této kategorii může získat i novela zákona o účetnictví, která omezuje okruh entit podléhajících povinnému auditu a podnikatelům ubírá administrativní zátěž při sestavování a zveřejňování účetních výkazů. O titul Legislativní počin roku se uchází i zákon zvyšující limit pro daňově uznatelné opravné položky k nedobytným pohledávkám z 30 tisíc Kč na 50 tisíc Kč. Podnikatelům tak přináší zjednodušení daňové i účetní agendy.

„Jsem rád, že se náš návrh dostal mezi letošní nominace. Nejde o žádnou revoluci, ale o praktickou změnu, která podnikatelům ulehčí život a sníží zbytečnou administrativu. Bohužel jde spíše o výjimku, protože většina nové legislativy v posledních letech podnikatelům přináší více povinností a nejistoty než skutečné zjednodušení,“ uvádí Jiří Nesrovnal, člen Prezidia Komory daňových poradců.

O vítězích obou kategorií se nadále hlasuje, a to až do 12. dubna. Zapojit se můžete i vy – na webové stránce www.zakonroku.cz/hlasovani. Letošní „vítězové“ budou oznámeni 23. dubna.

Bez ohledu na výsledek spočívá ale přínos celého projektu především v otevírání zásadních témat, která hýbou českou legislativou i světem byznysu, sdílení know-how a zkušeností mezi experty a vytváření příležitostí pro setkávání. „Na Zákonu roku oceňuji, že pouze nekritizuje, ale snaží se vyzdvihovat pozitivní příklady a otevírat diskuzi o tom, jak udělat regulaci podnikání v Česku přívětivější. Takových projektů u nás není mnoho a vnímám je jako klíčové pro budování kvalitní legislativní kultury, bez které zdravé podnikatelské prostředí zkrátka nevytvoříme,“ dodává lídryně projektu Jiřina Procházková.

Související

Peníze za nic. Můžeme se ještě vyhnout základnímu příjmu?

Základní příjem
Pixabay
Stanislav Šulc

S plíživou, ale nevyhnutelnou vlnou propouštění v celé ekonomice zejména v důsledku zavádění umělé inteligence se do veřejného prostoru opět vrací diskuse o nepodmíněném základním příjmu. Mají lidé dostávat peníze za nic? Jakým způsobem by to bylo? Kde na to vzít a k čemu by to vedlo? Jaké jsou výhody a rizika takového opatření?

Jak bude vypadat svět, až se naplno projeví dopady zavádění AI optimalizace do ekonomiky? Ačkoli mnozí C-level manažeři neustále opakují, že masivní propouštění nehrozí, protože se prostě bude více vyrábět, realita je složitější. A skutečně masivní propouštění již sledujeme, ačkoli zatím jen v některých částech ekonomiky.

To, že propouštějí zejména technologické firmy, by ale mělo být dostatečným varováním. Jsou to právě tyto firmy, které dokážou AI využívat v tuto chvíli nejrychleji a nejefektivněji a vědí, jak na to. Paradoxně to jsou také firmy, které generují nejvyšší tržby, což jim nijak nebrání oznamovat jedno propouštění desítek tisíc lidí za druhým.

V Česku zatím k ničemu podobnému nedochází. A kromě skupiny Direct Pavla Řeháka, která se chystá propustit třetinu pracovníků, zatím žádná firma vyšší vlnu propouštění nezahájila. Nicméně AI je pro české firmy jasným prostředkem pro zefektivňování řady procesů od administrativy přes výrobu po distribuci, marketing a zákaznickou podporu. Podle letošní studie Hospodářské komory a České asociace umělé inteligence AI Momentum 2026 zhruba polovina firem AI již používá a dalších 40 procent to plánuje letos. To přitom nevyhnutelně povede ke stejnému výsledku jako u technologických firem.

Doba života v důchodu se výrazně prodlužuje

Stanislav Šulc: V důchodu budeme dřív celý život než vládních 21 let

Kolik let vlastně mají lidé strávit ve starobní penzi? Zásadní, téměř filosofickou otázku otevřela vládní koalice, když se pokouší protlačit nové pojetí důchodů. To pak vznosně nazývá důchodovou reformou, o niž opravdu ani náhodou nejde. A zároveň dává opozici do rukou bič na sebe samu, který jí prohraje příští volby. Přitom řešit důchody tímto způsobem je zcela zbytečné. Než se tento sen skutečně uskuteční, pravděpodobně již bude svět stát před rozhodnutím úplně jiným – před základním příjmem.

