Konec koncesionářských poplatků má nahradit financování České televize a Českého rozhlasu ze státního rozpočtu. Jenže ministerstvo financí tvrdí, že návrh ministerstva kultury má vážné nedostatky. Chybí mu jasný zdroj peněz i dopady nižších příspěvků na hospodaření obou médií. Resort požaduje přepracování návrhu zákona.
Ministerstvo financí (MF) požaduje přepracování návrhu zákona o médiích veřejné služby, který připravilo Ministerstvo kultury. Současné znění návrhu má podle MF velké nedostatky a vytváří mnoho nových problémů, uvedlo ministerstvo v připomínkách, které k zákonu vzneslo. Upozornilo také, že návrh neřeší, z jaké rozpočtové kapitoly by Česká televize (ČT) a Český rozhlas (ČRo) měly dostávat peníze.
Příspěvky mohou být nižší než současné rozpočty
„Návrh zákona neobsahuje informaci, z jaké kapitoly státního rozpočtu má být příspěvek poskytován, ani jakým způsobem a kterým orgánem státu bude jeho výše stanovována,“ uvedlo MF. Ministerstvo žádá doplnit, že se příspěvek bude vyplácet z prostředků Ministerstva kultury. Resort dále upozornil, že návrh nestanovuje termín, do kdy musí stát peníze oběma médiím vyplatit ani jak budou celoroční příspěvky rozloženy do splátek.
„V případě, že mají být média veřejné služby financována z významné části ze státního rozpočtu, měl by zákon zároveň stanovit povinnost sestavovat jejich rozpočet nejen na příslušný kalendářní rok, ale i na dva následující roky,“ upozornilo dále ministerstvo. Státní rozpočet se standardně připravuje včetně výhledu na následující dva roky.
Resort také upozornil, že výše státních příspěvků pro obě média na příští rok odpovídá jejich příjmům z koncesionářských poplatků v roce 2024. Loni a letos ale ČT i ČRo hospodařily s vyšším rozpočtem a důvodová zpráva k zákonu nijak neupřesňuje, jak na média snížení částky dopadne. Zpráva neobsahuje ani zdůvodnění, proč jsou příspěvky nastaveny na tuto konkrétní částku.
Zásadní připomínky k návrhu vzneslo dříve i Ministerstvo vnitra. Upozornilo, že zrušení koncesionářských poplatků by způsobilo výpadek příjmů České pošty v objemu 275 milionů korun ročně. Česká pošta výběr poplatků zajišťuje.
Klempíř chce rychle prosadit změny ve financování ČT a ČRo. Opozice mluví o paskvilu
Ministr kultury Oto Klempíř počítá s tím, že vláda rychle prosadí zákon měnící financování médií veřejné služby. Česká televize a Český rozhlas by podle návrhu už neměly být placeny z koncesionářských poplatků, ale pevnou částkou ze státního rozpočtu. Opozice, odborníci i vedení obou médií návrh kritizují.
V připomínkovém řízení k návrhu zákona žádné připomínky nevzneslo pouze ministerstvo životního prostředí. Ostatní resorty měly většinou zásadní výhrady k materiálu, stejně jako například odbory, zaměstnavatelské svazy nebo samosprávy.
Podle návrhu ministra kultury Oto Klempíře (za Motoristy) by ČT a ČRo měly místo koncesionářských poplatků dostávat pevnou částku ze státního rozpočtu. Změna by měla nabýt účinnosti od příštího roku. Zákon kritizují odborníci, opozice i vedení obou médií. Pracovníci ČT a ČRo vstoupili 22. dubna do stávkové pohotovosti. Žádají vládu, aby od záměru upustila. Ministerstvo kultury v minulosti uvedlo, že cílem návrhu zákona není oslabit nebo poškodit veřejnoprávní instituce, ale naopak nastavit stabilní, transparentní a dlouhodobě udržitelný systém jejich fungování.
„Ruce pryč od médií.“ Prahou prošel pochod na podporu veřejnoprávních médií
Na Staroměstském náměstí v Praze se vpodvečer sešly tisíce lidí na podporu České televize a Českého rozhlasu. Podle zpravodaje České tiskové kanceláře drželi účastníci české vlajky a transparenty na podporu veřejnoprávních médií. Na akci dohlíželi policisté včetně antikonfliktního týmu.
Elon Musk neuspěl ve sporu s OpenAI, kterou obvinil z odklonu od původního poslání vyvíjet umělou inteligenci ku prospěchu lidstva. Porota dospěla k závěru, že miliardář podal žalobu příliš pozdě. Muskův právník si vyhradil právo na odvolání.
