Vyberte si z našich newsletterů

Přihlásit odběr

Lukáš Kovanda: Dluh není všechno. A možná ani to hlavní

Lukáš Kovanda: Dluh není všechno. A možná ani to hlavní
Profimedia
Lukáš Kovanda

Česko je méně zadlužené než Německo či Polsko, přesto doma propadáme skepsi. Schodek rozpočtu se stal politickým symbolem, který překrývá širší souvislosti. Německo mezitím masivně dotuje svůj průmysl. A česká debata se tváří, jako by šlo jen o číslo na konci tabulky.

Debata ohledně ekonomické kondice Česka se stáčí k jedinému číslu – schodku státního rozpočtu. Důležitý je však také kontext této kolize příjmů a výdajů. Například kontext mezinárodní.

Tempo zadlužování Česka má být letos i po navýšení schodku méně než poloviční v porovnání s průměrem sousedních zemí. Zatímco deficit veřejných financí Česka má podle prognózy Mezinárodního měnového fondu činit 2,3 % HDP, v Německu by to měla být rovná 4 %, v Rakousku 4,1 %, na Slovensku 4,4 % a konečně v Polsku dokonce 6,5 % HDP. Česko by tak společně s Německem mělo v rámci této skupiny zemí vykazovat letos i napřesrok nejnižší náklady na obsluhu dluhu v poměru k HDP.

V Německu mají letos i příští rok činit 1,2 % HDP, v Česku v obou letech 1,3 %. V Rakousku však příští rok dle stejného zdroje – Evropské komise – vystoupají na 1,9 % HDP, stejně jako na Slovensku. V Polsku by měly být více než dvojnásobné v porovnání s ČR, a to 2,8 % HDP.

Petr Dufek: Babišova vláda jde v ekonomice jiným směrem než předchozí kabinet pouze v důchodech

Petr Dufek: Babišova vláda jde v ekonomice jiným směrem než předchozí kabinet pouze v důchodech

Nové ekonomické strategii, kterou schválila vláda před týdnem, lze vytknout snad jen jedno: že se všechno nedá během krátkého volebního období stihnout. Vláda má na uskutečnění změn první dva roky, upozorňuje hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.  

Přečíst článek

To, že Česko letos na úrocích z dluhu zaplatí přes 100 miliard korun, není nic, čemu lze tleskat. Ale pokud by čelilo procentuálně stejným nákladům na obsluhu dluhu jako Polsko, platilo by letos na úrocích nějakých 240 miliard. Polsko sice zbrojí jako žádná jiná země v EU, ale také za to, respektive za související půjčování, platí citelný úrok.

Obrana, nebo povolenky?

Obranné výdaje mají být v dnešním světě prioritou nejen v Polsku, ale i v Česku. Po desetiletí soustavného poddimenzování obranných výdajů a vzhledem k napjaté geopolitické situaci o tom lze těžko pochybovat.

Česká vláda přitom v novém návrhu rozpočtu obranné výdaje snižuje, byť stále zůstávají nad úrovní 2 % HDP. Do roku 2035 by však měly činit 5 % HDP, jak zní závazek vůči NATO. Jenže podstatná část těchto výdajů půjde nyní nikoli na zbraně a munici, ale na emisní povolenky a drahé energie. A ty nikoho neodstraší.

Je tedy prozíravější nejprve se zasadit o zkrocení cen povolenek, ba o jejich pozastavení, zlevnit tak průmyslovou výrobu včetně té zbrojní, a tedy i příslušné státní zakázky, a teprve následně navyšovat postupně výdaje na úroveň oněch 5 % HDP. Za stejné peníze bude pak více muziky.

Ministryně financí Alena Schillerová představuje EET

Karel Pučelík: Neřešme pořád jen deficit. Je čas zamyslet se nad rozpočtem hlouběji

Malý deficit – úspěšná politika. Velký deficit – apokalypsa za dveřmi? Zvykli jsme si na to, že ministři financí jsou spíše účetní než stratégové. Od rozpočtové debaty bychom však měli chtít víc než jen jednoduché „má dáti – dal“.

Přečíst článek

Macron i Merz mění tón

Jestliže nyní již povolenky tepou jak Německo, tak Francie, šance na zkrocení jejich cen – a levnější odstrašení zemí typu Ruska – dosud zřejmě nebyla větší.

Že se pohled na povolenky mění, dokazují i aktuální slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Ten dosud povolenky neochvějně podporoval. Nyní však nově kritizuje jejich příliš vysokou cenu, která podle něj poškozuje země typu Česka, jež jsou stále závislé na fosilních energiích.

Proti povolenkám se teď nezvykle ostře vyjádřil také německý kancléř Friedrich Merz, načež se jejich burzovní cena propadla nejvýrazněji od roku 2022. Merz však posléze svá slova mírnil, přestože německý průmysl zjevně poškozují.

Německý dotační doping

Německo svému průmyslu – ale i domácnostem – od drahých energií masivně ulevuje už nyní. Letos dá z veřejných rozpočtů na levnější elektřinu průmyslu i domácnostem rekordních 29,5 miliardy eur, v přepočtu 715 miliard korun.

