Lukáš Kovanda: Evropská komise objevila dvojí metr. U cel se jí vrací vlastní slova
Brusel narazil na vlastní argumenty. Když cla zavádí Donald Trump, Evropská komise je označuje za daň na spotřebitele. Když ale sama chystá tříeurový poplatek na levné zásilky z Číny, tvrdí opak. Ekonomická logika je přitom v obou případech stejná.
Evropská komise se dostává do pozoruhodné komunikační pasti, a dokonce musí kvůli tomu mazat své příslušné příspěvky na sociálních sítích. Když cla zavádí Donald Trump, jsou podle ní „zdaněním amerického spotřebitele“. Když však clo zavádí sama Unie, tentokrát tříeurové clo na levné zásilky z čínských e-commerce platforem, „není zdaněním spotřebitelů“. Evropská komise dokonce smazala svůj příspěvek na sociální síti X, kde tvrdila, že cla nebude platit spotřebitel v EU, nýbrž e-commerce platformy.
Ekonomická logika se přitom nemění podle toho, zda tarif vyhlašuje Washington, nebo Brusel.
Miliardáři ve světě loni zbohatli o 25 procent. A čeští boháči rovnou o raketových šedesát procent. Zbohatli prý ale všichni lidé, ač se to nemusí úplně zdát. A jak může vypadat rozvodová smlouva, když si miliardářka bere milionáře, dočtete se v dnešním díle Civilizačního deníku. 
Česko, země miliardářů. A jak si pojišťují rozvod bohatí
Enjoy
Ursula von der Leyenová loni 18. září před německými průmyslníky vystihla podstatu cel poměrně přesně. Trumpova cla jsou podle ní předně zdaněním amerického spotřebitele. Tím chtěla říci, že clo sice formálně odvádí dovozce, ale jeho náklad se v tržní ekonomice zpravidla promítá do konečné ceny. Američan si tak připlatí za evropské auto, francouzské víno, německý stroj či čínskou elektroniku. Zahraniční výrobce může část břemene nést snížením marže, dovozce může část pohltit, ale podstatná část nakonec dopadne na zákazníka.
Přesně tentýž mechanismus však platí i u nového evropského cla na levné zásilky z platforem typu Temu, Shein či AliExpress. Brusel tvrdí, že tříeurové clo není daní na spotřebitele, protože jej formálně platí prodávající, dovozce či deklarant. To je právně-technická pravda. Ekonomicky je však zavádějící. Každý podnikatel, kterému stát zvýší náklad na prodané zboží, zvažuje, jakou část promítne do ceny, jakou část přenese na dodavatele a jakou část ponese ve své marži. U levného zboží za několik eur je přitom tříeurový příplatek natolik výrazný, že se jeho dopad na cenu spotřebiteli schová jen obtížně.
Nelze současně tvrdit, že clo je u Trumpa daň na spotřebitele, zatímco v evropském provedení je to jen neutrální nástroj narovnání trhu.
EU mění slovník
Právě tato dvojí řeč je politicky nebezpečná. Evropská unie dlouhodobě kritizuje protekcionismus Spojených států a staví se do role obhájce otevřeného obchodu. Jenže v okamžiku, kdy sama zavádí tarifní opatření, mění slovník. Z „daně na spotřebitele“ se stává „odstranění zastaralé výjimky“. Z ochranářského nástroje se stává „level playing field“. Z nákladu, který se přenese do cen, se stává administrativní detail, který prý spotřebitele nezdaňuje.
Pro českou ekonomiku má věc několik rovin. Čeští spotřebitelé patří mezi aktivní uživatele levných asijských tržišť, protože v zemi s nižší kupní silou než v západní Evropě je rozdíl několika desítek korun citelný. Tříeurové clo tedy může omezit drobné impulzivní nákupy a část zboží zdražit. Na druhé straně může pomoci tuzemským obchodníkům, kteří musí nést náklady evropské regulace, skladování, reklamací, daní i bezpečnostních standardů, zatímco čínské platformy dlouho těžily z režimu, který vznikl pro zcela jinou dobu.
Zatímco investoři počítali ztráty po Trumpově celní ofenzivě, prezidentovy investiční účty přikupovaly akcie Applu, Nvidie, Amazonu či Microsoftu. O den později Trump napsal, že je „skvělý čas nakupovat“, aby vzápětí oznámil částečný ústup od cel. A spustil tím tržní rally, na které vydělal.
Trumpovy nákupy budí otázky. Akcie padaly, on nakupoval. A den nato poslal trhy vzhůru
Trhy
Makroekonomicky nepůjde o zásadní inflační šok. V koši české inflace jsou levné zásilky z Číny jen dílčí položkou. Politicky a symbolicky je však opatření významné. Ukazuje, že éra levného globalizovaného zboží bez plného regulačního a celního dohledu končí. Evropa se přibližuje modelu, v němž ochrana trhu, bezpečnost spotřebitele a průmyslová politika dostávají přednost před co nejnižší cenou.
Je třeba to říci poctivě. Clo je clo. Je to daňový klín vložený mezi zahraničního prodejce a domácího kupujícího. Jeho břemeno se rozděluje podle síly trhu, elasticity poptávky, konkurence a marží. Není pravda, že ho vždy celé zaplatí spotřebitel. Stejně tak ale není pravda, že ho spotřebitel neplatí vůbec. Evropská komise to dobře ví, protože stejnou ekonomickou poučku používá proti Trumpovi. Jen by ji měla používat i tehdy, když se nehodí Bruselu.