Americký miliardář Elon Musk prohrál soudní spor se společností OpenAI. Tvrdil, že firma, kterou spoluzakládal, se odchýlila od svého původního cíle vyvíjet umělou inteligenci ku prospěchu lidstva.
Porota dnes po necelých dvou hodinách jednání jednomyslně rozhodla, že Musk podal žalobu příliš pozdě. Soudkyně Yvonne Gonzalezová Rogersová verdikt přijala, uvedla agentura AP.
Muskův právní zástupce si vyhradil právo na odvolání. Podle agentury Reuters ale soudkyně naznačila, že případné pokračování sporu pro něj nebude jednoduché. „Existuje velké množství důkazů podporujících závěr poroty,“ uvedla Gonzalezová. Dodala, že byla připravena žalobu na místě zamítnout.
Musk patřil mezi spoluzakladatele OpenAI, která vznikla v roce 2015 a později vyvinula populární chatbot ChatGPT. V roce 2018 z vedení firmy odešel. Žalobu podal v roce 2024 a mimo jiné v ní žádal odvolání šéfa OpenAI Sama Altmana.
Jádrem sporu byla proměna OpenAI z neziskového výzkumného centra na ziskového technologického obra, který získává miliardové investice od externích investorů. OpenAI loni v říjnu dokončila restrukturalizaci. Zisková organizace ale podle textu dál podléhá neziskové nadaci.
Burzovní start SpaceX se blíží. Musk se snaží upevnit roli diktátora v nejhodnotnějším startupu světa
Může se to stát historickým okamžikem pro vesmírné lety, globální finanční trhy i samotného Elona Muska. Přesto vstup SpaceX na burzu nebudí jen nadšení. Detaily navrhovaného prospektu totiž naznačují hned několik nestandardních ustanovení, které někteří insideři považují za omezující investorská práva.
Musk se v oblasti umělé inteligence dál angažuje a založil vlastní konkurenční start-up xAI. Tvrdí, že odklon OpenAI od neziskového statusu byl zradou. Podle něj Altman a další přijali jeho peníze, rady a čas pod záminkou budování veřejně prospěšné organizace, aby později umožnili na projektu vydělávat.
Regarding the OpenAI case, the judge & jury never actually ruled on the merits of the case, just on a calendar technicality.
There is no question to anyone following the case in detail that Altman & Brockman did in fact enrich themselves by stealing a charity. The only question…
Altman a jeho tým to odmítají. Tvrdí, že Musk si minulost vykládá po svém. Podle nich odešel z OpenAI v roce 2018 ve zlém a nikdy neposkytl celou miliardu dolarů, kterou slíbil.
Zástupci OpenAI také uvádějí, že Musk dříve souhlasil s tím, že se firma musí proměnit v ziskovou společnost, aby mohla získat kapitál. Podle nich však chtěl OpenAI pro sebe a navrhoval její začlenění do Tesly.
VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
Související
Milenky, drogy, tajný deník. Soud Muska s Altmanem vypadá jak rozvod z telenovely
Viktoru Orbánovi nelze upřít jedno – jeho neúspěšnou snahu o další vítězství v maďarských parlamentních volbách sledovali i daleko za hranicemi nevelké středoevropské země. Také nový premiér Péter Magyar ale bude poutat hodně pozornosti. V Bruselu i Moskvě už začali bedlivě zkoumat snahu jeho vlády o diverzifikaci energetických zdrojů a hlavně to, do jaké míry bude Maďarsko dál odebírat ruské suroviny.
Pro zastánce tvrdé linie vůči Moskvě je teď možná Magyar zklamáním, stejně jako nastupující ministr ekonomiky a energetiky István Kapitány. Lídři strany Tisza, která zvítězila v dubnových volbách, dlouhodobě mluvili o závislosti na Rusku jako o „systémovém riziku“. Měli zjevně na mysli dodávky ropy, plynu i výstavbu nových bloků jaderné elektrárny Paks, kterou předchozí vláda svěřila ruskému Rosatomu. Diverzifikaci energetických zdrojů nyní Budapešť vyhlašuje jako prioritní cíl, zároveň ale připouští, že se zcela bez ruských surovin neobejde a hodlá se jich zbavovat pomaleji (do roku 2035), než je cíl Evropské unie.
Péter Magyar zdůrazňuje, že geografická poloha Ruska i Maďarska je prostě daná, realitou je i ropovod Družba, kterým putuje ruská surovina a který má nadále zůstat jednou ze dvou klíčových cest pro její přepravu – vedle ropovodu Adria z chorvatského pobřežního terminálu Omišalj. Ruský plyn bude zatím dál proudit potrubím z Turecka. V případě elektrárny Paks 2 hodlají Maďaři prozkoumat stávající dohody s Rusy – především ohledně financování, které byly v minulosti terčem kritiky. Žádné výzvy, aby Rosatom ze země okamžitě odešel, ale nezaznívají. Magyar dokonce vyslovil očekávání, že po konci války na Ukrajině se Evropa k dovozu surovin z Ruska z ekonomických důvodů stejně vrátí.
