Odchod Spojených arabských emirátů z OPEC může znamenat víc než oslabení ropného kartelu. Je to signál rozpadu starého energetického pořádku. Paradoxně i geopolitické vítězství Donalda Trumpa, který dlouhodobě tlačil na levnější energii, vyšší těžbu a oslabení moci producentů.
Odchod Emirátů z OPEC není technická epizoda uvnitř ropného kartelu. Je to zpráva, že disciplína producentů se začíná drolit. A to je problém pro Saúdskou Arábii. Ale možná dobrá zpráva pro Donalda Trumpa.
OPEC stál desítky let na jednoduché logice. Omezená nabídka, vyšší ceny, větší vliv. Pokud se ale významný producent rozhodne hrát vlastní hru, podkopává to samotný princip kartelu.
Jiří Tyleček: Co dalšího nám může unikat z Perského zálivu?
I lidé, kteří nejsou napojeni na finanční trh, si uvědomují, jak důležitý je Perský záliv pro trh s uhlovodíky. Ten stále hraje částečnou nebo přímou roli ve většině dodavatelských řetězců nezbytných pro fungování ekonomiky.
Pokud Emiráty sázejí na větší těžbu a rychlejší prodeje zásob, může to být začátek návratu logiky „pumpuj co můžeš“. A to vždy znamenalo tlak na ceny a tvrdší konkurenci.
Trumpův scénář?
Právě tady se otevírá paradox. Co je pro OPEC problém, může být Trumpovo vítězství. Trump dlouhodobě prosazoval levnější energii, tlak na producenty a dominanci fosilních paliv jako nástroje ekonomické i geopolitické síly. Slabší OPEC a větší soutěž mezi exportéry do této logiky přesně zapadají.
Nižší ceny ropy pomáhají americkým spotřebitelům, tlumí inflaci a posilují argument energetické dominance, na kterém Trump stavěl.
Pro Rijád je to naopak nepříjemný signál. OPEC nebyl jen kartel, ale jeden z pilířů saúdského vlivu. Pokud se začne drolit, neoslabuje jen kontrola nad ropou, ale i regionální mocenská architektura. A v době napětí kolem Íránu a Hormuzského průlivu je to mimořádně citlivé.
Možná sledujeme začátek nové éry. Méně koordinovaný, rozkolísaný a političtější ropný trh. A pokud ano, nejde jen o ceny benzinu. Jde o inflaci, geopolitiku a o to, kdo bude určovat pravidla energetické hry. Dlouho to byl OPEC. Možná už ale nebude. A možná z toho bude těžit muž v Bílém domě.
Související
Zlato září, ropa bledne. Komodity zažívají největší rozdíly za roky
Spojené arabské emiráty k 1. květnu vystoupí z Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) i širší skupiny OPEC+. Překvapivé rozhodnutí, které Abú Zabí s partnery předem nekonzultovalo, může oslabit soudržnost kartelu i vliv Saúdské Arábie v době zvýšeného napětí na energetických trzích.
Spojené arabské emiráty oznámily, že od 1. května opustí Organizaci zemí vyvážejících ropu (OPEC) i širší alianci producentů OPEC+. Podle emirátského ministerstva energetiky má krok zemi umožnit pružněji reagovat na vývoj na trhu. Rozhodnutí, které ostatní členové podle dostupných informací nečekali, agentura Reuters označila za tvrdou ránu pro OPEC.
Odchod jednoho z klíčových producentů přichází ve chvíli, kdy je globální ropný trh pod tlakem kvůli válce mezi USA a Izraelem na jedné straně a Íránem na straně druhé. Konflikt způsobil otřesy na trzích s energiemi a zvýšil obavy z narušení dodávek, mimo jiné přes strategicky důležitý Hormuzský průliv.
„Rozhodnutí Spojených arabských emirátů opustit OPEC představuje jeden z největších zásahů do fungování kartelu za poslední roky a přichází v mimořádně citlivém okamžiku,“ uvedl pro ČTK analytik Purple Trading Petr Lajsek. Připomněl, že Emiráty jsou třetím největším producentem v rámci OPEC s těžbou kolem 3,3 až 3,5 milionu barelů denně.
Podle emirátského ministra energetiky Suhajla Mazrúího je načasování odchodu vhodné a nemělo by mít bezprostředně výrazný dopad na trh, mimo jiné kvůli současnému omezení přepravy ropy v Hormuzském průlivu. Ministr zároveň upozornil na klesající úroveň strategických zásob ropných produktů, kterou označil za znepokojivou.
Ruský ropný byznys slábne. Příjmy jsou nejnižší od začátku války
Příjmy Ruska z exportu ropy a ropných produktů v únoru výrazně klesly a dostaly se na nejnižší úroveň od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Vyplývá to z pravidelné měsíční zprávy Mezinárodní energetické agentury (IEA), kterou cituje agentura Bloomberg.
Rozhodnutí může oslabit jednotu OPEC i pozici Saúdské Arábie, považované za faktického lídra organizace. Pro kartel jde o citelný zásah nejen symbolicky, ale i prakticky vzhledem k váze emirátů na trhu.
Spojené arabské emiráty patří k dlouholetým členům OPEC. Emirát Abú Zabí vstoupil do organizace v roce 1967, po vzniku federace v roce 1971 pak členství převzaly Spojené arabské emiráty jako celek. Po více než půlstoletí tak země organizaci opouští.
Související
Michal Nosek: Odchod Emirátů z OPEC je rána pro Saúdy. A tiché vítězství Trumpa
Americký prezident Donald Trump už zase popíjí čaj s britským králem Karlem III. Panovníkova návštěva oprávněně vyvolává otázky, proč hlava země nastavuje tak přátelskou tvář lídrovi, který všechny kolem, včetně Británie, ponižuje a neváží si mezinárodních pravidel ani osobní slušnosti. Karel však mnohokrát ukázal, že je dobrým diplomatem, takže by mohl i tuto ne zrovna srdečnou návštěvu zvládnout se ctí.