Přečíst článek

Sny z renesance se stávají realitou

Ačkoli je aktuální nezaměstnanost jen mírně nad pěti procenty, v ekonomice dochází k tak masivní proměně, že její nárůst na tří- či čtyřnásobek nemusí být otázkou několika let. A pokud by k tomu došlo, stát nebude umět čelit takovému nárůstu počtu nezaměstnaných systémem sociálního zabezpečení, který aktuálně má a jenž v podstatě pokrývá jen starobní penzi a v omezené míře dokáže zvládat jen konkrétní osobní problémy lidí vyhozených z práce, nikoli systémové problémy, které přicházejí s transformacemi ekonomiky.

I proto, že tento zjevný fakt cítí stále více lidí, se do centra diskusí dostává základní příjem. Myšlenka nepodmíněného příjmu není výdobytkem levice, ale konceptem s kořeny sahajícími až do renesance. Zásadně k této myšlence přispěl britský podnikatel Dennis Milner, který spolu se svou manželkou Mabel v roce 1918 publikoval brožuru Scheme for a State Bonus.

V ní navrhovali, aby každý občan Spojeného království dostával týdenní dávku ve výši 20 procent národního důchodu per capita. Jako podnikatel tvrdil, že tento bonus by fungoval jako stabilizátor ekonomiky – zajistil by lidem kupní sílu i v dobách krize, což by v konečném důsledku pomohlo i firmám. Jeho myšlenky tehdy adoptovala britská Labouristická strana (v roce 1920), ale později od nich pod tlakem odborů ustoupila (odbory se bály, že by pevný příjem oslabil jejich vyjednávací sílu o mzdy).

Během 20. století se k ideji hlásili myslitelé napříč politickým spektrem – od levicového Bertranda Russella až po libertariánského ekonoma Miltona Friedmana, který navrhoval „zápornou daň z příjmu“ pro zjednodušení byrokracie. Od 70. let 20. století začaly probíhat první rozsáhlé experimenty (například v Kanadě či USA), avšak globální renesanci téma zažívá až po roce 2010 v souvislosti s digitalizací, automatizací a krizí sociálního státu, což v roce 2024 vyvrcholilo daty z rozsáhlých pilotů v USA a Evropě.

Cíl? Adaptace na nový svět

Jedním z velkých iniciátorů výzkumu v této oblasti je například Sam Altman, zakladatel a CEO OpenAI. Není se čemu divit. Altman chápe, že pokud vývoj AI pojede podle scénářů, kteří si lidé jako on, Elon Musk či Mark Zuckerberg vysnili, dopady na trh práce budou extrémní. A v konečném důsledku potenciálně rizikové pro celou společnost.

Základní příjem tak podle Altmana může být jedním z adaptačních nástrojů na svět, který je nejspíš před námi. Může být cestou k dekomodifikaci práce, což byl dlouhodobě cíl všech teoretiků základního příjmu, může vést k udržení sociálního smíru, který je v časech nejistoty a velké nezaměstnanosti vždy v ohrožení.

Tisíc dolarů pro všechny

Altmanem financovaný výzkum z roku 2024 pak patří doposud k těm s nejpropracovanějším základem a data, která z něj pocházejí, k nejrelevantnějším ze všech dosavadních experimentů v této oblasti. Tisíc účastníků pokusu dostávalo ke své (nízké) mzdě tisíc dolarů měsíčně. A to po dobu tří let. Výsledky všechny překvapily.

Lidé nepřestali pracovat, ale mírně omezili pracovní dobu (v průměru o 1,3 hodiny týdně). Peníze využili k větší flexibilitě – hledali si kvalitnější práci nebo trávili čas s rodinou. Peníze šly primárně na základní potřeby (jídlo, nájem, doprava). Zajímavé je, že příjemci mnohem častěji finančně pomáhali ostatním.

Ačkoli se krátkodobě snížil stres, dlouhodobě však nebyl prokázán zásadní vliv na fyzické zdraví nebo chronické potíže, což byl také jeden z vědeckých záměrů. Pokud by se totiž zjistil pozitivní dopad na zdraví, základní příjem by měl vliv i na zdravotní péči.

Němci testují vliv nepodmíněného příjmu na kvalitu života občanů.