Rozestavěná jaderná elektrárna Paks 2. Profimedia
Americký plyn přinesl Evropě úlevu. Začínají ale převažovat starosti
Nebýt dovozu zkapalněného plynu ze Spojených států, Evropa by dnes zažívala ještě krušnější chvíle. Vladimir Putin už před vojenským útokem na Kyjev začal ruskou surovinu využívat jako součást své hybridní války proti Evropě. Nynější blokáda Hormuzského průlivu dočasně odřízla od okolního světa plyn dalšího předního exportéra – Kataru. Rostoucí závislost na americkém LNG ale v době nepředvídatelné administrativy ve Washingtonu přináší také hodně nových starostí.
Premiér Magyar určitě bude dál vysvětlovat, že se musí realisticky potýkat se situací, do které zemi zavedl jeho předchůdce Viktor Orbán – i pokud jde o zbytečně zvýšenou závislost na Rusku. Svět bude sledovat, jak je možné realizovat změnu režimu, o níž mluví nynější vládci v Budapešti, a zvrátit odchod od liberální demokracie, ke kterému se otevřeně hlásil Orbán. Reforma celé ekonomiky včetně energetiky bude součástí této přeměny.
Maďarsko do jisté míry navazuje na historii – tamní reformy poutaly pozornost světa už v posledních letech sovětského impéria a byly v dobách Michaila Gorbačova jedním z impulsů pro jeho hospodářskou transformaci.
Podoba s Orbánem? Rozhodně ne
Někteří evropští pozorovatelé snad mohou dospět k závěru, že Péter Magyar se koneckonců v energetické spolupráci s Ruskem svému předchůdci Viktorovi Orbánovi docela podobá. Takové přirovnání je ale daleko od reality a v Evropě tento pohled nejspíš ani nepřeváží. Viktor Orbán a jeho ministr zahraničí Péter Szijjártó si dokázali získat pověst – mírně řečeno – věrných spojenců Putinova Kremlu. Pétera Magyara, který na předvolebních demonstracích hřímal „Rusové domů“, asi z něčeho podobného bude podezírat málokdo. (Orbán se v té době snažil obrátit hněv voličů proti Kyjevu a Bruselu.) Pro celkové nastavení Magyarova kabinetu je charakteristický název knihy, kterou kdysi napsala dnes nastupující ministryně zahraničí a odbornice na energetickou bezpečnost Anita Orbán (není příbuznou bývalého premiéra) – „Moc, energie a nový ruský imperialismus“. Poprvé vyšla už v roce 2008…
Evropské státy přehlasovaly odpůrce a schválily nejtvrdší energetický krok od začátku války. Zákaz ruského plynu i LNG má platit nejpozději od roku 2027 — s jedinou výjimkou v čase nouze.
Postoj Pétera Magyara k ruským energiím, který zjevně vychází z racionálních úvah, může ovlivnit celoevropskou debatu. K energetické spolupráci s Ruskem tíhne sílící evropská krajní pravice, jenže výchozí pozice Magyara je úplně jiná – základním cílem je diverzifikace, z pohledu jeho země tedy méně Ruska, od kterého se ale zároveň nemůžeme úplně odstřihnout. Můžu jednat s Putinem, ale rozhodně nebudeme přátelé, dodává výstižně maďarský premiér. Umírnění evropští politici by se však podobně jako Magyar měli zamýšlet nad tím, jak to bude s ruskými surovinami po konci války – pokud nepředpokládáme, že bude trvat věčně.
Evropa by měla mít jasno
Finský prezident Alexander Stubb se v nedávném rozhovoru pro Respekt přidal k evropským státníkům, kteří zdůrazňují, že v určitém momentu bude potřeba, aby Evropa začala sama jednat s Ruskem o ukončení války. Nevíme, jestli se takové rozhovory opravdu uskuteční. Řada Evropanů se už ale shodne, že je to lepší varianta, než když bude mír s Vladimirem Putinem dojednávat Donald Trump, který, jak známo, velký ohled na evropské zájmy nebere.
David Ondráčka: Maďarsko po Orbánovi: zkrotit oligarchy a vrátit pravidla
Maďarsko stojí po pádu Orbánova režimu před těžkým úkolem: rozebrat systém prorostlý oligarchy, obnovit právní stát a vrátit politice normální pravidla. Vítězství opozice ukazuje, že změna je možná, ale skutečná práce teprve začíná.
