V Česku se letos rekordně staví. Pro představu, stavební produkce podle statistického úřadu v červnu, poslední dostupná data, meziročně vzrostla o 14 procent. Dokončeno bylo 3 775 bytů, což znamenalo meziroční růst o 40 procent. To jsou čísla jako blázen. Vypadá to na nějakou novou českou stavební konjunkturu. Má to však zádrhel.

V Česku jsou dva druhy výstavby. Jedna je z veřejných peněz, druhá ze soukromých. První, to jsou dálnice, parky, rozkopávání ulic. Té se skvěle daří, stát na korunu nehledí. Druhá je bydlení. Tam dominují soukromníci. Těm se také skvěle daří, bydlení zdražuje.

Dálnice, to je dohánění dosud hanebně zanedbané výstavby. Nové kilometry sice přibývají. Přesto, stále chybí dálnice do Německa přes Karlovy Vary a přes Chomutov. Do Rakouska nemá Česko žádné (!) dálniční spojení. Pětatřicet let od sametové revoluce. Česká ostuda. Potom si stěžujeme, že nás západní partneři neberou vážně. Do Polska jenom jedno čerstvé spojení v Ostravě, u Náchoda to vázne.

Stát si chce nyní ve výstavbě dálnic a rychlostních železnic podseknout nohu. Z letošních 139 miliard na investice má být příští rok o 33 miliard korun méně. Ty peníze mají jít na Dukovany.

Ještě jim neodzvonilo. Paneláky se vrací do hry

Reality

Prefabrikovaná výstavba, kdysi symbol socialistických sídlišť, zažívá renesanci. Díky úspoře času a nákladů ji developeři i státní správa považují za jednu z cest, jak řešit nedostupné bydlení. Nejenom v Německu, ale i v Česku.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Těžká volba

Vždy je to těžká volba, prioritizace. Přidáme důchodcům, nebo postavíme dálnice? V Česku zatím drtivě vedou důchodci, na příští rok se na jejich podporu počítá s tři čtvrtě bilionem korun, o 22 miliard víc než tomu je letos. Asi je to větší voličská skupina. A do toho ještě Dukovany.

Ministr Kupka se nyní na sociálních sítích pochlubil, že vlak v Česku dokázal poprvé jet 200 kilometrů v hodině, na trase z Prahy do Českých Budějovic. Nějaký hnípal mu na sociálních sítích připsal pod slavnostní fotku s číslovkou 200 na displeji poznámku, že vlak v Evropě jel poprvé rychlostí přes 200 kilometrů v hodině už v roce 1903.

Kromě dálnic jsou další miliardové stavební investice z veřejných peněz. Spíše jsou to útraty. Za opravy silnic, za obnovy parků a podobně. Jen obnova parku na náměstí Jiřího z Poděbrad má stát přes půl miliardy korun. Trvá už rok, a ještě rok potrvá. Pro stavební firmy je erár ideální dojnou krávou. Praha je nyní celá rozkopaná.

Otázkou je, zda vznikají skutečně účelné, nové, krásné stavby, hodnoty. Třeba rekonstrukce Václavského náměstí. Projekt za 1,3 miliardy korun. Nakonec to bude samozřejmě víc. Co za ty peníze vznikne? Nové stromy, tramvajové koleje, nové dlaždičky na chodníku. Investice pro investice.

Argumentace politiků je vždy stejná: Je to veřejně prospěšné, už to bylo zastaralé. Politici dobře vědí, že běžným lidem, kteří musejí chodit do práce, je cekem jedno, za co se peníze z jejich odvodů rozhazují. Politici je vždy za něco utratí, a vždy to nějak zdůvodní. Pro pracující lidi (uznávám, zní to trochu komunisticky – pracující lid) už je to nudné téma. Zábava na chvilku vznikne, pokud policie přijde s korupcí. Ale stejně se na to nakonec zapomene. Pamatuje si snad někdo jméno hlavního účastníka kauzy Dozimetr? Já ne. Kolik erárních peněz už takto padlo vniveč? Miliardy miliard. Ale žádná analýza na toto téma neexistuje. Hlavně že se českému stavebnictví dobře daří.

