Nečekané zlevnění potravin, hlavně brambor a zeleniny, dostává českou inflaci překvapivě nízko, upřesňuje dnes statistický úřad. Hladina spotřebitelských cen letos v září vskutku stoupla meziročně jen o 2,3 procenta, potvrdil úřad svůj předběžný odhad. Analytici i Česká národní banka přitom čekali 2,6procentní inflaci.
Hlavním důvodem nečekaně slabého růstu cen je meziměsíční zlevnění potravin o 0,6 procenta. Zhusta se čekal vývoj opačný. Ceny potravin táhlo dolů snížení cen zeleniny, meziměsíčně o takřka čtyři procenta, přičemž ceny brambor klesly dokonce o devět procent. Letošní rok totiž úrodě brambor přeje. V Německu, které je největším dovozcem brambor do ČR, čekají jejich nejvyšší sklizeň za posledních 25 let, což tlačí cenu brambor dolů i v Česku, kde navíc letos bude úroda rovněž dobrá, ba velmi dobrá.
Kopírovat ceny, zlevňovat nemá smysl. Ceny potravin v Norsku ovládají tři společnosti. Čeká něco podobného i Česko?
Norsko je známé drahými potravinami. Nápadně vyšší ceny tam jsou i ve srovnání se sousedními státy. Z nedávných informací vyplývá, že si trh rozparcelovaly velké maloobchodní řetězce, které si s cenou pohrály.
Zdražení brambor, k němuž v Česku došlo v důsledku ruské invaze na Ukrajinu, vedlo české zemědělce k navýšení jejich pěstování. Související postupný růst nabídky brambor na trhu nyní tlačí cenu dolů. Přesto je Česko v případě brambor soběstačné jen ze zhruba 65 procent, takže se do cen příznivě promítá právě i mimořádně dobrá úroda v zemi největšího dovozce, Německa. V Německu ceny brambor v obchodech v srpnu meziročně klesaly dokonce o patnáct procent. Meziročně byla zelenina v Česku v září levnější dokonce o 7,8 procenta.
Celková inflace v Česku by i kvůli příznivému vývoji cen potravin, kde se projevuje i efekt vyšší základny meziročního srovnání, měla ve zbytku roku dále klesat a blížit se dvouprocentnímu cíli ČNB. Bez letošního zvýšení spotřební daně na alkohol a tabák by už na dvouprocentní úrovni prakticky byla v září.
Kolik stojí řemeslný chléb či med? Češi dostali šanci určit cenu sami
Výsledky originálního experimentu ukázaly, že osobní kontakt s výrobci a možnost ochutnávky mění pohled lidí na hodnotu jídla. A někdy pořádně překvapí.
Petr Fiala sice oznámil de facto konec svého působení ve vrcholové politice. Přesto se ještě dopustil jedné chyby, která se může nevyplatit. Ačkoli vyloženě pykat za ni nejspíš on už nebude.
Ta věta se uchytila, logicky, protože je významná. „Nikdo z končící vlády nebude jednat s ANO o koalici.“ Aniž byste to věděli 100procentně, nejspíš byste odhadli, že tohoto výroku se dopustil Petr Fiala, aktuálně končící premiér a také šéf ODS.
Je to výrok silový. Chce v aktuální atmosféře, kdy se jednání o koalici ANO-SPD-Motoristé dostávají do realistické části, dát najevo, že Babiš nemá alternativu. Že nemá počítat s tím, že by tyto dvě partaje obešel a domluvil se na podpoře jinde.
Nejspíš se tím snaží vymezit vůči spekulacím, že po jeho odchodu z čela ODS se rozpadne Spolu a lidovci nějak vládu podpoří. Případně STAN, který by Andreji Babišovi stačil na sestavení jedno- maximálně dvojbarevného kabinetu.
Stanislav Šulc: Babišova první prohra, sám vládnout nebude. Přijde plán B?
Andrej Babiš se pasoval do role jediného povolebního vyjednávače vítěze voleb. A už se ukazuje, že pro hnutí ANO a původní ambice i samotného Babiše to není šťastné. Oproti euforické sobotě to ve střízlivém pondělí vypadá, že hnutí přišlo o jedinou možnost, jak vládnout samo. A teď jde o to, jakou vládu vlastně sestaví.
Jenomže tím odcházející premiér porušil jedno ze základních politických pravidel, kterým se zvláště po volbách strany většinou řídí. Nikdy neříkej nikdy. A už vůbec nikdy neříkej s nikým.
Samozřejmě Petr Fiala svou kariéru premiéra stavěl na hodnotově orientované politice, tedy alespoň v tom smyslu, že právě podobné příkopy a rudé prapory velmi často používal. A pak je také respektoval.
