Jihočeský hejtman Martin Kuba po týdnech napětí, které v prosinci vyvolal po svém demonstrativním vystoupení z ODS, oznámil značku svého nového politického hnutí. Bude to Naše Česko.

Kuba po boku své manželky ohlásil, že jeho nové hnutí, které se chce ve volbách nabídnout voličům poprvé při podzimních komunálních volbách, nebude ani liberální, ani konzervativní. Chce zastupovat všechny voliče. Dvaadvacet let hájil barvy takzvaně konzervativní ODS. Nyní v sobě objevil strunu liberalismu.

Hejtman zatím nechce představovat konkrétní osobnosti, které budou za jeho hnutí bojovat. Asi jim nechce dát polibek smrti. Podle něj má jeho nové hnutí především spojovat a fungovat mimo principy liberalismu a konzervatismu. Česko je nás všech, prohlásil pateticky při představování své nové entity.

Kupka ostře k Babišovi: Vláda nemá být pouťový autodrom pro řádění Motoristů

Politika

Kabinet premiéra Andreje Babiše (ANO) selhal ještě dříve, než začal fakticky vládnout. Na úvod mimořádné schůze Sněmovny k návrhu opozice na vyslovení nedůvěry vládě to řekl předseda opoziční ODS Martin Kupka. Podle něj vláda hnutí ANO, SPD a Motoristů nepracuje pro Českou republiku a její obyvatele, ale především sama pro sebe. Kabinet podle Kupky vyniká arogancí, střetem zájmů a vnitřními problémy.

nst

Přečíst článek

Martin Kuba, bývalý ministr průmyslu za ODS a také bývalý místopředseda strany, jako mytologický pták Fénix nachází novou podobu. Jeho úspěch v krajských volbách, kdy v roce 2024 získal v jižních Čechách neuvěřitelných 47,5 procenta hlasů a ovládl tamní kraj, mu patrně ošálil mysl.

Kuba to chce brát ze všech stran

Chce se stát vůdcem středových voličů. Čili těch, kteří nemají žádné pevné politické zakotvení. To je většina naší populace. Někdo je pro osobní svobodu, jiný pro silnou roli státu. Typicky důchodci. Většině lidí je toto rozřazení volné. Kuba to ví, a proto chce brát ze všech stran.

Nový věrozvěst má ovšem dvě slabiny. Za prvé, je silný pouze v jižních Čechách. To je na celostátní volební úspěch málo. V jižních Čechách může tento pragmatik zvítězit, sundat prapor ODS a vyvěsit Naše Česko. Spíš to bude Jihočesko. Na severní Moravě Kubova politická avantýra nijak nerezonuje. Ani jinde. Kuba má před sebou spoustu práce, aby zaujal i voliče z jiných regionů. Obecně má jihočeský kraj punc rebelů, kteří se vymykají, nedrží basu. Pro Kubovi celostátní záměry velká výzva.

Okamura: Opozice nemá jiné téma, než někoho stále odvolávat

Politika

Hnutí ANO považuje schůzi k vyslovení nedůvěry vládě za součást taktiky opozice. Opoziční strany nechtějí, aby Sněmovna schvalovala zákony a pracovala pro lidí, řekl před začátkem jednání dolní komory místopředseda ANO Robert Králíček. Uznal ale, že jde o demokratické právo opozice. Předseda SPD a Sněmovny Tomio Okamura novinářům řekl, že opozice nemá jiné téma, než někoho stále odvolávat.

ČTK

Přečíst článek

Obsazené pole

Druhou slabinou Kubova záměru je, že pole, které by chtěl orat, je již obsazené. Nabídnout všechno všem, to už úspěšně dělá Andrej Babiš. Voliče ANO nezajímá rozdělení na levici a pravici. Zajímá je pouze prospěch, který z jeho vládnutí budou mít. Jsou vyslyšeni. Dostanou přidáno, nenažraní kapitalisté dostanou po čuni. Je jaksi jedno, že v čele nového bolševismu stojí miliardář, kterému jeho úspěch umožnil pád komunismu.

Kuba se cpe do zavřených dveří. A nenabízí vastně nic. Žádnou novou myšlenku, ideologii. Nabízí jen sám sebe. Proč Kubu? Je to oportunista, s každým se dohodne. To má být jeho hodnota? Mohl by uspět, ale už je tady Babiš. Kuba nenabízí ani zajímavé osobnosti, mějme prý trpělivost. A nenabízí ani celorepublikový přesah. Na Lipno si Pražák rád v létě zajede, na to nepotřebuje Kubu.