Po tři roky 1200 eur měsíčně. Němci experimentují s nepodmíněným příjmem

Jak by život vypadal s jistotou nepodmíněného příjmu ve výši 1200 eur měsíčně se rozhodli otestovat Němci. Experiment bude na rozdíl od jiných zemí financován výhradně ze soukromých zdrojů.

Přečíst článek

Náhrada, nebo doplněk sociálního systému?

I další experimenty či akademické práce se v posledních letech vracejí k vyvracení dvou důležitých tezí, které o základním příjmu panovaly. První je domněnka, že základní příjem zcela nahradí sociální systém. To se přitom nepotvrdilo, protože zejména sociální dopady chronických potíží, nemocí dětí nebo duševních onemocnění nevyřeší jednorázová dávka.

To je jedna z důležitých informací, s níž přišla například práce britských vědců z roku 2025, která zkoumala vztah mezi výší příjmu a kvalitou fyzického i duševního zdraví.

Naše modelování naznačuje, že základní příjem by mohl snížit nerovnosti v duševním zdraví za předpokladu, že bude implementován jako doplněk k existujícímu sociálnímu zabezpečení a veřejným službám, nikoli jako jejich náhrada. Pokud by však základní příjem vedl k výraznému odchodu z trhu práce, potenciální ztráta sociální participace a denní struktury by mohla smazat část přínosů pro duševní zdraví plynoucích ze zvýšeného finančního zabezpečení,“ stojí v práci.

Emanuel Ridi

Šéfkuchař Ridi: Itálie není jen seznam receptů. To je kultura, rodina, paměť chutí

Když šéfkuchař Emanuele Ridi přišel do Česka, „italská kuchyně“ často znamenala špagety s kečupem. Dnes je podle něj úroveň gastronomie nesrovnatelně vyšší a Češi rozumí kvalitě i surovinám. Přesto varuje: rostoucí náklady a minimální prostor pro chyby dělají z podnikání v restauracích jednu z nejtěžších disciplín současnosti.

Přečíst článek

Základní příjem pro vybrané skupiny

Základní příjem byl dlouhodobě označovaný za utopii, protože teoreticky počítá s výplatou stejné částky všem. Nejnovější studie ale ukazují, že by přinejmenším v první fázi mohlo dojít k nějakému omezení, což by vedlo k jeho postupnému zavedení.

To je přitom jedna ze stěžejních myšlenek letošního reportu UNICEF, který popisuje rostoucí sociální ohrožení dětí po celém světě. Zejména kvůli enormní ekonomické zátěži případného zavedení nepodmíněného příjmu, UNICEF nabízí myšlenku ohraničeného univerzalismu. Místo myšlenky „všechno všem“ se tak nyní testují verze pro specifické skupiny, například pro mladé odcházející z dětských domovů nebo pečující osoby.

Zaplatí to daně. Zvýšené, nebo nové

A jsme u klíčové otázky: Jak se základní příjem zaplatí? Nejprve se podívejme na propočty, kolik by takový nepodmíněný příjem stál. Odhaduje se, že na pokrytí základního příjmu by státy musely vynaložit 20 až 30 procent ročního HDP. To by při stávajících modelech bylo pro všechny státy světa nerealizovatelné. Například kolem 80 procent českého státního rozpočtu představují mandatorní výdaje.

Pokrytí tak vysokých státních útrat by se tedy neobešlo bez zásadní změny daňového systému. A zde již nastává prostor pro ideologickou při o základním příjmu. Protože to, kdo by případné náklady pokryl, bude předmětem zásadních debat.

Jednou z variant je zvýšení daní nejbohatších lidí, a to včetně daní majetkových. Britská studie, která počítala s ročním základním příjmem ve výši 11 tisíc liber, ukázala, že prosté zdanění boháčů by takový nárůst výdajů nepokrylo. A kdyby to měla pokrýt „rovná daň“, musela by mít úroveň 45 procent.

Druhou variantou je navýšení zdanění spotřeby, tedy prostřednictvím růstu DPH. Jenomže ta by z aktuálních úrovní kolem 20 procent musela narůst až na 35 procent.

I proto se čím dál častěji objevují nové daně, jako například daň uhlíková nebo zdanění práce AI-modelů a robotů.

Biohacking: Proč záleží na jediné bakterii víc než na dietě

Střevní mikrobiom je klíčový regulační systém, který propojuje výživu, imunitu i metabolismus. Jeho rovnováha ovlivňuje energii, zánět i psychiku. Správným složením stravy a životním stylem lze podpořit prospěšné bakterie a tím cíleně zlepšit zdraví i celkovou kondici organismu.