Dalibor Martínek: Je to lavina. Nájmy raketově rostou i v malých městech

Názory

Už to není jenom Praha, kde garsonka stojí dvacet tisíc korun měsíčně. Majitelé nemovitostí v menších městech kolem Prahy sledují cenový vývoj. Trend je jasný, zdražování. Garsonka v Dobříši u Prahy už stojí 17 tisíc korun.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Je tu ještě druhá strana. Lidé nemají kde bydlet. V Praze je nejhůře dostupné bydlení ze všech měst v Evropě. To vyhovuje soukromým developerům. Čím je bydlení dražší, tím více projektů roste. Takže tady máme druhou nohu českého stavebního boomu. Na vlastní bydlení už v hlavním městě dosáhne jen horních deset tisíc. Nic proti záměru developerů této situace využít. Když existují kupci, proč nestavět.

Málokdo si přitom uvědomuje, že veřejné a soukromé peníze jsou vlastně ty stejné peníze. Jsou to peníze lidí, kteří si vydělávají prací. Stát si vezme desátek, spíše dvacátek, a utratí ho. Většinu dá důchodcům, něco zbyde na dálnice a rekonstrukce parků a náměstí. A soukromník utratí to, co mu stát nechal. Byty jsou jistota, pořád zdražují.

Proč to nejde do výšky?

Klíčový problém v bydlení je, že se nestaví do výšky. Město patnácti minut, zaklínadlo plánovačů. Ne rozvoj do polí. Nějak se nenaplňuje. Stavební úřady sekají patra. Proč mohou mít jiná města, Varšava, Vídeň, Bratislava, stometrové stavby, a v Praze máme jen jednu? Proč jsme otroky UNESCA, které ovšem k výstavbě bytů v Praze nijak nepřispívá? Proč může v centru Londýna vyrůst ikonický třistametrový The Shard, a v Praze nemůže mít budova ve Vysočanech ani dvacet pater?

Ano, oboru stavebnictví se nyní daří. Je v dobré fázi cyklu. Před pár lety brečelo, chtělo státní podporu. Nyní se raduje. Už máme rok dobré období. Ale malost nás neopouští. Utrácíme miliardy za nesmysly a velkých věcí se bojíme.

Celní politika prezidenta Trumpa pravděpodobně nejtvrději dopadne na Američany. A a o to víc, pokud americký dolar nezačne posilovat, uvádí v komentáři analytik BHS Timur Barotov.

Americký prezident Donald Trump letos v dubnu rozpoutal celní válku. Své konání zastřešoval ušlechtilými cíly, jako jsou například zpomalení zadlužování USA, posílení domácí výroby v kritických odvětvích a zvýšení příjmů Spojených států. Data ale začínají ukazovat, že to může být jen další populistickou hrou politika.

Cla jsou zjednodušeně daň na dovoz zboží a v závislosti na mnoha proměnných tuto daň může platit buď dovozce, nebo vývozce. Obvykle to ale v různém poměru platí obě strany. Prezident Trump se dušoval, že náklady ponesou výhradně zahraniční exportéři a občané Spojených států tak zbohatnou. Jaká je ale realita? Od zavedení cel již uběhlo 5 měsíců a výsledný obraz celní politiky se tak pomalu začíná zjevovat v datech.

Kdo platí cla?

Již během svého prvního volebního období v roce 2018 prezident Donald Trump rozpoutal celní válku a zavedl cla na své největší obchodní partnery včetně Číny a EU. Ačkoli nutno dodat, že zavedená cla byla výrazně mírnější, než je tomu nyní. Zavedená cla nakonec dopadla na spotřebitele, ale většinou v přijatelné a málo citelné míře. Jedním podstatným důvodem je to, že Spojeným státům tehdy hrál do karet měnový kurz, kdy dolar v tomto období výrazně posiloval. Silný dolar tak evropským a čínským vývozcům významným způsobem kompenzoval ztráty plynoucí ze zavedených cel a chránil Američany před inflací. Ovšem za současné vlády jsou aplikovaná cla ve vyšší míře, a navíc americký dolar významně oslabuje a výhled analytiků na dolar není pozitivní. Slábnoucí dolar tak bude naopak prohlubovat inflační jevy, které ponesou američtí spotřebitelé. Tím dojde ke zpomalení mezinárodního obchodu vlivem slábnoucí poptávky a exportní ekonomiky (EU, Čína) zažijí v důsledku slabší ekonomický růst. Pokud tedy americký dolar nezačne znovu posilovat, současná epizoda celních válek bude pro spotřebitele dotčených zemí mnohem citelnější a bude chybět „obměkčení nárazu“ vlivem kurzových pohybů.

