Švédská Kiruna, město ležící 145 kilometrů za polárním kruhem, se postupně stěhuje. Ne symbolicky, ale doslova – dům po domu, ulici po ulici. Příběh arktického města má překvapivě blízko k české zkušenosti se zmizelou Karvinou. (Její příběh věrně popsala spisovatelka Karin Lednická v trilogii Šikmý kostel - pozn. red.). I tady platí, že město postavené na nerostech nakonec nerostům ustoupí – jen s tím rozdílem, že dnes se to děje organizovaně, s kompenzacemi a pod dohledem celé Evropy.

Důvodem stěhování švédské Kiruny je rozšiřování největšího podzemního dolu na železnou rudu na světě. Jak těžba postupuje hlouběji, půda pod městem se propadá. Staré centrum proto musí ustoupit. Nová Kiruna vzniká zhruba tři kilometry východně a celý proces má trvat až do roku 2035, píše server stanice CNBC.

Závislost, která se nedá obejít

Kiruna vznikla před 125 lety jako město pro horníky státní společnosti LKAB. Dodnes na ní stojí – ekonomicky i existenčně. Firma dnes zajišťuje asi 80 procent veškeré těžby železné rudy v Evropské unii a nedávno zde objevila i jedno z největších evropských ložisek vzácných zemin, klíčových pro baterie, elektromobily a další technologie zelené transformace.

Česko se stává architektonickou velmocí. Tohle jsou stavby, které to dokazují

Reality

Architektura, která léčí, zpomaluje i šetří místo. Česká architektonická scéna zažívá tichou změnu a výsledky jsou vidět od regionů až po velká města.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

„Máme tu velký spor – mezi městem a LKAB, ale také mezi městem a vlastní vládou,“ říká předseda městské rady Mats Taaveniku. Podle něj Kiruna názorně ukazuje, kam až sahají dopady evropské surovinové politiky. „Rozhodnutí přijatá v Bruselu se tady dotýkají každodenního života lidí.“

Kompenzace existují, prostor chybí

Za stěhování odpovídá LKAB. Firma odhaduje, že jen kompenzace ji vyjdou v příštích deseti letech na 22,5 miliardy švédských korun (asi 50 miliard českých korun). Lidé si mohou vybrat: tržní cenu domu plus 25 procent, nebo nový dům v nové části města.

„Asi 90 procent lidí volí novostavbu,“ uvedl pro CNBC viceprezident LKAB Niklas Johansson. Problém ale není ochota – nýbrž místo. „Město vlastní minimum pozemků. Většina půdy patří státu, a to přináší konflikty s armádou, ochranou přírody i pastevectvím sobů,“ dodává.

Panattoni chce vybudovat průmyslový park v srdci staré Karviné, památkáři jsou proti

Reality

Průmyslový developer Panattoni se poblíž bývalého Dolu Barbora a šikmého kostela svatého Petra z Alkantary v Karviné chystá postavit průmyslový areál Panattoni Smart Park Karviná. Celková výše investic by mohla dosáhnout až 25 miliard korun, vzniknout by tam mohlo až 4500 pracovních míst. Stavba by měla začít v roce 2026, uvedli zástupci společnosti Panattoni. S projektem nesouhlasí památkáři nebo spolek Stará Karviná, kterým vadí, že má areál vzniknout na místě historického jádra původní Karviné a území, jež je i cennou archeologickou lokalitou, zcela přetvořit.

ČTK

Přečíst článek

Ztracené domovy, ztracené vzpomínky

Stěhování není jen technická operace. Je to zásah do identity města. Silným symbolem se stal přesun 113 let starého dřevěného kostela Kiruna Church v létě 2025, který sledoval celý svět. Zároveň ale přišla další rána: LKAB oznámila, že rozšíření dolu si vyžádá přesun dalších 6 000 lidí a 2 700 domů.

