FIFA zvýšila platby týmům, které se zúčastní mistrovství světa ve fotbale v roce 2026. Celkový balík určený pro účastnické reprezentace vzroste na 871 milionů dolarů (více než 18 miliard korun), což z turnaje v USA, Mexiku a Kanadě udělá finančně nejvýnosnější ročník v historii. Uvedl to server CNBC.
Vyšší odměny FIFA oznámila na zasedání Rady FIFA ve Vancouveru. Každá zúčastněná národní asociace dostane nově minimálně 12,5 milionu dolarů, tedy více než 260 milionů korun. Příspěvek na přípravu vzroste z 1,5 milionu na 2,5 milionu dolarů a odměna za kvalifikaci z devíti na deset milionů dolarů. Další peníze pak budou záviset na výsledcích jednotlivých týmů v turnaji.
Podle sportovního konzultanta Ricarda Forta mají tyto platby pomoci pokrýt část nákladů na cestování, tréninková zařízení nebo odměny pro realizační týmy. Zvlášť důležité mohou být pro reprezentace mimo tradiční fotbalové velmoci. FIFA podle něj tímto krokem posiluje svou roli při přerozdělování komerčního úspěchu mistrovství zpět do globálního fotbalu.
Mistrovství světa 2026 bude největším v historii. Počet týmů se rozšíří z 32 na 48 a turnaj nabídne 104 zápasů. Poprvé se na něm mají představit Kapverdy, Curaçao, Jordánsko a Uzbekistán. FIFA navíc vyčlenila více než 16 milionů dolarů na náklady delegací a týmové příděly vstupenek.
Už v prosinci FIFA schválila rekordní prize money ve výši 727 milionů dolarů. Oproti mistrovství světa v Kataru v roce 2022 jde o nárůst o 65 procent.
Fotbalový byznys vzkvétá. Top kluby vydělaly rekordních 12,4 miliardy eur
Elitní fotbalové kluby prožívají mimořádně silné období z hlediska příjmů. Dvacítka nejvýdělečnějších klubů světa v sezoně 2024/25 vygenerovala rekordních 12,4 miliardy eur, což představuje meziroční růst o 11 procent. Vyplývá to z nové analýzy Deloitte Football Money League.
Rekordní peníze pro týmy ale přicházejí ve chvíli, kdy FIFA čelí kritice kvůli cenám vstupenek. Organizace nově používá dynamický cenový systém, v němž se ceny mění podle poptávky. Někteří fanoušci podle CNBC hlásí, že vstupenky proti turnaji v roce 2022 zdražily více než desetinásobně.
CNBC při kontrole cen našla vstupenky od 380 dolarů za lístek druhé kategorie na zápas skupiny ve Filadelfii až po 4105 dolarů za lístek první kategorie na utkání USA s Paraguayí v Los Angeles. Na oficiální platformě FIFA pro další prodej se objevily i extrémní nabídky. Jedna vstupenka na finále byla uvedena za 11,5 milionu dolarů, tedy přes 239 milionů korun. FIFA sice ceny přeprodávaných lístků neurčuje, z každé transakce si ale účtuje poplatek 15 procent.
Mluvčí FIFA uvedl, že organizace se soustředí na férový přístup ke hře pro současné i budoucí fanoušky a nabízela lístky na zápasy skupinové fáze od 60 dolarů. Tyto levnější vstupenky však byly určeny hlavně fanouškům kvalifikovaných týmů a jejich rozdělování spravovaly jednotlivé národní asociace.
Poptávka po vstupenkách je přesto mimořádná. Prezident FIFA Gianni Infantino už dříve řekl CNBC, že organizace obdržela zhruba 508 milionů žádostí o sedm milionů dostupných vstupenek. Pokud se tato čísla naplní, návštěvnost turnaje výrazně překoná mistrovství světa v Kataru, které během 64 zápasů navštívilo přes 3,4 milionu diváků.
„Chtěl bych postavit stadion Sparty,“ říká architekt, který dobývá Ameriku
„Ten nejdůležitější stadion bych chtěl postavit doma,“ říká architekt Jan Klaška, jenž se z Česka dostal až ke světovým projektům v Americe. V rozhovoru popisuje zákulisí globální architektury, roli investorů i svůj sen spojený se Spartou.
