Nový magazín právě vychází!

Objednávejte zde

V korejském bistru BBred dostanete k toastu rukavice. A hned pochopíte proč

V korejském bistru BBred dostanete k toastu rukavice. A hned pochopíte proč
Petra Martínková, Newstream
Petra Martínková

Kousek od pražského náměstí Jiřího z Poděbrad servírují korejské toasty tak plné náplní, že k nim ne náhodou dostanete i rukavice. Tenhle zážitek je totiž příjemně „messy“. Křupavé pečivo, vrstvy chutí a šťavnatá sousta dělají z BBred místo, kam se budete chtít vracet, píše v novém díle seriálu Foodstream Petra Martínková.

Nenápadné bistro kousek od náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze s výhledem na Žižkovskou věž představuje originální a svěží chuť korejského street foodu. Jídlo vám na stole přistane do několika minut a jejich toasty si zamilujete – na první pohled i na první ochutnání. Barvy, omáčky, bylinky a chutě. Všeho hodně, všechno skvělé.

Korejská kuchyně ve světě už dávno není novinkou. Je to jeden z nejsilnějších trendů současné gastronomie. Místo klasických restaurací se však čím dál víc prosazuje street food. Složitá jídla střídají věci, které sníte během obědové pauzy. A ještě vám zbude čas na espresso. Třeba se sladkým broskvovým džusem.

Typickým příkladem je korejský řetězec Eggdrop, který svůj úspěch postavil na jednoduchém konceptu – máslový toast, vejce, sladko-slané kombinace a náplně, kterých je tolik, že se sotva vejdou dovnitř. Právě tenhle formát si našel cestu i do rohového bistra na rozhraní Vinohrad a Žižkova. A zdejší korejské bistro BBred ukazuje, že tu rozhodně má své místo.

Restaurace se čtyřmi toasty. Vážně?

Na úvod nutno říct, že jako mileniál jsem byla dlouho korejskou gastronomií – stejně jako K-pop kulturou – poměrně nedotčená. Malé bistro na rohu Ondříčkovy a Milešovské mě ale lákalo už delší dobu. Ne kvůli čilému ruchu, ten je na tomhle rohu vlastně konstantní.

Mě zaujalo něco jiného: toast na vývěsním štítu. Od pohledu krásně zlatavý a křupavý, to ano, ale vážně by někdo otevřel na Žižkově restauraci, kde prodávají toasty? Otevřel. Když BBred před necelým rokem spustil provoz, měl v nabídce přesně čtyři.

Foodstream: Průvodce tím, co jíst, pít a kam zajít

Nikdy jsme neutráceli za jídlo víc než dnes. A nikdy nebylo těžší poznat, jestli to, co jíme, opravdu stojí za to. Foodstream chce být kompasem ve světě chutí, trendů a podniků. Chceme ukazovat, co má skutečnou hodnotu.

Přečíst článek

Brzy jsem zjistila, že zdaleka nejde o obyčejné toasty, ale o toasty korejské – doslova nacpané ingrediencemi a náplněmi mnoha barev i tvarů. Stačí se podívat na Instagram a oči přecházejí. V BBred to ale nekončí u líbivého vizuálu. Forma tu jde ruku v ruce s obsahem a vizuální krása se snoubí s chutí.

Menu je překvapivě jednoduché. V nabídce najdete jen toasty. Slané, slano-sladké a dva čistě sladké. Místo původních čtyř nabízí nyní bistro celkem šest variant plus dva „dezerty“.

Restaurace Mexická v Holešovicích

RECENZE: Velká mexická hostina v Holešovicích. Ceviche, tacos al pastor a chobotnice

Restaurace Mexická v Holešovicích patří mezi největší podniky svého druhu v Praze. V bývalém pivovaru nabízí kombinaci mexického street foodu, grilovaných specialit i ceviche z čerstvých ryb. Na pozdní rodinný oběd jsme proto vyrazili ochutnat, jak funguje kombinace tacos al pastor, chobotnice z grilu nebo ceviche servírovaného na ledové míse.

Přečíst článek

K menu jedny rukavice, prosím

Při dvou rodinných návštěvách jsme zvládli ochutnat většinu. Hoisin Bae je jistota: nadýchaný, zvenku křupavý toast, uvnitř krémová míchaná vejce, slanina, čedar a sladko-slaná hoisinová glazura. Navrch jemně pikantní sriracha majonéza a petržel. Za mě absolutní vítěz menu.

