Češi se obávají, že děti ztrácejí vztah ke čtení. Podle průzkumu STEM/MARK si zhruba čtyři z pěti respondentů myslí, že dnešní děti čtou méně než před deseti lety. Za hlavního viníka považují digitální technologie a online zábavu. Nejde ale jen o kulturní nebo výchovný problém. Slábnoucí čtenářská gramotnost může v budoucnu podkopávat i produktivitu české ekonomiky.

Čtení není pouze volnočasová aktivita. Je to jeden ze způsobů, jak si člověk buduje schopnost soustředit se, porozumět složitějšímu textu a vytvářet si vlastní úsudek. A právě tyto dovednosti budou v době umělé inteligence nabývat na ceně.

Zatímco algoritmus dnes během několika sekund vyhledá informace nebo vytvoří text, lidská výhoda se postupně přesouvá ke kritickému myšlení, interpretaci a schopnosti zasadit informace do širších souvislostí.

Slabší čtení, slabší produktivita

Nejde přitom jen o problém jednotlivců. Nevyužitý talent vede k nižšímu ekonomickému růstu a slabší produktivitě. A právě produktivita patří mezi dlouhodobé slabiny české ekonomiky.

Proto začíná být stále důležitější otázka, jak děti informace konzumují a jak se s nimi učí pracovat. Digitální technologie jsou dvojsečné. Na jedné straně otevírají přístup k informacím, vzdělání i novým pracovním příležitostem. Na straně druhé však soutěží o pozornost způsobem, kterému kniha konkuruje jen obtížně.

Kniha proti nekonečnému scrollování

Rychlý digitální obsah, krátká videa, notifikace a nekonečné scrollování podporují spíše přepínání pozornosti než soustředěnou práci s textem. Výzkumy opakovaně upozorňují, že multitasking není skutečná paralelní práce, ale neustálé přepínání mezi úkoly, které snižuje výkon i schopnost hlubšího soustředění.

Potvrzují to i data OECD. Ta ukazují, že studenti, kteří čtou knihy převážně v tištěné podobě, dosahují v průměru lepších výsledků ve čtenářské gramotnosti než ti, kteří čtou hlavně digitálně.

V éře AI bude čtení ještě důležitější

Paradoxem doby umělé inteligence tak může být, že čtení bude ještě důležitější než dříve. AI sice umí text shrnout, přeložit nebo vygenerovat. Neznamená to ale, že člověk už nemusí umět číst.

Naopak. Čím více obsahu bude vytvářet umělá inteligence, tím důležitější bude schopnost rozlišit, co je podstatné, co je zavádějící a co skutečně dává smysl. Slabý čtenář se v záplavě informací neutopí proto, že by jich měl málo, ale proto, že jich bude příliš mnoho a nebude je umět vyhodnotit.

Data OECD potvrzují přímou souvislost: studenti, kteří si umějí prověřovat zdroje, mnohem lépe rozeznávají fakta od názorů. Čeští žáci však v této dovednosti za svými vrstevníky ze severských a západoevropských zemí výrazně zaostávají.

Odpověď začíná už v dětství

Česko se často ptá, proč mu chybějí inovace a vyšší produktivita. Odpověď ale začíná už v dětství. Třeba u toho, zda dítě dokáže vydržet nad knihou déle než pár minut.

Minulá emise protiinflačních dluhopisů pro domácnosti vládě prodražila financování možná až o 10 miliard korun. Domácnostem stát platil 15 procent, bankám a fondům šest, říká ekonom Petr Dufek.

Ministerstvo financí ve čtvrtek odstartovalo emisi státních dluhopisů, určených pro domácnosti. Hned první den si jich lidé objednali za 1,5 miliardy. Státní kasa přitom počítá s objemem 20 miliard korun. „Myslím, že tentokrát je to relativně dobře udělaná záležitost. Státu se tím financování neprodraží, protože úroky jsou nastavené podobně jako u aktuálních emisí pro institucionální investory, tedy pro banky a fondy. Stát na tom nevydělá ani neprodělá, ale pozitivní je, že si tím rozšiřuje investorskou základnu,“ řekl Newstreamu hlavní ekonom Delloitte David Marek.

Podobně to vidí i hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek. „Je to přijatelná alternativa pro financování státního dluhu. Stát primárně spoléhá na finanční trhy, takže by si mohl něco málo půjčit i od domácností napřímo,“ konstatuje s tím, že je vidět pokrok v kvalitě přípravy. Kromě konstrukce bondů i z hlediska jejich distribuce. „Na rozdíl od dřívějších emisí lze ale tyto dluhopisy nakoupit velmi pohodlně. Lze to udělat pomocí Identity občana z domova, není nutné jít kvůli tomu s příkazem do banky. Je to technicky jednodušší a srozumitelnější“. Skoupení bohatými lidmi, což postihlo první emisi, podle něj brání limit, který je na třech milionech na osobu.

