Babišova vláda pod tlakem ze zahraničí. Mezinárodní federace novinářů žádá stažení návrhu na financování médií

Češi se rádi hlásí k vlastenectví. Jenže láska k zemi se nepozná podle vlajky na facebookovém profilu či patosem pod Řípem. Pozná se ve chvíli, kdy je potřeba něco riskovat, někoho se zastat nebo připustit, že demokracie není samozřejmost, kterou za nás obslouží stát, armáda a pár odvážnějších spoluobčanů.

Dle aktuálního průzkumu agentury Median se za vlastence považuje 91 procent Čechů. Na první pohled skvělá zpráva. Jenže tentýž průzkum ukazuje i méně pohodlnou část národního sebeobrazu. Pětapadesát procent lidí by obranu vlasti nechalo hlavně na profesionální armádě, zatímco jen 36 procent respondentů uvedlo, že podílet se na obraně země je morální povinností každého občana. Povinnou vojenskou službu pro muže podporují podle šetření čtyři z deseti lidí.

Vlastenectví nám tedy zjevně nechybí. Má jen jednu vadu, protože nejlépe funguje v obýváku, na sociálních sítích a u piva. Jakmile se vlast přestane podobat příjemnému obědu, chalupě, dětství, buchtám a výhledu na Říp a začne znamenat nepohodlí, riziko, konflikt nebo osobní odpovědnost, mnozí z nás ji ochotně delegují na odborníky.

Realitní CLUB duben 2026

Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu. Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia…

Detail a nákup

Obrana vlasti? Od toho přece máme armádu

Tohle je pohodlná verze patriotismu. Milujeme krajinu, jazyk, rodinné historky, hokejové euforie, lidové písně, národní kuchyni i nostalgii po časech, které ve skutečnosti často nebyly tak idylické, jak se dnes líčí. Ale kdyby šlo do tuhého, nejraději bychom vlast bránili formou morální podpory. Z bezpečné vzdálenosti, s komentářem: Naši, držte se a s hřejivým pocitem, že sdílená vlaječka je druh důležité občanské služby.

Připomínáme si 8. květen, Den vítězství. Den, kdy se sluší říct nahlas, že svoboda nepřišla samospádem. Neobjevila se jako samozřejmá položka v dějinách. Nebyla doručena domů a garantována navždy. Někdo za ni bojoval. Někdo umíral. Někdo riskoval vězení, mučení, život svůj i život svých blízkých. Někdo odmítl sklonit hlavu, i když by bylo mnohem pohodlnější mlčet, přizpůsobit se a dívat se jinam.

O to podivnější je dnes snaha pózovat jako hrdý národ, který miluje vlast, ale obranu demokracie si představuje jako službu na klíč. Stačí, aby se objevila první vážnější zkouška, a z velkých slov o národu, tradici a odvaze často zůstane jen otázka. A proč bych zrovna já měl něco dělat?

Fašismus přitom není uzavřená kapitola s inventárním číslem v muzeu. Neleží za vitrínou mezi uniformami, helmami a starými mapami. Umí změnit slovník, obléct si civilnější kabát a mluvit o pořádku, tradici, národní hrdosti, zrádcích, parazitech a méněcenných nepřátelích lidu. Ne vždy přichází v holínkách. Někdy přijde v saku. Někdy v komentářové sekci. Někdy s českou vlajkou v ruce, kterou nepoužívá jako symbol společného domova, ale jako klacek na ty, kdo se mu do představy národa nevejdou.

Munice za miliardy. CSG hlásí další velkou zakázku v Evropě

Zprávy z firem

Zbrojařská skupina CSG (Czechoslovak Group) podnikatele Michal Strnad získala další významnou zakázku. Evropskému zákazníkovi dodá dělostřeleckou munici dlouhého dosahu za téměř 250 milionů eur, tedy zhruba šest miliard korun.

nst

Přečíst článek

Opravdové vlastenectví

A právě tady začíná skutečné vlastenectví. Ne u otázky, kdo má větší trikolóru na profilu. Ne u toho, kdo hlasitěji vykřikuje, že my Češi jsme si nikdy nenechali nic líbit. Ale u toho, kdo se ozve, když se normalizuje nenávist. Kdo brání instituce, když se z nich má stát kořist. Kdo se zastane slabších, když se z nich vyrábí nepřítel. Kdo chápe, že vlast není jen krajina, do které jsme se narodili, ale také veřejný prostor, ve kterém se ostatní nesmějí bát žít.

