Rozšiřující se konflikt na Blízkém východě nehrozí pouze dočasným zvýšením cen na benzinkách, ve hře jsou i vyšší ceny elektřiny, s tím rostoucí inflace či zamrzlé hypotéky.

Konflikt v Íránu zase a znovu obnažuje zásadní dějinný předěl. Evropa po stovkách let už není hybatelem světového dění, nýbrž pouhým pasivním přihlížejícím. Tím, který navíc „divadlo“, jež zatím sleduje naštěstí jen zpovzdálí, nakonec z velké části zaplatí. Předchozí výboje USA na Blízkém východě, zejména první a druhá válka v Iráku, ještě nesly posvěcující štempl velkých evropských ekonomik v čele s Británií. Jenže ani ty už dnes Američany nezajímají, vystačí si s Izraelem.

Evropské země vlastně ztratily ve světě váhu coby geopolitická síla. Kvůli selhání svých elit v posledních desetiletích jsou v rostoucí míře podřízeny Spojeným státům nejen bezpečnostně, ale také energeticky. Nemají co nabídnout. Navíc jsou jejich elity zhusta levicové, více či méně skrytě antiamerické. Takže Američané v nich stále zřetelněji nemají partnera nejen vojenského, ale ani hodnotového. To se vzpomínaným Izraelem si rozumějí lépe. Ten totiž ještě nepodlehl levicové relativizaci hodnot a zpochybňování přínosné dějinné role Západu, které je ve svém důsledku mimořádně oslabující, nakonec hlavně ekonomicky, společensky a (geo)politicky.

Energetická slabina starého kontinentu

Evropa geopoliticky povážlivě slábne, neboť už vlastně od 90. let rezignuje na to, co geopolitickou sílu zajišťuje. Rezignuje na dostupné energie, s nimi související základnu globálně konkurenceschopného průmyslu, včetně toho vojenského a zbrojního, a rezignuje také na to, co z ní učinilo světovou velmoc uplynulých staletí – tedy na inovativní podnikání a podmínky, které potřebuje ke svému rozkvětu.

Brusel by rád centralizoval, jako centralizuje Peking, akorát Evropa nebyla, není a nebude Čína, v níž měl odjakživa úředník vyšší společenský status než podnikatel. I proto také průmyslová revoluce proběhla jako první v Evropě, ne v Číně. Číně Západ předal výdobytky průmyslové revoluce takřka na podnose za pár desetiletí.

Budeme-li konkrétnější, Evropa v rámci rezignace na dostupné energie dává sbohem vlastní těžbě zemního plynu a řada evropských zemí v čele s Německem pak dokonce i jaderné energetice. O to zranitelnější pak starý kontinent je během situací, jakou představuje právě probíhající konflikt v Íránu.

Burzovní cena zemního plynu v Evropě vyskočila v tomto týdnu takřka až na dvojnásobek (v Americe za poslední měsíc klesla o skoro deset procent). Obchodníci se totiž obávají trvalejší blokády Hormuzského průlivu, která by od světa odstřihla katarský plyn. Ten sice směřuje zejména do asijských ekonomik, ale pokud by jej nedostaly, budou hledat alternativní dodavatele, například ty z USA.

Evropa, která je na dovozu amerického plynu více závislá než kdy jindy, by se tak s Asií přetahovala o tento plyn, což by jeho cenu šponovalo. Obchodníci už nyní začali tuto možnost předjímat. Zdražení plynu v Evropě může zdražit také elektřinu, jejíž podstatná část se prostřednictvím plynu v Evropě vyrábí. Tím by došlo k dalšímu ochromení konkurenceschopnosti evropského průmyslu, který by tak mohl zesílit své volání po obnovení dodávek plynu z Ruska, například plynovodem Nord Stream 2.

Na Česko má konflikt v Íránu malý vliv, říká ekonom Bartoň

Money

Je česká ekonomika kvůli útokům na Írán v nebezpečí? Zdraží benzín, plyn, elektřina? Jisté ekonomické dopady mohou nastat, ale zatím je nelze srovnávat s covidem, říká Petr Bartoň, hlavní ekonom společnosti Natland, který dnes vystoupí na jubilejním pátém ročníku Global Investment Summitu (GIS). Summit se letos zaměří především na investice do nemovitostí, ale nabídne i široký přesah do kapitálových trhů, private equity, tradingu, kryptoměn a makroekonomických predikcí.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Nynější prudké zdražování plynu je tedy z velké části důsledkem vlastní rezignace Evropy na co možná nejvyšší míru energetické soběstačnosti, kdy – například – kvůli environmentálním ohledům sice odmítá vlastní těžbu plynu frakováním, ale nepříčí se jí mohutný dovoz takto frakovaného plynu z USA. Američtí dodavatelé zkapalněného zemního plynu tak na americké válce v Íránu vydělají, zatímco evropští odběratelé plynu za ni zaplatí. A nejen oni.