Nicméně hovořit o potenciálních budoucích scénářích, ačkoli on sám už nebude jejich aktérem, je přinejmenším odvážné, ne-li přímo hloupé.
Jen tím Babiše žene k třeba i velmi neuvážlivému rozdělování křesel neodpovídajícímu povolební sněmovně, ale prostě jen odpovídající tomu, že Babiš s nikým jiným než s SPD a Motoristy vládu neumotá.
Stanislav Šulc: Konečná si může oddychnout. Zůstane v Bruselu, protože Stačilo! se do Sněmovny nedostane
Po více než dvou třetinách sečtených hlasů se pozvolna rýsuje několik jistot. Téměř jistě volby vyhraje ANO, téměř jistě se do Poslanecké sněmovny dostane pět subjektů, možná šest. A téměř jistě se do parlamentu nedostane falešná koalice Stačilo!.
Vyjednávací potenciál toho, že se nakonec nejmenší parlamentní strany do vlády nedostanou, přitom je pro Babiše důležitý. Zatím se zdá, že prohospodařil možnost jednobarevné vlády. Možná by neměl prohospodařit to, že vláda nakonec bude dvojbarevná a třetí strana (pravděpodobně SPD) ji jen podpoří při hlasování o důvěře.
Účast SPD ve vládě by totiž skutečně byl tím, co si Fiala ve skutečnosti nepřeje, tedy pokud by z politických důvodů nechtěl rezignovat na své občanské postoje. Vláda s extrémisty byla pro Fialu zcela jistě neprůchodnou variantou povolebního uspořádání. Nebo by alespoň být měla.
Stanislav Šulc: Strach z Ruska pokračuje a začali jsme mít rádi ženy. Jaká jsou poučení z voleb
Volby nepředstavují jenom nové rozdělení moci ve státě. Jsou také důležitým zdrojem informací o nás všech a našich sousedech. Podstatné zjištění je například to, že se Češi stále hodně bojí Ruska. Další je zajímavější – v poslaneckých lavicích zasedne nejvyšší počet žen. A do třetice: Češi mají rádi velké partaje.
A tak se vraťme ke spekulacím. Lidovci nemají dostatečný počet poslanců na to, aby s ANO udělali dvojbarevný kabinet a nepotřebovali na to další podporu. STAN ale již ano. A již před volbami se spekulovalo, že by to mohli být právě Starostové, kdo s ANO nakonec utvoří vládu, která bude mít jasné prozápadní směřování, nezpochybnitelné zakotvení v EU a NATO, bude alespoň trochu rozpočtově odpovědná a zároveň sociálně spravedlivá.
Petr Fiala, který se STAN aktuálně má společnou již jen odcházející vládu, nyní zaklel spolupráci STAN s ANO. Nikdy k tomu prý nedojde. Tak uvidíme, co bude třeba v únoru.
Petr Fiala vrátil ODS na vrchol. Odchod z vedení po prohraných volbách je logický, ale zbytečný
ODS patří k poraženým letošních voleb. A platí to pro ni ještě více než třeba pro celou koalici Spolu, v níž ODS měla hrát prim, ale nakonec řadu jejích poslanců přeskákali díky preferenčním hlasům lidé z dalších stran. Pro některé členy ODS, zvláště ty, kteří nikdy nebyli příznivci koalice Spolu, to byla příslovečná poslední kapka. Tlak na Petra Fialu sílil. Třetí den po prohraných volbách tak šéf poražené strany uvedl, že již nehodlá kandidovat na pozici šéfa strany. Projekt Spolu tak velmi pravděpodobně končí. Co Fiala dokázal v politice? Překvapivě hodně.
Vládní strany nás měsíce strašily, jaké horory nastanou po vítězství Andreje Babiše. Když k tomu skutečně došlo, poplácaly se po zádech a v klidu mizí ze scény. My, obyčejní lidé, tu ale musíme zůstat. Opuštění jako Jeníček a Mařenka v lese. Přitom teď nastal čas na hrdinství.
Vládní strany nás měsíce strašily, jaké horory nastanou po vítězství Andreje Babiše. Když k tomu skutečně došlo, poplácaly se po zádech a v klidu mizí ze scény. My, obyčejní lidé, tu ale musíme zůstat. Opuštění jako Jeníček a Mařenka v lese. Přitom teď nastal čas na hrdinství.