Vzhledem k velikosti německé ekonomiky a lidnatosti země je to, jako kdyby Česká republika na dotace elektřiny dala v roce 2026 přibližně 53 miliard korun. Česká úleva v podobě převedení poplatku za obnovitelné zdroje na státní rozpočet letos vyjde na 17 miliard korun.

Německo je přitom už nyní v poměru k HDP přibližně o 40 % zadluženější než Česko. Veřejný dluh Česka činí zhruba 44 % HDP, zatímco ten německý zhruba 62 % HDP.

Další komentáře ekonoma Lukáše Kovandy

Související

Americká EPA chce zrušit omezení emisí skleníkových plynů

Lukáš Kovanda: Bruselský „strop“ na povolenky je jako náplast na zlomeninu: hezky vypadá, ale nic neřeší

Přečíst článek

Lukáš Kovanda: Bolest jako nástroj změny. Emisní povolenka za méně než 250 eur je k ničemu

Přečíst článek

Lukáš Kovanda: Sousední vlády hledají způsoby, jak ulevit lidem od drahých energií. Fialova vláda hledá důvody, proč to nejde

Přečíst článek

Michal Nosek: Český sen? Nakoupit levněji než soused

Michal Nosek: Český sen? Nakoupit levněji než soused
iStock
Michal Nosek

„Ceny v klidu. Trvale sníženo.“ Lidl zavádí nový přístup k zákazníkům, který má osvobodit zákazníky od závislosti na akčních nabídkách a přinést větší volbu a pohodu do každodenního nakupování. Reaguje tak na dlouhodobý trend, kdy Češi patří k nejvíce slevově orientovaným spotřebitelům v Evropě. Akční nabídky ale neopouští, zákazník má právo volit podle sebe. Jenže co kdyby to někdo v marketingu vzal opačně?

Kdyby se zítra ráno na dveřích prodejen Lidl objevilo oznámení „Ceny v klidu. Trvale zdraženo.“, země by se na chvíli zastavila. Ne kvůli inflaci. Kvůli ztrátě smyslu.

Český zákazník totiž nenakupuje potraviny. Český zákazník svádí bitvu. Každý rohlík je malé vítězství nad systémem, každý jogurt s červenou slevovou visačkou je osobní Waterloo obrácené ve slavkovský triumf. Sleva není ekonomická kategorie. Sleva je morální hodnota.

Bez slevy je cena jen číslo. Se slevou je to příběh

Když je máslo se 40procentní slevou za 49,90 korun je to důkaz, že svět ještě funguje. Že jsme nebyli ošizeni. Že jsme přelstili obchodní řetězec, globální kapitál i sousedku odvedle. Kdyby bylo máslo prostě za 49,90 bez dramatického přeškrtnutí původní ceny, ztratilo by to šťávu. Bylo by to jako hokej bez útoku. Jako Vánoce bez zmatků.

„Trvale zdraženo“ by narušilo naši národní mytologii. Leták je totiž český epos. Každé pondělí začíná nová kapitola, každá středa je zjevením. Listujeme jím s větší pozorností než volebním programem. Víme, kde je kuře levnější o dvě koruny, a jsme připraveni pro ten rozdíl přejet půl města. Nejde o peníze. Jde o princip.

Nákup bez slevy by bylo rouhání. Znamenalo by to přiznat, že cena je cena. Žádné drama. Žádný oblouk. Žádná katarze u pokladny.

A tak by se národ semkl. Vznikly by srovnávací aplikace, podcasty o psychologii cen, guerillové skupiny sdílející anonymní tipy na levný eidam. Excelové tabulky by kvetly jako jarní louky. Češi by se nevzdali. Jen by přesunuli frontu jinam.

Protože my nejsme slevoví fanatici. My jsme pragmatici s emocemi. Potřebujeme vědět, že jsme nakoupili dobře. A „dobře“ v českém překladu znamená „levněji než včera, levněji než soused, levněji než původně“.

Možná je proto vlastně upřímnější trvalé snížení než věčné akce. Možná je klidná cena dospělostí maloobchodu. Ale přiznejme si to: bez červené cedulky „Sleva“ bychom se u regálu cítili trochu ztracení. Protože národ, který si zvykl vítězit o tři koruny, se těžko smiřuje s tím, že by měl jen… normálně nakoupit.

Hvězda sládků, ilustrační foto

Hospody mizí. Pivo je ale nejlepší v historii

Za pět let zmizelo z mapy téměř čtyři tisíce hospod. Pandemie, ceny energií, drahé suroviny i změna návyků hostů udělaly své. Zní to jako konec jedné éry? Možná. Jenže právě tenhle tlak způsobil to, že pivo v českých hospodách je dnes lepší než kdy dřív.

Přečíst článek

Ministryně financí Alena Schillerová představuje EET

Stanislav Šulc: EET se vrací. Ale kam zmizela Účtenkovka?