Dopad na české hypotéky

Výnos desetiletých dluhopisů české vlády tento týden poměrně výrazně narůstá. Klíčovým důvodem je právě zdražování plynu. To má totiž potenciál citelně zvýšit inflaci v Česku, takže investoři žádají vyšší výnos dluhopisů, aby ji výhledově pokryli. Pod tíhou dění v Íránu proto už trh také přestal sázet na to, že Česká národní banka letos sníží své základní úrokové sazby.

Ještě ve čtvrtek minulý týden trh předpokládal, že se sazby do roka a do dne sníží z 3,5 na rovná tři procenta. Kvůli obavě z inflačního dopadu íránského konfliktu, jejž zrcadlí právě pondělní i úterní poměrně citelný růst výnosů dluhopisů vlády ČR, však trh nyní předpokládá letošní stabilitu úrokových sazeb ČNB. Kdo čekal alespoň mírné letošní zlevnění hypoték v Česku, musí si nyní nechat zajít chuť.

David Marek: Problém není dražší ropa, ale blokáda Hormuzského průlivu

Leaders

Dodávky ropy z Perského zálivu lze bez zvýšení ceny nahradit odjinud. Ale jen krátkodobě. Větším problémem, který hrozí, je ovšem výpadek globální námořní dopravy. To už se stalo kvůli covidu i Hútíům a evropské země včetně Česka to stálo část ekonomického růstu, říká hlavní ekonom a ředitel Clients & Markets české pobočky poradenské společnosti Deloitte David Marek.

Ivana Pečinková

Přečíst článek

Energie rozhodují o životní úrovni

To, že je Evropa příliš závislá na dovozu tak základní suroviny, jakou je plyn, představuje problém nejen z hlediska konkurenceschopnosti průmyslu. Tato závislost také zvyšuje výnos dluhopisů, tedy náklady obsluhy vládního dluhu. Neboli zvyšuje úrokové platby, které je třeba uskutečnit ze státního rozpočtu. A zvyšuje také náklady financování, třeba firemních investic do inovací a nových pracovních míst. A na úrovni domácností zdražuje třeba zmíněné hypotéky. Hůře dostupný plyn tedy znamená horší životní úroveň, vyšší úrokové platby, méně investic i inovací. A to nejsou žádné maličkosti.

Účet zaplatí další generace

Cena a dostupnost energií zkrátka tak či onak prostupuje celou ekonomikou. Čína i USA se o dostupné energie snaží, seč mohou, Evropa si energie naopak uměle zdražuje, třeba povolenkami, nebo si je neprozíravě likviduje, jako když Němci v době houstnoucího geopolitického napětí vypínají jaderné bloky. Za tento nerozum platí Evropané už teď, jak vidíme právě nyní, v době stupňujícího se konfliktu v Íránu. Skutečně draze za něj zaplatí ale až další generace Evropanů.

Další komentáře ekonoma Lukáše Kovandy

Spojené státy v moderní historii nesčetněkrát prosadily vlastní vůli na úkor jiných. Idealistický obrázek o „světovém policajtovi“ je příliš naivní. Nic se ale nedá srovnávat s aktuální situací, kdy prezident Donald Trump hrozí při neuposlechnutí jeho rozkazu ekonomickými ekvivalenty zbraní hromadného ničení.

Nejeden evropský stát nemůže najít společnou řeč s administrativou amerického prezidenta Donalda Trumpa. Po řadě celních epizod už málokoho překvapí, že ostré spory provázejí i americké a izraelské útoky na Írán, od kterých si vlády evropských zemí většinou drží odstup, což Trump nese nelibě.

Asi málokdo se strachuje o budoucnost íránského režimu. Ani to, jak tvrdí kritici Trumpovy politiky spolu s experty na mezinárodní právo, však Spojené státy a Izrael nezprošťuje povinnosti dodržovat mezinárodní standardy. Akce nemají oporu na půdě OSN, Spojené státy svůj postup s ostatními zeměmi nekoordinovaly, ale přesto by si Trump představoval, aby mu byly plně k dispozici.

