Univerzity jako developeři za miliardy. Proč české školy nestaví podle architektonických soutěží
Stát a EU posílají do univerzitní výstavby desítky miliard. Nové kampusy formují města i vědu na generace dopředu. Přesto řada klíčových projektů vzniká bez architektonických soutěží.
České vysoké školy už dávno nestaví jen posluchárny. V posledních patnácti letech se proměnily v jedny z největších veřejných developerů v zemi. Nové kampusy, biomedicínská centra, superlaboratoře i celé městské čtvrti pro vědu vznikají v investicích, které běžně překračují stovky milionů a u největších projektů i miliardy korun.
Účet přitom z velké části platí stát a evropské fondy. A právě tady začíná problém. Značná část těchto staveb nevzniká z architektonických soutěží. Tedy z nástroje, který stát sám doporučuje jako standard pro veřejné investice.
Kde dřív stál starý zimák, vyrostla moderní stavba. Nová Horácká aréna v Jihlavě spojuje sport, kulturu i byznys, protože moderní haly už nejsou jen stadiony pro utkání, stávají se multifunkčními centry městského života. 
Jihlava ukázala cestu i Praze. Nová aréna za 2,2 miliardy mění pravidla českých stadionů
Reality
Budovy za stovky milionů, výběr bez soutěže
Typickým příkladem je nová budova teoretických ústavů lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Projekt za zhruba 630 milionů korun, z toho více než 430 milionů ze státního rozpočtu, nevzešel z otevřené soutěže. Návrh připravil přímo oslovený projektový tým.
Výsledkem je technologicky špičkový objekt. Architektonicky ale vyvolal rozpaky, kritici mluví o komerčním výrazu fasády i slabším vztahu k veřejnému prostoru kampusu.
Olomouc přitom není výjimka, ale symptom systému. „Architektonické soutěže jsou pro stavby vzdělávacích institucí nezbytné. V případě základních škol už to v Česku v posledních letech funguje, soutěží za 15 let proběhly desítky. Velkých univerzitních budov nebo areálů se staví výrazně méně. Pokud je k tomu příležitost, je o to více potřeba postupovat správně, zvolit transparentní postup z pozice veřejného zadavatele a využít příležitost vytvořit kvalitní prostor,“ říká ředitel IPR Ondřej Boháč.
Z bývalých hald vznikají nové čtvrti, radnice dostává soudobou přístavbu a světová architektura míří do centra města. Ostrava přestává žít minulostí a krok za krokem se zapisuje na mapu evropských měst, která se nebojí budoucnosti.
Ostrava se mění k nepoznání. Město, které bylo symbolem průmyslu, dnes udává směr architektuře
Reality
Právě proto, že univerzitní megaprojekty vznikají zřídka, měla by se každá příležitost využít k maximální kvalitě.
Takové projekty přitom neovlivňují jen samotné školy, ale dlouhodobě formují i strukturu měst a regionů. I proto stát už v roce 2015 přijal Politiku architektury a stavební kultury, která doporučuje řešit veřejné stavby prostřednictvím architektonických soutěží.
Medicína: nejvíc peněz, nejméně soutěží
Největší investice vznikají tam, kde soutěže chybí nejčastěji, a to u lékařských a biomedicínských projektů. Nový kampus lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni za miliardy korun sjednotí výuku medicíny do jednoho areálu. Urbanismus ani architektura ale nevzešly z mezinárodní soutěže. Podobně se rozvíjela i lékařská fakulta Ostravské univerzity. Pavilon po pavilonu, podle dotačních výzev a provozních potřeb. Funkčně efektivní, architektonicky zdrženlivé. Tentýž investor nicméně postavil městský kampus na Černé louce ze soutěže a rozdíl v urbanismu i ambici je patrný na první pohled.
V Klecanech u Prahy pokračuje výstavba nové Logopedické školy svaté Ludmily, kterou buduje Arcibiskupství pražské prostřednictvím Nadace svaté Ludmily. 
