Stanislav Šulc: Stát nelze řídit jako firmu, potvrdil nyní Václav Klaus v kritice Babiše
Řídit stát jako firmu. Tak znělo heslo, se kterým Andrej Babiš vstoupil do politiky a s nímž zválcoval celý polistopadový politický establishment. Ačkoli s touto frází už tolik neoperuje, v podstatě s ní pořád myšlenkově pracuje. A stejně tak třeba Donald Trump v Americe. Přitom to je nesmysl, jak nejnověji ve svém komentáři pro Lidovky potvrdil i exprezident Václav Klaus. A tím se vydal poměrně brzy „pomáhat“ Andreji Babišovi v řízení země.
Stát není firma. A ani 14 let po vstupu Andreje Babiše do politiky se na tom nic nemění. Ano, stát možná může být efektivnější (ačkoli tuto teorii ekonomů zatím nikdy nikdo nikde nepotvrdil). Stát určitě může investovat do infrastruktury, což se zase tak moc neděje. A zcela určitě se stát může zbavovat majetku, aby peníze rozházel, což se naopak děje v posledních letech velmi často.
Nicméně stát nikdy nebude firma a ani se jako firma nikdy nebude moci chovat. Důvodů je celá řada a s jedním nyní přišel exprezident a hlavní architekt polistopadového vývoje Václav Klaus. Tím důvodem je dluh.
Rudolf Ovčaří (na snímku vpravo) by chtěl být šedou eminencí. Patrně jí i je. Miliardář, muž ze staré školy. Vlastně muž čert ví odkud, své soukromí vede v tajnosti. V devadesátkách, už to mluví za vše, se podílel na privatizaci Třineckých železáren, ovládl Českou zbrojovku. Trošku mu jeho soukromí narušil Miloš Zeman, když mu zcela veřejně dal 28. října roku 2019 medaili za zásluhy prvního stupně v oblasti hospodářské.
Dalibor Martínek: Žijeme v matrixu? Babišovy peníze ohlídá Klaus a Zeman
Názory
Proč stát není firma
V komentáři pro Lidovky.cz, který se jinak věnoval kritice rozpočtové politiky minulé, ale i nastupující vlády, popisuje rozdíl mezi dluhy firem a státu.
„Mnoho lidí vidí, že úvěry kolem nich – jak občanů-spotřebitelů, tak firem – zcela běžně existují. To jsou ekonomické subjekty v mikrosféře, ale stát není mikrosubjekt. O tom, že podnikání, existuje-li nadějný podnikatelský projekt, vyžaduje úvěrování, je základem tržní ekonomiky, stát však není ‚podnikatel‘, občan státu nepůjčuje peníze, aby stát za něho podnikal. Stát si nepočítá úvěrové riziko tak jako ekonomické mikrosubjekty. Státu nehrozí – ve většině případů – zkrachování. Stát, dostane-li se skutečně do úzkých, zvýší daně, což občané a podniky nemohou. Proto se stát v principu chová úplně jinak. Proto nemůže podnikat s cizími penězi,“ píše doslova Václav Klaus.
Premiér Andrej Babiš (ANO) do 8. ledna nevratně vloží holding Agrofert do svěřenského fondu RSVP Trust, který založila poradenská společnost Roklen s právní podporou právní kanceláře DBK. Babiš dále uvedl, že tak učiní do termínu, jak mu stanovuje zákon, tedy do 30 dnů od svého jmenování premiérem.
Babiš rozhodl. Agrofert vloží do svěřenského fondu RSVP Trust
Zprávy z firem
Z dluhu roste úspěch
Z politického pohledu je text velmi ostrým „doporučením“ vládě ze strany nejvyššího z nejvyšších, který navíc poměrně otevřeně spolupracuje s Motoristy, kteří sedí ve vládě. Václav Klaus se tak poměrně brzy po ustavení vlády jal „pomáhat“ Andreji Babišovi řídit zemi. A pro premiéra to bude nejspíš čím dál pikantnější politický duel s bývalým prezidentem a premiérem.
Teoreticky by to z historického hlediska Babiš mohl vyhrát. Historie ukazuje, že bez zadlužení velké mocnosti prostě nevzniknou (stejně jako úspěšné firmy). Ostatně byl to právě dluh, který stál na počátku úspěchu USA, když Alexander Hamilton prosadil myšlenku federálního dluhu. A jsou to právě USA, kdo má dnes nominálně největší dluh na světě.
Na to se často zapomíná, byť se USA dává za vzor a zároveň se upozorňuje, jak je EU nefunkční. Paradoxně to jsou titíž lidé, kteří vehementně brojí proti společnému unijnímu dluhu. Přitom právě nyní může přijít onen „hamiltonovský“ okamžik pro EU, který bude na počátku jejího dlouhodobého úspěchu.
Čeští politici mohou být součástí tohoto řešení. Ale spíš zůstanou součástí stávajícího problému, jak tomu většinou bývá. Nicméně třeba Andrej Babiš v sobě nakonec opět probudí státníka, kterým neustále chce být. Jen si bude muset uvědomit, že navýšením dluhu bez jasného růstového plánu to tak úplně nebude.
Patří k nejviditelnějším současným umělcům a mezi synonyma pojmu české sklo. Rony Plesl ale také vyučuje na UMPRUM a to již 17 let a zároveň je sběratelem a podporovatelem umění. „Moje sbírka je už docela velká, a když všechno dobře dopadne, na jaře ji představím v galerii Magnus Art,“ prozrazuje Plesl. Začátek rozhovoru netradičně svedeme právě k umění, protože na zdi v karlínském ateliéru visí jedno překvapivé dílo.
Rony Plesl: Ve sbírce mám i díla studentů. Vlastní skleničky ale ne
Leaders
Patří k nejplodnějším filmařům polistopadové éry. Na jeho kontě je řada oceňovaných dokumentů, portrét „důchodce“ Miloše Zemana, kultovní snímky Muži v říji a Největší z Čechů, a také cenami ověnčené filmy Rodina je základ státu a Jan Palach. V posledních dvou letech si vybral tvůrčí pauzu. „Bylo toho na mě moc. Musel jsem znovu najít víru, že řemeslo, které tři dekády dělám, má smysl, a že má cenu jím pořád zkoušet znovu a znovu oslovovat druhé,“ říká v rozhovoru pro magazín Newstream CLUB Robert Sedláček, který se vrací k psaní a natáčení.
Robert Sedláček: Do uvažování se mi vkradla melancholie. Ironický jsem ale pořád víc
Enjoy
