Kam zajít, co ochutnat a co stojí za pozornost

Odebírat newsletter

Nehoda na dovolené autem? Mimo EU vás může vyjít draho. Češi často podceňují jeden zásadní rozdíl

Nehoda v cizině se může prodražit
iStock
 nst
nst

Cesta autem k moři může skončit nepříjemnou komplikací. Zatímco v zemích Evropské unie bývá řešení dopravní nehody pro české řidiče poměrně standardizované, mimo EU se může celý proces výrazně zkomplikovat. Rozhoduje správně vyplněný záznam o nehodě, včasné přivolání policie, fotodokumentace i rozsah asistenčních služeb.

Letní dovolená autem zůstává pro Čechy jednou z nejoblíbenějších variant cestování. Tradičně míří do Chorvatska, Itálie, Rakouska, Polska nebo na Slovensko, stále častěji ale také do Albánie, Černé Hory, Turecka či dalších zemí mimo Evropskou unii.

Právě tam může řidiče nepříjemně překvapit rozdíl v pravidlech i v tom, jak se po dopravní nehodě postupuje. Mnozí automaticky předpokládají, že řešení škody bude podobné jako v Česku, Německu nebo Rakousku. To ale nemusí platit.

„Zatímco v zemích Evropské unie bývá řešení škod relativně standardizované a pojišťovny spolupracují v rámci společných systémů, mimo EU může být celý proces výrazně složitější, pomalejší a v některých případech i finančně náročnější,“ upozorňuje Martin Thienel ze společnosti Kalkulátor.cz.

V Evropské unii pomáhá jednotný systém

Pokud se nehoda stane v některé ze zemí Evropské unie, bývá situace pro české řidiče zpravidla přehlednější. Pomáhá systém zelených karet, evropský záznam o dopravní nehodě i spolupráce národních kanceláří pojistitelů.

U menších nehod bez zranění obvykle stačí správně vyplněný evropský záznam. Řidiči by do něj měli přesně uvést údaje o vozidlech, řidičích, pojištění i samotném průběhu nehody. Výhodou je, že formulář má jednotnou podobu napříč Evropou, takže ho znají zahraniční policisté i pojišťovny.

I v EU se ale vyplatí nespoléhat jen na základní pojištění. Rozsah asistenčních služeb se může výrazně lišit podle konkrétní smlouvy. Základní asistence často pokryje jen menší výdaje, nikoli například odtah auta z jihu Itálie nebo Chorvatska zpět do Česka.

Mimo EU může být řešení nehody mnohem složitější

Zásadně odlišná situace může nastat mimo Evropskou unii. V některých zemích nefunguje přímá spolupráce pojišťoven tak efektivně a řidič může narazit na složitější administrativu, jazykovou bariéru i odlišná pravidla.

Problémem mohou být jiné formuláře, komplikované dokazování viny nebo požadavek, aby byla policie přivolána prakticky ke každé kolizi. V některých případech mohou úřady vyžadovat také okamžité uhrazení pokuty.

Rizikem jsou i země, kde není běžným standardem kvalitní povinné ručení. Pokud nehodu způsobí nepojištěný řidič, může být vymáhání škody výrazně složitější než v rámci Evropské unie.

Policii raději volejte častěji než později

Jednou z nejčastějších chyb je snaha vyřešit nehodu rychle a bez policie. V zahraničí se to ale nemusí vyplatit. Pokud druhý řidič později změní výpověď nebo začne škodu popisovat jinak, může být dokazování složité.

Policii je vhodné volat vždy při zranění, větší škodě, sporu o viníka, podezření na alkohol nebo drogy i tehdy, když druhý účastník odmítá předložit doklady. V některých státech je navíc policejní protokol nezbytný pro následné jednání s pojišťovnou.

Řidiči by zároveň neměli podepisovat dokumenty v cizím jazyce, pokud přesně nerozumí jejich obsahu. V takové situaci je nejlepší kontaktovat asistenční službu pojišťovny, která může pomoci s překladem i dalším postupem.

Fotky a důkazy mohou rozhodnout o penězích

Při nehodě v zahraničí je důkladná dokumentace klíčová. Nestačí vyfotit jen poškozené auto. Důležité jsou také snímky celého místa nehody, dopravního značení, pozice vozidel, brzdných stop, registračních značek, dokladů druhého řidiče a zelené karty.