Hned za ním se v našem pomyslném žebříčku umístil The Avo One. Jak název napovídá, hlavní roli hraje avokádo, které se pojí s krémovými míchanými vajíčky, čedarem a sladkou majonézou. Chuť je vyvážená a překvapivě výrazná. Křupavá cibulka a černý sezam už jsou jen třešničky navrch.

Chuťově výborný je i další místní signature toast Goggi. Kombinace sladkého marinovaného hovězího, korejského salátu z jarní cibulky, sriracha majonézy a vajíčka je prostě neodolatelná.

Sendviče jsou velké a poctivě nacpané náplněmi. Je prakticky nemožné sníst je, aniž by se člověk umazal. V bistru s tím počítají, a tak k toastům rovnou přinesou i igelitové rukavice.

restaurace ZEM

RECENZE: Japonsko potkává českou tradici. ZEM spojuje chutě, které by se jinak nepotkaly

Restaurace ZEM v pražském hotelu Andaz Prague stojí na zajímavém konceptu. Menu kombinuje moderně pojatou českou kuchyni s japonskou izakayou, tedy stylem menších sdílených chodů. Výsledkem je večer, kdy se na stole může potkat hovězí tatarák, tuňákové tataki i kachna s knedlíkem a zelím – a překvapivě to funguje.

Přečíst článek

Broskvové espresso je balzám na duši

Vedle jídla stojí v BBred rozhodně za pozornost i drinky. To, co na papíře může působit trochu „posh“, je ve skutečnosti ohromně dobré. Ochutnali jsme broskvovo-pomerančový ledový čaj s citronovou trávou, který překvapil vyváženou, osvěžující a hlavně nepřeslazenou chutí. Pokud však máte raději sladší, zkuste tiramisu latté. A určitě nevynechejte místní must-have broskvové espresso, které lahodí nejen chuťovým pohárkům, ale i duši.

Na závěr jsme si dali i jeden ze dvou sladkých sendvičů. „Dezert“ je v uvozovkách schválně – místo zákusku dostanete obří porci křupavého toastu s karamelem, šlehačkou, zmrzlinou a arašídy. Sladká tečka, ze které se najedí dva.

Rozmanitostí chutí to ale v BBred nekončí. Interiér je stejně nápaditý jako jídlo. Tahle kombinace minimalismu a dětské hravosti místy působí skoro jako smyčka v čase a prostoru. Čistý, světlý prostor s velkými okny a strohým základem doplňují věci, které působí jako z jiného světa – růžový plyšový polštář ve tvaru květiny, zelený „krokodýl“, barevné ilustrace nebo drobnosti a hračky rozeseté po parapetech.

Restaurace Field

RECENZE: Večeře za 17 tisíc. Stojí degustační menu ve Fieldu za to?

Restaurace Field šéfkuchaře Radka Kašpárka patří už několik let mezi nejvýraznější podniky českého fine diningu. Od mé poslední návštěvy se toho ale změnilo poměrně hodně. Podnik znovu obhájil michelinskou hvězdu a nově získal také tři čepice v gastronomickém průvodci Gault&Millau. Zároveň představil nové degustační menu. Ideální důvod se do Fieldu vrátit a zjistit, kam se jedna z nejambicióznějších kuchyní v Česku posunula.

Přečíst článek

Do Koreje a zpět za 30 minut

Zároveň je ale prostor chytře rozdělený na několik částí, takže pokud nemáte náladu na lehkou infantilitu, není problém najít klidnější místo třeba i na krátkou pracovní schůzku.

Tomu ostatně nahrává i zdejší rychlost. Do deseti minut jsme měli jídlo na stole, a to v době oběda, kdy bylo bistro téměř plné. Sendviče si můžete vzít i s sebou, obsluha se vás na to zeptá hned při příchodu.

Místo k sezení většinou najdete, i když přes obědy bývá poměrně plno. Ve vzdušném prostoru to ale působí spíš živě a zajímavě než nepříjemně. Zajít sem můžete i o víkendu, na toasty i nově na brunch.

Mezi hosty potkáte dost cizinců, ale k radosti majitelů převažují místní. Není divu. BBred je přesně ten typ místa, kde se skvěle a rychle najíte a kde vás nečekané chutě a kombinace na pár chvil přenesou daleko od povinností.

