Kdo bude starostou Paříže nebo Marseille, nás nemusí zajímat, ale dvoukolové komunální volby ve Francii jsou laboratoří a strategií pro klíčové volby prezidenta příští rok, a to už silně ovlivní Evropu a dopadne i na Česko. Jen s lehkou nadsázkou se dá říct, že hlavní téma voleb na radnice bylo, kdo chce více policistů a kdo naopak více cyklistů.

Pravice hrála hlavně téma bezpečnosti ve městech, předháněla se, kdo zařídí více městských strážníků, kdo je více vyzbrojí a jak si posvítí na problematické čtvrti (těch není kolem velkých měst málo). A levice zase hrála hlavně téma dostupného bydlení, veřejný prostor, cyklistiku a čistý vzduch, čili zjednodušeně více cyklistů. Tak se dá zjednodušit hlavní téma voleb, což je zajímavé i pro srovnání s českou realitou.

Dvě kola a různé strategie

Francouzi volí na své radnice starosty přímo, je to souboj osobností, které reprezentují své tábory, je to hodně individualizované. Volí se ve dvou kolech, týden po sobě. Je to trochu jiný systém než náš senátní, do druhého kola postoupí každý, kdo získal 10 procent. Takže třeba v Paříži postoupilo do druhého kola 5 kandidátů. Pak se rozehrává hra, kdo koho podpoří, kdo případně stáhne svou kandidátku. Je to zajímavé strategicky, protože středovější kandidáti musí zvažovat, jestli mají přijmout podporu od krajní pravice nebo levice a jestli jim to u voličů pomůže nebo spíš uškodí.

Takhle hra běží v tomto týdnu, je to jakási politická alchymie. Kandidátky se spojují, vznikají nové dohody a někdy i překvapivé aliance. Právě tento týden vyjednávání často rozhodne, kdo nakonec radnici ovládne. A tím nepřímo i naznačí, jakým směrem se může francouzská politika vydat v dalších letech, a hlavně v těch klíčových prezidentských volbách.

Umírnění v defenzivě. Čeká Francii komunální zemětřesení?

Politika

Komunální volby ve Francii ukázaly, nebo lépe řečeno potvrdily, jak je tamější politická scéna fragmentovaná. Krajní pravici se dařilo, i když méně než její lídři doufali, silnou pozici má i radikální levice. Umírněné tábory na levici i pravici zase těžko hledají prostor. Hotovo však ještě není, na příští neděli se chystá druhé kolo s typickou tvorbou více či méně nahodilých spojenectví.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Paříž jako symbolický souboj

Nejsledovanější je tradičně Paříž. V prvním kole zde vede socialistický kandidát Emmanuel Grégoire s výrazným náskokem před pravicovou kandidátkou Rachidou Dati. Do druhého kola ale postupují další 3 kandidáti, včetně radikální levice a pravice. Výsledek tak bude záviset hlavně na tom, jak se jednotlivé tábory dokážou mezi koly spojit.

Generálka před prezidentskou volbou

Komunální volby lze číst jako generálku prezidentské bitvy. Ukazují, že Francie vstupuje do období velké politické nejistoty: bez jasného středu, s roztříštěnými bloky a s rostoucím vlivem radikálnějších hráčů. Macron končí a hraje se teď složitá hra o jeho nástupce v situaci, kdy země má řadu vnitřních problémů. Politická mapa se rozpadá, výrazně sílí krajní pravice i krajní levice a není úplně vyloučeno, že její zástupci budou favority na příštího prezidenta Francie.

Francouzi chtějí změnu, ale vůbec se nemohou shodnout jakou

Francouzi chtějí změnu, ale nemohou se shodnout, jakou (ani v tom se od Čechů moc neliší). První kolo komunálních voleb ve Francii potvrzuje jeden zásadní trend: politická scéna je roztříštěnější než kdy dřív. Rok před prezidentskými volbami už neexistuje jedno dominantní centrum, kolem kterého by se politika točila. Éra, kdy byl hlavním magnetem prezident Emmanuel Macron, je dávno pryč, macronismus je politicky mrtvý, mizí i z radnic. Kandidáti spojení s jeho hnutím ztratili ve městech velkou část vlivu a v mnoha komunálních soubojích vůbec nehrají hlavní roli. Politické pole se tak znovu přeskupuje, ale tentokrát bez silného centristického pólu, který by ostatní vyvažoval.

Boj o Elysejský palác: Macron „betonuje“ instituce, Le Penová naráží na byznys

Politika

Francie vstupuje do předvolební fáze, která se neodehrává jen na mítincích, ale i v zákulisí státních institucí a zasedaček velkých firem. Jak upozorňuje server Politico, prezident Emmanuel Macron urychluje klíčová personální jmenování, aby ochránil svůj odkaz a omezil manévrovací prostor případného krajně pravicového nástupce. Agentura Reuters zároveň popisuje, že Národní sdružení (RN) Marine Le Penové a Jordana Bardelly zatím nedokázalo přesvědčit francouzskou podnikatelskou elitu.

nst

Přečíst článek

Fragmentace: staré bloky už neplatí

Místo střetu „Macron proti zbytku světa“ se dnes ve městech odehrávají spíše vnitřní souboje uvnitř jednotlivých bloků, souboje uvnitř pravice a levice. Na levici soupeří tradiční socialisté, zelení a radikální proud reprezentovaný Jean-Lucem Mélenchonem a jeho hnutím La France Insoumise. Na pravici je dnes dominantní Národní sdružení Jordana Bardelly (patrně bude kandidovat na prezidenta). Dlouholetá šéfka této strany Marine Le Pen má soudní zákaz kandidatury pro finanční podvody s EU fondy, ještě běží odvolání. Tradiční republikánští konzervativci určitou sílu mají, ale zdaleka ne dominantní jako dřív.