V Klecanech roste unikátní projekt pro děti s vadou řeči za půl miliardy korun
Reality
Univerzity argumentují složitostí projektů. „Výzkumné či biomedicínské stavby patří mezi technicky nejnáročnější typy investičních záměrů. Největší bariérou pro samotnou architektonickou soutěž je nutnost, aby zpracovatel měl zkušenosti a vysokou míru odborné specializace, která vyžaduje detailní znalost laboratorních technologií, provozních toků, legislativních standardů či hygienických a bezpečnostních parametrů,“ vysvětluje David Póč, kvestor Masarykovy univerzity v Brně.
Právě tato specifika pak podle něj logicky zužují okruh projektantů, kteří jsou schopni splnit nejen architektonické, ale také technologické nároky. Obecně lze podle Póče jednoznačně říci, že v rámci investičních akcí jsou vždy projekty, resp. jejich jednotlivé etapy (kupříkladu formáty dokumentace) realizovány formou soutěže. Masarykova univerzita postupuje při rozhodování o podmínkách, a tedy nastavení zadání, nového projektu podle několika klíčových kritérií.
„V první řadě zvažujeme charakter a komplexitu připravované stavby a míru jejího architektonického či urbanistického významu jak pro rozvoj univerzitního prostředí, tak i pojetí infrastruktury v rámci veřejného prostoru,“ dodává Póč.
Jeden z nejuznávanějších českých architektů, Ladislav Lábus, získal Národní cenu za architekturu, Grand Prix, za bytový dům s galerií na Malé Straně. Stavět v centru Prahy podle něj znamená pracovat pod tlakem omezení, památkářů i veřejnosti. Právě v tom nachází výzvu. V rozhovoru mluví o tom, jak se česká architektura proměnila, proč se obyčejnost z domů vytrácí a proč dnešní trh s bydlením ztrácí smysl.
Architekt Lábus: Těžší je stavět za hodně peněž než za málo
Reality
Vedení univerzity si podle něj zároveň uvědomuje, že architektura není jen obálka budovy, ale součást značky. „Dobře navržený kampus pomáhá budovat silnou identitu univerzity a přispívá k pozitivnímu vnímání ze strany veřejnosti, partnerů ať už na národní či mezinárodní úrovni. Zároveň jde o dlouhodobou investici do konkurenceschopnosti univerzity,“ uzavírá Póč.
Veřejné peníze, veřejná kvalita
Na absenci soutěží dlouhodobě upozorňuje i profesní sféra. Podle místopředsedy České komory architektů Petra Leška nejde jen o architekturu, ale především o odpovědné nakládání s veřejnými prostředky.
„Finance na veřejné stavby by měly být využívány efektivně a s největší užitnou hodnotou. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby jejich projekty byly vybírány z více předložených návrhů,“ říká Lešek. Právě porovnání různých řešení podle něj umožňuje posoudit nejen investiční náklady, ale i provozní efektivitu, funkčnost, flexibilitu nebo vztah stavby k okolí.
Projekt Bydlení META Modřany dosáhl nejvyššího bodu hrubé stavby první etapy a směřuje k dokončení začátkem roku 2027. Rekonverze původního administrativního objektu přinese 183 bytů, školku i nové obchodní prostory.
Z továrny na zdravotnickou techniku luxusní bydlení: Byty u Vltavy startují na 6 milionech
Reality
Architektonická soutěž přitom není experimentální nástroj, ale historicky ověřený mechanismus výběru. „Návrhy musí hodnotit relevantní porota složená jak z expertů na výstavbu, tak ze zástupců uživatele a investora. Právě tento formát architektonická soutěž již staletí zajišťuje, a to nejen v ČR, ale v celé Evropě,“ připomíná.
