Karel Pučelík: Buď jste u stolu, nebo na talíři. Proč by Babiš s Macinkou měli poslouchat Carneyho?
Kanada na nic nečeká. Investuje do energetiky, bezpečnosti a odolnosti, jedná, hledá nové přátele. V novém mezinárodním systému nelze čekat na drobky, které spadnou z velmocenského stolu. Podřízená pozice není důstojná, a v konečném důsledku se ani nevyplatí. Mohl by to někdo říct Babišovi a Macinkovi?
„Kanaďané vědí, že náš starý, pohodlný předpoklad, že nám naše zeměpisná poloha a členství v aliancích automaticky zaručuje prosperitu a bezpečnost, už neplatí,“ řekl v hojně citovaném projevu na Světovém ekonomickém fóru v Davosu kanadský premiér Mark Carney. Rozhodně přitom nemluvil jen ke Kanaďanům, ale k celému světu.
Carney nahlas vyslovil myšlenku, kterou už většina z nás má delší dobu na jazyku, ale na nejvyšší úrovni se ji politici obávají připustit. Dosavadní bezpečnostní a ekonomická architektura přestává fungovat. Globální instituce jako NATO nám dávali jistotu a předvídatelnost, ale s Donaldem Trumpem v Bílém domě se v lepším případě stávají nepředvídatelnými, v horším přímo bezpečnostním rizikem.
S Trumpovou administrativou se mezinárodní situace vrací zpět k velmocenské politice, kdy mocnosti rozhodují a ostatní se přizpůsobují. Možností, jak se s novým rozestavěním vypořádat, je několik, ale jen jedna vede ke stabilním úspěchům. Mark Carney předestřel, jak by mohla „kanadská“ alternativa pro střední a menší státy vypadat.
Americký prezident Donald Trump si dělá zálusk na Grónsko i kvůli nerostnému bohatství. Pravdou však je, že dosud nikdo nenašel smysluplný způsob, jak se k cenným surovinám dostat. V cestě stojí brutální přírodní podmínky. I tak to ale Trump zkusit může. Ani k tomu nepotřebuje ostrov koupit nebo dokonce napadnout.
Grónsko není zlatý důl. Snadněji jde možná těžit i na Měsíci
Názory
Jak se nestát vazaly mocností
Už více než rok sledujeme, jak americký prezident likviduje dosavadní mezinárodní řád. Šéfové vlád ostatních zemí se snažili v nové situaci nějakým způsobem balancovat, někteří volili více konfrontační styl, jiní se zase snažili být s Trumpem zadobře. Eskapáda se cly ale ukazuje, že podřizovat se Trumpovi není nijak zvlášť výhodné.
Příkladem mohou být Britové. Premiér Keir Starmer vůči Trumpovi vystupoval přátelsky a smířlivě, dokonce mu jako dar přinesl bezprecedentní druhé pozvání na státní návštěvu u krále Karla III. Povedlo se mu získat lepší celní pozici než třeba dostala Evropská unie. Když si ale Britové dovolí udělat něco, s čím Trump nesouhlasí – jako odsoudit jeho tlak na Grónsko – už jsou opět mezi černými ovcemi hrozba cel je zase ve vzduchu. Trump vyžaduje absolutní podřízenost, jinak nastane trest, i když jste do té doby hráli jeho písničku. Kanadský premiér to ví. Ví to ale český premiér Andrej Babiš a ministr zahraničí Petr Macinka? Zdá se, že alespoň prozatím ne. Podřízená pozice jim vyhovuje.
Evropští lídři se scházejí v Bruselu na mimořádném summitu, který má řešit prudké zhoršení vztahů se Spojenými státy. Podle několika unijních diplomatů panuje napříč evropskými metropolemi mimořádně ostré hodnocení současné americké politiky. „Američané jsou teď ti špatní,“ shrnul situaci jeden z nich, kterého cituje server Politico.
Evropské vlády dospěly k obtížnému závěru: Američané jsou teď ti špatní
Politika
Kanada je nyní lídrem druhého přístupu. Ostatně Kanaďané neměli ten luxus lavírovat, Trump se do nich ihned pustil a chtěl z jejich země udělat další stát USA. Tamější vláda nyní uzavírá dohody, hledá nová spojenectví a aliance. A Mark Carney k tomu vyzývá i další, jako ekonom totiž ví, že společný postup je efektivní. „Kolektivní investování do odolnosti je levnější, než když si bude každý stavět vlastní pevnost. Sdílené standardy snižují fragmentaci. Komplementarity jsou pozitivním součtem,“ zdůraznil v Davosu.
Kanadská vláda masivně investuje do obrany, energetiky a infrastruktury, aby byla odolná a nezávislá. Také ale pumpuje spoustu peněz do bytové výstavby a snižuje daně, protože na domácí politiku nelze zapomínat, ekonomické neúspěchy otevírají dveře pro populisty, kteří za pár drobků ze stolu mocností nezávislost klidně obětují.
Jak zvládnou úředníci vládu s Babišem, Okamurou a Motoristy? Jak se s ní popasují ti, na nichž stojí výkon státní správy a hospodaření s rozpočtem (a těch klíčových je ve skutečnosti několik set)? Loajalita ke státu, nebo kariéra a přizpůsobení se současným ministrům? To jsou složitá a nejednoznačná dilemata. Na ministerstvech dnes panuje zvláštní druh ticha — ne klid, ale čekání. Někteří to vydrží, jiní odejdou. Rozumné změny jsou v pořádku, rozbourání všeho by byla jen hloupá destrukce.
David Ondráčka: Loajalita, nebo kariéra? Úředníci čekají, kam se vláda Babiše vydá
Názory
Na mír bude dohlížet Trump s Putinem?
Nové pořádky naznačuje i Rada míru, kterou v Davosu Trump představil. Podle kritiků bude nové mezinárodní těleso konkurenčním projektem k OSN, čímž přispěje k další fragmentaci už tak rozkolísaného světa.
O nové organizaci vypovídá i seskupení signatářů, kteří se do projektu chtějí s Trumpem pustit. Argentinský prezident Javier Milei, izraelský premiér Benjamin Netanjahu, maďarský premiér Viktor Orbán. Součástí by prý mělo být i Rusko. Dovedete si představit, jak bude taková skupina plánovat nějakou humanitární misi a dohlížet na lidská práva? Naopak Emmanuel Macron ve výčtu chybí, stejně tak i zástupce britské vlády. Dobře to shrnula šéfka diplomacie Yvette Cooperová: „Máme také obavy z toho, že prezident Putin je součástí něčeho, co hovoří o míru, když jsme od něj dosud neviděli žádné známky toho, že by se zavázal k míru na Ukrajině.“