Stávající vláda Andreje Babiše během dvou dní uvedla hned několik radikálních novinek. Po novém ekonomickém plánu Karla Havlíčka to je nyní návrat elektronické evidence tržeb Aleny Schillerové. Oboje spojují dvě věci. Jednak to, že mají přídomek 2.0, zároveň poměrně nerealistická očekávání. Co by však mělo občana zajímat především, je odpověď na otázku, kam se poděla loterie Účtenkovka, která byla hlavním tahákem EET ve verzi 1.0.

Přečíst článek

Související

Ilustrační foto

Fronty, plná parkoviště a obří slevy. Češi znovu otevřeli peněženky

Přečíst článek

Dalibor Martínek: Diplomatické embryo Macinka se nemělo stát ministrem zahraničí

Petr Macinka
ČTK
Dalibor Martínek

Petr Macinka by jistě chtěl být důležitým člověkem. Ambice má viditelné, povzbudilo ho k takovému náhledu sama sebe necelých sedm procent hlasů voličů v posledních parlamentních volbách. Nyní jako mocipán tu svými úšklebky provokuje názorové oponenty, jindy školí bývalou ministryni zahraničí Spojených států. Otázkou je, zda jen provokuje, nebo se svým způsobem snaží prosadit nějaký myšlenkový koncept.

Macinkovým hlavním problémem je, že žádný ucelený myšlenkový koncept této společnosti nenabízí. Bojuje proti klimatickému dogmatu, proti zkostnatělé Evropské unii. Umí si najít spoustu cílů, proti kterým bojovat. Prostředkem je mu sarkasmus, ironizování, přehlížení jiných názorů, arogance. Projev pubescenta.

Je to záměr, takto působit? Má to nějaký strategický cíl, víc voličů? Nebo takový prostě Macinka je, nevyspělý, mladicky drzý a nevycválaný. Umí sarkasticky negovat oponenty, umí vytvářet společenský rozruch. Povýšeností v debatě s Hillary Clintonovou si vysloužil světovou pozornost, pochvalu od Donalda Trumpa. Zda si takovou pochvalu přičítat k dobru, je na zvážení, Macinka hýkal nadšením.

Petr Macinka

Macinka v OSN vzkázal Lavrovovi: Můžete zabrat území, ale nemůžete zabrat budoucnost

Rusko agresi proti Ukrajině ospravedlňuje bezpečnostními obavami, invaze ale nikdy není legitimní, prohlásil český ministr zahraničí Petr Macinka na mimořádném zasedání Valného shromáždění OSN k Ukrajině v den čtvrtého výročí ruské invaze. Šéf české diplomacie ve svém vystoupení oslovil nepřítomného ruského kolegu Sergeje Lavrova a vzkázal mu, že rakety nejsou argumentem a že považuje ruské raketové útoky za přiznání ruského selhání.

Přečíst článek

Možná si Macinka chce sám sobě nějakým způsobem dokázat, že není jen mluvčím Václava Klause. Že je autonomní jednotkou, která dokáže přemýšlet a nastavovat témata. Nelze se vyhnout pocitu, že veškeré dění kolem poměrně mladého vicepremiéra je jen jeho snaha o vlastní emancipaci. Už chce být dospělý.

Pro českou diplomacii je to rébus. Macinka jeden den vyplísní na mezinárodní konferenci bývalou kandidátku na amerického prezidenta Clintonovou, o pár dní později přednese na fóru OSN takřka filozofický projev na téma válka na Ukrajině. Jistě mu ho někdo sepsal, tak je to obvyklé. Za to nelze Macinku potahovat.

Charles Kushner

Velvyslanci ve službách MAGA? Trumpovi muži rozdmýchávají spory v Evropě

Napětí mezi Spojenými státy a několika evropskými zeměmi se vyostřuje. Francie i Belgie si předvolaly americké velvyslance kvůli jejich výrokům a zásahům do domácí politiky. Paříž navíc po odmítnutí schůzky přerušila kontakty s americkým velvyslancem Charlesem Kushnerem, píše Bloomberg.

Přečíst článek

Je to ten stejný Macinka?

Přesto zůstává záhadou, jak jeden a týž člověk, který zastupuje Česko na mezinárodním poli, může nejdříve říct, že za válku na Ukrajině de facto může západní svět svým příklonem k liberálním hodnotám, a po pár dnech před zástupci zemí celého světa téměř filozoficky medituje, že „můžete sice dobýt území, ale budoucnost nemůžete dobýt.“ Je to ten stejný Macinka? Kdo mu to napsal? Kdo je vlastně Macinka?

Je smutné sledovat šéfa české diplomacie, jak se v přímém přenosu profiluje. Na takovém postu by přece měl stát člověk již vyprofilovaný. Vůbec nejde o to, co kdy Macinka řekne v nějakém projevu. Ten před valným shromážděním se mu možná celkem povedl. Ale jiná vystoupení zase ne. Má si ministr zahraničí při zastupování České republiky zkoušet, jak mu to bude nejlépe slušet? Diplomatické embryo se nemělo stát šéfem české diplomacie.

Související

Petr Macinka

Macinka v OSN vzkázal Lavrovovi: Můžete zabrat území, ale nemůžete zabrat budoucnost

Přečíst článek
Doporučujeme