„Máme se hůř než naši rodiče,“ shodují se mladší generace. Může za to nedostupné bydlení
Rozmohl se tu takový nešvar: přepočítávat ceny bytů na lattéčka či avokádové toasty, případně aby starší generace poučovala dnešní mladé, jak si na bydlení vydělat. Přece oni to tak udělali a fungovalo to. Hlasatelé těchto názorů si však neuvědomují, že srovnávají nesrovnatelné. Trh s bydlením se v posledních letech změnil a dosavadní jistoty přestávají platit. Britský průzkum naznačuje, že by si i starší generace dnes ze svých příjmů mohly dovolit sotva kafe a toast. U nás to může být velmi podobné.
Bydlení je nejdůležitějším ekonomickým aspektem života dnešních mladých generací. Vyplývá to z průzkumu The Times Wealth Survey, který tento týden publikoval zmíněný britský deník (jen pro info – nepatří mezi levicové a progresivní média). Klíčovou informací je i to, že podstatná část mladé generace považuje svou ekonomickou situaci za horší než v případě jejich rodičů.
Alfou a omegou je v tomto případě právě bydlení. A jelikož krize bydlení zachvátila prakticky celou Evropu, není od věci se na tato britská data blíže podívat. Velmi pravděpodobně nebude situace za kanálem příliš odlišná než v Česku.
Většina dotázaných ve věku 25 – 49 let v průzkumu tvrdí, že se má hůře než jejich rodiče. Téměř polovina lidí ve věku 18 – 24 let říká totéž. Že se mají lépe než jejich rodiče, přesvědčivě tvrdí pouze lidé starší 64 let.
Zajímavé jsou i důvody, proč mladí lidé vidí svou situaci tak bídně. Úspory v tom moc velkou roli nehrají. Data ukazují, že respondenti jsou na tom napříč generacemi podobně. Klíčová informace, která definuje jejich rozpoložení, je pozice v nemovitostním kolotoči. Jednoduše řečeno, pokud mají respondenti přístup k bydlení, cítí se dobře, pokud nemají, cítí se špatně – i když třeba vydělávají a šetří stejně jako jejich kolegové se zděděným bytem nebo chalupou.
Drtivá převaha – přes 70 procent účastníků průzkumu – tvrdí, že jejich rodiče to měli co se týče bydlení jednodušší. Patrně to není jen jejich subjektivní zkušenost. „Jejich mzdy téměř nerostly, zatímco nájmy a ceny nemovitostí prudce vzrostly. Navíc splátky studentských půjček snížily disponibilní příjmy absolventů,“ řekl The Times Connor Nakkan z organizace Intergenerational Foundation, která se zabývá mezigenerační spravedlností.
Kodaň následuje New York a do svého čela si poprvé v historii zvolila demokratickou socialistku. Více než století přitom hlavní město Dánska vedli političky a politici sociální demokracie. Podobných příkladů je po Evropě více. Znamená to, že umírněný střed už není pro voliče atraktivní?
Levice nebo pravice. Umírněný střed je odsouzený k prohře, naznačují volby v Kodani
Názory
Mladí to mají náročnější
Celkový obrázek je složitější. Dnešní mladá generace často pracuje na lepších pozicích než jejich rodiče a vydělává i více peněz. Jenže před desítkami let i skromný plat na běžní pracovní pozici stačil na zajištění slušného bydlení. Pro deník zavzpomínal šedesátník Nick Fielding, řidič taxi v důchodu. Jeho dcery, kterým je přes třicet, mají výrazně lepší příjmy než on v jejich věku, ale s bydlením to mají přesto složitější.
„Měli jsme štěstí, moc jsem nevydělával a kdyby ceny nemovitostí byly tak vysoké jako dnes, nemohli bychom si to tehdy dovolit,“ vzpomíná. „Moje dcery chodily na dobré univerzity a našly si dobré zaměstnání, naštěstí, ale myslím si, že jejich generace to má s nemovitostmi těžší. Jak se vám daří, závisí na nemovitostech, ne na tom, kolik vyděláváte,“ dodává. Podcenit nelze ani rodinnou pomoc. Ostatně i české zkušenosti ilustrují fakt, že mladí lidé bez pomoci rodiny často mohou na vlastní bydlení v podstatě zapomenout.
Díky tomu, že sám je zajištěný, může i Fielding svým dcerám finančně pomoci. Výpomoci si cení i další respondent, sedmdesátiletý bývalý učitel Richard Sutcliffe, kterému v jeho mládí rodiče přispěli a on nyní přispívá svým dětem. Před čtyřiceti lety ho dům stál 21 tisíc liber, ročně vydělával 4500. Stačilo ušetřit ani ne pět ročních příjmů, což je dnes těžko představitelné. K tomu mu otec deseti tisíci přispěl, což mu v životě hodně pomohlo. „Kdybych si nemohl dovolit ten dům, nemohl bych požádat svou nynější ženu o ruku, stát se otcem ani získat lepší vzdělání, abych se mohl věnovat učitelství. Od té chvíle se všechno začalo nabalovat jako sněhová koule,“ vysvětluje.
Z dostupných dat tedy není patrné, že by dřívější generace pracovali více a usilovnější. Pokud by žili ve stejných podmínkách jako mladí lidé dnes, dost možná by řešili stejné problémy.