Aktualizováno

Trump kritizuje Španělsko za „špatný přístup k Íránu“. Země přeruší obchod

Politika

Španělsko a Británie odmítají spolupracovat se Spojenými státy při úderech na Írán, jejich přístup je velmi špatný, prohlásil americký prezident Donald Trump. Před jednáním s německým kancléřem Friedrichem Merzem v Bílém domě uvedl, že Spojené státy proto přeruší se Španělskem veškerý obchod.

ČTK

Přečíst článek

První se na paškál dostali Britové, kteří tradičně měli k USA blízko, jejich spolupráci a vojenské i politické spřízněnosti se tradičně říkalo „speciální vztah“ (v přítomném čase se zdráhám psát). Labouristický premiér Keir Starmer odmítl pro první útoky poskytnout britské základny. „Je velmi smutné vidět, že vztah už zjevně není tím, čím býval,“ reagoval Trump. K tomu ještě přidal osobní kritiku premiéra, prý není „žádný Winston Churchill“.

Přitom to byl právě Keir Starmer, který z evropských lídrů s Trumpem ještě nedávno vycházel asi nejharmoničtěji. Dokonce se mu podařilo získat celní ústupky. Je ale vidět, že stačí málo a Trump své dosavadní „přátele“ začne veřejně ponižovat. Starmer přitom oprávněně váží každý krok, protože by jistě nerad dopadl jako jeho předchůdce Tony Blair, který následoval George Bushe do Iráku.

Trump se rozhovoru navezl do Britů. Starmer mě velmi zklamal, uvedl

Politika

Historicky privilegované vztahy mezi Británií a Spojenými státy už nejsou, čím bývaly. Podle agentury AFP to řekl americký prezident Donald Trump v reakci na to, že Británie nechtěla původně Američanům poskytnout své základny v souvislosti s americko-izraelskými útoky na Írán. Britský premiér Keir Starmer ale uvedl, že jednal v národním zájmu. Spor o základny podle webu Le Figaro vedl k tomu, že USA stáhly svou podporu dohodě o britském navrácení Čagoských ostrovů Mauriciu.

ČTK

Přečíst článek

„Problémové“ Španělsko

Britská vláda nakonec své základny k dispozici dala  - s tím, že po odvetě Íránu musí bránit své zájmy. Roztržka ale vlastně není ničím ve srovnání s reakcí Španělska. Vláda socialisty Pedra Sáncheze je nyní Trumpovým evropským nepřítelem číslo jedna.

Sánchez (na úvodním snímku) je jedním z nejdůslednějších oponentů Trumpovy zahraniční politiky, které se dlouhodobě nehodlá přizpůsobovat. Do konfliktu se s americkou administrativou dostal například tím, že odmítl zvyšovat výdaje na obranu na požadovaných pět procent, čemuž Sánchez nechce obětovat domácí cíle.

Nesouhlas z Madridu zní i v těchto dnech. Pedro Sánchez útok označil za „neoprávněnou, nebezpečnou vojenskou intervenci“, a rezolutně odmítl zapojení španělských základen. Trump na to odpověděl ekonomickými hrozbami. „Zítra – nebo ještě lépe dnes – bych mohl zastavit vše, co souvisí se Španělskem, všechny obchodní záležitosti související se Španělskem,“ uvedl.

Ironické na tom je, že Španělsko nepatří k zemím, které USA v Trumpově terminologii „ožebračují“, ale mají s ním pozitivní obchodní bilanci. Zastavení obchodu by vedlo ke škodám na obou stranách.

Trumpovo pojetí spojenectví je přinejmenším podivné. V jeho podání znamená spíše podřízenost než partnerství. Pokud si USA budou vynucovat poslušnost ekonomickým či jiným nátlakem, ukazuje se, že Sánchez není úplně mimo, když sebevědomě sleduje vlastní zájmy. O důvod víc, aby se Evropané zamysleli, jestli nejde zahraniční politika dělat jinak.

David Marek: Problém není dražší ropa, ale blokáda Hormuzského průlivu

Leaders

Dodávky ropy z Perského zálivu lze bez zvýšení ceny nahradit odjinud. Ale jen krátkodobě. Větším problémem, který hrozí, je ovšem výpadek globální námořní dopravy. To už se stalo kvůli covidu i Hútíům a evropské země včetně Česka to stálo část ekonomického růstu, říká hlavní ekonom a ředitel Clients & Markets české pobočky poradenské společnosti Deloitte David Marek.

Ivana Pečinková

Přečíst článek