FIFA přitom nečelí jen kritice cen. Pozornost budí také její komerční partnerství, včetně sponzorské dohody se saúdskoarabskou společností Aramco, nebo udělení Ceny FIFA za mír americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Podle Forta však podobné kontroverze obvykle ustoupí do pozadí ve chvíli, kdy turnaj začne a pozornost fanoušků se přesune přímo k fotbalu.
S rostoucím turnajem rostou i finance FIFA. V roce 2025 dosáhly její příjmy 2,66 miliardy dolarů, přičemž velkou část tvořila televizní práva a marketingové kontrakty. Celková aktiva FIFA vzrostla na 9,48 miliardy dolarů, meziročně o 54 procent. Rezervy však klesly téměř na 2,7 miliardy dolarů, zatímco závazky se více než zdvojnásobily.
FIFA je oficiálně neziskovou organizací. Podle jejího rozpočtu na roky 2027 až 2030 mají investice směřovat do infrastruktury ve 211 členských zemích i do pořádání turnajů, jako jsou mistrovství světa nebo mistrovství světa klubů.
VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
Související
Lukáš Kovanda: Mbappé chce po PSG 5,8 miliardy. Takový majetek má v Česku jen 80 lidí
Ropné krize sedmdesátých let minulého století přivedly svět k rozvoji nových technologií a postupně změnily globální energetiku. Konflikty na Blízkém východě povzbudily nástup obnovitelných zdrojů, ale také boom jaderných elektráren ve Francii nebo ve finále i břidlicovou těžbu ropy a plynu v USA. Americký prezident Donald Trump je dnes posedlý fosilními palivy a věří, že díky kontrole domácích i zahraničních zdrojů může ovládat svět. Číňané si uvědomují, že i nynější válka na Blízkém východě nastartuje hledání alternativ, a nabízejí světu bezpečnější řešení „zelených“ technologií, píše v analýze Jan Žižka.
Otec čínských ekonomických reforem Teng Siao-pching kdysi řekl, že nezáleží na tom, jestli je kočka černá nebo bílá, důležité je, aby chytala myši. Ani dnes pro Číňany není až tak důležité, jestli jsou moderní technologie právě zelené. Na základě dlouhodobé strategie si vyhodnotili, že svět se bude ubírat směrem, který navýší poptávku po čínských solárních panelech, větrných turbínách, elektromobilech, ale také jednotlivých komponentech i čínských surovinách typu vzácných zemin. V tom všem je druhá nejlidnatnější země světa (po Indii) a druhá největší ekonomika (po USA) globálním premiantem.
Trumpova válka v Íránu poptávku po alternativách vůči ropě a plynu bezpochyby povzbudí a americký prezident se tak – řečeno s nadsázkou – stává čínským proexportním ambasadorem. Čína také zaujala pozici lídra v jaderné energetice, staví nejvíce nových reaktorů a jako první na světě například uvádí do komerčního provozu pozemní malý modulární reaktor.
Pokud Trump válkou na Blízkém východě míří také na Čínu, jak zdůrazňují někteří jeho nadšení příznivci, a chce ji odříznout od ropy, měl by počítat s tím, že si Peking dlouhodobě cíleně buduje odolnou domácí energetiku a celou ekonomiku. V případě ropy sází na diverzifikaci, surovinu odebírá z desítek zemí světa, a vytváří si její obrovské strategické rezervy ve výši kolem 1,3 miliardy barelů. K dispozici má také pozemní cestu pro přepravu suroviny a tři ropovody napojené na Rusko, Kazachstán a Myanmar.
Dominantním zdrojem v celkové spotřebě energie zůstává převážně domácí uhlí, elektřinu Číňané vyrábí v drtivé většině z uhlí a obnovitelných zdrojů. A do budoucna počítají s boomem jaderné energie. Díky elektromobilům přitom klesá podíl ropných produktů v dopravě. Čínský „elektrostát“ už není možné hodnotit pouze podle parametrů, které platily pro éru dominantní ropy. I v tomto smyslu se americký prezident vrací do minulosti, kterou ale nedokáže plně oživit.
Ve Spojených státech se energetika stala součástí kulturních válek a po několika posledních prezidentských volbách vždy přišel politický obrat takřka o 180 stupňů. Zatímco administrativa prezidenta Joe Bidena podporovala daňovými pobídkami obnovitelné zdroje i elektromobilitu, Donald Trump sází na fosilní zdroje. Snahy o dlouhodobou strategii dostávají na frak.
