Týden tradera: Úder na Írán rozkolísal světové trhy. „Index strachu“ je na maximu
Vojenské údery Spojených států a Izraele na Írán výrazně otřásly světovou geopolitikou i finančními trhy. Při útocích podle dostupných informací zahynuly desítky představitelů íránského režimu a konflikt rychle přerostl v otevřenou eskalaci.
Írán reagoval odvetnými kroky, mezi nimi i faktickým omezením provozu v Hormuzském průlivu. Touto strategickou námořní trasou přitom prochází přibližně pětina světového obchodu s ropou. Zprávy o narušení dopravy okamžitě vyvolaly nervozitu na trzích.
„Index strachu“ vyskočil na nejvyšší úroveň
Index volatility VIX, často označovaný jako „index strachu“, vyskočil na nejvyšší úroveň za mnoho měsíců a výrazně vzrostla kolísavost akciových trhů. Americký akciový index S&P 500 během obchodování prudce osciloval v pásmu přibližně mezi 6500 a 6800 body, což odráželo nejistotu investorů ohledně dalšího vývoje konfliktu.
Nejvýrazněji reagoval energetický trh. Severomořská ropa Brent se poprvé po zhruba dvou letech dostala nad 90 dolarů za barel a nad 90 dolarů stoupla i americká ropa WTI. Za celý týden pak WTI vykázala nejvyšší týdenní růst od roku 1983. Investoři zároveň ve zvýšené míře hledali bezpečná aktiva. Cena zlata proto vystoupala na historická maxima a spotová cena se pohybovala kolem 5400 dolarů za trojskou unci.
Podle OPEC, jíž je Islámská republika členem, těžila země v lednu tohoto roku 3,34 milionů barelů ropy denně, což odpovídá přibližně 4 procentům globální produkce této suroviny. Jedná se především o středně těžkou až těžkou kyselou ropu, ale také kondenzát a ropné břidlice. Přitom většinu tamější klasické ropy lze těžit poměrně snadno s výrobními náklady kolem 8,50 eur za barel. To je čtvrtina, respektive šestina nákladů na extrakci kanadského a amerického černého zlata s tím, že podobně levně jako v Íránu se ropa těží jen v Saúdské Arábii, Iráku, Kuvajtu a SAE.
Jan Palaščák: Jak může (a nemůže) útok na Írán ovlivnit ceny ropy
Názory
K napětí na trzích přispívají také další faktory. Nejistotu zvyšuje například agresivnější celní politika administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa, která nutí řadu nadnárodních firem diverzifikovat výrobu mimo Čínu. Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) tyto změny zároveň zvyšují tlak na zpomalení globálního hospodářského růstu.
Podle některých ekonomů by světová ekonomika mohla krátkodobý konflikt ještě relativně dobře absorbovat. Pokud by se však boj rozšířil v dlouhodobou regionální válku, mohl by svět čelit kombinaci stagnujícího růstu a vysoké inflace – tedy takzvané stagflaci.
Na domácí ekonomické scéně mezitím přišlo překvapení v podobě únorové inflace. Ta v Česku podle nejnovějších údajů klesla z 1,6 procenta na 1,4 procenta, a to navzdory očekávání trhu i České národní banky.
Český podnikatel a majitel energetické skupiny Sev.en Pavel Tykač vlastní tři procenta akcií společnosti ČEZ s hodnotou kolem 19,4 miliardy korun. Akcie drží prostřednictvím firmy Belviport Trading registrované na Kypru. Tykač to oznámil České národní bance a upozornil na to Ekonomický deník. Server Kurzy.cz připomněl, že za posledních deset let neměl žádný z minoritních akcionářů firmy tak velký podíl.
Pavel Tykač je druhým největším akcionářem ČEZ
Money
Za zpomalením cenového růstu stojí především levnější potraviny a pokračující pokles cen energií i části průmyslového zboží. Naopak inflace ve službách zůstává relativně vysoká a drží se kolem 4,5 procenta.
Nízká celková inflace by sice teoreticky mohla otevřít prostor pro snížení úrokových sazeb ze současných 3,5 procenta, většina analytiků však očekává spíše jejich stabilitu. Napětí na ropném trhu totiž zvyšuje riziko, že vyšší ceny paliv opět přenesou inflační tlaky do české ekonomiky.
Zatímco ještě před několika týdny se zdálo pravděpodobné snížení sazeb o 0,25 procentního bodu, současná geopolitická situace podle ekonomů tuto možnost výrazně oslabuje.
