Český premiér Andrej Babiš se v Jerevanu setkal s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Je to poprvé, co se lídři sešli od Babišova prosincového opětovného nástupu do čela české vlády.
Babiš před odletem do Arménie odmítl komentovat témata rozhovoru s tím, že se ke schůzce vyjádří až po ní. S hlavou ukrajinského státu se naposledy sešel v roce 2019 v Kyjevě (viz hlavní snímek).
Český premiér před odletem do Jerevanu uvedl, že by se znovu mohl s prezidentem země, která čelí ruské invazi, setkat koncem června v polském Gdaňsku na konferenci k rekonstrukci Ukrajiny. Ta se uskuteční 25. a 26. června.
První krok k narovnání vztahů? Zelenskyj a Fico se vzájemně pozvali k návštěvám
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj pozval slovenského premiéra Roberta Fica do Kyjeva, Fico zase Zelenského do Bratislavy. Zelenskyj o tom informoval na síti X s tím, že Fico slíbil podporu Ukrajině na její cestě do Evropské unie a že je připraven předat Kyjevu slovenské zkušenosti.
Bilaterální jednání státníků se koná den před summitem Evropského politického společenství (EPC), kterého se oba zúčastní. Babiš během summitu plánuje jednat rovněž s dalšími evropskými lídry včetně britského premiéra Keira Starmera, srbského předsedy vlády Djura Macuta nebo moldavské prezidentky Maiy Sanduové.
Summit EPC se má zabývat energetickou a hospodářskou bezpečností, aktuální geopolitickou situací a posilováním stability v Evropě.
Aktualizováno
Desítky miliard eur míří na Ukrajinu. EU schválila historickou půjčku
Evropská unie odblokovala klíčovou pomoc Ukrajině i další sankce proti Rusku. Členské státy jednomyslně schválily bezúročnou půjčku pro Kyjev ve výši 90 miliard eur (2,2 bilionu korun) na roky 2026 a 2027 a zároveň přijaly už dvacátý balík sankcí vůči Moskvě. Rozhodnutí přišlo poté, co Maďarsko a Slovensko stáhly své výhrady – podmínkou bylo obnovení dodávek ruské ropy ropovodem Družba.
Evropská komise chystá zásadní změnu pravidel pro fúze a akvizice, která může přepsat mapu evropského byznysu. Brusel chce odstranit překážky bránící vzniku velkých domácích firem schopných konkurovat gigantům ze Spojených států a Číny. Půjde o první výraznou revizi této politiky za posledních dvacet let.
Impulsem ke změně je proměna globální ekonomiky i geopolitiky. Rostoucí napětí ve světě, včetně války na Ukrajině a konfliktu kolem Íránu, zvyšuje tlak na strategickou soběstačnost Evropy. Do popředí se tak dostává otázka, zda je Evropská unie schopná vytvářet dostatečně silné firmy, které obstojí v globální konkurenci a zároveň podpoří financování obrany i sociálních systémů.
Dosavadní přístup Bruselu byl přitom často kritizován jako příliš restriktivní. Typickým příkladem je zablokované spojení železničních aktivit společností Siemens a Alstom, které podle kritiků oslabilo konkurenceschopnost evropského průmyslu vůči zahraničním rivalům.
Na potřebu změny upozornila už zpráva z roku 2024, kterou připravil bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi. Ta doporučila úpravu pravidel, jež dlouhodobě brání vzniku silných evropských hráčů, například v telekomunikacích.
Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová označila plán za ambiciózní posun, který má lépe odpovídat realitě vysoce konkurenční globální ekonomiky. Podle šéfky unijní antimonopolní politiky Teresy Riberaové však nejde o volné pole pro všechny fúze. Unie si chce nadále hlídat férovou hospodářskou soutěž a zabránit nadměrné koncentraci moci.
Nový přístup má firmám dát větší prostor obhájit přínosy plánovaných spojení. Podniky budou moci zdůraznit inovace, udržitelnost nebo vyšší efektivitu a své argumenty předložit ještě před zahájením zdlouhavých hloubkových šetření. Regulátoři by zároveň měli být zdrženlivější u transakcí zahrnujících start-upy nebo projekty výzkumu a vývoje.
725 miliard dolarů. Tolik letos plánují velké firmy nasypat do AI
Investoři se začínají obávat, zdali se stamiliardové výdaje na umělou inteligenci někdy otočí do zisku. První obětí těchto pochybností je společnost Meta Platforms, jíž klesají akcie a jež kvůli AI investicím bude masivně propouštět. Naopak výrazně rostou výdaje společnosti Alphabet, která se stává největším investorem do AI světa, vypočítal list Financial Times.