Vztahy mezi Spojeným království a Spojenými státy nejsou v nejlepším stavu. Donald Trump si nebere servítky. Opřel se do premiéra Keira Starmera, který prý není „žádný Winston Churchill“, vládu kritizoval za nepomoc s útokem na Írán, a k tomu urazil i britské námořnictvo. Takto rozhodně nevypadá nějaké speciální spojenectví mezi dvěma národy.
Přitom ještě nedávno to vypadalo, že Starmer jako jeden z mála evropských i světových lídrů našel způsob, jak s nepředvídatelným americkým prezidentem jednat. V době „celních válek“ dostala Británie lepší podmínky než EU a k tomu příslib obchodní dohody k tomu. Starmer a Trump si viditelně notovali.
Ke dobrým vztahů přispělo i vytažení královské karty. Donald Trump dostal vloni na podzim od britské vlády bezprecedentní druhou státní návštěvu v Londýně, se vším pozlátkem a leskem, jak se sluší a patří. Trump má údajně společnost královské rodiny velmi rád. Snaží se tedy britská vláda této slabosti opět využít?
I britské vládě však musí docházet, že ani králův šarm nestačí. Trump má krátkou paměť. Nic z předchozích poct mu nezabránilo, aby Británii „nestrčil pod autobus“. Dnes není na stole žádná obchodní dohoda, ani vřelé vztahy mezi vládami, za to hrozba vysokých cel ano.
Karel Pučelík: Místo velkého vítězství je Írán Trumpovým velkým debaklem
Zdá se, že americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi dochází sebejistota. Evidentně ani on neví, jak ze z íránské pasti ven. Ničivé důsledky konflikt nemá jen na globální ekonomiku, ale i na jeho prezidentství a vyhlídky republikánů. Pohled na americkou domácí politiku může napovědět, proč sledujeme tento nekončící chaos.
Karlova první cesta do USA coby panovníka má na ostrovech zástupy kritiků. Není divu, návštěva může působit jako legitimace politika, který navzdory mezinárodním zvyklostem unáší prezidenty cizích zemí a vyvolává globální krize, k tomu zametá pod koberec své vazby se sexuálním násilníkem Jeffreym Epsteinem.
Cesta do USA patrně není něčím, co by si Karel III. užíval. Dost možná není ani z jeho hlavy, každopádně jsou jeho kroky do značné míry připravené vládou. Karel je v USA jako diplomat, a to velice zkušený diplomat – a podle toho cesta vypadá. Patrně se vyhne kontroverzím a bude postupovat citlivě. Nelze ale očekávat, že bude Trumpovi podlézat a přimlouvat se za Keira Starmera.
Král se i v přítomnosti hrubého vůdce, jako je Trump, zvládne chovat důstojně a sebevědomě. Neměli bychom zapomínat, že Karel nepřijel za oceán za udobřením s Trumpem, ale připomenout 250. výročí nezávislosti Spojených států. Jak naznačují i komentáře k zítřejší řeči v americkém Kongresu – která má být nejdůležitějším okamžikem cesty – hlavním dojmem je zdůraznit, že si oba národy se společnou historii vždy k sobě najdou cestu. Tedy i Trumpovi navzdory?
Mimochodem, Trump nebude jediným politikem, se kterým bude hovořit. Setká se i se socialistickým starostou New Yorku Zohranem Mamadanim.
Přehlídka osobností. Nově zveřejněné spisy o Epsteinovi zmiňují Trumpa, Clintona nebo Jacksona
V první várce dokumentů týkajících se odsouzeného sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina, které zveřejnilo americké ministerstvo spravedlnosti, figuruje podle BBC několik známých osobností. Kromě amerického prezidenta Donalda Trumpa, jednoho z jeho předchůdců Billa Clintona a bratra anglického krále Karla III., Andrewa Mountbattena Windsora, zahrnuje seznam i zpěváka kapely Rolling Stones Micka Jaggera a popovou ikonu Michaela Jacksona.
Karel III. nebude prvním britským panovníkem, který v Kongresu vystoupí. V roce 1991 už zde pronesla projev jeho matka Alžběta II. Není úplně od věci si připomenout, co v něm zaznělo, protože je to skvělá ukázka, jak obratně může královská diplomacie působit. A její slova jsou platná i nyní. Jak připomíná deník The Guardian, královnina návštěva proběhla těsně po válce v Zálivu, do které se zapojil i neopomenutelný počet britských jednotek. Alžběta tehdy před zákonodárci zdůraznila roli mezinárodního práva. „Někteří lidé věří, že moc vychází z hlavně zbraně,“ uvedla. „Je to sice možné, ale historie ukazuje, že taková moc nikdy nevydrží dlouho ani nepřináší nic dobrého,“ pokračovala. Třeba se i Karlova řeč bude obsahovat nějaké podobné varování.
Velká Británie už dávno není v teto transatlantické dvojici tou mocnější stranou, panovníci však mají výhodu delší perspektivy. Donald Trump tu za pár let nebude, a tak se nyní snaží posbírat všechny ceny (a to doslova), královská rodina tu patrně bude mnohem déle, stejně jako její priority.
Karel III. byl vždy zastáncem harmonie, v přírodě, architektuře, mezilidských vztazích i v mezinárodní politice. Snad tedy využije tuto povinnost, kterou si určitě musí protrpět, k prosazování harmonie tam, kde nyní vládne chaos a hrubost. Zatím mu tahle role vždy šla.
Související
Karel Pučelík: Místo velkého vítězství je Írán Trumpovým velkým debaklem