Sledujte Foodstream Petry Martínkové

FOODSTREAM DOPORUČUJE

BBRED.

📍 Ondříčkova 321/22, 130 00 Praha 3 – Vinohrady
Otevřít v Google Maps

Five Guys

RECENZE: Skvělé hranolky, ale americké ceny. Stojí pražský Five Guys za to?

Pražská gastronomická scéna na něj čekala dlouho. Americký burgerový řetězec Five Guys otevřel svou první českou pobočku loni v prosinci v obchodním domě Máj na Národní třídě. Očekávání byla velká – stejně jako fronty. Ty v prvních týdnech sahaly až ven z podniku a čekání na burger se počítalo na desítky minut.

Přečíst článek

VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB 

Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.

Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.

Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.

Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.

To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB. 

A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.

Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.

Související

Signature dish bistra Kubistro

Jediná kubánská restaurace v Praze láká na exotiku i šéfkuchaře, který vařil pro Rolling Stones

Přečíst článek
Nová korejská restaurace

OBRAZEM: Soul u Masarykova nádraží. The Kimchi sází na autentické jídlo i výrazný interiér

Přečíst článek
Žižkovská restaurace Sumi Garden sází na silný ramen, návykové takoyaki, okonomiyaki i mimořádně povedené sushi.

RECENZE: Tokio na Žižkově. V Sumi Garden servírují nejlepší sushi v Praze

Přečíst článek

Lukáš Kovanda: Neděle „zdarma“ v muzeích nejsou bez nákladů. Účet za bezplatnou kulturu může přijít později

Národní muzeum v Praze
Dušan Kütner / Newstream
Lukáš Kovanda

Bezplatné neděle v muzeích, galeriích a na památkách mají zpřístupnit kulturu širší veřejnosti. V době rekordní návštěvnosti ale vyvolávají zásadní otázku: pomáhá stát dostupnosti kultury, nebo oslabuje instituce, které ji vytvářejí a spravují? Ekonomie totiž platí i v kultuře — žádný oběd není zadarmo.

Česká republika dnes v oblasti památek a kulturních institucí zažívá paradox. Na jedné straně stojí rekordní zájem návštěvníků, na straně druhé experiment státu s bezplatným vstupem, který tento zájem dále uměle zesiluje.

Data přitom mluví poměrně jednoznačně. Cestovní ruch v Česku se po pandemii nejen zotavil, ale dále roste. V roce 2025 dorazilo do hromadných ubytovacích zařízení přes 23,5 milionu hostů a uskutečnilo se více než 59 milionů přenocování. Průměrný pobyt přesáhl tři a půl dne, což naznačuje, že turisté už nejezdí jen na krátké návštěvy, ale tráví v zemi více času a logicky hledají aktivity, jimiž tento čas vyplní.

Návštěvníkům se po pětileté rekonstrukci znovu otevřela hlavní budova Muzea Prahy na Florenci. Nabídne novou stálou digitální a interaktivní expozici o historii Prahy i modernizované návštěvnické zázemí

Muzeum Prahy na Florenci znovu otevřelo. Nabízí stálou digitální a interaktivní expozici

Do znovuotevřené hlavní budovy Muzea Prahy na Florenci od rána dorazily stovky návštěvníků. Muzeum po pětileté rekonstrukci zpřístupnilo veřejnosti své prostory i novou digitální a interaktivní expozici věnovanou historii města. Vstup je zdarma. Už před začátkem otvírací doby v 10:00 se před vstupem tvořila fronta. Pro čekající venku jsou k dispozici teplé nápoje. Na doprovodný program přišly hlavně rodiny s dětmi.

Přečíst článek

Zahraniční návštěvníci přijíždějí primárně za kulturním dědictvím, domácí turisté dominují v pěší turistice a návštěvách přírodních lokalit, ale i u nich roste zájem o historické objekty.

Není proto překvapivé, že objekty ve správě Národního památkového ústavu přivítaly v roce 2025 celkem 4,3 milionu lidí, tedy o šest procent více než o rok dříve, a hranice čtyř milionů byla překonána už potřetí v řadě. Pražský hrad samotný přilákal 2,7 milionu návštěvníků. Mezi nejnavštěvovanější patří tradičně Lednice, Český Krumlov, Hluboká nebo Karlštejn.