Přečíst článek

„Všechno vyhodím do vzduchu,“ šokoval Trump svět

Americký prezident Donald Trump dal Íránu ultimátum: otevřete Hormuzský průliv, nebo přijde „peklo“. Teherán ale zatím neustupuje a světové trhy začínají počítat s jedním z největších výpadků ropy v historii.

Přečíst článek

Související

Česko má nejnižší nezaměstnanost, ale zadlužuje se nejvíce v EU, varuje kontrolní úřad.

AKTUALIZOVÁNO: Česko má nejnižší nezaměstnanost, ale zadlužuje se nejvíce v EU, varuje kontrolní úřad

Přečíst článek

Dalibor Martínek: Kdy bude zrušena zbytečná městská policie? Ani Motoristé na to nemají svaly

Městská policie
ČTK
Dalibor Martínek

Běžný den před Velikonocemi. Čtvrtek, Pražané již balí a jedou na chalupy. V Praze v tuto chvíli Správa služeb organizuje pravidelný úklid ulic. Co to znamená? Obyvatelé musejí přeparkovat své auto, aby zaměstnanci městské firmy mohli silnici postříkat vodou a vysloužit si svůj plat.

Do obvyklého schématu, kdy na jaře a na podzim vyjíždějí do ulic oranžové vozy pod záminkou úklidu, se ovšem motá dravec – městská policie. Její funkcí není nic jiného než zkasírovat majitele aut, kteří pravidelný rituál úklidu, který je záminkou ke kasírování, přehlédnou.

Konkrétně nedaleko Olšanských hřbitovů přijíždí před jednou hodinou odpoledne, po obědě, hlídka městské policie. Po vzoru akčních filmů vyskakuje jedna příslušnice napravo, příslušník nalevo. Začínají fotit parkující auta, rozdávat pokuty. Proč? Protože na dopravní značce je uvedeno, že úklid ulic trvá do patnácti hodin. Je jedno, že uklízecí četa je dávno pryč. Značka je značka a pokuta je pokuta.

Ne chránit, ale pokutovat

Ano, byli jsme sem vysláni, abychom rozdali pokuty, praví na dotaz strážník. Takže ne chránit, ale pokutovat. Je to schéma všem obyvatelům měst, kde bylo dopuštěno vytvořit městskou policii, dobře známé. Městská policie nikoho nechrání. Když vznikne problém nad chápání příslušníků této veřejné složky, volají měšťáci státní policii, aby to za ně vyřešila.

Pražský náměstek pro dopravu Zdeněk Hřib čelí kritice, že doprava v hlavním městě vázne. Ano, to je pravda. Zavedl všude možně cyklopruhy, teď kouká, jak z toho ven. Přišel se čtyřmi konkrétními body, jak tuto situaci vyřešit. Jedním z nich je posílení pravomocí městské policie – nabrat více lidí do sboru, odtahovat auta, která špatně parkují. To je podle Hřiba recept na dopravu v Praze.

Andrej Babiš

Dalibor Martínek: Babiš střílí do pumpařů, za drahou naftu však mohou daně

Andrej Babiš má punc člověka, který rozumí ekonomice. Na svět nahlíží přes peníze, vidí do všech zákoutí byznysu. O to méně pochopitelné je, že v době íránské krize, kdy ceny ropy letí nahoru a logicky zdražují paliva, našel jako hlavního viníka vysokých cen pumpaře. A po nich se teď vozí.

Přečíst článek

Není moc jasné, jak by tyto perzekuce mohly zlepšit dopravu ve městě, jistě však mohou přispět k navýšení rozpočtu. Peníze, to je vlastně to jediné, proč tady městská policie existuje. „Měšťák“ není kompetentní k tomu, aby vyřešil jakoukoliv situaci. Je tu jen proto, aby zvyšoval příjmy města na úkor jeho obyvatel. A aby si tím vysloužil svůj plat.

Čím víc pokut, beze smyslu, bez ducha, tím lépe. To je přístup městské policie. Celá společnost to ví, nikdo s tím nic nedělá. Ani divocí Motoristé nejsou schopni řádění městských policistů zarazit. Všem evidentně vyhovuje vytahovat z peněženek lidí další peníze.

Pražská městská policie nabízí náborový příspěvek tři sta tisíc korun. Pražané ze svých daní platí lidi, kteří je s přihlouplým úsměvem přijdou zkasírovat za parkování.

Související

Doporučujeme