Nejlepší sazby na spořicích účtech se dál drží kolem čtyřky, jenže většina lidí na ni nedosáhne. Vysvětlujeme proč. A taky to, proč se dnes o tom, kolik vám banka připíše na úrocích z vkladů, rozhoduje spíše na Blízkém východě a ve Washingtonu než v Praze.

Nejlepší sazby se i v dubnu dál drží kolem čtyř procent, většina klientů se ale musí spokojit s nižším, i polovičním úrokem. Podmínky bonusů jsou totiž neúprosné. Banky vyšším úrokem odměňují vesměs jen aktivní klienty, kteří své úspory otáčejí a nechávají je pracovat i v dalších investičních produktech.

Čtyři procenta na oko. Realita je pro většinu střadatelů horší

Nejvyšší úročení na trhu nadále nabízí mBank u dětského spořicího účtu mSpoření, kde sazba dosahuje až 5,01 procenta ročně. Platí ale pouze pro děti do 15 let a jen pro vklady do 50 tisíc korun, nad tuto hranici úročení výrazně klesá.

Pro běžné střadatele tak zůstává realita podobná jako v předchozím měsíci. V čele žebříčku se drží Partners Banka, která nabízí bonusovou sazbu 4,06 procenta ročně navázanou na doporučení nového klienta. Hned za ní je mBank se svým mSpořicím účtem Plus, kde lze dostat úrok lehce nad čtyřmi procenty, ovšem za podmínky aktivního využívání běžného účtu.

Třetí příčku dlouhodobě drží Raiffeisenbank, která nabízí rovná čtyři procenta při splnění podmínky pravidelných plateb kartou. Podobnou sazbu nabízí také Banka Creditas, ta ji však podmiňuje pravidelným investováním.

Další banky už se pohybují pod čtyřprocentní hranicí. Například Česká spořitelna nebo ČSOB nabízejí zhruba 3,8 procenta ročně, opět většinou při splnění doplňkových podmínek, jako jsou investice, penzijní spoření nebo aktivní využívání účtu.

Michl: Klid ano, ale jen zatím

Banky teď nemají moc důvodů cokoliv zásadně měnit. Úročení vkladů se totiž odvíjí hlavně od základní repo sazby České národní banky, která určuje „cenu peněz“ v ekonomice a kolem níž se pohybují i další tržní úroky. Ta už téměř rok zůstává neměnná, a proto se nikterak výrazně nehýbou ani sazby na spořicích účtech.

Do hry ale vstupuje i konkurenční boj o klienty. Právě ten rozhoduje o tom, která banka přidá pár desetin navíc nebo nabídne bonusové podmínky. Výsledná sazba na spořicím účtu je tak kombinací toho, co „dovolí“ centrální banka, a toho, jak moc chtějí banky přetahovat střadatele mezi sebou.

Klíčovým faktorem pro rozhodování centrální banky je inflace. Ta se v březnu po předchozím útlumu podle předběžných dat Českého statistického úřadu z tohoto týdne zvedla na 1,9 procenta z únorových 1,4 procenta, mimo jiné kvůli skokovému nárůstu cen nafty a benzinu. Pohonné hmoty zdražují v důsledku rostoucích cen ropy na světových trzích po americkém a izraelském útoku na Írán a následném uzavření Hormuzského průlivu.

Právě podobné signály ČNB sleduje – pokud by se cenové tlaky dál zvyšovaly, může na ně reagovat zvýšením sazeb. Zatím ale bankovní rada na svém březnovém jednání zvolila vyčkávací strategii a základní sazbu ponechala na 3,5 procenta. Podle Michla dosavadní dopady blízkovýchodního konfliktu neohrožují nízkoinflační prostředí v Česku. „Příznivé výchozí podmínky v tuzemské ekonomice, zejména nízká inflace, robustní růst, nevytvářejí tlak na okamžitou reakci, ale naopak poskytují prostor pro analýzu,“ uvedl guvernér ČNB Aleš Michl bezprostředně po zasedání bankovní rady v polovině března.

Faktor Trump

Zároveň však centrální banka upozorňuje, že klid nemusí trvat dlouho. Podle Michla nesmí ČNB podcenit ekonomický šok vyvolaný konfliktem v Íránu. Pokud by vedl k růstu jádrové inflace, je bankovní rada připravena sazby opět zvýšit. Právě vývoj cen energií a délka konfliktu tak mohou v dalších měsících rozhodnout nejen o inflaci, ale i o tom, jak se budou vyvíjet úroky na spořicích účtech.

„Dopad bude záviset především na délce konfliktu. To je ale v tuto chvíli velká neznámá,“ uvedl analytik Raiffeisenbank Martin Kron. Právě tady přichází do hry faktor, který může současnou „nudu“ rychle změnit. Faktor Donald Trump. 

Americký prezident v posledních dnech výrazně přitvrdil a Íránu opakovaně hrozí tvrdými útoky, pokud neotevře Hormuzský průliv. Ultimáta přitom eskalovala – od varování před „peklem“ až po výhrůžky zničením elektráren, mostů a další klíčové infrastruktury. Teheránu dal konkrétní lhůtu, po jejímž vypršení měl podle něj přijít razantní zásah. Ta vypršela v noci z úterý na středu.

Místo další eskalace se ale svět ve středu probudil do nové reality. Spojené státy a Írán oznámily dvoutýdenní příměří, které má otevřít prostor pro jednání a zároveň uklidnit situaci na energetických trzích.

