Odboráři úřadu vlády vstoupili do jednodenní stávky. 58 pracovníků nepřišlo do práce. Protestují proti reorganizaci na úřadu. Je to poprvé v dějinách, kdy pracovníci úřadu vlády protestují touto ostrou formou proti vlastní vládě.

O co v případu jde? Tünde Bartha, vedoucí úřadu vlády a žena, která dlouhá léta pracuje pro Andreje Babiše a o jejíchž názorech premiér nepochybuje, se rozhodla změnit strukturu úřadu. Chce přesunout útvary odpovědné za agendy závislostí, duševního zdraví, lidských práv a rovnosti žen a mužů na jednotlivá ministerstva. Babiš chce všem ukázat, že postupuje pragmaticky, řídí stát jako firmu, efektivně a nekompromisně.

To vyvolalo mezi zaměstnanci úřadu vlády bouři. Na přesunu agend pod jednotlivá ministerstva přitom zdánlivě není nic podivného. V čem se tedy schovává ten detail?

Má se veřejné mínění přiklonit na stranu chudáků pracovníků úřadu vlády, kteří mají být přeřazeni, nebo se pohoršovat nad novým, drsným způsobem managementu, který Bartha na vládu přinesla?

Lukáš Kovanda: Proč Češi nejsou bohatší? Protože nestačí jen déle sedět v práci

Názory

Český zaměstnanec odpracuje proti německému zhruba o měsíc ročně více. Proč, když pracujeme déle, nejsme bohatší než Němci? Odpověď tkví v nízké produktivitě.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Největší změna v historii

Jednoduchá odpověď neexistuje. Nikdo si nedělá iluze o tom, že by snad státní zaměstnanci na úřadu vlády měli trudný život. Na druhé straně je oprávněný jejich argument, že přesunem agend na ministerstva se rozdrobí jejich vliv i dosah a zničí se fungující systémy. Jde o agendy, které jsou nadresortní. Proč má vláda potřebu předělávat něco, co dobře funguje? Bývalá zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková řekla, že kabinet se dopustil nejdramatičtějšího zásahu do lidskoprávní agendy za posledních třicet let. A má pravdu.

Příkladem může být protidrogová politika. Tünde Bartha nechala tuto agendu přesunout pod ministerstvo zdravotnictví, a Pavel Bém skončil ve funkci národního protidrogového koordinátora. Vyhazov prý dostal přes SMS. Nejen, že jde o zcela divoký, devadesátkový způsob řízení, ale také se rozvrací fungování jedné agentury. Takových je mnoho. Jde o průvan v zatuchlých sálech, nebo rozvrat?

„Stávkujeme, protože chceme pokračovat v práci,“ řekla spolumluvčí protestu Pavla Chomynová. Stavět se na stranu odborů je vždy ošidné. Efektivita fungování každé entity by neměla být pod nátlakem líných zaměstnanců. To však v tomto případě pracovníkům podsouváno být nemá.Nicméně, o personální politice má rozhodovat ten, kdo lidi platí. Otázkou pro vedoucí pracovníky je způsob komunikace, argumentace. Tady evidentně Bartha ctí pravidlo moci. Kdo ji má, rozhoduje, neargumentuje.

Dalibor Martínek: Státní firmy ohlídají experti, tvrdil Babiš. Do dozorčích rad dosazuje politické nominanty

Názory

Začátkem roku tvrdil vicepremiér Karel Havlíček v rozhovoru pro Newstream, že ve státních firmách vymění nekompetentní politické nominanty v dozorčích radách za odborníky. „Skončí všichni politruci,“ prohlašoval. „Budeme tam dávat lidi z oborů,“ říkal. Co se v posledních měsících děje? Pravý opak. Vládní koalice obsazuje jednu státní firmu za druhou svými nohsledy.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Efektivita, nebo rozvrat

Současná vláda si vzala jako mantru efektivitu. Což je při rozhazovačné politice, která vede ke stále většímu dluhu země, trochu protimluv. Vláda dělá reorganizace, škrtá miliony na prospěšné aktivity. A miliardy mezitím letí komínem. Macinka, Klempíř a spol. začali likvidovat jednu dotaci pro podpůrné organizace za druhou. Ministerstvo pro místní rozvoj například zcela nesmyslně nevyplatilo pětimilionovou dotaci Sdružení nájemníků ČR, čímž likviduje jedinečné poradenské uskupení, které stojí na straně nájemníků.

To není efektivita, to je nesmyslné řezání bez ohledu na důsledky. Bartha teď reorganizuje jako parní válec. Výsledkem bude zhoršení agend, o které se stát nedokáže sám postarat. Babiš možná až časem rozpozná, že jeho „efektivita“ je vlastně rozvratem, který se při nějakých dalších volbách obrátí proti němu.

Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka

Český zaměstnanec odpracuje proti německému zhruba o měsíc ročně více. Proč, když pracujeme déle, nejsme bohatší než Němci? Odpověď tkví v nízké produktivitě.