Čína má vlastní období kulturní revoluce dávno za sebou a její politika vychází z prioritního zájmu o energetickou bezpečnost, ale také dobývání exportních trhů. Uhlí se v tomto smyslu hodí stejně jako fotovoltaika, ideologické spory v autoritářsky řízené zemi v tomto ohledu nehrají roli. K tomu je ovšem nutné dodat, že sama Čína si prošla bolestivými zkušenostmi, které ji přivedly k současné ostražité politice. V roce 2021 zažila nepříjemné blackouty – výpadky dodávek elektřiny, kdy autoritářský způsob vládnutí narazil na tržní realitu. Peking se předtím z různých důvodů snažil „uhelné energetice“ přistřihnout křídla – ať už šlo o obavy z nadměrné kapacity uhelných elektráren, boj proti korupci, bezpečnost těžby nebo ochranu životního prostředí. V době výrazného hospodářského růstu ale poptávka po stále klíčové surovině přirozeně rostla a uhelná lobby prosadila svůj pohled, že bez jejího významného podílu to ještě dlouho nepůjde.
Vývojem v Číně tak dnes paradoxně i v evropských geografických končinách argumentují příznivci velmi rozmanitých energetických zdrojů – obnovitelných, jaderných i uhelných. Peking rozvíjí vše, co se dá. Číňané si zároveň uvědomují, že se zvláště v průmyslu nebo teplárenství neobejdou ani bez ropy a plynu. Kromě diverzifikace a zásob posilují i vlastní těžbu, i když jí zdaleka nemohou uspokojit veškeré své potřeby.
Peking tím v duchu Tengova „bezbarvého světa“ směřuje k pragmatické kombinaci všeho užitečného. Svědčí o tom na první pohled bezvýznamná epizoda v rozsáhlém příběhu čínské energetiky, která ale o mnohém vypovídá – dohodu o spolupráci nedávno uzavřely dvě přední státní společnosti, ropná firma CNOOC se CNNC, jež se zabývá jadernou energetikou. Společně budou hledat nová technologická řešení, protože CNOOC se musí stále více poohlížet po nových možnostech dobývání zdrojů hluboko pod hladinou moře a k tomu by se velmi hodila těžební plošina poháněná malým jaderným reaktorem. Číňané tak hodlají konkurovat podobné vizi Američanů, při jejíž realizaci jsou však odkázáni na spolupráci s Korejci.
Velké věci vznikají z rivality. Brno pohání fenomén druhého města, říká rektor VUT
Když nemáte konkurenci, dá se s nadsázkou říci, že neexistujete. Rektor Vysokého učení technického (VUT) Ladislav Janíček v rozhovoru pro Export.cz připomněl, že univerzity se dnes více než kdy jindy nacházejí v nekompromisní mezinárodní konkurenci. „Jako technická univerzita pracujeme s technologiemi a ty dnes představují žádaný strategický kapitál. Kromě toho je základem konkurenceschopnosti sepětí univerzity s potřebami společnosti, a to jak ve vzdělávání, tak v aplikovatelnosti a relevanci výsledků výzkumu,“ řekl rektor brněnské techniky.
Číňané se na druhé funkční období prezidenta Trumpa pečlivě připravovali a počítali s tím, že je americká administrativa může zasáhnout na citlivých místech. Přesto mnozí z nich, jak nedávno upozornil i týdeník The Economist, předpokládají, že současný pán Bílého domu urychlí úpadek Ameriky jako nejsilnější světové supervelmoci. Trumpovy obchodní i vojenské akce mnohdy dotlačí jiné země k ústupkům, ať už jde o tradiční protivníky USA, nebo jejich spojence. Zároveň ale vytvářejí na všech stranách nedůvěru – je lepší Washingtonu momentálně ustoupit, ale dlouhodobě se zbavovat závislosti na něm.
Čína se v této situaci snaží prezentovat jako předvídatelný a spolehlivý partner. Její politika sice v minulosti také vyvolávala v různých koutech zeměkoule frustraci, ale mnoha zemím se může jevit pořád lepší variantou než Trumpova Amerika. Pozorovatelé zaznamenávají větší posun směrem k Číně v zemích jihovýchodní Asie a paradoxně i arabských státech Zálivu, které často nemají žádné sympatie ani k šíitskému Íránu. O posílení vztahů s Čínou zjevně usilují i členové skupiny G7 jako Francie, Británie nebo Kanada, která má s Trumpem také své nepříjemné zkušenosti.