Nabízeny jsou tři typy dluhopisů. S pevnou sazbou 4,5 procenta a dobou splatnosti pět let, dále protiinflační dluhopisy, kde se sazba bude odvíjet od květnové meziroční inflace v jednotlivých letech a roční výnosy se budou reinvestovat do stejné emise. Dále jsou v nabídce tříměsíční dluhopisy se sazbou 3,5 procenta, které se po třech měsících automaticky obnovují, pokud jejich majitel nepožádá o vyplacení peněz. Sazba se může měnit podle sazeb ČNB.

Inflace státu zavařila

Česko už má co do prodeje státních dluhopisů domácnostem zkušenosti. První vlna proběhla v roce 2011 za dob ministra financí Miroslava Kalouska (KDU-ČSL/TOP09). Po ní zůstala velká pachuť. Po výhodně úročených dluhopisech se totiž v první várce jen zaprášilo. Během několika hodin ji skoupila hrstka bohatých investorů. Další emise, respektive emisní vlna, nastoupila v roce 2018. To už šlo o Dluhopisy Republiky za ministryně financí Aleny Schillerové (ANO).

Emise měla u lidí velký úspěch, prodaly se dluhopisy za 85 miliard korun, ale stát si na jedné její části vylámal zuby. Šlo o protiinflační dluhopisy, kde se úroková sazba skládala z inflace plus fixní sazby, která byla zpočátku na 0,5 procenta a později byla snížena na nulu. Problém byl právě s inflací. Ta totiž už v roce 2019 vyjela ze svých „nudných“ kolejí kolem dvou procent a od podzimu 2019 dokonce překračovala takzvané toleranční pásmo. Pak nastoupil covid a rusko-ukrajinská válka a v roce 2022 už průměrná roční inflace činila přes 15 procent. Státu se tak financování jeho dluhu začalo prodražovat. V lednu 2022 ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) emisní vlnu zastavil.   

Nečekaně vysoká inflace financování státu výrazně prodražila. Podle Petra Dufka stát celkově vyplatil možná až o 10 miliard korun více, než kdyby si býval půjčil u institucionálních investorů. „Pro stát by tenkrát bylo bývalo výhodnější, kdyby se financoval na trhu, a ne u domácností. Na trhu se 15 procent neplatilo, maximum bylo jen chvíli nad šesti procenty,“ říká.

Bude to win-win?

Člen národní rozpočtové rady (NRR) Petr Musil vidí problém v následujícím. „Teze, že je to výhodné pro stát a občany, je nesmyslná. Dluh není výhodný pro nikoho, natož pro občany. Lidé, kteří dluhopis nakoupili, se budou podílet na splátkách dluhu stejně jako ostatní, přičemž stát bude muset zvýšit daně, aby dostal finance do rovnováhy. Efekt pro majitele dluhopisu bude pouze ten, že mu stát trošku vykompenzuje vyšší budoucí daně tím, že mu dnes z toho dluhopisu dá nějaký úrok,“ podtrhuje.

Výhoda pro lidi je podle něj v tom, že kdyby si kupovali dluhopis přes banku, ta si strhne poplatek, od státu je to bez poplatku. Další věcí, pokud chceme hodnotit, zda může být řeč o win-win, jak nové dluhopisy propaguje ministryně financí Alena Schillerová, je otázka nákladů na realizaci emise. „U pevně úročených dluhopisů činí průměrná roční sazba 4,5 procenta, přičemž stát si nyní půjčuje za 4,7 procenta, takže na té sazbě stát ušetří řekněme dvě desetiny procentního bodu. Ale neznáme náklady, které jsou s emisí spojené,“ upozorňuje Musil. „Ministerstvo financí říká, že emise bude řídit samo a že náklady jsou marginální. Poměr mezi úsporami z nižší sazby a náklady ovšem bude záležet na objemu emise,“ dodává.  

Proč vtáhnout do financování státního dluhu veřejnost?