Profesionální armáda je nezbytná. Bez ní se stát neobejde. Ale žádná armáda sama neubrání společnost, která si zvykla, že demokracie je práce někoho jiného. Obrana země totiž nezačíná až ve chvíli, kdy se zavírají hranice a rozdávají zbraně. Začíná mnohem dřív: u ochoty rozlišovat pravdu od lži, nenechat se opít jednoduchým nepřítelem, neuhnout pokaždé, když se slušnost stane nepohodlnou, a nepřenechat veřejný prostor těm, kdo si vlast pletou se svým soukromým majetkem.

Tak si dnes připijme na vítězství nad fašismem. Jen opatrně. Abychom si při tom nevylili vlastenectví na bundu. Mohlo by se totiž ukázat, že pod ním nemáme odhodlání, ale jen tričko s nápisem: Mám svou vlast rád. Hlavně když po mně nic nechce.

Prezident Petr Pavel a premiér Andrej Babiš (ANO) se na schůzce na Hradě opět nedohodli na tom, jak má vypadat česká delegace na červencovém summitu NATO v Ankaře. Babiš dál zastává názor, že Pavel by její součástí být neměl. Prezident ale trvá na tom, že se summitu zúčastnit chce.

Pavel po jednání novinářům řekl, že zastupování země navenek patří mezi jeho ústavní pravomoci. Kompetenční žalobu označil za krajní možnost, zváží ji ale v případě, že nakonec nebude součástí delegace. O jejím složení má vláda rozhodnout v červnu. Babiš se brífinku po jednání nezúčastnil.

Ministr zahraničí Petr Macinka označil za naprosto nelogické to, že by měl na summitu Severoatlantické aliance v Turecku Českou republiku zastupovat premiér Andrej Babiš, nikoli prezident Petr Pavel. Českým novinářům to řekl při návštěvě Berlína. Zdůraznil, že politiku určuje vláda, a je proto důležité, aby ji i prezentovala. „Jakoukoli politiku v České republice tvoří a ovlivňuje pouze a jenom vláda, a proto v takto důležité a dynamické době, na takto zásadním summitu Severoatlantické aliance je přece klíčové, aby ty postoje tam prezentovala vláda, ne prezident,“ řekl ministr.

Podle Macinky by bylo „velmi vhodné“ a „naprosto logické“, aby šéfem české delegace na summitu v Ankaře byl předseda vlády. Dodal, že Německo a Itálii bude také reprezentovat předseda vlády, tedy kancléř Friedrich Merz a premiérka Giorgia Meloniová, a nikoli prezidenti daných zemí. Za Českou republiku dosud obvykle na summity NATO jezdil prezident, stejně jako je to například u Francie, Slovenska či Litvy. V každé z členských zemí NATO mají ale prezident a předseda vlády v politickém systému odlišné postavení a z něho plynoucí pravomoci.

Na ranní schůzku dorazil Babiš o čtvrt hodiny později. Při přivítání mu prezident připomněl, že měli domluvené setkání na 8:30, načež předseda vlády odpověděl, že „mu to nevyšlo“. Pavel pozdní příchod po pietním aktu na Vítkově okomentoval. „Mezi slušnými lidmi platí, že když si dohodnou čas, tak na ten čas přijdou a když nemohou, tak že se omluví. Pokud to neudělají, je to výraz nezdvořilosti a já to vnímám jako signál,“ řekl.

