Nový magazín právě vychází!

Objednávejte zde

Dalibor Martínek: Víc pokut a daň za auto. Snad je to poslední Hřibův nápad

Dopravní zácpy v Praze jsou dílem příčinou nedostupného bydlení v metropoli
ČTK
Dalibor Martínek

Dobrá zpráva. Zdeněk Hřib v prosinci skončí na pozici náměstka pražského primátora pro dopravu. Stal se poslancem, nechce kumulovat funkce. Špatná zpráva je, že ho nahradí další Pirát, Jaromír Beránek. Doprava v Praze bude dál trpět.

Až do příštích komunálních voleb na podzim příštího roku budou o dopravě v Praze rozhodovat Piráti. To je pro pražskou dopravu špatná zpráva. Bylo by naivní od Beránka si slibovat jiný než Hřibův směr. A to směr, který pražskou dopravu deptá.

Zdeněk Hřib uspořádal tiskovou besedu, aby nastínil své nebo možná už Beránkovy plány, co s kolabující pražskou dopravou dělat. Hřib navrhuje balíček čtyř opatření, která nyní probere zastupitelstvo hlavního města. Kdo by čekal zlepšení dopravy v hlavním městě, nemusí dál číst.

Hřibův plán zní zhruba takto. Pražané, z hlediska automobilové dopravy patříte do „východního klastru“ Evropy, po bok Varšavy a Bukurešti. To skutečně řekl. Auto má v Praze milion lidí. To je podle Hřiba příliš. Jinými slovy, Pražané, jste hloupí, zpozdilí. Východ Evropy. Protože ve městech na západ od nás, kde je „lepší kvalita života“, Hřib uvedl Vídeň, je prý počet aut na osobu poloviční. Čili Pražané, prodejte svá auta a jezděte na kole. To je jeho recept na katastrofální dopravní situaci v hlavním městě, opakované kolapsy.

Ano, v Praze se kvalita života zhoršuje. Hlavně kvůli Hřibově destrukci automobilové dopravy.

Co dál praví Hřib ve svých čtyřech bodech na záchranu pražské dopravy? Musí se dostavět velký pražský okruh. Fajn. To znamená, že kamiony objedou Prahu. Ale jak to souvisí s permanentním kolapsem dopravy uvnitř města? Kamiony do centra nezajíždějí.

Podle Hřiba bude také nutné vytvořit analýzu právních či ekonomických dopadů, které by nastaly, pokud by magistrát a jím vlastněné firmy postupovaly systematicky u všech zakázek zahrnujících uzavírky. To zní skutečně objevně. Takže to máme brát jako přiznání, že se dosud systematicky nepostupuje? Kvůli komu, pane náměstku? Východní Evropa panuje na úřadech. „Systém, jak je nastaven, směřuje k tomu, že tady máme jakési prostředí kolektivní nezodpovědnosti, který dává prostor alibismu,“ řekl Hřib. Tím chce patrně říct, že za „bordel“ v uzavírkách vůbec nemůže, že za něj může někdo jiný, neurčitý.

Hřib také myšlenkově žongluje s novou daní za emise ve městě. Legislativa mu to zatím neumožňuje. Prostě chce vytlačit auta z města. Možná i Pražany. Podle Hřiba by nyní mohla „pomoci“ novela zákona o ochraně ovzduší, která začala platit letos v únoru. Prostě že by lidé platili další „daň“ za to, že jedou po městě autem.

Posledním bodem reformátora pražské dopravy by mělo být, že městští policisté budou mít za prioritu pokutovat „nezákonné“ parkování ve městě. Skvělé, pokutami za parkování vylepšíme dopravu.

Ještě že už není v zákoně trest smrti. Piráti by ho možná na špatně parkující Pražany uplatnili. Nebo aspoň žalář. Nestačí jim, že za svého působení v čele města a městských částí vznikl asi milion kilometrů zbytečných cyklopruhů, po kterých nikdo nejezdí. Auta zhýčkaných Pražáků se místo plynulého posouvání vpřed ve dvou pruzích tlačí v kolonách v jednom pruhu. Podle Hřibovy analýzy je to naše chyba. Recept Pirátů: pokuty a zákazy. Jako komunisté.

Další texty (ne)korektního Dalibora Martínka

Související

Dalibor Martínek: Pokuty za jízdu na černo se zvýší i v Praze. Exekuční mafie bude mít žně

Přečíst článek

Kontrola z finančáku trvá klidně tři roky, líčí expertka

Tereza Zavadilová
tzv

Kontrola z finančního úřadu je postrach asi každé firmy. Prověrky jsou přitom čím dál důkladnější, kontroloři řeší i podmínky zaměstnávání lidí, i dodavatelů a obchodního modelu firmy. „Dnes daňové kontroly nejsou otázka účetního, finančního oddělení, ale managementu. Kontrola trvá klidně tři roky,“ říká partnerka Deloitte Legal Jiřina Procházková v pořadu Newstream BusinessTalk.