Evropa pracuje stále méně. Zatímco ještě v roce 2015 činila průměrná skutečně odpracovaná délka pracovního týdne zaměstnanců v Evropské unii 36,9 hodiny, loni už to bylo pouze 35,9 hodiny. Evropský žebříček vede Řecko s 39,6 hodiny, následované Bulharskem a Polskem, shodně s 38,7 hodiny, a Litvou s 38,4 hodiny. Na opačném konci stojí Nizozemci s 31,9 hodiny, Dánové a Němci shodně s 33,9 hodiny a Rakušané s 34 hodinami.

Češi tráví v práci výrazně víc času než Němci

Právě srovnání České republiky s jejími sousedy nabízí nejzajímavější pohled. Český zaměstnanec stráví v práci v průměru 37,5 hodiny týdně. To je o více než tři a půl hodiny týdně více než v Německu nebo Rakousku. Za celý rok tento rozdíl představuje zhruba 180 hodin navíc, což odpovídá více než jednomu celému pracovnímu měsíci.

V regionu střední Evropy sice Češi nepracují úplně nejdéle, protože Poláci odpracují v průměru 38,7 hodiny a Slováci 37,6 hodiny týdně, přesto je náš časový náskok oproti západním sousedům výrazný.

Mzdy v Česku vystřelily nad 50 tisíc. ČNB z toho radost mít nebude

Money

Češi v průměru berou přes 50 tisíc korun měsíčně. Jenže dobrá zpráva pro zaměstnance je zároveň varováním pro centrální banku. Silné mzdy mohou podle ekonomů zkomplikovat boj s inflací.

nst

Přečíst článek

Delší práce neznamená větší bohatství

Německo i Rakousko však dokážou za každou odpracovanou hodinu vytvořit výrazně vyšší ekonomickou hodnotu. Hodinová produktivita práce dosahuje v Německu 122,9 procenta průměru Evropské unie a v Rakousku 115,9 procenta. Naproti tomu Česká republika se pohybuje na úrovni 78,4 procenta evropského průměru, Slovensko na 81,2 procenta a Polsko na 68,6 procenta.

Český zaměstnanec sice pracuje déle, ale za hodinu práce vytvoří přibližně o 36 procent méně ekonomické hodnoty než jeho německý protějšek. Data jasně ukazují, že delší pracovní doba sama o sobě automaticky k vyšší ekonomické výkonnosti nevede.

Proč mzdy nedohánějí Západ

Tato realita je důvodem, proč se české mzdy stále nemohou plně přiblížit západoevropské úrovni. Bohatství země totiž nevzniká primárně množstvím času stráveného v práci, ale tím, kolik hodnoty dokáže ekonomika během těchto hodin vyprodukovat.

Rozhodující roli zde hrají moderní technologie, automatizace, kvalita infrastruktury, organizace práce a také podíl výroby a služeb s vyšší přidanou hodnotou.

Češi berou málo. Hodinová mzda je sedmá nejnižší v EU

Money

České mzdy se evropskému průměru přibližují, jenže pomaleji než v některých okolních zemích. Loni dosahovala hodinová mzda v Česku 57 procent průměru Evropské unie. Mezi 27 členskými státy šlo o sedmou nejnižší úroveň, uvedl ředitel odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí Českého statistického úřadu Dalibor Holý.

nst

Přečíst článek

Vyšší produktivita umožňuje vyšší mzdy

Produktivita se pak přímo promítá do nákladů práce, které úzce souvisejí s výší výdělků. V Německu činí průměrné hodinové náklady práce 45 eur a v Rakousku 46,3 eura. V České republice dosahují 19,8 eura, což nás staví na srovnatelnou úroveň se Slovenskem, kde je to také 19,8 eura, a těsně před Polsko s 19,1 eura.

Tyto výrazné rozdíly vůči západním zemím EU z velké části odrážejí celkovou ekonomickou vyspělost jednotlivých zemí. Vyšší mzdy a vyšší náklady na zaměstnance si totiž mohou dlouhodobě dovolit jen ty ekonomiky, které dokážou každou hodinu využít efektivněji.

Co si lidé skutečně mohou koupit

Tento vztah mezi produktivitou a životní úrovní se naplno projevuje v celkovém bohatství společnosti a v tom, co si lidé mohou reálně koupit. Když se podíváme na hrubý domácí produkt na obyvatele v paritě kupní síly, Německo dosahuje 115 procent průměru Evropské unie a Rakousko dokonce 117 procent.

Česká republika se nachází pod tímto průměrem, konkrétně na úrovni 92 procent. Stále jsme na tom ale lépe než Polsko s 81 procenty a Slovensko se 75 procenty.

Cesta k prosperitě nevede přes delší směny

Data tak potvrzují, že český problém rozhodně nespočívá v nedostatku odpracovaných hodin. Naši západní sousedé jsou jasným důkazem, že cesta k prosperitě a vyšším mzdám nevede přes delší pobyt na pracovišti, ale přes vyšší hodnotu vytvořenou během každé odpracované hodiny.

Další komentáře ekonoma Lukáše Kovandy