Francie si zkouší novou mapu moci

Populistické póly sílí a ty radikálnější proudy, na levici i na pravici, postupně posilují. Jde o rozpad středu, vzestup okrajů, a tlačí tradiční strany. Politická soutěž tak získává ostřejší a ideologičtější charakter, a to způsobuje, že není schopna žádného kompromisu nad reálnými ekonomickými, rozpočtovými a sociálními problémy země. I to je tendence, jakou v Česku do určité míry také vidíme.

Daňová sezona je v plném proudu a letos přináší víc než jen tradiční povinnost odevzdat „růžový formulář“. Přiznání za rok 2025 odráží změny z posledních let. Omezení některých slev, posun daňových pásem i přísnější pravidla pro bonusy. Zároveň roste tlak na správné vykazování vedlejších příjmů a digitalizaci podání.

Základní termín pro papírové podání připadá na 1. dubna 2026, elektronicky lze přiznání podat do 4. května a s daňovým poradcem až do 1. července. Právě elektronická forma je dnes dominantní, a pro řadu podnikatelů i povinná. „Právě delší lhůta je jedním z důvodů, proč elektronickou formu každoročně využívá stále více poplatníků,“ říká Anna Kevorkyan z portálu JenPráce.cz. OSVČ s datovou schránkou navíc musí podávat výhradně online.

Portál Moje daně nabízí interaktivní formuláře i průvodce, který zjednodušuje vyplnění a kontroluje chyby. Přiznání lze odeslat přes datovou schránku, bankovní identitu nebo Identitu občana a následně sledovat jeho zpracování. Právě kombinace delší lhůty a automatických kontrol dělá z elektronického podání nejbezpečnější variantu.

Povinnost podat přiznání mají tradičně OSVČ, ale také zaměstnanci s vedlejšími příjmy. Platí, že přiznání musí podat každý, kdo měl zdanitelné příjmy nad 50 tisíc korun, případně zaměstnanci s vedlejšími příjmy nad 20 tisíc korun ročně. „Typickou situací je příjem z pronájmu, investic nebo vedlejší živnosti,“ říká Jana Jáčová z UOL Účetnictví. Povinnost se týká i lidí s více zaměstnavateli, příjmy ze zahraničí nebo kapitálového majetku.

Část zaměstnanců se může přiznání vyhnout díky ročnímu zúčtování daně. To ale bylo možné vyřídit jen do poloviny února. „Dodržení termínu je zásadní, pozdější žádost už zaměstnavatel nesmí přijmout,“ upozorňuje daňový poradce Jan Bonaventura z Bredford Consulting.

Letošní novinky

Letošní přiznání přináší několik změn. Nadále platí, že nelze uplatnit slevu na studenta ani školkovné a zpřísnila se pravidla pro slevu na manželku. Základní sleva na poplatníka zůstává na 30 840 korunách. Posunula se ale hranice pro vyšší, 23 procentní sazbu daně, nově až nad 1 676 052 korun, což u části lidí s vyššími příjmy znamená nižší daň než loni. „Daňová úspora může činit až 7 460 korun,“ říká Gabriela Ivanco z Forvis Mazars.

Beze změny zůstává daňové zvýhodnění na děti, ale zpřísňují se podmínky pro získání daňového bonusu. Nově je nutné dosáhnout ročního příjmu alespoň 124 800 korun. Změny se dotýkají i penzijního spoření, ačkoliv maximální odpočet může dosáhnout až 48 tisíc korun, u některých klientů bude kvůli úpravě výpočtu reálný odpočet nižší než dříve.

Finanční správa zároveň zesiluje kontrolu vedlejších příjmů, zejména z investic, pronájmů nebo digitálních platforem. Chyby se přitom opakují. „Lidé zapomínají na vedlejší příjmy nebo chybně uplatňují odpočty,“ upozorňuje Ivanco. Podle Pavla Janečka z Royal Bridge Partners úřady často neuznávají odpočty bez správných potvrzení.

OSVČ by neměly zapomenout ani na navazující povinnosti. Po podání přiznání musí dodat přehledy zdravotní pojišťovně a České správě sociálního zabezpečení. Nově navíc platí, že kdo má datovou schránku, musí vůči ČSSZ komunikovat výhradně elektronicky.

Zákon sice umožňuje podat přiznání ještě do pěti pracovních dnů po termínu bez pokuty, ale následně už hrozí sankce a úroky z prodlení. Letos je tak zejména důležité nepodcenit vedlejší příjmy, mít v pořádku podklady a ideálně podat přiznání online.

Polský ekonomický zázrak. Jak se z komunistické trosky stala země, která předběhla Švýcarsko

Money

Ještě na konci komunistické éry v 80. letech bylo Polsko zemí, kde se základní potraviny jako cukr nebo mouka vydávaly na příděl a průměrný Polák si vydělal jen desetinu toho, co lidé v tehdejším západním Německu. O generaci později je situace úplně jiná. Polská ekonomika dnes překonala velikostí Švýcarsko, patří mezi dvacet největších na světě a její roční výkon přesahuje bilion dolarů, tedy více než 21 bilionů korun.

nst

Přečíst článek

ETF berou byznys klasickým podílovým fondům. A banky na to reagují

Money

Ještě před pár lety šlo o nástroj pro zkušenější investory. Dnes ETF – burzovně obchodované fondy – rychle pronikají do portfolií běžných Čechů a začínají ukusovat podíl tradičním podílovým fondům.

Zdeněk Pečený

Přečíst článek