Měl to být symbol evropské obranné spolupráce a nástupce francouzských Rafalů i bitevníků Eurofighter. Jenže projekt FCAS podle DPA narazil na vleklé spory mezi hlavními firmami. Nová evropská stíhačka šesté generace tak nakonec nevznikne.

Evropský sen o nové stíhačce šesté generace podle agentury DPA končí. Projekt známý pod zkratkou FCAS, který měl být jedním z hlavních zbrojních programů Evropy, nakonec nevznikne v plánované podobě. Německý kancléř Friedrich Merz a francouzský prezident Emmanuel Macron podle DPA dospěli k závěru, že se hlavní firmy zapojené do vývoje, tedy Dassault a Airbus, nejsou schopné na konstrukci letounu dohodnout.

Agentura se odvolává na německé vládní kruhy. Podobně o věci informovala také agentura Reuters, podle níž se obě země shodly alespoň na pokračování souvisejících částí projektu: vývoje dronového systému a datové sítě.

Karel Pučelík: Opravdu máme dělat, co Trumpovi na očích uvidíme?

Politika

I když je „teflonový“ šéf NATO Mark Rutte teflonový jako obvykle, je aliance v krizi. Je do značné míry vydána na milost americkému prezidentu Donaldu Trumpovi. Otázka tedy zní, zda se má Evropa podvolit jeho novému stylu nebo si od něj udržovat odstup? Cena za udržení přízně USA však může být dosti vysoká – klidně i od vazalství po účast na válečných zločinech.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Projekt měl nahradit Rafale i Eurofighter

Projekt FCAS spustily Berlín a Paříž v roce 2017. Měl se stát vlajkovou lodí evropské obranné spolupráce a zároveň odpovědí na otázku, čím v budoucnu nahradit současné bojové letouny.

Plánovaná stíhačka šesté generace měla od roku 2040 postupně nahradit francouzské stroje Rafale i bitevníky Eurofighter, na jejichž vývoji a výrobě se vedle Německa a Španělska podílely také Británie a Itálie. Ke francouzsko-německému projektu se později připojilo také Španělsko.

Celkové náklady na vývoj se odhadovaly na zhruba 100 miliard eur, tedy asi 2,4 bilionu korun.

Spor o kompetence i technologie

Vývoj společného letounu ale od začátku provázely spory. Firmy a státy zapojené do projektu se přely o rozdělení kompetencí, technologií i konkrétních prací.

Koncem roku 2022 se sice hlavní průmysloví partneři dohodli na pokračování programu, neshody tím ale nezmizely. Právě neschopnost sladit zájmy Dassaultu a Airbusu je podle DPA hlavním důvodem, proč má projekt nové evropské stíhačky skončit.

DPA označuje konec projektu za politicky tvrdou porážku. V případě francouzského prezidenta Emmanuela Macrona jde podle agentury i o osobní neúspěch, protože patřil mezi hlavní iniciátory programu.

Merz už dříve zpochybnil smysl projektu

O budoucnosti FCAS se pochybovalo už delší dobu. Německý kancléř Friedrich Merz letos v únoru zpochybnil nejen samotný smysl vývoje evropské stíhačky šesté generace, ale také otázku, zda budou pilotované stíhačky v budoucnu vůbec ještě potřeba.

Právě tato debata je pro moderní armády stále důležitější. Válka na Ukrajině i rychlý rozvoj bezpilotních technologií ukazují, že význam dronů, datových sítí a propojených bojových systémů roste. I proto mají země zapojené do FCAS podle Reuters pokračovat alespoň ve vývoji dronového systému a datové infrastruktury.

Evropa řeší, jak zbrojit společně

Konec projektu by byl citelnou ranou pro evropskou obrannou spolupráci. FCAS měl ukázat, že velké evropské země dokážou společně vyvinout klíčovou vojenskou technologii a snížit závislost na mimoevropských dodavatelích.

Místo toho ale projekt podle DPA ukazuje, jak složité je sladit národní průmyslové zájmy, politické ambice a technické požadavky. Pro Evropu, která se kvůli bezpečnostní situaci snaží zvyšovat obranné výdaje a posilovat vlastní zbrojní kapacity, je to nepříjemný signál.

Javier Milei chce z Argentiny udělat ráj pro takzvané nelidské korporace, tedy firmy řízené roboty, a zrušit regulaci AI. Filozof Yuval Noah Harari před takovým scénářem varuje: novodobá Východoindická společnost či firemní stát ve státě by podle něj mohly nést řadu netušených rizik.

Argentinský prezident Javier Milei se proslavil předvolebními mítinky, kde si hrál s motorovou pilou, koženou bundou a imagí chátrajícího rockera. Na argentinskou chudobu a inflaci zkouší pravicové recepty. Má blízko k Donaldu Trumpovi i podnikatelům ze Silicon Valley; například Peter Thiel se do Argentiny dokonce stěhuje. Milei chce svým americkým přátelům – technologickým vizionářům – evidentně vyjít vstříc. Minulý týden se v článku pro Financial Times rozepsal o svých plánech v jeho zemi. 

Realitní CLUB duben 2026

Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu. Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia…

Detail a nákup

Smrtící regulace a nelidská korporace

Chce neregulovaný pokrok v umělé inteligenci a předkládá legislativu, která by to měla odstartovat. „Máme závazek ponechat AI neregulovanou, aby se mohla svobodně rozvíjet bez smrtící ruky předčasné a špatně pochopené regulace,“ uvedl. To je ještě vcelku očekávatelný krok. Milei ale jde dál. Chce vytvořit v argentinském právu novou korporátní kategorii, a sice nelidské korporace (non-human corporation).