Podobný trend je patrný i u muzeí a galerií. Národní muzeum překročilo v roce 2025 hranici 1,37 milionu návštěvníků a meziročně výrazně rostlo. Národní galerie Praha zaznamenala nárůst na 555 tisíc návštěvníků. Z hlediska poptávky tedy není problém — česká kultura se těší nebývalému zájmu.

Bezplatné neděle jako drahý experiment

Právě v tomto kontextu je třeba číst zavádění bezplatných nedělí. Ministerstvo kultury postupně otevírá zdarma státní galerie, muzea i další instituce vždy v určitou neděli v měsíci s cílem zvýšit dostupnost kultury a vrátit návštěvnost na předcovidovou úroveň.

Opatření návštěvnost skutečně zvyšuje. Data ukazují, že v některých případech se během těchto dnů zhruba zdvojnásobila. Jenže zdarma není totéž co bez nákladů.

Například u Národního muzea dosáhly výnosy ze vstupného v roce 2024 přibližně 200 milionů korun. Při zhruba 1,23 milionu návštěvníků za rok tak vychází průměrný výnos kolem 162 korun na osobu. Pokud tento průměr vztáhneme na běžnou denní návštěvnost, lze hrubě odhadnout výpadek zhruba na 548 tisíc korun za den bez vstupného.

U Národní galerie se při obdobném výpočtu dostáváme přibližně na 131 tisíc korun za den, tedy asi 90 korun na osobu.

Kdo zaplatí účet

Tato čísla by sama o sobě nebyla alarmující, pokud by instituce fungovaly v prostředí rostoucího financování. Jenže realita je opačná.

Národní galerie například otevřeně přiznává, že kvůli stagnujícím příspěvkům a rostoucím nákladům — zejména na energie a bezpečnost — musí omezovat výstavní činnost. Zatímco v roce 2019 mohla investovat do výstavních projektů 110 milionů korun, tedy zhruba čtvrtinu rozpočtu, dnes je to přibližně polovina v absolutním vyjádření a jen desetina rozpočtu relativně.

Tančící dům v roce 1996

Tančící dům slaví 30 let. Praha za tu dobu nic odvážnějšího nepřidala

Před třiceti lety rozdělil Prahu, dnes ji definuje. Tančící dům se stal symbolem moderní architektury, zatímco město za celou dobu nedokázalo přijít s ničím podobně výrazným. Kulaté výročí teď připomíná výstava, která odhaluje nejen jeho vznik.

Přečíst článek

Více než 80 procent nákladů přitom spolyká samotný provoz budov a péče o sbírky.

Dostáváme se tak k jádru problému. Bezplatné vstupy sice zvyšují dostupnost kultury, což je legitimní veřejný cíl, ale ekonomická realita nezná obědy zdarma. To, co návštěvník nezaplatí u pokladny, musí být uhrazeno jinde — typicky z veřejných rozpočtů, nebo na úkor budoucích investic do kvality a rozvoje.

Kultura není jen veřejná služba, ale i investice

Nelze navíc přehlédnout, že kulturní turismus generuje významné příjmy pro ekonomiku jako celek. Celkové příjmy z cestovního ruchu přesahují 200 miliard korun ročně. Památky tak nejsou jen „službou veřejnosti“, ale i investicí, která se vrací v podobě utrácení turistů v regionech.

V tomto světle působí plošné rušení vstupného spíše jako politicky atraktivní gesto než promyšlená kulturní politika.

Místo univerzálně bezplatných dnů by větší smysl mohly dávat cílené modely podpory — zvýhodněné vstupy pro rodiny, studenty či seniory, kulturní vouchery nebo adresnější dotační nástroje, které nerozkolísají rozpočty institucí.

Cena nezmizí, jen se přesune

Klíčová otázka proto nezní, zda má být kultura dostupná, ale jak tuto dostupnost nastavit tak, aby nebyla vykoupena dlouhodobým oslabováním institucí, které ji zajišťují.

Pokud cenu odstraníme, náklady nezmizí. Pouze se přesunou jinam — často méně viditelně, ale o to citelněji se nakonec projeví.

Bezplatná neděle v muzeu tak může být příjemným gestem pro návštěvníka. Neměla by se ale stát drahým symbolem politiky, která podkopává vlastní kulturní infrastrukturu. Protože ani v kultuře není nic skutečně zdarma.