Představa, že oslabení Íránu nutně znamená zásadní ránu asijské velmoci, neodpovídá realitě. Pokud jde o obchod s ropou, vztah obou zemí je asymetrický – na Čínu připadá naprostá většina íránského exportu suroviny, ale z hlediska čínského importu jde o výraznou menšinu, i když zohledníme, že část íránské ropy statistika označuje jako malajsijskou. Celkově přes válkou zablokovaný Hormuzský průliv dříve do Číny putovalo něco málo přes pětinu spotřebovávané ropy.
Čína je už v mnoha zemích Blízkého východu silně ekonomicky zaháčkovaná a má šanci se podílet na rekonstrukci válkou poškozených přístavů i energetické infrastruktury. A vzhledem k tomu, že i země bohaté na ropu a plyn budou nejspíš ještě více diverzifikovat svou ekonomiku a energetiku, uplatní se tam čínské zelené technologie. Bohaté země Zálivu jsou přitom lukrativními zákazníky.
Martin Jahn: Spalovací motory tu budou ještě desítky let
Autoprůmysl sice někteří lidé odepisují jako zastaralé odvětví, pravý opak je ale pravdou. Martin Jahn, který má v představenstvu Škody Auto na starosti oblast prodeje a marketingu, v rozhovoru pro Export.cz upozorňuje, že veškeré současné inovace, včetně robotizace, digitalizace i umělé inteligence, se už naplno využívají právě v autoprůmyslu. „Nové technologie potřebují někoho, kdo je bude škálovat – dostane je k velkému počtu spotřebitelů,“ dodává známý manažer a také prezident českého Sdružení automobilového průmyslu.
Dopady globální krize, kterou vyvolala válka USA a Izraele proti Íránu, přirozeně dopadají také na čínskou ekonomiku. Vysoké ceny surovin a energií poškozují její průmysl, drahá hnojiva tamní zemědělství. A i vcelku připravené Číňany dokáže Donald Trump svými protichůdnými tahy ve „čtyřrozměrné šachové partii“, již podle svých největších fanoušků hraje, určitě občas rozhodit – stejně jako kohokoliv dalšího včetně svého okolí a nejspíš i sebe sama. Čínští odborníci volají po dalším rozšíření strategických rezerv, důkladné přípravě na krizové stavy nebo i hlubší spolupráci s dalšími partnery. Důležité však je, že současná doba rizik a nejistot podle nich Číně nabízí také strategické příležitosti.
Trumpovi advokáti poukazují na skutečnost, že oproti Číně je Amerika předním světovým producentem a vývozcem ropy a plynu a díky tomu má na svého hlavního geopolitického konkurenta silné páky. Peking se možná nemusí obávat akutního nedostatku ropy a plynu, na asijskou velmoc ale nepříjemně dopadnou vysoké ceny surovin. Podobnému problému však čelí i Spojené státy, také tam íránská válka silně pohání inflaci.
Inflace podle některých ekonomů napáchá větší škody v Americe než v Číně, která se dosud potýkala s deflačními tlaky. I kdyby tito ekonomové neměli pravdu, Trump nakonec bude pod větším tlakem než čínští vládci, kteří se nemusí obávat výsledků demokratických voleb. Ve Spojených státech se blíží letošní „midterms“ – volby do Kongresu v polovině funkčního období prezidenta.
Není divu, že v obavách z dalších nepříznivých dopadů války a zablokovaného Hormuzského průlivu na světovou ekonomiku prodloužil v dubnu Donald Trump úlevy ze sankcí na ruskou ropu. Tím dočasně umožnil její bezproblémový import právě do Číny.
Ani Číňané, řečeno Trumpovými slovy, nedrží ve vztahu k okolnímu světu jenom samé skvělé karty. Můžou sice využívat amerických chyb, ale automaticky to neznamená, že jejich „měkká síla“ najednou nadchne celý svět. I během nynější války na Blízkém východě ostatně Peking ukázal, že na prvním místě jsou jeho „sobecké“ zájmy, když v březnu zakázal, k nevoli dalších asijských zemí, vývoz rafinovaných ropných produktů, aby si pojistil dostatek na domácím trhu.