Ideální je, když se dá daňové kontrole vyhnout, nebo aspoň když neskončí sporem, říká partnerka Deloitte Legal Jiřina Procházková, která má na starosti daňovou problematiku. 

Její oddělení mimo jiné zastupuje klienty při kontrolách. „Dnes už většinou nemáme takové ty namátkové daňové kontroly, ale finanční úřad přichází připravený, většinou jde zkontrolovat nějaké konkrétní téma, o kterém se ví, že se u těch společností opakuje,“ vysvětluje expertka.

Takže úkolem poradců z Deloitte je ideálně připravit firmu tak, aby měla problematické okruhy vyřešeny. „A když už kontrola přijde, tak aby skončila bez nálezu, bez doměření daně a už vůbec to nepokračovalo do sporu,“ glosuje Procházková.

Takovéto systematické kontroly se mohou týkat konkrétních sektorů, což finanční správa i předem avizuje, aby dala firmám prostor si podklady zkontrolovat a případně dobrovolně dodanit bez sankcí. Aktuálně takto od srpna do konce roku probíhají daňové kontroly v oblasti e-commerce.

Tři roky kontrola, výslechy

Obecně finanční správa nejčastěji kontroluje daň z přidané hodnoty. V Česku ročně proběhne přibližně 10 tisíc kontrol a z toho skoro 6 tisíc je kolem DPH, což se podle Procházkové pak může týkat v zásadě jakékoliv společnosti.

Obsah kontrol z finančního úřadu se podle Jiřiny Procházkové v posledních letech zásadně změnil. Daňové právo je složité, finanční správa pracuje s obrovskými kvanty dat. „Kromě daňového přiznání, všech kontrolních hlášení, všech dalších reportovacích povinností vůči státu, získává finanční správa informace od bank a zjišťuje, jestli to, jak zdaňujete, skutečně odpovídá faktickému fungování firmy,“ vysvětluje právní expertka.

Čili kontroloři řeší velice často způsob fungování dané společnosti. „To jsou typicky daňové kontroly v oblasti převodních cen, kde se kontrolují vztahy ve skupině, jak je nastaveno fungování skupiny. To vše je velice komplexní, dotýká se to i obchodního modelu firmy. Proto dnes daňové kontroly nejsou otázka účetního, finančního oddělení, ale managementu, a celkově jde o klíčovou otázku pro ten daný byznys,“ říká. Takové kontroly probíhají až tři roky.„Provádějí se třeba výslechy managementu nebo klíčových zaměstnanců,  jak to ve skupině funguje, jaké služby jsou poskytovány z mateřské společnosti a podobně,“ vysvětluje. 

V hledáčku finanční správy je v poslední době vedle e-commerce také daňový odpočet na podporu výzkumu a vývoje. „To je benefit pro firmy, které dělají nové projekty a věnují se výzkumu a vývoji. A protože to je benefit,  je to kontrolované, zjišťuje se co firma dělá, v čem je to nové, jak má všechno zdokladováno atd. Takže se provádějí výslechy techniků, kteří se v té firmě věnují vývoji,“ říká Procházková s tím, že většinou není zprochybňováno, že firma danou věc dělá, ale spíše to, jak to má zdokladováno. 

Zajímá vás, co všechno řeší finanční úřad při kontrole? 

Kolik kontrol končí pokutami?

Proč finanční správa kontroluje e-commercové firmy?

Jak Ukrajinci zamíchali s českým trhem práce?

Kdy je firma odpovědná i za agenturní zaměstnance?

Poslechněte si nový díl pořadu Newstream BusinessTalk s Jiřinou Procházkovou, partnerkou Deloitte Legal.

video

Dělat dlouhodobé plány je těžké, naštěstí Češi umějí improvizovat, říká šéf Deloitte Svoboda

Mnohé české firmy vyrostly a expandují za hranice. Češi byli v některých sektorech, jako je energetika či zbraně, předvídavější než spousta západních hráčů. Je to rychlostí rozhodovacích procesů i improvizace, které tu jsou historicky dané, řekl country leader Deloitte Česká republika Miroslav Svoboda v pořadu Newstream Business Talk.

