Pokud zůstane návrh českého rozpočtu na letošní rok beze změny, může se Česko podle amerického velvyslance v Praze Nicholase Merricka zařadit mezi země NATO s nejnižšími obrannými výdaji v poměru k HDP. Podle něj by to mohlo ohrozit plnění aliančních závazků i budování schopností české armády.

Česko podle amerického velvyslance v Praze Nicholase Merricka riskuje, že se zařadí mezi státy s nejnižšími výdaji na obranu v rámci NATO. Uvedl to na konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost, kde upozornil, že návrh českého státního rozpočtu pro letošní rok počítá s výdaji, které mohou být z pohledu aliance nedostatečné.

Merrick připomněl, že členské státy NATO se loni dohodly na postupném zvýšení obranných výdajů až na 3,5 procenta HDP do roku 2035. Dalších 1,5 procenta HDP by měly tvořit související nevojenské investice, například do infrastruktury či bezpečnostních technologií.

Zapomenutá válka? Trump upřel pozornost na Blízký východ, Ukrajina varuje před výpadkem zbraní

Politika

Evropští představitelé se obávají, že válka Spojených států proti Íránu odvede pozornost Washingtonu od Ukrajiny. Upozornil na to server Politico, podle kterého by nový konflikt mohl mít přímé dopady na dodávky amerických zbraní Kyjevu.

nst

Přečíst článek

„Nejde o požadavek Spojených států ani o podpis jedné vlády, který může další vláda zrušit. Je to dohoda mezi suverénními spojenci, kteří se navzájem spoléhají na svou připravenost,“ zdůraznil velvyslanec.

Vláda premiéra Petra Fialy loni schválila plán, podle něhož by se české obranné výdaje měly postupně zvyšovat o 0,2 procenta HDP ročně až na tři procenta do roku 2030. Opoziční lídr Andrej Babiš však nedávno uvedl, že Česko by podle něj nemělo směřovat k výdajům ve výši 3,5 procenta HDP. „Naší prioritou je zdraví našich spoluobčanů, aby žili dlouho,“ řekl serveru Deník.cz.

Podle Merricka přitom v současné bezpečnostní situaci neexistuje účinnější nástroj kolektivní obrany než NATO. Vedle známého pátého článku alianční smlouvy o společné obraně připomněl také článek třetí, který zavazuje jednotlivé státy k budování vlastních obranných schopností. „Češi podle průzkumů NATO důvěřují. Tuto důvěru ale musí podpořit reálné schopnosti a odhodlání,“ uvedl.

Babiš: Ukrajina není prioritou vlády, válku má řešit Trump

Politika

Česká republika určitě nenastupuje cestu směrem k obranným výdajům ve výši 3,5 procenta hrubého domácího produktu (HDP). V rozhovoru pro Deník.cz to řekl premiér Andrej Babiš (ANO). Ukrajina podle něj v souladu s volebním programem vládních stran není prioritou jeho kabinetu, válku musí vyřešit americký prezident Donald Trump s lídry Evropy a ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským.

ČTK

Přečíst článek

Podle odhadů by základní obranné výdaje v návrhu rozpočtu na rok 2026 mohly činit zhruba 1,8 procenta HDP. To je podle Merricka výrazně méně než závazky přijaté na aliančním summitu a zároveň méně než v loňském roce. Česko by se tak mohlo zařadit mezi státy s nejnižšími výdaji v alianci a zároveň by vykazovalo negativní trend oproti ostatním partnerům.

Celkové výdaje na obranu by letos podle návrhu vlády měly dosáhnout přibližně 185 miliard korun. Samotné ministerstvo obrany má hospodařit s částkou 154,8 miliardy korun, dalších zhruba 30 miliard má jít na obranné projekty z jiných kapitol státního rozpočtu. Podle makroekonomické predikce z ledna by tak celkové výdaje měly odpovídat zhruba 2,07 procenta HDP.

V české politice máme mnoho tradičních disciplín. Třeba slibování před volbami, vysvětlování po volbách a, v posledních letech stále populárnější, soutěž o to, kdo se elegantněji vyhne vydání k soudu.

Aktuální vydávací kolo se týká dvou výrazných postav české politiky: Andreje Babiše a Tomia Okamury. O jejich případném vydání rozhoduje Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, která se tak opět mění v poněkud zvláštní instituci. Něco mezi zákonodárným sborem a předkolem soudní síně.

Oba politici tvrdí, že jsou nevinní. To je samozřejmě jejich právo. Presumpce neviny je základ právního státu. Jenže právě proto může veřejnosti připadat poněkud zvláštní, když ti samí lidé zároveň žádají, aby se k soudu vlastně vůbec nedostali. Je to trochu jako říkat: „Nebojím se plavat, ale prosím, hlavně mě neházejte do vody.“

Michal Nosek: Kodex snese vše, jaká ale bude realita?

Názory

Vláda si schválila etický kodex. Dokument plný vzletných vět o důvěře veřejnosti, prevenci střetu zájmů a povinnosti opustit jednání už při pouhém „zdání“ konfliktu. Na papíře působí přesvědčivě. Jenže česká politika má dlouhodobě problém ne s tím, co píše do dokumentů, ale s tím, co skutečně dělá.

Michal Nosek

Přečíst článek

Zvláštní moment přišel, když premiér Babiš zdůraznil, že se spravedlnosti nikdy nebál. V politice je to odvážná věta, obzvlášť když následuje prosba, aby ho sněmovna soudu nevydala. Takové tvrzení pak zní méně jako demonstrace odvahy a spíš jako zvláštní forma politického parkouru. Tedy rychlý přeskok mezi principem a procedurou.

Do celé situace se navíc promítají i politické vztahy. Premiér je ochoten spolupracovat s dříve ostře odmítanou SPD, což kritici vykládají jako pragmatickou matematiku hlasů. Zastánci naopak tvrdí, že jde prostě o politiku, kde se počítají hlasy, nikoli sympatie.

A tak česká veřejnost opět sleduje staré známé představení. Politici ujišťují, že se ničeho nebojí, zatímco sněmovna rozhoduje, zda se budou bát až později, nebo vůbec.

Možná by celou situaci vyřešilo jednoduché pravidlo. Kdo říká, že se soudu nebojí, měl by mít možnost to bez zbytečných procedur dokázat. V takovém případě by totiž z parlamentní debaty zmizelo mnoho dramat a česká politika by přišla o jeden ze svých nejoblíbenějších sportů. Konečně by tak získala klid na onu stále odkládanou práci pro naše lidi.