Uvolnění pravidel ale nebude bezbřehé. Fúze budou schvalovány jen tehdy, pokud jejich přínosy dlouhodobě převáží nad negativními dopady na trh. Komise chce při posuzování více zohledňovat velikost firem, jejich investiční kapacitu i schopnost inovovat a posilovat odolnost jednotného trhu.
Změny se mohou dotknout i zahraničních investorů. Přestože pravidla formálně nerozlišují mezi evropskými a neevropskými firmami, větší důraz na odolnost trhu naznačuje přísnější přístup k převzetím evropských podniků ze zahraničí.
Brusel zároveň zahájil veřejnou konzultaci, která potrvá do 26. června. Podle právničky Eliany Paredisové z kanceláře A&O Shearman mají nové pokyny firmám dodat větší jistotu při plánování konsolidací. Zároveň ale upozorňuje, že společnosti budou muset své přínosy přesvědčivě doložit a kvantifikovat.
Související
Aktualizováno
Obří deal je hotov. EA kupuje skupina investorů za 55 miliard dolarů, mezi nimi i Trumpův zeť
Česko a sousední Polsko jdou podobnou cestou transformace ekonomik ze socialistických režimů k vyspělému hospodářství. V lecčems se ale liší, a každý ze zvolených modelů už ukázal své silné i slabé stránky. Vývoj české a polské ekonomiky v analýze srovnává student České zemědělské univerzity Josef Pechar, analýza je součástí jeho diplomové práce.
V roce 2004 vstoupily obě sousední země, Česko a Polsko, do Evropské unie ve stejný okamžik. Obě prošly transformací z centrálně plánovaného hospodářství a obě se v následujících dvou dekádách musely vypořádat se stejnými globálními šoky – finanční krizí, pandemií i energetickým otřesem, až po ruskou invazi na Ukrajinu. Přesto se jejich hospodářský vývoj v letech 2009 až 2024 ubíral výrazně odlišnými cestami. Analýza klíčových makroekonomických ukazatelů ukazuje, kde se oba modely rozešly a co za tím stojí.
Rok 2009 byl pro obě ekonomiky první vážnou prověrkou. Česká republika zaznamenala pokles nominálního HDP – důsledek silné závislosti na průmyslovém exportu do zemí eurozóny, která se tehdy potácela v recesi. Polsko se jako jediná členská země Evropské unie reálné recesi zcela vyhnulo. Za tímto výsledkem stála robustní domácí poptávka a flexibilní kurz zlotého, který dokázal tlumit vnější šoky lépe než pevnější měny sousedních zemí.
Tento první test odhalil strukturální rozdíl, který bude platit po celé sledované období. Česká republika vsadila na model exportní specializace s důrazem na automobilový průmysl a strojírenství napojené na německé výrobní řetězce. Polsko zvolilo diverzifikovanější model opřený o silnou domácí spotřebu, rozsáhlý vnitřní trh a postupné budování různorodé průmyslové základny. Oba modely fungovaly. Oba narazily na svá specifická omezení.
V absolutních číslech je rozdíl mezi oběma ekonomikami zdánlivě propastný. Polský nominální HDP vzrostl za patnáct let z 441 miliard dolarů v roce 2009 na přibližně 918 miliard dolarů v roce 2024, zatímco česká ekonomika se ve stejném období rozrostla ze 207 na 347 miliard dolarů. Toto srovnání je však zavádějící –Polsko má bezmála čtyřikrát více obyvatel než Česká republika a tamní celkové hospodářské výsledky jsou do velké míry výsledkem prostého demografického objemu.
Přepočítáme-li výkonnost ekonomik na jednoho obyvatele v paritě kupní síly, obraz se obrátí. Česká republika si po celé sledované období udržovala výrazně vyšší životní úroveň – v roce 2024 dosahovala hodnoty přibližně 57 tisíc dolarů na osobu, zatímco Polsko se pohybovalo kolem 43 tisíc dolarů. Tento rozdíl odráží historicky hlubší industrializaci české ekonomiky, dřívější napojení na sofistikované dodavatelské řetězce a obecně vyšší průměrnou produktivitu práce na jednoho zaměstnaného.
Polsko vs Česko newstream
Polsko se ale české úrovni postupně přibližuje. V roce 2009 byl rozdíl v HDP na hlavu mezi oběma zeměmi přibližně osm tisíc dolarů. V roce 2024 se sice rozšířil v absolutních číslech, avšak tempo reálného růstu hovoří ve prospěch Polska – v roce 2024 rostlo polské hospodářství tempem 2,9 procenta, zatímco česká ekonomika jen o 1,1 procenta. Pokud tento trend přetrvá, bude otázka vzájemného srovnání životní úrovně za deset let podstatně jiná.
