Stanislav Šulc: Česká ekonomika jde konečně do trháku. Covid porazí skoro po pěti letech
Česká ekonomika začíná zvyšovat tempo růstu. Z prognózy České bankovní asociace vyplývá, že letos poroste skoro tak rychle jako americká, příští rok by měla tempo ještě zrychlit. A již v polovině letošního roku by se HDP mohl dostat na předpandemickou úroveň. Lepší pozdě nežli nikdy, chtělo by se říct. Jenomže zároveň tiká bomba ve službách, která může celý optimismus výrazně zbrzdit. Takže počkejme do žní, pak se ukáže.
Opatrný optimismus se začíná prosazovat v české ekonomice a mezi těmi, kdo ji profesionálně hodnotí. Česká bankovní asociace tak ve své nejnovější prognóze zlepšila odhad růstu českého hospodářství z 1,2 procenta na 1,4. Zdánlivě malý posun, v růstu ekonomiky obří číslo představující desítky miliard navíc. Mimochodem americká ekonomika momentálně roste jen o 1,6 procenta.
A co je ještě důležitější, bankéři vylepšují své odhady růstu pro další roky. Růst totiž zaznamenávají všechny klíčoví přispěvatelé – spotřeba domácností, zahraniční poptávka i investice.
Klíčovou roli sehrála „porážka“ inflace, kterou se podařilo zkrotit z dvouciferných čísel na milovaná dvě procenta. Díky tomu mohou klesat sazby a tato pozitivní očekávání se mohou projevit právě ve všeobecném utrácení.
Čínský prezident po letech opět brázdí Evropou a slibuje hory i s horákyněmi. Zatím byl ve Francii, zastaví se také v Maďarsku a Srbsku, což logicky naznačuje, že půjde o otevírání dveří čínské invazi elektromobilů do Evropy. Na rozdíl od minulé spanilé jízdy Česko na seznamu chybí. Je to dobře? Ano, i ne.
Stanislav Šulc: Čínský prezident Česko tentokrát ignoruje. Slavit bychom to neměli
Názory
Lepší časy na dohled
Potud má optimismus zcela logické důvody. A kdo by se netěšil na to, že si konečně bude moci dopřát alespoň trochu toho rozhazování. Očekává se růst tržeb v maloobchodu, růst poptávky po hypotékách, nárůst apetitu developerů, ale také firem, které mohou počítat s vyššími příjmy, a tak si mohou snáze a levněji půjčovat na investice (v lepším případě).
Jde o tradiční optimistickou spirálu růstu, která funguje, dokud se nepokazí. Nyní tedy nejspíš jsme v tom bodě obratu z horších časů do časů lepších.
Aktuální dvojice svátků, tedy oslavy Svátku práce a Dne osvobození, vyšly tento týden na středu. A staly se tak zajímavou laboratoří toho, který den by se měl zvolit za příští volný den. Ačkoli debata o čtyřdenním pracovním týdnu po pandemii utichla, zkrácení pracovního týdne je nevyhnutelné. A středa se ukazuje z mnoha důvodů jako nejrozumnější volba.
Stanislav Šulc: Pátek, pondělí, nebo středa? Jak bude vypadat čtyřdenní pracovní týden
Názory
Definitivní konec pandemie
Optimismu je dokonce tolik, že podle odhadů bankéřů v polovině letošního roku projde česká ekonomika zásadním milníkem. Konečně překoná propad hospodářství způsobené pandemií a následnými problémy. Sice Česko bude poslední ekonomikou z EU, které se to podaří, ale lepší pozdě nežli nikdy.
A nejspíš všichni tak trochu tušíme, že na rozdíl od jiných se v Česku projevila řada neduhů spojených nejen s pandemií, ale také s válkou na Ukrajině a ruskou energetickou „diplomacií“.
Vrchnost, úřad, abstraktní a vzdálená entita, která rozhoduje o nás bez nás bez respektu a znalosti našich specifik. Takto vnímá velká část českých občanů Evropskou unii i dvě dekády po vstupu do tohoto nadnárodního politického celku. A veškerá debata se smrskla na to, jestli nám EU dává dostatek peněz jako bolestné. ČR je tak po dvou dekádách tápající, nikoli tepající srdce Evropy.
Stanislav Šulc: Dvě dekády nepochopení. Češi v EU stále tápou a budou dál
Názory
Do žní
Ale optimismus může nakonec mít i poměrně hořkou pachuť, o níž se zatím mezi ekonomy spíše šeptá, než že by se o ní mluvilo nahlas. A tou je potenciální opětovné zvýšení inflace. Tu celkovou totiž na nízkých hodnotách stále drží značné zpomalení růstu, někdy i propady cen energií a potravin. Jenomže jejich efekt se v průběhu roku vyčerpá a pak nastane trochu jiná realita.
V sektoru služeb totiž podle ekonomů vysoká inflace nadále přetrvává. A to více než pětiprocentní. A tato inflace je značně stabilnější než ta nákladová v oblasti zboží. Navíc právě ve zboží se v druhé polovině roku začnou projevovat potenciální problémy spojené se sklizní a možná i zmrzlou úrodou.
Takže v druhé polovině roku můžeme počítat s tím, že inflace bude opticky opět stoupat. A víme, že optika v této komplexní a komplikované době hraje podstatnou roli. Ostatně to si uvědomuje také Česká národní banka, která po čtyřech měnově-politických zasedáních v řadě, na nichž pokaždé snížila sazby, nejspíš ve snižování sazeb výrazně zvolní, pokud na začátek roku vůbec naváže. A to by byl docela zajímavý signál, že optimismus nejspíš mírně předběhl realitu. Tedy jak se říká, počkejme do žní, pak uvidíme, jak na tom vlastně jsme.