Realitní CLUB duben 2026

Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu. Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia…

Detail a nákup

Pavel chce být u jednání hlav států

Prezident uvedl, že bude trvat zejména na účasti v první části summitu, tedy na neformální večeři hlav států a debatě o evropské a globální bezpečnosti. Oficiální části jednání by se podle něj mohl zúčastnit premiér Babiš spolu s ministrem zahraničí Petrem Macinkou (Motoristé) a ministrem obrany Jaromírem Zůnou (za SPD). „Já v tomto vidím ústupek vládě. Rozhodně v tom nevidím nějaké vlamování se do zavřených dveří. Takové byly dosavadní ústavní zvyklosti,“ řekl Pavel.

Prezident zdůraznil, že zastupování země navenek je v podstatě jeho povinností. „Já ji chci vykonávat v souladu s ústavou, a proto ani nemám jinou možnost než trvat na tom, aby zvyklosti, které tady platily po více než 30 let, platily i nadále,“ uvedl.

Žalobu zatím nechce, ale nevylučuje ji

Kompetenční žaloba podle Pavla není nástrojem, který by chtěl využívat. Rozhodne se až poté, co vláda v červnu definitivně určí složení delegace.

„Pokud by rozhodla tak, že to bude znamenat vyřazení prezidenta z plnění jeho ústavních povinností, pak mi asi nezbyde nic jiného než podání ústavní žaloby zvážit. Musím chránit to, aby prezident mohl vykonávat kompetence dané ústavou,“ podotkl Pavel.

Babiš už dříve uvedl, že vláda by měla na summitu hájit své postoje a výdaje na obranu, protože odpovídá za státní rozpočet. Pavel ale dnes řekl, že v poslední době se přístup vlády k obraně a plnění závazků vůči NATO změnil, a v těchto otázkách jsou tak podle něj nyní zajedno.

„Prezident se vždy řídí mandátem schváleným vládou. Na tom se nic nemění a já jsem nikdy nezpochybnil, že bych se takovým mandátem neřídil. Kritika vlády za konkrétní kroky na domácí půdě je podle mého naprosto legitimní, protože nikde není psáno, že prezident musí mít s vládou na všechny otázky stejný názor,“ dodal prezident.

Evropa se od Trumpa odvrací. Jedna země se však stává baštou MAGA

Politika

Zatímco velká část Evropy se od Donalda Trumpa odvrací, Řecko podle serveru Politico volí opačnou strategii. Atény se nápadně snaží posílit vztahy s Trumpovou Amerikou a s prostředím hnutí MAGA. Symbolickým vrcholem tohoto sbližování by se mohla stát Trumpova případná návštěva Řecka při oslavách 250. výročí americké nezávislosti – včetně projevu na Akropoli.

nst

Přečíst článek

Proti Pavlově účasti vystupoval Macinka

Proti účasti prezidenta na summitu opakovaně vystupoval ministr zahraničí Petr Macinka. Ten od doby, kdy vygradoval spor o jmenování poslance Filipa Turka (za Motoristy) ministrem životního prostředí, označuje Pavla za zástupce opozice.

Summitů NATO se v minulosti za Česko účastnili jak premiéři, tak prezidenti. Pavel se zatím zúčastnil všech aliančních summitů, které se od jeho nástupu do funkce konaly: v roce 2023 ve Vilniusu, v roce 2024 ve Washingtonu i loni v Haagu.

Výklad české Ústavy je podle advokáta Tomáše Nahodila především hodnotový a založený na ústavních zvyklostech. „Více než od jejího doslovného textu se tedy odvíjí od ústavněprávních principů, které stojí za ním a mohou být netrénovanému čtenáři Ústavy skryty, a také od její předchozí zavedené nezpochybňované interpretace a aplikace,“ uvedl. Podle Nahodila Pavel postupuje systematicky a předvídatelně a své rozhodnutí o účasti rámuje relevantními ústavněprávními argumenty. „Tím vytváří na vládu tlak nejen politický, ale i ústavněprávní. Jeho argumenty jsou pádné a ve svém souhrnu mohou přispět k jeho úspěchu před Ústavním soudem, pokud se na něj obrátí, aby tento spor rozhodl,“ dodal.