Evropskou unii čeká další tvrdý spor o migraci. Devatenáct států včetně Česka tlačí na rychlejší návraty migrantů a centra mimo EU, zatímco Francie varuje, že podobný model odporuje základním principům Evropy.
Zahraniční kvalifikovaní pracovníci dávají v Německu přednost velkým městům a bohatším spolkovým zemím na jihu a západě. Východ země se podle nové studie Institutu německého hospodářství potýká nejen s odlivem obyvatel, ale i s malým zájmem migrantů, což experti spojují mimo jiné s vysokou podporou protiimigrační AfD.
Amerika pořádá hony na migranty, Británie se snaží zastavit loďky uprchlíků a odrazovat lidi od příchodu přijetím drakonického migračního systému. Naproti tomu španělská vláda socialisty Pedra Sáncheze zlegalizuje pobyt statisícům lidí bez dokumentů. A zdá se, že jeho počínání má větší logiku než první dva příklady. Nedělá to totiž jen z dobroty srdce.
Ze Spojených států se loni odstěhovalo více lidí, než kolik se jich do země přistěhovalo. Podle listu The Wall Street Journal se to nestalo od dob Velké hospodářské krize. Administrativa prezidenta Donalda Trumpa označila vývoj za naplnění svého slibu zvýšit počet deportací a omezit vydávání nových víz. Vedle přísné imigrační politiky ale USA zažívají i jiný trend – rekordní počty samotných Američanů odcházejí do zahraničí.
Protiimigrační britská strana Reform UK chce v případě svého volebního úspěchu vytvořit obdobu amerického Úřadu pro imigraci a cla (ICE), jehož agenti v ulicích amerických měst provádějí kontroverzní operace proti přistěhovalcům. Ve snaze o tvrdší přístup k žadatelům o azyl hodlá rovněž strana vedená Nigelem Faragem Británii vyvázat z Evropské úmluvy o lidských právech. Podle britských médií jsou tyto kroky součástí plánu, který představil člen strany odpovědný za otázky migrace Zia Yusuf.
Skoro milion cizinců pracuje v českých firmách, a ty by jich potřebovaly ještě více, píše v komentáři Tomáš Surka, řídící partner personální skupiny Orienta Czech.
Administrativa prezidenta Donalda Trumpa vynaložila více než 40 milionů dolarů na deportaci zhruba 300 migrantů do zemí, s nimiž neměli žádné vazby. Vyplývá to ze zprávy demokratů ze senátního Výboru pro zahraniční vztahy. Podle autorů byly miliony dolarů převedeny zahraničním vládám formou jednorázových plateb, aniž by existoval systém, který by kontroloval, jak byly prostředky využity.
Krajní pravice a populisté napříč Evropou brojí proti migraci. Pravdou však je, že migrace je pro evropské ekonomiky velmi důležitá. Pokud by ji státy omezily na minimum, výrazně zpomalí růst a zatíží už tak zatížené rozpočty, což by dost možná vyústilo ve zvyšování daní. „Lidová“ politika by tak dopadla hlavně na „obyčejné“ lidi, kterými se populisté ohání.
Středové a levicové vlády houfně požadují zpřísnění migrační politiky. Doufají, že tak zastaví nástup populistické krajní pravice. Demokratičtí politici se ale snaží zapůsobit na někoho, kdo jimi pohrdá, přitom ale jsou zklamáním pro své přirozené příznivce. Tato taktika je předem odsouzená k neúspěchu, ve výsledku krajní pravici ještě umete cestičku k moci.
Americký prezident Donald Trump a jeho vláda v nové oficiální národní bezpečnostní strategii viní EU a migraci z toho, co označují za bezprostředně hrozící a totální kulturní a civilizační rozklad Evropy. Napsal o tom zpravodajský server Politico.
Česká republika, která hostí velký počet uprchlíků z Ukrajiny, spadá podle Evropské komise do kategorie zemí, které zažívají významnou migrační situaci, proto si může požádat o vynětí z mechanismu solidarity. Unijní exekutiva to uvedla ve své první výroční zprávě o migraci a azylu. Uvádí v ní také, že počet nelegálních překročení hranic bloku se za poslední rok snížil o 35 procent. Komise rozhodla rovněž o takzvaném mechanismu solidarity, tedy které země EU jsou pod migračním tlakem a jak by jim ostatní státy měly pomoci. Ministerstvo vnitra v dopisu Evropské komisi požádá o úplné osvobození od solidárních příspěvků, uvedl úřad.
Křišťálový glóbus🔮 v Karlových Varech dnes získal koprodukční snímek s účastí České republiky Padlé ovoce, za kterým stojí debutující režisér z Barmy Aun Pčou (v anglické transkripci Aung Phyoe). Na dramatu o posedlosti a queer touze se podíleli také filmaři z Myanmaru a Francie. Snímek popisuje realitu současného Myanmaru, kde hlavní hrdinky nepřestávají snít o nalezení intimity a úniku.