Přečíst článek

 

Související

video

Dělat dlouhodobé plány je těžké, naštěstí Češi umějí improvizovat, říká šéf Deloitte Svoboda

Přečíst článek

Dalibor Martínek: Ošetřit dítě ne, víc peněz ano. Doktoři, novodobá šlechta

Dalibor Martínek: Ošetřit dítě ne, víc peněz ano. Doktoři, novodobá šlechta
iStock
Dalibor Martínek

Za rok 2023 šlo na zdravotní péči v Česku 642 miliard korun. To je nejnovější údaj statistického úřadu z letošního října. Většinu platí lidé z odvodů. Bezplatná zdravotní péče, kterou má v programovém prohlášení i vznikající vláda, je chiméra. Všude se těžce platí.

Zdravotní pojišťovny vydaly v roce 2023 na zdravotní péči 467 miliard korun. Průměrné výdaje na jednoho obyvatele činily 59 tisíc korun. Tolik statistika. Jaká je praxe? Například ta, že policie začátkem listopadu provedla razii v centrále Všeobecné zdravotní pojišťovny. V největší zdravotní pojišťovně, kam míří nejvíc peněz ze zdravotního pojištění.

Policie obvinila třináct lidí, podezírá je z řady trestných činů včetně „zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, krácení daní, praní špinavých peněz, podplácení či přijetí úplatku“. Jde o stovky milionů korun. 

Není to první takový případ kolem VZP, kterým se policie zabývá. Vzpomeňme na kauzu „podnikatele“ Tomáše Horáčka, který dodával služby nemocnici Bulovka. Policisté ho dopadli, a on před šesti lety za slib nižšího trestu uvedl, že při organizaci zakázek Všeobecné zdravotní pojišťovny se objevila korupce. V případu figurovaly špičky tehdy vládnoucích politických stran.

Je to pořád dokola. Nedá se říci nic jiného, než že VZP je prolezlá korupcí. Jde o toxický ústav, který místo aby proplácel péči, potýká se opakovaně s korupcí. Do jeho čela jsou dosazováni političtí nominanti.

A teď z druhé strany. V Česku je stále takzvaná bezplatná zdravotní péče. Což je eufemismus. Za všechno už se nyní u doktorů platí.

Osobní příběh, který zažil asi každý z nás. Dítě má triviální a běžný kožní problém, který vyžaduje pětiminutový zákrok. Dětský lékař doporučuje vyhledat dermatologa. Hledejte, praví. Takže google. A moře telefonátů.

„Nové pacienty nabíráme nejdříve za půl roku.“ Nebo: „Přijďte na úvodní konzultaci, ta stojí dva a půl tisíce korun. Tam se domluvíme na datu zákroku, bude to opět dva a půl tisíce.“ Nechci úvodní konzultaci. Chci pět minut doktorovy práce. Anebo, další reakce: „Dětské pacienty nebereme.“ Nebo žena na telefonu z fakultní nemocnice na Karlově náměstí, která se ani nepředstaví: „Zavolejte na jinou linku, ale až koncem týdne.“

Zákrok, který před pár desítkami let trval pár minut a byl hrazen ze zdravotního pojištění, teď nejde prakticky zajistit. Buď zaplatíte mnoho tisíc korun, nebo není čas. To je bezplatné zdravotnictví, které ročně spolkne stovky miliard korun z odvodů? A část peněz se ještě mezitím rozkrade.

Výňatek z programového prohlášení vznikající vlády: „Prioritou vlády je kvalitní, bezplatné a dostupné zdravotnictví pro všechny občany. Cílem je zkrátit čekací lhůty na vyšetření a zákroky, zajistit dostupnost léků…“ Jak se říká, papír snese všechno. Realita je však úplně jinde. Zdravotní péče v Česku je nedostupná, placená.

Doktoři jsou novodobá šlechta. Jejich průměrná mzda už přesahuje 120 tisíc korun. U lékařů ve veřejných lůžkových zařízeních činila v roce 2024 podle statistického úřadu 124 tisíc korun. Hrubá mzda se pohybuje mezi 55 a 155 tisíci korun. To jsou peníze ze zdravotních pojišťoven.

Doktorům to však nestačí. Praktikují soukromé ambulance, kde kasírují násobně více. To už je ryze komerční trh, do kterého nás všechny tlačí. A do toho ještě přicházejí lékařští odboráři. „Naléhavě požadujeme, aby úhradová vyhláška pro rok 2026 zajistila rostoucí potřeby péče a finanční prostředky na zvýšení platů a mezd o 10 procent.“

Takže ošetřit dítě ne, ale víc peněz ano?

Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka

Související

Doporučujeme