Česko omezuje diplomacii i rozvojovou pomoc s argumentem, že „doma máme dost starostí“. Takový přístup ale může být Davida Ondračky, autora komentáře, nejen necitlivý, ale i ekonomicky a bezpečnostně krátkozraký. V globalizovaném světě se prázdné místo rychle zaplní – a vliv i obchodní příležitosti převezmou jiní. Úspory dnes se tak mohou proměnit v mnohem vyšší náklady zítra. Otázkou není, zda si pomoc můžeme dovolit, ale kolik nás bude stát její absence.

Svět dnes trpí zvláštní selektivní slepotou, egoismus je hlavní a jedinou politickou mantrou. Krize plane, kam se podíváš, svět na tolika frontách hoří, ale my se díváme jen na vlastní střechu. Nejde jen o humanitu a soucit, ale je to krátkozraké i ekonomicky, bezpečnostně i geopoliticky. Roli Západu zaplní rychle někdo jiný se svými zájmy a sférou vlivu, v globalizovaném propojeném systému prázdné místo dlouho nezůstane.

Česko se aktuálně chová přesně podle tohoto vzorce. Vyklízí onu „soft diplomacii“, přerušuje dlouhodobě stavěné vazby, ukazuje světu záda. Heslo dne je: sami máme doma málo, nebudeme pomáhat nikde. Ale to je v dnešním propojeném světě ostudně hloupé. Jak chcete dělat obchody v zemích, kde úplně přerušíte kontakty a vztahy se utlumí? To nás tam bude někdo čekat s otevřenou náručí a našim firmám bude nadšeně otevírat dveře? Nebuďme naivní, proč by to asi dělal? A navazovat jednou přerušené kontakty trvá roky a je to mnohem nákladnější.

Krátkozraké škrty

Každá vláda určitě má legitimní právo nastavit své priority a směřovat je nějakým směrem. Ale udělat plošné škrty všeho (diplomacie, rozvojovky, humanitárky i podpory investic) je obyčejná a hloupá destrukce, která nás bude stát mnohem víc, přijdeme o spoustu obchodních příležitostí.

Karel Pučelík: Nesnášíte vládu, migranty a Ukrajince? Poslechněte si můj návrh

Názory

Politika je rozbitá. Lidé mají právo být naštvaní a bagatelizovat jejich hněv je cesta do pekla. Na druhé straně ale neexistuje žádná „ekonomie selského rozumu“ ani političtí spasitelé, kteří by nás jednoduchým způsobem zachránili. Zachránit se musíme sami. Jak? Chcete-li tedy změnu, zaměřte se na ekonomickou nerovnost. Migrace, nenávist k Ukrajincům nebo brojení proti EU, to vše je jen divadlo na odlákání pozornosti.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Elementární solidaritu jsme odložili jako sezónní kabát, který se nosí jen v dobách hojnosti. Tento přístup není jen nelidský, humanismu pláče v koutě, ale je taky ekonomicky a bezpečnostně krátkozraký. Tyto škrty se nám těžce nevyplatí nakonec u nás doma, v nelegální migraci, kriminalitě, konfliktech a nespolupráci.

Rozvojová pomoc je investice, ne almužna

Rozvojová pomoc není jen charita, je to také investice a prevence. Každá koruna investovaná do zdravotnictví, vzdělání nebo infrastruktury v křehkých státech snižuje riziko budoucích konfliktů, radikalizace, migrace, nemocí a pandemií. Ekonomové tomu říkají „externality“; vedlejší dopady, které stejně zaplatíme, jen později a dráž. Ignorovat to je jako šetřit na brzdách, protože zrovna jedeme do kopce (jenže to se brzy obrátí a pojedeme z kopce dolů).

video

Ve slovenské společnosti klíčí nenávist. Neziskovky tam bojují o přežití, říká Ivana Vagaská

Leaders

Současná politická situace na Slovensku nevládním organizacím nepřeje. „​​​​​​​Nevládní organizace jsou nepřítelem. Občanská společnost je intenzivně napadaná, hovoří se o zahraničních agentech a podobně. V tom je práce, oproti České republice, komplikovanější,” říká Ivana Vagaská, která se problematice odpovědného podnikání věnuje od roku 2012, kdy nastoupila do Nadace Pontis. V posledních letech je ředitelkou Business Leaders Forum (BLF), které Pontis zaštiťuje. 

