Imperiální politika se vrací. Proč Trump tak tlačí na Grónsko?
Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa objevují kouzlo velmocenské politiky. Vidíme to ve Venezuele, ale hlavně v nátlaku na Grónsko. Americká armáda se tam už teď těší velké svobodě. Trumpovo kroky tedy dávají smysl jen v případě, že se svými spojenci už nepočítá.
Americký prezident Donald Trump tvrdí, že Grónsko je důležité pro bezpečnost Spojených států, a proto udělá všechno pro to, aby ostrov získal. Kvůli tomuto cíli se nebojí udělat velkou mezinárodní roztržku – a dokonce ohrozit dosavadní mezinárodní řád založený na spolupráci v NATO. Logika jeho jednání při detailnějším pohledu pokulhává.
Americký zájem o největší ostrov světa není ničím novým. Nápady na získání území se objevují už od druhé poloviny devatenáctého století. Nabídku na odkoupení Dánsku zaslala už administrativa demokrata Harryho Trumana těsně po druhé světové válce. Už tehdy Američané neúspěšně argumentovali „nepostradatelností pro bezpečnost“.
To bylo před osmdesáti lety. I když se USA nepodařilo Grónsko získat, jejich bezpečnostní situace ohrožena nebyla. Truman ani žádný jeho nástupce nedělal kolem ledového ostrova velký poprask, a už vůbec neohrožoval důležité spojenecké vazby. Proč to doteď šlo, ale najednou je třeba vyhrožovat invazí?
Trump nezačal vyjednávání u stolu, ale u vrtulníku. Noc. Caracas ztichne. A potom se stane to, co si většina lidí nedovolí ani vyslovit: Donald Trump nechá zajmout Nicoláse Madura a odvézt ho do Spojených států. Trump pak pronese větu, která vymaže všechny nuance: Spojené státy jsou „v čele“, dokud nedojde k předání moci.
Trumpův manuál moci ve Venezuele, kterému rozumí Putin i Zelenskyj
Názory
USA a Dánsko – vzoroví partneři?
Klíčovým faktem v celé této taškařici je skutečnost, že ostrov náleží Dánsku. Skandinávské království je americkým partnerem v NATO, a to nejen na papíře, ale chová se skutečně jako vstřícný a velkorysý spojenec. Jak připomíná deník The Guardian, aktuální smlouvy dávají americké armádě slušnou porci svobody.
Už od roku 1951 mohou Američané zřizovat a provozovat vojenské základny na území Grónska. V roce 2004 smlouvu potvrdila i místní vláda, která přímo specifikovala, že Američané mohou ubytovávat personál a „provozovat přistání, vzlety, kotviště, přístaviště, pohyb a provoz lodí, letadel a plavidel“. Toho armáda využívá vrchovatě, na severozápadě mají základnu Pituffik Space Base, kde v době studené války sloužilo až deset tisíc lidí.
Pro Dánsko a Grónsko je situace taktéž výhodná, protože Američané investují do infrastruktury a dávají práci několika stovkám místním. K tomu zajišťují bezpečnost v regionu, o který se může zajímat Rusko i Čína.
Dánsko se navíc s administrativou Joe Bidena dohodlo na rozšířeném přístupu americké armády k jejich základnám na území země. Podobné vazby mají USA i s dalšími skandinávskými státy. Američané tedy mohou vojensky operovat nejen v Grónsku, ale i v samotném Dánsku. Kde je tedy problém?
Celá Evropa hledí na konání Donalda Trumpa s otevřenou pusou. Únos venezuelského prezidenta, teď apetit na Grónsko. Možná na Kolumbii nebo Mexiko. Co se to děje? Byli jsme tady na Západě jeden tým, strážci západních hodnot a hybatelé civilizace, demokracie. A najednou Trump vlítne s bandou hrdlořezů do nezávislého státu a unese tamního prezidenta.
Dalibor Martínek: Kdo zastaví Trumpa? Evropa na to nemá sílu
Názory
Končí éra spolupráce? Vrací se velmocenské handlování?
Trumpovo jednání dává smysl pouze v jednom případě – pokud už Dány za své spojence nepovažuje nebo tak brzy hodlá učinit. V poslední době americký prezident často hovoří v tónu, který je jako vystřižený z doby imperiální velmocenské politiky se sférami vlivu. A nejen hovoří, Venezuela je toho příkladem. Trump své nápady obhajuje lživými argumenty. V případě Grónska například tím, že je „pokryté ruskými a čínskými loděmi všude kolem,“ což žádná data nepotvrzují.
Prezident svým nátlakem vrací svět krůček po krůčku do temných dob, kdy si státy nebyly ani formálně rovnocenné a s jejich obyvateli se handlovalo jako s houskami na krámě. Doba, kdy si šlo koupit kus země i s lidmi, je dávno pryč. I Dánsku, které se ve své koloniální historii také dvakrát nevyznamenalo, je jasné, že o osudu Grónska musí rozhodnout Gróňané.
Americká administrativa dává všanc relativně fungující systém, který udržel Západ v míru a spolupráci. Trump se dokonce nechal slyšet, že nevěří, že by mu spojenci z NATO přišli v případě potřeby na pomoc. Historie v tomto případě mluví jasně. Slavný článek 5 byl aktivován pouze jednou – a to na pomoc Američanům. Spojenci je následovali do problematické války v Iráku. Včetně Dánska.
Bylo by ironií, pokud by se NATO v historicky druhém případě muselo bránit útoku člena NATO.