Podle něj by proto zájem o soutěže měl vycházet přirozeně ze strany zadavatelů. Umožňují totiž expertní výběr, který minimalizuje riziko špatné investice. „Pokud nedošlo k výběru z více návrhů od více týmů, a to kompetentní a převážně nezávislou porotou, tak je spíše málo pravděpodobné, že jde o výběr ekonomicky nejlepší,“ dodává Lešek
Praxe, kdy se projektant vybírá primárně podle ceny nebo rychlosti zpracování, podle něj vede k falešné úspoře. Levnější projekt totiž negarantuje levnější budovu ani levnější provoz. „Platí přibližný poměr nákladů 1:10:100. Tedy stavební náklady jsou cca desetkrát vyšší než cena projektu a provozní a údržbové náklady po dobu životnosti stavby jsou desetkrát vyšší než náklady investiční,“ tvrdí Lešek.
Absence soutěže se podle České komory architektů neprojevuje jen ekonomicky, ale i kvalitativně. „Bez posuzování návrhů k posouzení kvality prostředí a dlouhodobé hodnoty vůbec nedojde. Veřejný zadavatel se tak zříká komplexního výběru zahrnujícího i tato kritéria.“
U univerzitních staveb má tento deficit ještě širší dopad. Nejde pouze o budovy, ale o infrastrukturu vědy. „České univerzity a vědecké ústavy soutěží o co nejlepší vědce. Ti přitom potřebují nejen perfektní přístroje a internetové připojení, ale i kvalitní prostředí jak pro svoji práci, tak pro své rodiny,“ upozorňuje Lešek.
Jde o architekturu, která má duši. Brněnský Dům pro Julii, první dětský hospic v České republice, získal hlavní ocenění České ceny za architekturu 2025. Citlivě navržená stavba od ateliéru ČTYŘSTĚN architekti a krajináře Marka Holána ukazuje, že architektura může opravdu léčit.
Zázrak z Brna. Českou cenu za architekturu ovládl dětský hospic Dům pro Julii
Reality
Když se víra spojí s architekturou, vznikne ticho, které mluví. A také dřevěná kaple v polích u Brna, která letos porazila velké projekty i slavné ateliéry. Stavěli ji ručně, z darů věřících. Teď je z ní nejkrásnější novostavba v Česku.
Zázrak z dřeva: Kaple v poli u Brna ohromila svět a získala architektonického Oskara
Reality
Brno roste. A Praha hledá směr
Je tu nové, podzimní číslo magazínu Realitní Club. Zaměřuje na současné trendy ve výstavbě, investicích a dostupnosti bydlení.
Titulní rozhovor patří Radimu Passerovi, který otevírá pohled do zákulisí developerských projektů a rozvoje pražské Brumlovky.
Hlavní tematický blok sedmého vydání magazínu přináší detailní pohled na Brno, které se mění v jedno z nejdynamičtějších měst střední Evropy.
Exkluzivní data z Flat Zone potvrzují, že brněnský realitní trh už dávno není levnější než pražský. Magazín doplňují rozhovory s odborníky, analytiky i vizionáři, kteří určují budoucnost českého developmentu.
V rozsáhlé reportáži i rozhovorech například s Tomášem Vavříkem, šéfem brněnské developerské společnosti Domoplan, a Janem Tesárkem, ředitelem Kanceláře architekta města Brna, magazín mapuje největší proměnu Brna od meziválečného období.
Exkluzivní data z Flat Zone zase potvrzují, že brněnský realitní trh už dávno není levnější než pražský.
A magazín doplňují další rozhovory s odborníky, analytiky i vizionáři, kteří určují budoucnost českého developmentu.
Realitní Club vychází dvakrát ročně a je součástí multiplatformního projektu Newstreamu: zahrnuje rubriky na newstream.cz, tematické eventy a diskusní setkání pod hlavičkou klubu i úspěšný podcast moderovaný Petrou Nehasilovou a Daliborem Martínkem.
Aktuální číslo je k dostání u dobrých prodejců tisku, online a v předplatném na SENDu. Digitální verze magazínu je dostupná na newstream.cz.