Politická debata o cenách potravin se zvrhla v divadlo. Viníci jsou jasní, řešení méně. Vlastenectví něco stojí a zaplatí to vždy a jenom spotřebitel.

Tomio Okamura objevil svatý grál. Potraviny jsou drahé, protože… protože jsou drahé. A za všechnu tu drahotu mohou zahraniční obchodní řetězce. Řešení? Říct lidem, že by potraviny měly být levné. Ideálně nahlas, na tiskovce, a s výrazem muže, který právě přelstil globální kapitalismus pomocí koaliční rady. K tomu se Okamura chystá právě po jejím příštím jednání, které má potravinový problém vyřešit. Na čemž intenzivně maká ministr zemědělství a odborník nestraník v dresu SPD Martin Šebestyán.

Viník je jasný, řešení symbolické

Recept je jednoduchý a nezbytně vlastenecký. Nejprve se ukáže prstem na nadnárodní řetězce. Ty mají obrovské marže, ty jsou zlé, ty kazí českému lidu chuť na poctivý český rohlík. Pak se navrhne „cenová mapa marží obchodníků“, aby se všichni mohli podívat, kdo na másle, salámu, či pečivu vydělává víc. To je chytré. Ceny sice neklesnou, ale aspoň budeme vědět, proč neklesly.

Druhou ingrediencí Okamurova receptu je antimonopolní úřad. Stačí snížit hranici dominance a úřad bude moci šetřit víc případů. Co přesně pak udělá, není jasné, ale hlavní je ten pocit. Pocit, že se něco šetří. A když se něco šetří, musí se to přece zlevnit. Logika trhu je přece jen taková sofistikovanější verze selského rozumu.

Vlastenectví něco stojí

A teď to nejlepší: ochrana českého trhu. Protože jak známo, když omezíte konkurenci, ceny jdou dolů. Tedy aspoň v politickém vesmíru, kde zásady ekonomie neplatí a rozhoduje názor voliče. Levné dovozy jsou špatné, protože jsou levné a zahraniční. Dražší české potraviny jsou dobré, protože jsou drahé a české. Vlastenectví něco stojí, hlavně tedy spotřebitele.

Dva ze tří Čechů si připlatí za kvalitní potravinu. Chtějí jídlo ze zdejších polí a příběh

Zprávy z firem

Češi stále častěji přemýšlejí o tom, co jedí, a čím dál víc lidí při nákupu potravin sleduje jejich původ a kvalitu. Podle průzkumu agentury STEM/MARK patří mezi nejdůvěryhodnější orientační body značka Regionální potravina, kterou zná 64 procent respondentů. Osm z deseti lidí, kteří si během posledního roku koupili výrobek s tímto logem, se pro něj vrátilo znovu.

nst

Přečíst článek

Zvláštní je, že se v tomhle boji proti chamtivosti řetězců mluví podstatně méně o největších domácích výrobcích potravin. Třeba o holdinzích, které kontrolují celý řetězec od pole přes továrnu až po regál. Ty samé firmy, které dokážou zdražit „kvůli energiím“, „kvůli Ukrajině“, „kvůli inflaci“ a pak už si jen zapomenou vzpomenout na důvod, proč by zase zlevnily.

Agrofert Andreje Babiše, to je takový ideální příklad české potravinové skromnosti. Pěstuje, chová, vyrábí, zpracovává, distribuuje, prodává… a pak se všichni diví, že marže někde po cestě mysteriózně narostou. Ale to nejsou marže, to je optimalizace. A hlavně, optimalizace domácí. Takže je v pořádku.

Celý plán na levnější potraviny tak připomíná dietu, kde si zakážete cukr, ale necháte si dort, protože je domácí. Řetězce se pokárají, o výrobcích se pomlčí, konkurence se přiškrtí a spotřebitel dostane slib. A sliby, jak známo, jsou jediná komodita, která v české politice dlouhodobě zlevňuje.

Peníze tečou internetem. Češi na e-shopech utrácejí jak za covidu

Zprávy z firem

České e-shopy mají za sebou silný rok. Obrat se znovu přehoupl přes 200 miliard korun. Tahounem zůstává elektronika, ale objevují se i nové nákupní trendy.

ČTK

Přečíst článek