Ministerstvo financí, které emise státních bondů administruje, sice nikdy nemá problém je udat, ale podle Davida Marka není od věci mít portfolio jejich držitelů širší. Problém se ukázal před 15 lety, kdy začalo krachovat Řecko a úrokové sazby začaly výrazně růst všem od Řecka přes Německo až po Česko. „V takovém okamžiku, když se můžete opřít nejen o finanční trhy, ale i o sektor domácností, nemusíte být tolik vystavena stresu, který může z nějakých důvodů, kvůli nějaké černé labuti, nastat,“ říká Marek.

„Riziko je jiné, než když drží dluhopisy institucionální investor. Stát se vyhne tomu, že po něm ten institucionální investor bude chtít vyšší úrok,“ souhlasí také člen NRR Petr Musil. „Ale obrácenou stranou téže věci je, že když půjde státní dluh nahoru, a současné rozvolňování rozpočtových zákonů tomu nasvědčuje, tak může za pár let být tržní úrok státních dluhopisů třeba na šesti procentech. Domácnost, která je nakoupila s 4,5 procenty, prodělává a nemá na rozdíl od institucionálního investora možnost si zajistit vyšší úrok,“ podtrhuje.

Nízký podíl domácností na emitovaném objemu státních dluhopisů nám nedávno v mezinárodní srovnávací studii vyčetlo OECD.

Kolik je stát ochoten prodat?  

V první emisi, která bude uzavřena 28. června, ministerstvo financí očekává prodej za zhruba 20 miliard korun. Z toho deset miliard by mělo připadnout na tříměsíční dluhopisy a po pěti miliardách na oba typy pětiletých dluhopisů. Ministerstvo počítá i s tím, že bude poptávka vyšší či nižší. Další emisi má ministryně financí Alena Schillerová naplánovanou na období před Vánoci.

„Všechny tři typy nabízených dluhopisů nejsou nikterak křiklavě výhodné pro stát na úkor daňového poplatníka ani nejsou nevýhodné pro kupující. Zajímavé je, že ten pětiletý dluhopis a protiinflační jsou hodně designované tak, aby tam člověka udržely po celých pět let,“ hodnotí hlavní ekonom společnosti Investika Vít Hradil. „Je tam docela významná penalizace při dřívějším ukončení. U fixního dluhopisu začíná úrok nízko a končí vysoko, až někde u šesti procent, čili v posledních letech jsou výnosy nejvyšší. Podobné je to i u protiinflačního dluhopisu,“ vysvětluje.

Nejlákavější jsou podle Hradila tříměsíční dluhopisy, které lze považovat za přímého konkurenta spořicích účtů nebo termínovaných vkladů. „I vzhledem k tomu, že výnosy nejsou zdaněné, to vychází dobře. Oproti spořicímu účtu je o něco složitější ty peníze vybrat, je třeba počkat v nejhorším případě tři měsíce,“ podotýká Hradil. Narazil však podle svých slov na jednu nejasnost. „Nikde jsem nevyčetl, co se u dluhopisu vázaného na repo sazbu stane, když ČNB sazbu sníží. Nakolik jistý si člověk může tou 3,5 procentní sazbou, za jakých okolností to půjde dolů,“ nadhazuje otázku.

Zájem je velký

Už v první den emise v 18 hodin večer, jak uvedla ministryně Schillerová na síti X, dosáhly objednávky 1,5 miliardy korun. Stát je podle ní připraven i na to, že bude zájem vyšší anebo naopak nižší. „Tyto dluhopisy jsou jen doplňkovým zdrojem peněz. Zda to bude 20 či 50 miliard, to je státu de facto jedno. Emise těch „velkých“ dluhopisů jsou řádově úplně někde jinde,“ usuzuje David Marek.

Na minulých emisních vlnách se svezly hlavně movitější domácnosti. Tentokrát by se okruh investorů mohl rozšířit. „Významnou roli tady může sehrát jeden důležitý faktor, a to je zkušenost s vysokou inflační vlnou v letech 2022 a 2023, kdy velkou část našich úspor spolykala inflace a většina lidí proti tomu nebyla nijak chráněna. Nové protiinflační dluhopisy tak mohou být pro dost lidí zajímavé,“ domnívá se Marek.  

Předchozí emise byla záležitostí bohatých respektive bohatších vrstev. Nyní jsou nákupy limitovány třemi miliony na hlavu.

Dluhopisy Republiky jsou stejně jako ostatní státní dluhopisy osvobozeny od daní. Tedy od zdanění výnosů jinak 15procentní srážkovou daní. To bude mít mírně negativní dopad na příjmy státního rozpočtu. „Když spočítáme výnosy z plánovaného objemu a daň, půjde o částku, která je pod rozlišovací úroveň státního rozpočtu,“ uzavírá hlavní ekonom Deloitte David Marek.