Související

Donald Trump

Lukáš Kovanda: Trump betonuje cla. Česko neochromí, jeho ekonomický model ale podkopávají

Přečíst článek
Ceny paliv rostou jako za ropných krizí. Německá data ukazují sílu nového šoku

Dražší nafta až o osm korun? Íránská hrozba může tvrdě dopadnout na české řidiče i Babiše

Přečíst článek

Z garáže k pivním Oscarům. Češi z Matušky znovu porazili svět

Adam Matuška
Kateřina Antoš, užito se svolením
Petra Nehasilová

Rodinný pivovar Matuška zaznamenal další výrazný mezinárodní úspěch. Na letošním World Beer Cupu získal dvě stříbrné medaile, a to s pivem Desítka v kategorii Kellerbier or Zwickelbier a s Dvanáctkou v kategorii Czech-Style Pale Lager. Navázal tak na loňské zlato pro Broumy a znovu potvrdil, že patří k výjimkám nejen na české scéně.

World Beer Cup, často označovaný za pivní obdobu Oscarů, letos hodnotil přes 8 500 piv od více než 1 600 pivovarů z 50 zemí. V takové konkurenci je dvojitý zásah malého nezávislého pivovaru mimořádný.

Matuškova desítka Pivovar Matuška, užito se svolením

Matuška je navíc dlouhodobě jediným českým pivovarem, který se v soutěži od roku 2012 pravidelně prosazuje. Letošní dvě medaile z něj dělají historicky první domácí řemeslný pivovar s více než jedním oceněním z World Beer Cupu. Po dvanácti letech bez medaile přišlo loni zlato, letos hned dvojitý úspěch. Spíš, než jednorázový moment to působí jako potvrzení dlouhodobě rostoucí formy pivovaru.

Z Broum vzešla ikona českého řemeslného piva

Pivovar založil v roce 2009 sládek Martin Matuška v Broumech na Berounsku a během patnácti let se z malého projektu stal jeden ze symbolů české řemeslné pivní revoluce. Výrazně se zapsal nejen moderním pojetím ležáků, ale i svrchně kvašenými pivy. Právě Raptor IPA patří k etiketám, které pomáhaly definovat domácí craft beer boom.

Takto vaří Automatu Matuška na náměstí Jiřího z Poděbrad.

Uzená zmrzlina k pivu? Automat Matuška dobývá „Jiřák“

Řemeslný pivovar s obratem v desítkách milionů přináší na Jiřího z Poděbrad koncept, který kombinuje precizně ošetřené pivo, návrat k prvorepublikovému výčepu a ambiciózní gastronomii.

Přečíst článek

Vedle pivovaru v Broumech buduje Matuška i výraznou stopu v Praze. Podniky Automat Matuška Dejvice a Automat Matuška Jiřák ukazují pivovar i v roli promyšleného hospodského konceptu.

Nejsou jen místem, kde se čepují čerstvé várky přímo od zdroje, ale i prostorem, kde se propojuje pivo, gastronomie a komunita kolem řemeslného pivovarnictví. Právě i díky těmto podnikům se Matuška neprofiluje jen jako úspěšný minipivovar, ale jako značka, která dlouhodobě ovlivňuje podobu tuzemské pivní kultury.

Jaký je nejlepší český lahváč? Pivní souboj je rozhodnut

Absolutním šampionem 34. ročníku soutěže lahvových piv Zlatý pohár Pivex 2026 se stal Zubr Grand. Pivovar Zubr získal titul znovu po roční pauze, kdy jej loni získal Velkopopovický kozel 11, předtím měl osmiletou řadu titulů. Zubr Grand zvítězil také v kategorii světlých ležáků. Zároveň s hlavní soutěží se uskutečnil i 12. ročník soutěže sudových piv Zlatý soudek Pivex a minisoudek Pivex. Pořadatelé výsledky soutěží vyhlásili na Galavečeru pivovarníků a sladovníků na brněnském výstavišti.

Přečíst článek

Jan Klaška

„Chtěl bych postavit stadion Sparty,“ říká architekt, který dobývá Ameriku

„Ten nejdůležitější stadion bych chtěl postavit doma,“ říká architekt Jan Klaška, jenž se z Česka dostal až ke světovým projektům v Americe. V rozhovoru popisuje zákulisí globální architektury, roli investorů i svůj sen spojený se Spartou.

Přečíst článek

Související

I dnes si mohou zájemci vyzkoušet, jak vypadala skizeň před desítkami let

Pivní maraton. Nový projekt ukazuje téměř roční cestu od pole až do půllitru

Přečíst článek