Michal Nosek: Válka v pozadí, studenti v první linii. Vrátí Zůna zpět symbol šikany a ztraceného času?
Vojenské katedry se mají obnovit jako relikt, který jsme už jednou odmítli. To není vtip. Je to nostalgický sen ministra Zůny, který si katedru nikdy neužil, protože nestudoval civilní vysokou školu, ale přímo tu vojenskou. Ministr sice odmítá povinnou vojnu, ale vrací do hry instituci, která byla symbolem šikany a ztraceného času. Možná neříká všechno, ale historie mluví jasně.
Tohle už není jen mlžení, to je návrat starých pořádků. Ministr Jaromír Zůna sice uklidňuje veřejnost, že „povinná vojna je vyloučená“, ale současně oznamuje možnost obnovy vojenských kateder na civilních vysokých školách. A právě tady začíná problém. Ne kvůli samotné myšlence přípravy záloh, která může být moderní a smysluplná, ale kvůli tomu, jak nejasně, vágně a historicky zatíženě je to celé podáváno.
Vojenské katedry civilních vysokých škol totiž v českém prostředí nejsou žádný neutrální nástroj. Byly symbolem buzerace v její nejčistší podobě. Ne efektivní výcvik, ale bezduchý dril, ztracené hodiny, pochodování pro pochodování, memorování příruček, které postrádaly jakýkoli vztah k realitě. Studenti trávili den v týdnu po dva roky na povinných nástupech, poslouchali rozkazy, které nedávaly smysl, a učili se především jediné. Poslušnosti. Nebyla to příprava na obranu státu, ale demonstrace moci nad těmi, kdo se nemohli bránit. A právě proto byly po roce 1989 zrušeny, jako vědomé odmítnutí systému, který deformoval akademické prostředí i samotné studenty.
Když dnes ministr pateticky říká „já to pamatuju“, neuklidňuje to. Naopak. Připomíná tím, že vychází ze zkušenosti, kterou společnost jako celek odmítla. A o to znepokojivější je, že současně nedokáže jasně vysvětlit, co vlastně navrhuje místo toho. Jak mají nové katedry fungovat, kdo je bude řídit, kde jsou garance, že nepůjde o skrytou formu tlaku? A proč se to vůbec jmenuje stejně jako instituce, která je historicky spojená se šikanou a ideologickým dohledem?
Již tuto středu by podle agentury Bloomberg mohli zástupci Evropské unie přijít s novým opatřením, které by mělo racionalizovat distribuci leteckého paliva na kontinentu. Kvůli problémům v Hormuzském průlivu totiž hrozí nedostatek této suroviny, jejíž spotřebu navíc v posledních měsících výrazně navýšily ozbrojené složky NATO.
Letecké palivo na příděl? Problémy se zásobováním se prohlubují i kvůli armádám
Zprávy z firem
Další bezduché fráze
Odpovědi nepřicházejí. Místo nich slyšíme obecné fráze o dobrovolnosti. Jenže právě tady je zakopaný pes. Dobrovolnost na papíře ještě neznamená dobrovolnost v praxi. Stačí pár „motivací“ jako stipendia, výhody, body navíc, a z volby se rychle stane norma. Nenápadná, tichá, ale o to účinnější. Kdo se nepřidá, bude zaostávat. A přesně takhle podobné projekty v minulosti bobtnaly.
Pokud chce ministerstvo moderní systém přípravy důstojníků, inspirace existuje. Transparentní programy, jasná pravidla, respekt k akademické svobodě. Jenže tady zatím vidíme spíš návrat starého myšlení v novém balení. Víru, že disciplínu lze vynutit, že čas studentů je k dispozici a že militarizace univerzit je přijatelná, pokud se vhodně pojmenuje.
Armáda na svém youtubovém kanále zveřejnila diskutovaný rozhovor s prezidentem Petrem Pavlem. Video mělo podle avizovaných informací vyjít na sociálních sítích 7. dubna, podle webu Aktuálně.cz ale zasáhlo ministerstvo obrany. Ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD) odmítl obviňování z cenzury, podle něj byly porušeny předpisy. Video pak minulý týden zveřejnil na facebooku ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé).
Armáda zveřejnila zadržený podcast s Pavlem. Ministerstvo odmítá cenzuru
Politika
Ministr tvrdí, že nechce „vysát mladé lidi z ekonomiky“. Jenže přesně tohle hrozí, pokud se z vágně definovaného projektu stane systém, který se bude postupně rozšiřovat a normalizovat. Výsledkem pak nebude moderní příprava, ale recyklace starého modelu, jen méně přiznaná a o to hůř kontrolovatelná.
Jednou rukou se tak odmítá návrat povinné vojny, zatímco druhou se nenápadně pokládají její základy. A možná je to ještě horší. Protože povinnost dnes nemusí přijít rozkazem. Stačí ji udělat „dobrovolnou“ a dostatečně výhodnou, aby se jí nedalo vyhnout.