Reakce trhu byla okamžitá. Zatímco v úterý ráno se ropa Brent prodávala kolem 111 dolarů za barel a WTI blízko 115 dolarů – po oznámení příměří ve středu ráno ceny prudce spadly. Severomořský Brent se propadl pod 95 dolarů a americká WTI klesla k 96 dolarům za barel.

Ani to ale neznamená, že je vyhráno. Příměří je křehké a trhy dál sledují, zda se skutečně podaří obnovit stabilní provoz v Hormuzském průlivu. Jakýkoli nový výpadek by mohl ceny rychle vrátit zpět vzhůru.

A právě tady se kruh uzavírá. Výkyvy cen ropy se promítají do cen pohonných hmot a energií, a tím i do inflace. Tu pak sleduje Česká národní banka při nastavování úrokových sazeb. Jinými slovy: i když dnes ropa zlevňuje, stačí jediný geopolitický zvrat a tlak na růst sazeb – a tím i úroků na spořicích účtech – se může vrátit.

„Všechno vyhodím do vzduchu,“ šokoval Trump svět

Politika

Americký prezident Donald Trump dal Íránu ultimátum: otevřete Hormuzský průliv, nebo přijde „peklo“. Teherán ale zatím neustupuje a světové trhy začínají počítat s jedním z největších výpadků ropy v historii.

nst

Přečíst článek

Pro střadatele z toho plyne jednoduchý závěr. O tom, jak banky budou úročit jejich vklady, se dnes rozhoduje spíše na Blízkém východě a ve Washingtonu než v Praze.

Newstream CLUB březen 2026

Soukromé kluby, bytové restaurace, vlastní šéfkuchaři, jachty, private jety… soukromí se v posledních letech stává tématem, které řeší všichni od miliardářů přes celebrity po zcela obyčejné lidi, kteří jsou ochotní pořídit si v novostavbě luxusní dveře, jen aby měli garanci ticha. Soukromí se stává luxusem a dosáhnout jej dá občas hodně práce.

Detail a nákup

Trump nevyhrál, jen se snaží zase ucuknout. Tentokrát mu ale na ucuknutí musí dát „štempl“ Írán, který za něj stále může žádat trvalou kontrolu nad Hormuzem.

Americký prezident Donald Trump hlásá úplné vítězství v již déle než měsíc trvající válce s Íránem. Ten však zatím pouze svolil usednout k jednacímu stolu. Začíná křehké dvoutýdenní příměří. Trump si tak oddechl, kupuje si čas, nemusí vyhladit íránskou civilizaci, jak včera zahrozil, ropa citelně spadla, akcie dnes zřejmě znatelně porostou.

Pokud však trhy rychle nezískají záruku trvalého otevření Hormuzského průlivu, jejich nynější opatrný optimismus bude mít vskutku jepičí život. Trhy vnímají přestávku v blokádě úžiny jako sice nutnou, ale nikoli postačující podmínku.

Trump hlásí vítězství, realita je složitější. Příměří mezi USA a Íránem je křehké

Politika

Po týdnech eskalace konfliktu na Blízkém východě přišel nečekaný diplomatický obrat. Spojené státy, Írán i jejich spojenci souhlasili s dvoutýdenním příměřím, které má vytvořit prostor pro další jednání o ukončení bojů, píší světové agentury. 

nst

Přečíst článek

Světová ekonomika se opět může rozhýbat jen tehdy, pokud úžina bude plně odblokována, jako tomu bylo před zahájením úderu USA a Izraele na Írán poslední únorový den. Pojišťovny, které na sebe berou možné riziko znehodnocení milionových nákladů plavidel, a nyní jej přebírat odmítají, se rozhodně nespokojí s Trumpovým chvalozpěvem na sociálních sítích. Budou chtít jasný důkaz, že úžina je zcela bezpečná. Ten nezískají přes noc, i kdyby odteď šlo veškeré vyjednávání Washingtonu a Teheránu jako na drátku, což s největší pravděpodobností nepůjde.

Dva Írány, dvě strategie

I proto, že do značné míry existují alespoň „dva Írány“. Jeden, umírněnější, ústy vlády včera kývl k usednutí k jednacímu stolu a k vágnímu příslibu možného bezpečného proplutí Hormuzským průlivem v období následujících dvou týdnů, ovšem jen v koordinaci s íránskými ozbrojenými složkami. Mezi ně se řadí jak řádná armáda, tak Islámské revoluční gardy. Právě zejména z jejich řad se stále rekrutují jestřábi, kteří představují „druhý Írán“, tvrdší ve svých požadavcích. Právě i jejich přikývnutí bude Trump potřebovat, aby mohl z celé íránské šlamastyky vycouvat s co možná nejmenší ztrátou tváře.

Stále tedy platí, že Trump nejen nevyhrál, už vůbec ne plně, ale on ještě ani plně neucuknul, jen se o ucuknutí zatím pouze snaží. Zda jej bude moci dokonat, o tom rozhodne Írán, včetně tamních jestřábů. Ti zatím mají svým způsobem více než před válkou, neboť skrze kontrolu nad Hormuzem drží jako rukojmí ekonomiku celého světa. Těžko se této výhody vzdají jen proto, že Trump potřebuje dokonat své vycouvání.

Další komentáře ekonoma Lukáše Kovandy