Pokud jsou na místě svědci, vyplatí se získat jejich kontakty. Právě nedostatek důkazů bývá častým důvodem sporů s pojišťovnou. Když není jasné, jak nehoda vznikla nebo kdo ji zavinil, může pojišťovna plnění krátit nebo část škody neuznat.

Co si zkontrolovat ještě před odjezdem

Před cestou autem do zahraničí by si řidiči měli ověřit hlavně územní platnost pojištění, limity asistenčních služeb a podmínky havarijního pojištění. Některé smlouvy mimo vybrané evropské státy neplatí vůbec nebo mají výrazně omezené limity.

Zvláštní opatrnost se vyplatí při cestách do Albánie, Bosny a Hercegoviny, Turecka nebo některých zemí východní Evropy. Pravidla i standard řešení škod se tam mohou výrazně lišit od toho, na co jsou čeští řidiči zvyklí.

VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB 

Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.

Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.

V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.

Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.

Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.

Související

Tunisko

Hotel neodpovídá fotkám, let má zpoždění. Co nejčastěji řeší Češi na dovolené?

Přečíst článek
České moře? Ne Slapská přehrada

Lukáš Kovanda: Češi se kvůli drahotě i válce bojí cestovat. Místní hotely a restaurace mohou zažít sezonu snů

Přečíst článek

Lukáš Kovanda: Proč Češi nejsou bohatší? Protože nestačí jen déle sedět v práci

Lukáš Kovanda: Proč Češi nejsou bohatší? Protože nestačí jen déle sedět v práci
Profimedia
Lukáš Kovanda

Český zaměstnanec odpracuje proti německému zhruba o měsíc ročně více. Proč, když pracujeme déle, nejsme bohatší než Němci? Odpověď tkví v nízké produktivitě.

Evropa pracuje stále méně. Zatímco ještě v roce 2015 činila průměrná skutečně odpracovaná délka pracovního týdne zaměstnanců v Evropské unii 36,9 hodiny, loni už to bylo pouze 35,9 hodiny. Evropský žebříček vede Řecko s 39,6 hodiny, následované Bulharskem a Polskem, shodně s 38,7 hodiny, a Litvou s 38,4 hodiny. Na opačném konci stojí Nizozemci s 31,9 hodiny, Dánové a Němci shodně s 33,9 hodiny a Rakušané s 34 hodinami.

Průměrná skutečně odpracovaná délka pracovního týdne zaměstnanců v Evropské unii Eurostat

Češi tráví v práci výrazně víc času než Němci

Právě srovnání České republiky s jejími sousedy nabízí nejzajímavější pohled. Český zaměstnanec stráví v práci v průměru 37,5 hodiny týdně. To je o více než tři a půl hodiny týdně více než v Německu nebo Rakousku. Za celý rok tento rozdíl představuje zhruba 180 hodin navíc, což odpovídá více než jednomu celému pracovnímu měsíci.

V regionu střední Evropy sice Češi nepracují úplně nejdéle, protože Poláci odpracují v průměru 38,7 hodiny a Slováci 37,6 hodiny týdně, přesto je náš časový náskok oproti západním sousedům výrazný.

Peněženka, ilustrační foto

Mzdy v Česku vystřelily nad 50 tisíc. ČNB z toho radost mít nebude

Češi v průměru berou přes 50 tisíc korun měsíčně. Jenže dobrá zpráva pro zaměstnance je zároveň varováním pro centrální banku. Silné mzdy mohou podle ekonomů zkomplikovat boj s inflací.

Přečíst článek

Delší práce neznamená větší bohatství

Německo i Rakousko však dokážou za každou odpracovanou hodinu vytvořit výrazně vyšší ekonomickou hodnotu. Hodinová produktivita práce dosahuje v Německu 122,9 procenta průměru Evropské unie a v Rakousku 115,9 procenta. Naproti tomu Česká republika se pohybuje na úrovni 78,4 procenta evropského průměru, Slovensko na 81,2 procenta a Polsko na 68,6 procenta.

Český zaměstnanec sice pracuje déle, ale za hodinu práce vytvoří přibližně o 36 procent méně ekonomické hodnoty než jeho německý protějšek. Data jasně ukazují, že delší pracovní doba sama o sobě automaticky k vyšší ekonomické výkonnosti nevede.

Proč mzdy nedohánějí Západ

Tato realita je důvodem, proč se české mzdy stále nemohou plně přiblížit západoevropské úrovni. Bohatství země totiž nevzniká primárně množstvím času stráveného v práci, ale tím, kolik hodnoty dokáže ekonomika během těchto hodin vyprodukovat.