„Jedná se o subjekty provozované agenty AI nebo roboty. Tam, kde tyto systémy uplatňují nezávislý úsudek v nepředvídatelných prostředích – což musí, mají-li být skutečně užitečné –, přináší jejich jednání reálná rizika. Omezené ručení není pro takové subjekty luxusem; je to podmínka jejich existence. Lidští akcionáři se mohou účastnit, ale není to vyžadováno,“ popsal prezident, čím chce Argentina lákat nové typy firem. Tyto nelidské korporace pak mají těžit z nízké firemní daně z příjmů.

Mileiův plán nadzvihl známého filozofa a spisovatele Yuvala Noaha Harariho. Odpověděl mu na stránkách stejného deníku. „Když jsem letos v lednu mluvil na Světovém ekonomickém fóru, varoval jsem, že vlády by mohly jednoho dne přiznat modelům umělé inteligence právní subjektivitu. Nikdy by mě nenapadlo, že ono „jednoho dne“ nastane o pouhé čtyři měsíce později,“ píše Harari.

Cituje Mileiův slib, že podobně jako tradiční korporace budou i tyto nelidské korporace využívat výhod právní subjektivity. „Pravděpodobně budou moci vlastnit majetek, najímat zaměstnance, podílet se na mezinárodním obchodu, žalovat vás u soudu, a dokonce přispívat na politické kampaně. Na rozdíl od tradičních korporací však budou schopny toto všechno dělat bez jakéhokoli lidského vstupu či odpovědnosti. Všechna rozhodnutí o nákupu, prodeji, najímání, investování, vedení soudních sporů a sponzorování mohou provádět agenti AI,“ líčí Harari. 

Umělá inteligence jako zbraň. USA kvůli národní bezpečnosti zvažují nákup podílů v AI firmách

Politika

Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa urychlí rozvoj a využívání umělé inteligence (AI) v oblasti národní bezpečnosti. Uvedl to podle agentury Reuters v pátek Bílý dům. Zároveň zdůraznil, že by se AI technologie neměly využívat k nezákonnému sledování. Vláda podle Trumpa rovněž zkoumá možnost získání podílů v AI firmách.

ČTK, duk

Přečíst článek

Ředitel se bojí vězení, agent ne

Filozof uznává fakt, že uvolněná legislativa by agentům AI umožnila aktivitu, která by potenciálně mohla generovat nové obrovské bohatství. Právní subjektivita je ale podle něj univerzální klíč, který by AI umožnil přístup do našich finančních, ekonomických a politických systémů. Což není bez rizika. „Lidští generální ředitelé (CEO) jsou korporátní entity, kterým záleží na úspěchu společnosti a bojí se věcí jako bankrot. Jsou to však také biologické entity, kterým záleží ještě více na vlastní svobodě a štěstí a bojí se věcí, jako je strávení deseti let ve vězení. Generální ředitel v podobě AI by byl čistě korporátní entitou a není jasné, jaký druh sankcí by ho dokázal udržet na uzdě. Pokud by čelil bankrotu – což se rovná jeho smrti –, pravděpodobně by byl ochoten udělat cokoli, aby se takovému osudu vyhnul,“ varuje Harari. 

Mileiova vize je celkově dost odvážná. Sní, že nehumánní korporace mohou být pro ekonomický pokrok to, co byla pro rozjezd kapitalismu Nizozemská východoindická společnost, založená v roce 1602. Ta mohla poprvé vydávat veřejné akcie, což umoznilo vznik burzy cenných papírů. „Jsme otevřeni byznysu. V duchu nizozemských obchodníků, kteří v 17. století udělali z Amsterdamu hlavní finanční město, hodláme nabídnout nejatraktivnější právní a fiskální prostředí pro společnosti v oblasti AI, které budou definovat 21. století. Nechť se Buenos Aires stane pro AI tím, čím byl Amsterdam pro věk plachetnic – místem, kde právní představivost dohnala technologický moment a svět se změnil,“ píše Milei.

Filozof Harari: Trumpův svět je jednoduchý, slabší mají poslouchat silnějšího

Enjoy

Vlivný filozof a autor řady bestsellerů Yuval Noah Harari sepsal pro list The Financial Times esej o problémech, které současný americký prezident může přinést světu. „Jediné překvapivé na Trumpově politice je, že ještě stále někoho dokáže překvapovat,“ začíná svou esej Harari. Podle něj je přitom svět, který si vysnil nejmocnější muž světa docela prostý a fungoval tu tisíce let – silnější má prostě pravdu a právo činit cokoli.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Krvavá Batavia a otroci

Jenže, nizozemská konglomerace sice přinesla pokrok a kapitalismus, ovšem nejen to. Byla prvním nadnárodním korporátním gigantem na světě, který disponoval vlastní armádou, válečnými loděmi a právem vyhlašovat války. De facto korporátním státem, za kterým zůstaly potoky krve v Asii a Africe, jejichž obyvatele Nizozemci tehdy považovali za lidi druhé kategorie. Kupovala si a obchodovala s otroky. Hlavní město firmy, Batavia, vzniklo na území dnešní Jakarty vypálením a masakrem původního obyvatelstva. 

Harari vykresluje Nizozemskou východoindickou společnost jako „firemní stát“ – politický subjekt řízený soukromou společností, nikoli ve prospěch podmaněného lidu, ale ve prospěch akcionářů společnosti.

„Země, které udělí umělé inteligenci právní subjektivitu, riskují, že se stanou něčím, co pro historické záznamy nenabízí žádnou analogii: nikoli firemním státem, ale ‚státem AI‘ – zemí, jejíž lidé by mohli být fakticky ovládáni nelidskými korporacemi, proti nimž by mohlo být ještě těžší se vzbouřit. Milei doufá, že promění Buenos Aires v nový Amsterdam. Riskujeme však, že z něj místo toho udělá novou Batavii," uzavírá Harari.