Omezování vývozu historicky patřilo také do arzenálu Spojených států, Amerika se stala předním vývozcem ropy a plynu až v posledních desetiletích. USA zakázaly export ropy v době zmiňovaných krizí sedmdesátých let. Díky břidlicovému boomu ale samy zaujaly pozici předního světového těžaře, který potřebuje své suroviny uplatnit na světovém trhu. Omezení vývozu by teoreticky mohlo snížit ceny surovin nebo pohonných hmot na americkém trhu, Donald Trump by tím ale zcela popřel sám sebe – jestli je možné v jeho vyjádřeních přece jen vystopovat kontinuitu, určitě se týká urputné snahy, aby se ostatní země zavázaly k co největšímu energetickému importu z Ameriky.
České „mozky na kolejích“ válcují světovou konkurenci. Tramvaj 52T je naše technologická vizitka, říká Ignačák ze Škody Group
Výroba kolejových vozidel zůstává klíčovým oborem pro českou ekonomiku a export. Podmínkou je, že Česko udrží kvalitní výzkum a vývoj, který propojí tradiční české produkty s moderními technologiemi. „Do našich vlaků a tramvají přidáváme velmi inovativní prvky. Troufnu si říct, že naše nová tramvaj 52T pro Prahu je jednou z nejlepších na světě,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz místopředseda představenstva Škody Group Tomáš Ignačák, který je také předsedou předsednictva Asociace českého železničního průmyslu (ACRI).
Teorie o skrytém útoku na Čínu dostává časem další trhliny. Ukazuje se, že Donald Trump potřebuje součinnost Číny v době, kdy se podle všeho snaží ze své nákladné války na Blízkém východě vycouvat. Opakovaně vyzývá Peking, aby pomohl odblokovat Hormuzský průliv a zatlačil na Írán, na který má vzhledem ke zmiňovanému asymetrickému vztahu obou zemí silné páky. Z dostupných informací není zcela jasné, do jaké míry Číňané přispěli ke sjednání dubnového příměří. V minulosti už ale svými aktivitami mediátora na Blízkém východě dokázali zaskočit i Washington, když před třemi lety zprostředkovali obnovení diplomatických vztahů mezi Íránem a Saúdskou Arábií.
Jedním z vrcholů mezinárodních aktivit Donalda Trumpa má být summit s čínským lídrem Si Ťin-pchingem, kterého zval už na svou inauguraci. Je to možná nejviditelnější paradox v současných vztazích mezi oběma velmocemi – americký prezident údajně s Pekingem tvrdě bojuje, ale zároveň je zjevné, že právě Si mu dlouhodobě imponuje. Je to snad jediný světový politik (když pomineme Vladimira Putina), kterého Trump považuje víceméně za sobě rovného. Šéf Bílého domu v souladu se svými zvyklostmi vůči Číně rozehrává různé karty, včetně obchodních, energetických a vojenských, a ve finále s ní vše vyobchoduje a dohodne se na něčem, co bude moci označit za své vítězství. Ostatní země mají důvod se obávat, že to může být na jejich úkor.
Související
Krize kolem Íránu eskaluje: Trump hrozí Číně rekordními cly
Evropské vlády se obávají, že Vladimir Putin může v příštích dvou letech vycítit příležitost k otestování odhodlání Západu vůči NATO. Podle serveru Politico panují mezi obrannými představiteli a politiky obavy, že Kreml může využít období, kdy je Donald Trump stále v Bílém domě a Evropská unie ještě nedokončila posílení svých vojenských kapacit.
Ne všichni ale hrozbu vnímají stejně. Některé vlády i představitelé samotné aliance považují varování za přehnaná, uvádí Politico. Podle nich je Rusko natolik vytížené válkou proti Ukrajině, že přímý pozemní útok na některou zemi NATO je málo pravděpodobný.
Obavy se proto týkají spíše jiného scénáře. Rusko by podle některých politiků nemuselo sáhnout k otevřené invazi, ale k cílené akci v šedé zóně, která by vytvořila nejistotu a rozdělila spojence. Cílem by bylo vyvolat spor o to, zda daný krok naplňuje podmínky pro aktivaci článku 5 Severoatlantické smlouvy, podle něhož je útok na jednoho člena považován za útok na všechny.
„Něco by se mohlo stát velmi brzy – Rusko má okno příležitosti,“ řekl finský europoslanec Mika Aaltola. Poukázal na to, že Spojené státy se stahují z Evropy, transatlantické vztahy jsou podle něj v troskách a Evropská unie ještě není připravena převzít plnou odpovědnost za vlastní obranu.