Michal Nosek

Přečíst článek

Geopolitika místo humanity

Je vidět už více let určitá únava z empatie. Po pandemii, válce na Ukrajině, energetické krizi a inflaci se západní veřejnost podivně uzavírá do sebe. Politici slyší hlavně na domácí frustraci a populismus jim velí hledat zdánlivě snadná řešení (většinou absolutně chybná). Pomoc se už neřídí potřebou, ale strategií, humanitární princip univerzálnosti ustupuje logice mocenských bloků a zájmů. Rozpočty na rozvojovou a humanitární pomoc klesají, nejchudší regiony bez strategické hodnoty zůstávají úplně stranou. Krátkodobě to vypadá racionálně, dlouhodobě je to slepá cesta.

Vzpomeňme na Marshallův plán

Evropa po druhé světové válce také potřebovala pomoc. Marshallův plán nebyl jen ekonomický program, ale politická sázka na stabilitu a prosperitu – a ten vyšel. Evropě pomohl postavit se na vlastní nohy. Dnes máme tendenci zapomínat, že stabilní a bohatý svět není samozřejmost. Je to výsledek investic, trpělivosti, diplomacie – a určité promyšlené solidarity.

Únava Západu, nástup jiných hráčů

Když Západ ustupuje, prostor logicky a cíleně vyplňují jiní – Čína, Indie, Rusko. Ne s humanitární rétorikou, ale s obchodními a politickými podmínkami a zájmy. A země, které dnes necháme bez podpory, si zítra vyberou jiné partnery (na rozvoj i na obchod). Ne proto, že by sdílely jejich hodnoty, ale protože někdo vůbec přišel.

Německé podniky bijí na poplach: Čína podle nich ohrožuje férový obchod

Zprávy z firem

Asijsko-pacifický výbor německých podniků varoval před destabilizačními a nepoctivými obchodními praktikami Číny, a to krátce před plánovanou cestou německého kancléře Friedricha Merze do Pekingu. Podle dokumentu, k němuž získala přístup agentura Reuters, vlivné německé podnikatelské sdružení obviňuje Peking z vytváření nadbytečných výrobních kapacit, rozsáhlých subvencí a politicky motivované regulace zahraničního obchodu.

nst

Přečíst článek

Svět bez základní empatie je dražší, než si myslíme

Vlastně ta otázka nezní, jestli si pomoc můžeme dovolit. Otázka je, zda si můžeme dovolit svět, kde se o nejzoufalejší nikdo nestará. V globalizovaném systému totiž prázdné místo dlouho nezůstane a malý oheň se rychle přenese. Je levnější hasit malý požár daleko než pak velký doma a nedává smysl šetřit na hasičích.

Další komentáře Davida Ondráčky

Rozhodně by bylo potřeba otevřít nové lomy na stavební suroviny, domnívá se Jaroslav Koutňák, generální ředitel strojírenské společnosti PSP Engineering. Ta dodává stroje, zařízení, technologické linky a investiční celky pro výrobu cementu a vápna, zpracování rud, lomového kamene, písku, štěrkopísku, uhlí a ostatních materiálů. Za posledních čtyřicet let nebyl v Česku otevřen žádný nový lom.

Otevřít nový lom je boj. Minulá vláda sice vytipovala asi 50 lokalit, které by se měly stát strategickým zdrojem. Zájem společnosti získat stavební materiál však naráží na zájmy jednotlivců. „Připomíná to debatu o úložišti jaderného paliva,“ říká Koutňák. Nový zdroj by podle něj byl potřeba, protože společenský zájem převažuje.

Česku však nedostatek stavebních surovin nehrozí. Výstavba dálnic, bytů nebo elektrárny Dukovany není limitovaná množstvím stavebních materiálů. Koutňák uvádí jako příklad jednu konkrétní cementárnu na Slovensku. Její zásoby pro výrobu cementu jsou podle něj na dalších pět set let.

Demolicí to nekončí. Čeští stavbaři stále častěji recyklují stavební materiály, řadí se ke světové špičce

Zprávy z firem

V době, kdy se zásoby kameniva a písku po celém světě tenčí, získává recyklace stavebního odpadu stále větší význam – a Česká republika zaujímá v tomto směru čelní pozici. 