Podívejte se, jak v Kiruně stěhovali historický kostel:

5 fotografií v galerii

„Pro mnoho lidí je to bolestné. Žili v jednom domě dvě nebo tři generace,“ říká Taaveniku. „Ale zároveň všichni vědí, že Kiruna stojí na nerostech. Bez nich by tu žádné město nebylo.“

Nové město, tvrdší podmínky

Otazníky visí i nad podobou nové Kiruny. Studie Univerzity v Göteborgu varuje, že nové centrum je navrženo v místě, kde se hromadí studený vzduch. Úzké ulice, vysoké domy a nízké slunce mohou v zimě výrazně zhoršit životní podmínky.

„Kiruna je arktické město. Rozdíl mezi minus patnácti a minus pětadvaceti stupni je obrovský,“ upozorňuje expertka na kulturní dědictví Jennie Sjöholm, která projekt sleduje už čtvrt století. Podle ní může extrémní chlad ovlivnit nejen komfort obyvatel, ale i samotné budovy.

Od smažáku k michelinským hvězdám. Jak Česko změnilo vztah k jídlu

Enjoy

Ještě nedávno stačilo, aby porce byla velká. Dnes řešíme původ surovin, atmosféru i rytmus večera. Česká gastronomie za posledních pětadvacet let urazila cestu, která změnila nejen restaurace, ale i naše očekávání.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Média jsou plná zpráv o všeobecném vzestupu krajní pravice. Tento problém se ovšem možná vyřeší sám, protože mladí lidé a nastupující generace v těchto stranách spasitele povětšinou nevidí. Co však se svými radikalizovanými rodiči a prarodiči mají společné, je nechuť k neslané a nemastné politice tradičních stran. Politika se nemusí stát kořistí pravicového populismu, ale aby se zachránila, musí se dost zásadně změnit.

„Ačkoli byl poslední měsíc roku 2025 ponurý – titulky ovládly masové střelby, krize a polarizace – jeden pozitivní vývoj nabízí jiskřičku naděje pro nadcházející rok,“ píše na stránkách Project Syndicate děkanka oxfordské Blavatnik School of Government Ngaire Woodsová. „V rozvojových zemích požadují mladí lidé pracovní místa, dostupné potraviny a energie, ekonomické příležitosti a opatření ke zpomalení klimatických změn,“ popisuje.

Skutečně, letošní rok otřásl zažitými jistotami, když nástup populismu započal fragmentaci západního zahraničně-politického i ekonomického systému. Polarizace a fragmentace, to jsou silné rysy současné společnosti. Politika by se však měla dělat s vizí do budoucností, a tak neuškodí se čas od času zamyslet v delším horizontu. Poměrně brzy může politická mapa západních zemí vypadat docela jinak, než je tomu dnes.

Mladá generace má totiž o budoucnosti jiné představy, než mají nyní v politice převládající „boomeři“. Známý bonmot připisovaný Winstonu Churchillovi tvrdí, že kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum. Mileniálové by patrně nesouhlasili, protože alespoň podle australských dat na rozdíl od jiných generací zůstávají u levicových hodnot i s rostoucím věkem. Generace Z už zcela vyrostla ve světě, který funguje online, po většině Evropy se cestuje jen s občankou a studovat, pracovat a žít bez hranic je přirozené.

Mladé generace jsou si problémů vědomy, ba je možná pociťují silněji. Řešení však nevidí v receptech krajní pravice – či alespoň v mnohem menší míře než jejich rodiče. Jsou více proevropští. To ale neznamená, že by se držely zavedených stran. Pokud dosavadní vládnoucí strany chtějí získat mladé voliče na svou stranu, musí se radikálně změnit. „Politickým vůdcům předkládají jasnou volbu: naslouchat a reagovat, nebo ustoupit a být nahrazeni,“ shrnuje Woodsová.

Koho volí mladí?

I z českého projektu Studentské volby je patrné, že preference dospívající generace jsou dost odlišné od výsledků skutečného hlasování. Letos je vyhrálo Spolu v závěsu s Pirátskou stranou, například ANO a SPD mezi studenty pohořely. Důstojného výsledku zde dosáhli Motoristé, ale jinak lze říci, že mladí preferují spíše nepopulistické a proevropské strany.