Týden tradera: Sazby podle Trumpa? Finanční krize by rázem byla na spadnutí

Trhy

Americký prezident Donald Trump se poprvé v historii pokusil odvolat guvernérku Lisu Cookovou kvůli údajným podvodům s hypotékami. Ta rezignovat odmítá a chystá žalobu. Pokud by prezidentův krok prošel u Nejvyššího soudu, pro trhy by to byl citlivý signál.

Kryštof Míšek

Přečíst článek

Trumpův „lék“

Prezident Trump dal mnohokrát najevo, že si velice přeje nižší úrokové sazby, což ale je opak toho, co by měl činit, pokud chce silný americký dolar. I proto jsou výhledy analytiků na dolar pesimistické. Tentokrát ale může Trump přistoupit k obměkčení celních vlivů mnohem opulentnějším způsobem. Jak sám již mnohokrát naznačil, může část, nebo veškeré příjmy z cel rozdat občanům ve formě jednorázové dávky. Vyvstává pak otázka, k čemu to celé tedy bylo?

Na jedné straně celní politikou skrytě zdaní americké občany a na straně druhé ty samé peníze pak rozdá zpět lidem a mnozí mu za to budou ve finále i tleskat. Takový kousek již připomíná více kouzelnický trik spíše než konstruktivní politiku. Na stejném principu ovšem funguje v dlouhém horizontu i státní dluh. Je to jen iluze, že vyšší dluh vede k bohatnutí občanů. Inflace nerovnováhu v rovnici státního rozpočtu vždy časem dorovná a nejvíce na tom obvykle zpláče průměrný spotřebitel, který si ale tento dluh sám odvolil. Celní a dluhová státní politika je tak ve své podstatě dlouhodobě pouhou extrakcí bohatství z jedné skupiny obyvatel skupině jiné a žádné bohatství nevytváří.

Ve výsledku se tak zdá, že se obecné politické a ekonomické směřování Spojených států nemění ani se zvolením Donalda Trumpa. Po mnohá desetiletí kumulovaný vysoký státní dluh nutí země ke zvyšování daní. Američané a Evropané zásadně odmítají vyšší daně a z dobrých důvodů, ale nakonec nás to stejně nemine.

Jediné, co se skutečně mění je kreativita, se kterou vlády dokáží tyto vyšší daně prosadit. Koleje jsou již dávno vystavěné, cesta je dána a jakékoli snahy o změnu směru se silně trestají. O tom ví své například nynější francouzská vláda v čele s premiérem François Bayrouem, které brzy hrozí pád a hlavním důvodem je právě pokus o konzervativnější rozpočtovou politiku. Současní voliči tak odmítají žít skromnějším životem. A není divu. Málokomu se chce utahovat si opasky a snižovat vlastní standard života jen proto, že si dřívější generace stlaly cestu dluhem na úkor svých potomků.

Aktualizováno

Lagardeová: Trumpovo chování vůči Fedu může poškodit světovou ekonomiku

Money

Pokud by americký prezident Donald Trump odvolal šéfa americké centrální banky (Fed) nebo členku Rady guvernérů Lisu Cookovou, mohlo by to ohrozit americkou i světovou ekonomiku. Francouzské rozhlasové stanici Radio Classique to řekla šéfka Evropské centrální banky Christine Lagardeová. Finanční trhy navíc podle ekonomů plně nezohlednily rizika, které Trumpovy kroky proti Fedu představují, vyplývá z ankety deníku Financial Times.

ČTK

Přečíst článek