Rozhodující roli zde hrají moderní technologie, automatizace, kvalita infrastruktury, organizace práce a také podíl výroby a služeb s vyšší přidanou hodnotou.

Bankovky

Češi berou málo. Hodinová mzda je sedmá nejnižší v EU

České mzdy se evropskému průměru přibližují, jenže pomaleji než v některých okolních zemích. Loni dosahovala hodinová mzda v Česku 57 procent průměru Evropské unie. Mezi 27 členskými státy šlo o sedmou nejnižší úroveň, uvedl ředitel odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí Českého statistického úřadu Dalibor Holý.

Přečíst článek

Vyšší produktivita umožňuje vyšší mzdy

Produktivita se pak přímo promítá do nákladů práce, které úzce souvisejí s výší výdělků. V Německu činí průměrné hodinové náklady práce 45 eur a v Rakousku 46,3 eura. V České republice dosahují 19,8 eura, což nás staví na srovnatelnou úroveň se Slovenskem, kde je to také 19,8 eura, a těsně před Polsko s 19,1 eura.

Tyto výrazné rozdíly vůči západním zemím EU z velké části odrážejí celkovou ekonomickou vyspělost jednotlivých zemí. Vyšší mzdy a vyšší náklady na zaměstnance si totiž mohou dlouhodobě dovolit jen ty ekonomiky, které dokážou každou hodinu využít efektivněji.

Eurostat

Co si lidé skutečně mohou koupit

Tento vztah mezi produktivitou a životní úrovní se naplno projevuje v celkovém bohatství společnosti a v tom, co si lidé mohou reálně koupit. Když se podíváme na hrubý domácí produkt na obyvatele v paritě kupní síly, Německo dosahuje 115 procent průměru Evropské unie a Rakousko dokonce 117 procent.

Česká republika se nachází pod tímto průměrem, konkrétně na úrovni 92 procent. Stále jsme na tom ale lépe než Polsko s 81 procenty a Slovensko se 75 procenty.

Cesta k prosperitě nevede přes delší směny

Data tak potvrzují, že český problém rozhodně nespočívá v nedostatku odpracovaných hodin. Naši západní sousedé jsou jasným důkazem, že cesta k prosperitě a vyšším mzdám nevede přes delší pobyt na pracovišti, ale přes vyšší hodnotu vytvořenou během každé odpracované hodiny.

Další komentáře ekonoma Lukáše Kovandy

Související

české koruny, ilustrační foto

V Česku mzdy rostou příliš rychle, ekonomika na to nemá. Růst mezd předbíhá produktivitu

Přečíst článek

Lukáš Kovanda: Dostupnost bydlení pro mladé se mimořádně zhoršuje, s tím padá i porodnost

Přečíst článek

Lukáš Kovanda: Chudoba v Česku? Vzácný úkaz, hrozí méně Čechům než Němcům

Přečíst článek

Nájemníci nebudou mít žádné zastání, říká Veselá ze sdružení nájemníků

Lenka Veselá
SON, užito se svolením
Dalibor Martínek

Stát přestal dotovat Sdružení nájemníků ČR, které je jedinou organizací v zemi, která se věnuje ochraně práv nájemců. Ta nyní nemá peníze na svůj provoz a patrně zanikne. „Není žádná alternativa, není nikdo jiný,“ říká Lenka Veselá, předsedkyně sdružení. Vzhledem k rostoucí poptávce po nájemním bydlení se přitom nájemci dostávají do stále slabší pozice vůči majitelům.

Sdružení pro ochranu nájemníků nedostalo od ministerstva pro místní rozvoj dotaci na provoz na letošní rok. O kolik peněz jste tím přišli?

Mělo to být pět milionů korun. Vloni jsme dostali čtyři a půl milionu. Oněch pět milionů korun pokrývá sedmdesát procent celého projektu. Třicet procent si pokrýváme z našich prostředků.

Na co peníze využíváte?

Na nájmy kanceláří, na provoz regionálních poradenských center, kde sedí poradci a radí lidem. Část peněz jde na jejich platy.

Jak vám bylo vysvětleno, že peníze nebudou?

Nám to bylo vysvětleno jedním dopisem, že je nedostatek disponibilních prostředků. Nikdo s námi nic neřešil dopředu, nekonzultoval, nevaroval. Ani si nestěžoval na naši práci, nic. Prostě přišel 20. dubna dopis, to bylo všechno.