Michal Nosek

Přečíst článek

Nové lomy jako nutnost

Otázkou je, zda se mají otevírat další lomy v Česku, nebo zda není výhodnější stavební materiál dovážet z ciziny. Na to má Koutňák jednoznačnou odpověď. Klíčem je logistika. Cena za dopravu.

Nyní se jeho firma uchází například o zakázku na dobudování lomu v Norsku, kde se má těžit třináct milionů tun suroviny ročně. To odpovídá téměř celé těžbě kamene v Česku. Jenže cena za kvalitní kámen se pohybuje kolem pěti set korun za tunu. Náklady na dopravu značně převyšují cenu suroviny. Proto se musí těžit co nejblíže spotřebě, čili v Česku.

Cirkulární stavebnictví nabírá tempo. Sklo, beton i sádrokarton míří do druhého života

Zprávy z firem

Recyklace stavebních materiálů už není okrajové téma. Zejména u skla, betonu a sádrokartonu se začíná prosazovat model, který snižuje emise, zefektivňuje výrobu a reaguje na tlak legislativy i rostoucí ceny primárních surovin. Podle Michala Širokého, experta na recyklace ve společnosti Saint-Gobain, se cirkulární ekonomika stává nezbytností. Technologickou, ekologickou i ekonomickou.

Michal Nosek

Přečíst článek

Důležitější než množství je kvalita

Víc než množství je důležitá kvalita materiálu. Na výstavbu vysokorychlostní železnice je potřeba kamenivo o určité kvalitě, a té není tolik. Proto je potřeba otevírat nové lomy. Koutňák se nedomnívá, že za zdražováním výstavby, třeba i bytové, stojí vzrůstající cena stavebních materiálů. „Cena cementu kopíruje inflaci. Není to žádný extrém. Navíc v betonu je cement zastoupen z jedné pětiny,“ vysvětluje šéf PSP Engineering. Zdražování stavebních hmot není o ceně suroviny, ale o ceně lidské práce. S tím, jak je nedostatek lidí ve stavebnictví, roste jejich cena.

Míra investiční aktivity v dané zemi se dá podle Koutňáka rozpoznat podle jednoduchého měřítka, tedy spotřeby cementu na hlavu. Rozvinuté ekonomiky s hotovou infrastrukturou, jako je ta evropská, mají nyní tuto spotřebu konstantní na úrovni kolem čtyř set kilogramů cementu na hlavu. V zemích, které intenzivně budují infrastrukturu, je tato spotřeba dvakrát či třikrát vyšší. „Týká se to zejména Asie,“ říká.

Jako příklad uvádí Uzbekistán, který začal komunikovat se západním světem, buduje infrastrukturu a spotřeba cementu tam začala rychle růst. PSP Engineering tam postaví na klíč cementárnu za téměř čtyři miliardy korun. „Našim primárním produktem jsou investiční celky,“ říká Koutňák. Takových projektů postavila firma po světě stovky.

„S tím, jak je v některých oblastech stavební boom, chodíme po světě. V Íránu jsem v roce 2000 trávil Vánoce na stavbě továrny na zpracování hliníku. Máme tam postavených deset cementáren, ale teď je tam mrtvo,“ popisuje Koutňák.

Bydlení z tiskárny. Lucembursko-český experiment ukazuje, jak využít pozemky, které města odepsala

Reality

Úzké parcely, které města považují za nezastavitelné, se mohou stát odpovědí na bytovou krizi. V Lucembursku vznikl první 3D tištěný dům široký pouhé tři metry

Petra Nehasilová

Přečíst článek

V Brazílii postavila firma v osmdesátých letech deset cementáren. „Na Kubě je jedna cementárna, kterou jsme také stavěli.“ Osmdesát procent byznysu strojírenské společnosti z Přerova tvoří zahraniční trhy. Přesto nyní ředitel firmy vidí mírné oživení i v Evropě a v Česku.

Recyklace jako budoucnost

Společnost PSP Engineering se kromě výstavby investičních celků a výroby strojů na zpracování surovin věnuje i výzkumu a testování. Zaměřuje se například na recyklaci stavebních materiálů. „Do budoucna se recykláty jistě budou využívat. Musí se kolem nich vytvořit infrastruktura, aby vznikla kvalita v dostatečném objemu,“ popisuje.

Jaroslav Koutňák byl hostem podcasu Realitní Club. Epizoda se spouští v úvodu tohoto článku. Najdete ji také na vaší oblíbené podcastové platformě. Jsme na Spotify i Apple Podcasts.