Radim Perlín: Ženy rodí pozdě. To mění celý trh s bydlením

Cena za byt byla v minulosti z hlediska rodinného rozpočtu zanedbatelná. Nyní je toto velmi významná položka, říká docent a sociální geograf Radim Perlín z katedry sociální geografie na katedře Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. On sám by to takto ostře neřekl, ale z jeho slov to vyplývá. Češi chtějí žít sami, a rádi si za to připlatí.

Jak se mění trend bydlení Čechů?

Myslím, že jsou dva trendy bydlení. Souvisí to s mnoha věcmi. První věcí je nabídka bydlení, která do značné míry určuje cenu bydlení. Druhou věcí je dostupnost bydlení. Finanční dostupnost limituje trendy v bydlení. Mezi urbanisty se říká, že každý chce žít na břehu jezera, za zády s horami. Nebo mít nemovitost na břehu písečné pláže, a pět set metrů od sebe Václavského náměstí. Ale to je generalistické.

To jsou ideály, ale pojďme k realitě. Co se děje v realitě?

V realitě se děje, vzhledem k cenám bydlení, a vzhledem k tomu, že se rodina rozpadá na malé jednotky, na nukleotidy, tak se zvětšuje poptávka po malých bytech. V osmdesátých nebo devadesátých letech byla poptávka spíš po velkých bytech, tři plus jedna, nyní je poptávka větší po malých bytech. Pro různé skupiny lidí. Druhou věcí je, že se změnilo chování lidí. Zatímco se v osmdesátých letech, a ještě předtím, člověk jakmile dokončil formální vzdělání, nebo po vojně, vstupoval do manželství a zakládal rodiny. Ve chvíli, kdy zakládali rodiny, měli velký byt. Čekalo se, že budou mít jedno, dvě nebo tři děti. A čekalo se, že k tomu je odpovídající byt tři plus jedna.

Nyní se vstup do manželství a rození dětí odkládá do věku plus třicet let. Stále více prvorodiček je ve věku třicet plus. Trend, kdy pětadvacetiletá rodička byla stará, naprosto zmizel. Lidé, i když jsou soběstační, žijí dlouho sami. Nebo v páru, kdy nemají potřebu vlastního bydlení. Mají jinak postavené hodnoty.

Radim Passer má velké plány. Kromě kanceláří jde do bydlení

Reality

Jeden z největších developerů v Česku, Radim Passer, který si za hlavní teritorium svého působení vyhlídl pražskou Brumlovku, kde třicet let kraluje, oznamuje výstavbu dalších tří velkých projektů. Půjde o budovy či komplexy, kde bude jak nájemní bydlení, tak kanceláře, což bývala od počátku Passerova působení na trhu jeho doména.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Nabídka bytů v Česku je čím dál menší, byty se zmenšují...

Nejsem odborník na realitní trh, nesleduji ho detailně. Co mohu říct, nabídka developerů se snaží vycházet poptávce vstříc. Což je způsobeno potřebou lidí získat vlastní bydlení. Před padesáti lety to znamenalo jednou se přestěhovat, a tam bydlet celý život. Nyní je stěhování častější. A potom, i v letech sedmi horských. Což je specifická kategorie potenciálních zákazníků realitních firem. Jsou to senioři, kteří se stěhují z většího bytu, mají potřebu se dostat na místo, kde budou uspokojeny nějaké jejich potřeby.

Je to trend současnosti, že se staří lidé stěhují z větších bytů v centrech měst do zařízení s vyšší péčí?

Nemohu říci, že bych viděl dramatický posun. Současný posun je dán ekonomickou situací. Mluvíme o generaci, která vstupovala do své aktivní části ekonomického života v dobách končícího socialismu. Což obnášelo celkem brzkou a početnou rodinou. Rodina poté odešla, a rodiče standard, který měli, který si chtěli udržet a na který byli zvyklí, neuměli předat dál.

V osmdesátých letech byla cena nájmu relativně nízká ve srovnání se současnými cenami. Byly to nízké stokoruny při průměrném příjmu kolem dvou a půl tisíce korun...

Cena za byt byla v minulosti z hlediska rodinného rozpočtu zanedbatelná. Nyní je toto položka velmi významná. Samozřejmě, roste podíl vlastnických bytů. Především díky postupné privatizaci bytového fondu. A proměně družstevního bydlení na vlastnické. Tam je tlak na stěhování lidí mnohem menší. Co se týká sociální péče, nechci mluvit o speciálních zařízeních, je to velmi specifická kategorie. Co však bude velmi významné, a bude to znakem naší, doufejme, vyspělé civilizace, bude schopnost postarat se o naše seniory. Že budeme schopni jim nabídnout takové služby, které jim umožní buď dožít v bytě, ve které bydlí, nebo jim nabídnout jiné služby. Obávám se, že na tuto dobu jsme velmi nepřipraveni.

Dalibor Martínek: Mikrobyty jsou realitou, smutnou budoucností bydlení

Názory

Penta oznámila, že na pražském Smíchově začne stavět tři stovky malometrážních bytů. Takzvaných mikro apartmánů. Co je to za bydlení, si člověk ani nechce představovat. Je to asi nějakých dvacet metrů, čtyři krát pět, kde se na vás ze skříně vyvalí postel. Takzvaný spací kout.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Přes všechnu starost o starší generaci uteču v otázce opět k té mladší, která teprve hledá svůj způsob bydlení. Máme ji co nabídnout?