Další oběť Babišových úspor. Stát nedá peníze Sdružení na ochranu nájemníků

Stát dosud Sdružení nájemníků ČR přispíval pěti miliony korun ročně. Sdružení pomáhá nájemníkům, poskytuje jim právní rady a další služby. Nyní mu hrozí zánik. Stát už peníze nechce dávat.

Přečíst článek

Jak se s tím vypořádáte?

Nebudeme fungovat. Vůbec jsme s tím nepočítali. Projekt podpory nájemců trvá pětatřicet let. Vůbec jsme nepředpokládali, že se něco takového může stát. Takže jsme se na tuto situaci nemohli nijak připravit, řešit to dopředu. Důsledek bude jednoduchý, prostě skončíme. Nemáme na nájmy kanceláří ani na mzdy, čekali jsme na tu dotaci.

Budete situaci ještě řešit s ministerstvem?

Vedeme jednání s ministerstvem pro místní rozvoj, ale zatím bez nějakého řešení. Dvacátého května jsme se obrátili na pana premiéra, zatím žádnou reakci nemáme. A není to jenom otázka financování letošního roku, ale i budoucího roku. Máme informace, že se tyto dotace dávat nebudou, podporovat se to nebude. Prostě ukončíme poradenskou činnost.

metropolitní plán

Praha může více než ztrojnásobit počet městských bytů. Levnější bydlení to automaticky nepřinese

Nový Metropolitní plán by mohl více než ztrojnásobit počet městských bytů v Praze. Na pozemcích vlastněných hlavním městem je navržena výstavba téměř 70 tisíc bytů, což by zvýšilo městský bytový fond ze současných 31 tisíc na více než 100 tisíc bytů. Jde o významnou příležitost pro rozvoj nájemního a dostupného bydlení. Podle odborníků ze společnosti CENTURY 21 však ani tak výrazný nárůst automaticky neznamená, že bydlení v Praze zlevní.

Přečíst článek

Je na trhu nějaká alternativa poradenství pro nájemníky?

Není žádná alternativa, není nikdo jiný. V každé zemi existuje organizace, která hájí práva nájemců. Nemyslím jenom poradenství jako takové, ale třeba kolektivní vyjednávání s velkými majiteli. My nejenom chráníme nájemce, ale kultivujeme trh nájemního bydlení, to je komplexní práce. Dám jeden příklad za všechny, teď vyjednáváme s Heimstadenem, kde probíhá doučtování, byly tam nějaké chyby ve vyúčtování. Třeba když si firma účtuje výměnu vodoměru, tak to nemůže. A když s nimi nebudeme vyjednávat my, kdo to bude dělat? To nemůže dělat úřadník nebo právní kancelář. Musíte mít někoho, kdo je odborně schopný. Třeba připravit žalobu. Nikdo jiný kromě nás tady není. To skončí.

Jaká je podle vás v současnosti pozice nájemníků?

Moc dobrá není. Je to hodně o tom, že nájemní smlouvy jsou na dobu určitou. Když se řetězí nájemní smlouvy, umožňuje to majitelům nedodržovat pravidla. Majitel může zvednout nájemné pouze o dvacet procent během tří let. Ale i velké firmy zvyšují nájem více. Umožňují jim to právě krátké smlouvy. Nájemné stoupá rychleji než mzdy. Doba určitá staví nájemce do pozice, vezměte zvýšené nájemné, nebo můžete jít jinam. Sehnat si nový nájem přitom stojí desítky tisíc korun.

Vychází jarní Realitní CLUB

Zbourat, nebo zachovat a dát nový smysl? Právě na tuto otázku hledá odpovědi jarní vydání magazínu Realitní CLUB, které se věnuje fenoménu rekonstrukcí a adaptací stávajících budov pro současné využití. Hvězdou magazínu je Fancesco Kinský dal Borgo.

Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu.

Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia BIG (Bjarke Ingels Group), přinášejí zkušenosti z praxe i vhled do toho, jak se proměňuje uvažování investorů a developerů.

Magazín Realitní CLUB s Francescem Kinským dal Borgo na obálce vychází právě nyní. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.

Související

Další oběť Babišových úspor. Stát nedá peníze Sdružení na ochranu nájemníků

Přečíst článek
Petr Urbánek, šéf PDS

Pražská developerská naráží na realitu. Po šesti letech nemá žádné stavební povolení

Přečíst článek