Podobně varuje i bývalý litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis. Putin by podle něj mohl „horizontálně eskalovat“ proti jinému sousedovi, aby se vyhnul ponižujícím jednáním s Ukrajinou.
Evropské výdaje na obranu sice po ruské invazi na Ukrajinu prudce vzrostly, jejich skutečný dopad se ale podle obranné roadmapy EU projeví až za několik let. Unie chce být schopna věrohodně odstrašit protivníky a reagovat na agresi do roku 2030.
Dalším faktorem je politika Spojených států. Polský premiér Donald Tusk o víkendu uvedl, že největší hrozbou pro transatlantické společenství je pokračující rozpad aliance. Podle jednoho z evropských obranných představitelů může Trump v případě domácích politických potíží před prezidentskými volbami v USA v roce 2028 ještě více zatlačit na NATO a Evropu a dál omezit podporu Ukrajině.
The greatest threat to the transatlantic community are not its external enemies, but the ongoing disintegration of our alliance. We must all do what it takes to reverse this disastrous trend.
Podle Aaltoly může být současná slabost Ruska paradoxně důvodem k větší opatrnosti. Válka na Ukrajině vyčerpává ruské zdroje, a Moskva tak může hledat cestu ven nikoli v mírových jednáních, ale v rozšíření konfliktu.
Hrozí Rusku nová revoluce? Šéf komunistů bije na poplach
Ruská ekonomika zpomaluje a nervozita proniká i do nejvyšších pater politiky. Dlouholetý lídr komunistů Gennady Zyuganov varuje před scénářem podobným revoluci z roku 1917 – a vyzývá vládu k okamžité akci.
Možné scénáře by podle něj nemusely zahrnovat klasický útok přes hranici. Mohlo by jít o dronovou operaci, incident v Baltském moři, akci v Arktidě nebo využití ruské stínové flotily, která je podle něj už částečně militarizovaná. Takový krok by mohl vyvíjet tlak na evropské spojence Ukrajiny, ale zároveň by se Moskva snažila vyhnout jasné reakci Spojených států.
Nejednotná Evropa
Evropa však v hodnocení ruské hrozby není jednotná. Politici z Finska a Litvy bijí na poplach a žádají rychlé posílení protivzdušné obrany i celkové připravenosti. Opatrnější přístup naopak zaujímá Estonsko a část představitelů NATO, podle nichž může přehnaný alarmismus nahrávat Putinově strategii.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v televizním rozhovoru naznačil, že Rusko by se mohlo chystat k akci například proti některé z pobaltských zemí. Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha uvedl, že Moskva vysílá signál tím, že obviňuje pobaltské státy z umožnění přeletů ukrajinských dronů.
Rusko zakázalo dovoz satelitních terminálů včetně Starlinku. Tvrdí, že jde o ochranu bezpečnosti
Rusko zakázalo dovoz radioelektronických zařízení pro satelitní komunikaci, včetně terminálů systému Starlink od společnosti SpaceX. Podle Moskvy jde o krok na ochranu národní bezpečnosti, opatření ale souvisí i s válkou na Ukrajině a snahou omezit využívání těchto technologií na bojišti.
Představitelé pobaltských zemí se ale snaží hrozbu zlehčovat. Estonský prezident Alar Karis řekl serveru Politico, že Rusko má na Ukrajině mnoho práce a podle něj nemá kapacity k vedení války také proti Pobaltí.
Skeptičtí jsou i někteří představitelé NATO a evropští obranní činitelé. Jeden z diplomatů NATO označil přímý útok za vysoce nepravděpodobný, protože by Putinovi nepřinesl jasný a okamžitý zisk. Další evropský obranný představitel uvedl, že Rusko se sice vidí v dlouhodobé konfrontaci se Západem, ale kvůli svému angažmá na Ukrajině aktuálně nepředstavuje krátkodobou vojenskou hrozbu pro NATO.
Zároveň však připouštějí, že Evropa musí zůstat ostražitá. Rusko se podle nich může přepočítat v odhadu jednoty a odhodlání Západu.
„Nikdy nevíte. A válku na Ukrajině také nikdo nečekal,“ řekl estonský prezident Karis. „Jsme ve střehu. Jsme připraveni. Máme oči otevřené.“
Související
Litevská rozvědka varuje: Putin chce pokračovat ve válce a posiluje armádu u hranic NATO