Je velmi těžké mluvit autoritativně. Situace se velmi prudce vyvíjí. Co vidíme kolem sebe je nárůst single, lidí, kteří žijí sami. Vyhledávají vztahy, ale udržují si míru své nezávislosti. Ti nepotřebují velké byty, jako rodina se dvěma dětmi. To se projevuje na trhu. Ale jestli je toto trend, který bude dominantní v dalších dvaceti letech, nebo jestli je to okrajová záležitost, která rychle vzplanula a rychle zmizí, netroufám si říct. Pokud bych měl vyslovit nějakou prognózu, velmi, velmi opatrně bych řekl, že míra heterogenity společnosti, její rozdílnost, bude postupně růst. Budou existovat různé skupiny lidí, které budou preferovat různé způsoby žití. Tak to bude.

Je to specifikum Česka, nebo celé západní kultury?

Je to charakteristický znak posledních čtyřiceti let moderní společnosti. Kdy se společnost upíná k variantám soužití, o kterých se před čtyřiceti lety ani nesmělo mluvit. Nyní jsou zcela společensky akceptovatelné.

Bavme se o bydlení. Je to trend, který nějak zásadně bude měnit přístup Čechů k bydlení?

V roce 1985 bylo obvyklé, že žena ve věku 22 let měla jedno nebo dvě děti. Nyní je obvyklé, že žena ve věku 35 let má první dítě. Patnáct let po dokončení vysokoškolského vzdělání žije někde. Muž také. Toto jsou základní zákazníci realitních firem, kteří pro ně staví byty. Jsou to lidé, kteří ještě nezakládají rodinu, jsou sami, nebo jsou s někým ve vztahu, ale hledají jak kvůli finančním aspektům, tak svým potřebám, především menší byty. Poptávka rodin s dětmi po větších bytech je na trhu mnohem menší, prostě tady takové rodiny nejsou. Na trhu se pohybují především lidé, kteří hledají své první bydlení.

Lidé se stěhují do center zemí, do hlavních měst. Opouštějí vesnice, jdou za štěstím, za kulturou, za školstvím. Má společnost podporovat rozvoj vesnic, kde lidé vlastně nechtějí žít, což ukazují tamní lidé svými „nohami“, nebo větších měst, kam se všichni stahují? Uznávám, že je to trochu návodná otázka.

Za prvé je potřeba říct, že od devadesátých let se v Česku rozvinula migrace do hlavních center osídlení. Od roku asi 2000 se staly hlavními magnety migrace Praha, ale i Brno nebo Ostrava, Plzeň, Olomouc. Lidé, kteří přicházejí, jdou z nerozvíjejících se oblastí. Odcházejí za studii. Zakládají tam své první vztahy. Zdaleka ještě ne rodiny, primární životy s „někým“. A hledají první bydlení.

Druhým trendem je suburbanizace. Kdy se lidé stěhují z center města do míst, kde je zázemí. Kde dochází k výstavbě především jednotlivých rodinných domů. Tento trend je od devadesátých let posílen dvěma faktory. Neexistencí nájemního bydlení. Po roce 1990 se výstavba bytů rozpadla. A jiná firma než ta, která stavěla rodinné domky, vlastně neexistovala.

Trend suburbanizace ještě běží. Ale je tady trend návratu do centra. Byl bych rád, kdyby se povedlo omezit intenzitu suburbanizace. Ona bude pokračovat, ale už nebude tak intenzivní. Byl bych rád, aby se podařilo využít pro výstavbu bytů ploch, které jsou uvnitř města.

Nejmenší byt na světě má tři metry čtvereční. Je v Polsku. Češi potřebují víc prostoru

Reality

Dá se bydlet na 10 metrech čtverečních? Ano, dá. A někteří k tomu, aby mikro prostoru říkali domov, nepotřebují ani to. Jeden z nejmenších bytů – má necelých sedm metrů čtverečních – obývá architektonický pár v centru Rotterdamu.  V Česku jsme přeci jen trochu „větší“, vystačíme si s devíti metry čtverečními.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Teď mluvíte o brownfieldech?

Ano. Město má celou řadu oblastí, které jsou málo využity a které si zaslouží větší využití. Tady je potřeba říct, že je velký rozdíl výstavba uvnitř města a za hranicemi města. Za hranicí města je velká potřeba lidí žít uvnitř městského prostoru. Takoví lidé potřebují mít nějaké možnosti jezdit do města. Jezdit do Prahy znamená bydlet v dosahu hromadné dopravy. Dostupná hromadná doprava znamená maximálně do 500 metrů pěší chůze, ne dále.

Tiny houses milují dnešní čtyřicátníci. Řešením krize bydlení ale nejsou

Reality

Navrhovat tiny house, tedy minimalistický dům, je specifická architektonická, možná spíš designérská, disciplína. Do 25 metrů čtverečních se musí vejít vše: místo na vaření, spaní, koupelna a toaleta. A skvěle to umí i v Česku. Pandemie z minimalistických domků, vytvořila trend.

Petra Nehasilová

Přečíst článek