A pokud má Evropa k jednáním s Moskvou směřovat, musí mít jasno, jak si představuje budoucí vztahy v energetice. Těžko přijde k jednacímu stolu s návrhem, že z Ruska už nikdy nic kupovat nebude. Na druhé straně nemůže dopustit ani riziko opakování scénáře z roku 2021, kdy se Putin domníval, že uzavíráním plynových kohoutků oslabí Evropu před pozdějším ruským útokem na Kyjev. Evropský scénář může vycházet ze základních principů dnešní politiky Pétera Magyara – „méně Ruska, což neznamená žádné Rusko, větší diverzifikace a připravené alternativy pro případ dalších krizí.“ To už by byla strategie, která může ve vztahu ke Kremlu posílit evropskou vyjednávací pozici.
Poučení pro evropské politiky
Nebýt realistického postoje k ruským energiím, který Magyar prezentoval už v předvolební kampani, oslabila by Tisza své šance na vítězství. I někdejším voličům dosud vládnoucí strany Fidesz už zjevně začaly vadit Orbánovy a Szijjártovy „zásnuby“ v Kremlu, které šly hodně nad rámec „pragmatické politiky“. Na druhé straně jedním z důvodů, proč Orbán předtím tak dlouho (šestnáct let v řadě) vydržel v čele Maďarska, byla právě i jeho deklarovaná snaha získávat levnější suroviny z Ruska. Podobný argument koneckonců zazníval v maďarských pravicových kruzích už vůči předchozím levicovým vládám, když také koketovaly s Moskvou – „kdyby aspoň zajistily levnější suroviny“.
Trump útočí, Čína bude kasírovat. Peking má nakročeno k vítězství v bitvách o energie
Ropné krize sedmdesátých let minulého století přivedly svět k rozvoji nových technologií a postupně změnily globální energetiku. Konflikty na Blízkém východě povzbudily nástup obnovitelných zdrojů, ale také boom jaderných elektráren ve Francii nebo ve finále i břidlicovou těžbu ropy a plynu v USA. Americký prezident Donald Trump je dnes posedlý fosilními palivy a věří, že díky kontrole domácích i zahraničních zdrojů může ovládat svět. Číňané si uvědomují, že i nynější válka na Blízkém východě nastartuje hledání alternativ, a nabízejí světu bezpečnější řešení „zelených“ technologií, píše v analýze Jan Žižka.
Právě tady nabízí Magyar další velkou inspiraci pro umírněné evropské politiky. Pokud chtějí zastavit nástup krajní pravice, musí nabídnout srozumitelné alternativy vůči jejím plánům, a to právě i v přístupu k ruským surovinám.
Péter Magyar má vůči Rusku schovanou ještě jednu specifickou „kartu“. Přinejmenším v tuto chvíli je to projekt nových bloků jaderné elektrárny Paks. Nevíme, jak dopadne revize stávajících smluv o jejich výstavbě, jisté ale je, že Moskva má na svém jediném současném projektu tohoto typu v Evropské unii velký zájem. Šéf Rosatomu Alexej Lichačov po volbách okamžitě vyjadřoval ochotu dát nové maďarské vládě k dispozici veškeré informace a dokonce vyjádřil optimistické očekávání, že ve spolupráci s Magyarovým kabinetem se celý projekt urychlí.
Maďarsko, stejně jako celá Evropa, ale musí dál počítat také s tím, že v Moskvě se mohou třeba i v době zdánlivého uvolnění napětí prosazovat zastánci radikálních postupů. Je pravděpodobné, že část kremelské „věrchušky“ se ještě bude chtít za Orbánovu porážku pomstít.
Minulý týden – tedy ve stejnou dobu, kdy Lichačov potvrzoval svůj vstřícný přístup vůči Budapešti, začala Putinova vojska rozsáhle bombardovat ukrajinskou Zakarpatskou oblast, kde žije početná maďarská menšina. Přitom bylo naprosto jasné, jak podobný útok může rozzuřit právě Pétera Magyara, který se profiluje jako silný ochránce krajanů v sousedních zemích. Je docela možné, že potichu zuřili i mnozí lidé v Rosatomu. Je to vlastně takové „déjà vu“ – když v Kremlu v roce 2021 padlo rozhodnutí o využití plynu jako politické zbraně vůči Evropě včetně Německa, mnozí pracovníci Gazpromu, kteří se celá desetiletí snažili zvláště Němcům prezentovat jako naprosto spolehliví dodavatelé, určitě také nehýřili nadšením.