Podobné poznatky skýtá i pohled do zahraničí. Dobrým příkladem je Dánsko, které je známé poměrně klidnou politickou scénou a silnou pozicí sociálních demokratů. Ti se poslední desetiletí střídali o moc s pravicově liberálním Venstre. Kouzlo umírněného centrismu ale i v tomto sociálním ráji pohasíná. Venstre (dnes menší vládní partner Sociální demokracie) nyní rozhodně nemůže pomýšlet, že by v dohledné době skládalo vládu. Sociální demokraté sice trendu vzdorují, ale o své pozice postupně přicházejí. Naznačují to průzkumy i výsledky nedávných komunálních voleb, kdy po více než století přišli o místo starosty Kodaně.

Levice nebo pravice. Umírněný střed je odsouzený k prohře, naznačují volby v Kodani

Názory

Kodaň následuje New York a do svého čela si poprvé v historii zvolila demokratickou socialistku. Více než století přitom hlavní město Dánska vedli političky a politici sociální demokracie. Podobných příkladů je po Evropě více. Znamená to, že umírněný střed už není pro voliče atraktivní?

Karel Pučelík

Přečíst článek

Po celé Evropě si všímáme, jak posilují krajně pravicové strany. Méně se zdůrazňuje, že sílí i levicová uskupení. V Dánsku tradiční sociální demokraté ztrácí ve prospěch radikálnějších uskupení, jako je Zelená levice. Podobně je tomu i v Británii, kde vládnoucí Labouristická strana ztrácí podporu velmi rychlým tempem, ale naopak docela slušné šance na úspěch ve volbách mají tamější zelení. Ve Francii skončilo nadšení centristy z bloku Emmanuela Macrona, který v posledních volbách smetla široká levicová koalice. V Nizozemsku volby vyhráli liberálové s pozitivním programem a konkrétními reformami – krajní pravici Geerta Wilderse i někdejší vládnoucí strany nechali za sebou.

Progresivní politika ještě žije. Co si vzít z Nizozemských voleb?

Politika

Vládní angažmá krajní pravice v Nizozemsku bude mít patrně krátké trvání. Voliči důvěru podruhé alespoň tentokrát nedávají. Naopak bezprecedentně silný mandát získali progresivní liberálové. Našli Nizozemci recept, jak soupeřit s krajní pravicí?

Karel Pučelík

Přečíst článek

Samozřejmě si je třeba všímat i trendu, kdy zejména mladí muži utíkají k antisystémovým hnutím. Mladé generace ale v drtivé většině chtějí rázná opatření proti drahému bydlení, životním nákladům, ekonomické nerovnosti a klimatické změně. Centristické strany jim tuto naději nepřinášejí, naopak leckde jsou strážci systému, který mladí chtějí změnit.

Karel Pučelík: Sociální bydlení nemůže za problémy pravičáků. Ani ve Vídni, ani jinde

Názory

Vídeň je město přívětivé ke svým obyvatelům, za což může i rozsáhlé a dostupné sociální bydlení. Trh s byty kvůli němu není utržený z řetězů, jako je tomu jinde po Evropě. I když systém není bez problémů, stojí za to se jím inspirovat. Pokud ale příkladu ze zadluženého Rakouska nedůvěřujete, koukněte se do Dánska. Tam zvládnou udržovat obojí, velký neziskový bytový fond i fiskální disciplínu.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Tradičním politickým stranám tedy nebude stačit, že změní marketing, posílí komunikaci na sociálních sítích nebo na kandidátky pustí pár mladých lidí. Rebranding obalu bude k ničemu, pokud se nezmění to podstatné, a to je program a v konečném důsledku každodenní životy lidí. Dokud to politici nepochopí, budou jen sledovat porážky.

Karel Pučelík: Proč nás přesvědčujete, že nejste rasisté? Vaše činy mluví za vás

Názory

Vyjadřuje se jako rasista, v kampani využívá rasistické motivy, prosazuje rasistickou politiku, ale rasista to není, jasný pane! V naší i zahraniční politice se rozmohl takový nešvar. Hlasatelé rasistických názorů odmítají, že by snad byli rasisty. Veřejnost a tradiční strany by se však neměly jejich vysvětlováním nechat obalamutit, ale trvat na tom, aby krajní pravice zůstala tam, kde je její místo. Na okraji politického spektra.

Karel Pučelík

Přečíst článek