Inflace: stejná rána, různá léčba
Energetická krize po ruské invazi na Ukrajinu přinesla oběma zemím v roce 2022 inflaci, jakou obě zažily naposledy v devadesátých letech. V České republice dosáhla průměrná roční míra inflace 15,1 procenta, v Polsku 14,4 procenta. Z pohledu vnějšího pozorovatele šlo o velmi podobnou situaci. Reakce hospodářské politiky obou zemí se však podstatně lišily.
Česká národní banka zvolila cestu razantního zvyšování úrokových sazeb, která byla českou společností přijata s relativně vysokou tolerancí. Výsledkem bylo, že v roce 2024 se míra inflace v České republice vrátila na úroveň 2,4 procenta – těsně nad inflačním cílem centrální banky. Polská národní banka reagovala pomaleji a polská vláda souběžně zavedla rozsáhlá fiskální opatření: plošné snižování nepřímých daní a cenové stropy na energie. Tato opatření krátkodobě zmírňovala dopady na domácnosti, ale cenovou hladinu bylo obtížnější zkrotit. V roce 2024 dosahovala inflace v Polsku stále 3,8 procenta.
Polsko vs Česko newstream
Trh práce: z propasti na historické minimum
Vývoj na trhu práce ilustruje odlišné výchozí podmínky i různé trajektorie obou zemí. Česká republika vstoupila do sledovaného období s mírou nezaměstnanosti 6,7 procenta a po celou dobu si udržovala relativně nízké hodnoty. V roce 2019 dosáhla historického minima 2,0 procenta a stala se zemí s nejnižší nezaměstnaností v celé Evropské unii.
Polsko muselo překonat výrazně delší cestu. Ještě v roce 2013 dosahovala tamní nezaměstnanost 10,3 procenta – odraz strukturálního přizpůsobování průmyslu a demografické vlny, kdy na trh práce nastupovaly silné populační ročníky z osmdesátých let. Po roce 2014 následoval prudký obrat: příliv přímých zahraničních investic a rozvoj sektoru sdílených služeb a informačních technologií vytvořily dostatečnou poptávku po pracovní síle. V roce 2022 klesla polská nezaměstnanost na 2,8 procenta, na úroveň srovnatelnou s českou.
V závěru sledovaného období se oba trhy práce nacházejí v situaci, kterou lze označit spíše za přehřátí než za klasickou nezaměstnanost. Volná pracovní místa v průmyslu i službách není čím obsadit a obě ekonomiky čelí strukturálnímu deficitu pracovní síly, který bude v nadcházejících letech jejich hlavním růstovým omezením.
Mojmír Hampl: Rozpočet pro rok 2027 je v rámci pravidel fakticky nesestavitelný
Za covidu jsme si poprvé vyzkoušeli, že můžeme jet na půl plynu a pořád dostávat plnou odměnu. Nechat něco platit jiné je strašně svůdné a může to v nás převážit, říká v rozhovoru pro newstream.cz předseda Národní rozpočtové rady (NRR) Mojmír Hampl.
Patnáctileté srovnání ukazuje dvě hospodářsky úspěšné, avšak zásadně odlišně orientované ekonomiky. Česká republika si po celé sledované období udržovala vyšší životní standard v přepočtu na jednoho obyvatele, nižší veřejný dluh a – v závěru sledovaného období – i rychlejší návrat k cenové stabilitě. Za to platí menší pružností vůči globálním šokům a strukturální závislostí na úzkém průmyslovém profilu, v němž dominují odvětví vysoce citlivá na vývoj poptávky v zahraničí.
Polsko naopak prokázalo mimořádnou odolnost: jako jediná ekonomika EU přežilo finanční krizi roku 2009 bez recese a v pandemickém roce 2020 jako jedna z mála zemí regionu vykázalo nominální růst produktu. Za tuto dynamiku ale platí vyšším veřejným zadluženíma pomalejším návratem k cenové stabilitě po inflačním šoku roku 2022.
Oba modely mají své silné stránky a obě ekonomiky stojí před podobnými výzvami: demografickým stárnutím, nedostatkem pracovní síly a potřebou přechodu k hospodářství s vyšší přidanou hodnotou. To, která ze zemí se s těmito výzvami vypořádá úspěšněji, určí výsledek jejich soupeření v příštích patnácti letech.
Autorem je Josef Pechar, student České zemědělské univerzity v Praze
VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
Související
Rekordní miliardy pro Česko. Evropská komise vyplatila 39 miliard korun na zmírnění krize