Zatímco se v Průhonicích porcuje medvěd a národ sleduje, jak se na pozice nejvyšších představitelů státu derou extremisté, naprosto nekompetentní politici, takzvaní nezávislí odborníci a lidé - nejmírněji řečeno - s pochybnou pověstí, hlavní postavy končící vlády jakoby zmizely. Přestože jsme všichni věděli, že tento výsledek voleb je pravděpodobný, vládní představitelé působí, jako by neměli žádný plán B.
Ještě před týdnem se přitom v debatách premiér Petr Fiala tvrdě, tedy na jeho poměry, opíral do Andreje Babiše, příznivci mu tleskali a zaplavili sociální sítě rádoby vtipnými memy. Bojovná atmosféra je však ta tam. Ještě před týdnem šlo vládním stranám „o všechno“, dnes už jen přihlíží z první řady a čekají, jak to všechno nakonec dopadne.
Opoziční strany nyní řeší hlavně sebe a svou budoucnost, příští volby. Je však příliš brzy na to, aby se jejich představitelé posadili na zadní sedadlo. Řešit nástupce Petra Fialy, budoucnost koalice Spolu nebo případně to, jakým „nedopatřením“ se dostalo do Sněmovny tolik mladých lidí a žen, na to bude ještě času dost.
Jediné, na co se demokratičtí politici zmohli, jsou proklamace o tom, jak budou tvrdou opozicí a hrází proti extremismu. Jak toho ale chtějí dosáhnout? Sněmovní matematika je neúprosná. Když dojde na věc, budou přehlasováni. Myslí si snad, že opozice v Maďarsku, na Slovensku nebo svého času v Polsku neměla také v plánu být hrází proti extremismu? Ne, není to uklidňující.
Stanislav Šulc: Babišova první prohra, sám vládnout nebude. Přijde plán B?
Andrej Babiš se pasoval do role jediného povolebního vyjednávače vítěze voleb. A už se ukazuje, že pro hnutí ANO a původní ambice i samotného Babiše to není šťastné. Oproti euforické sobotě to ve střízlivém pondělí vypadá, že hnutí přišlo o jedinou možnost, jak vládnout samo. A teď jde o to, jakou vládu vlastně sestaví.
Každý, kdo přemýšlí alespoň trochu jako státník, by měl mít na zřeteli příští vládu. Vyhlídky jsou totiž výrazně horší, než jak to v sobotu vypadalo. Když odpoledne při sčítání vystoupil místopředseda SPD Radim Fiala a jako zbitý pes nabízel Andreji Babišovi téměř bezpodmínečnou podporu, vypadalo to na jednobarevnou tyrkysovou vládu hnutí ANO.
Nebyla by to žádná výhra. ANO je vzor populismu, navíc si patrně všichni pamatujeme chaotické časy Babišovy vlády. Na druhou stranu, alespoň by nehrozilo, že se ministrem stane někdo, kdo vážně uvažuje o vystoupení z EU a NATO, případně aby politiku vlády ovlivňovali Markéta Šichtařová s Miroslavem Ševčíkem.
Místo toho to vypadá, že diplomacii převezme násilník a nacistický cosplayer, životní prostředí člověk, který by národní parky pokud možno vybetonoval a na vnitro a obranu vztahuje ruce strana, jejíž členové se bojí mikrovlnek. Na dva nejlepší ministry Babišova kabinetu – Roberta Plagu ze školství a Adama Vojtěcha ze zdravotnictví – se třeba nakonec ani nedostane. Motoristé a SPD jim totiž nemohou odpustit, že jednali dle vědeckého poznání a odborných doporučení.
Macinka na ministerstvo životního prostředí je provokace jak z Trumpovy dílny
Nenechme se zmýlit manipulací, že se jen kyvadlo přesouvá z extrému do extrému. V Česku žádná extrémní ekologická politika nikdy nebyla. Takže pokud jdou Motoristé řídit životní prostředí, posouváme se prostě jen do extrému.
Vládní strany nás týdny a měsíce masírovaly heslem, že „jde o všechno“. Pokud skutečně jde o všechno, teď mají šanci se ukázat. Je totiž otázkou, jestli by nebylo lepší, aby nějaké z uskupení (nejlépe všechny, aby si neměly co vyčítat) vystoupilo a nabídlo Babišovi podporu pro jeho jednobarevnou vládu. Nastavily mantinely, přes které nejede vlak.
Výsledek nebude nic extra, vláda bude stále populistická, vliv z toho žádný neplyne, ani teplá místečka či stříhání pásek. Strany by naopak dali všanc svou důvěryhodnost a budoucí volební úspěchy. Zabránilo by se však největším excesům.
V sázce je příliš mnoho. V opačném případě hrozí, že bude vládnout ta nejhorší možná varianta. Dovedete si představit, jak bude vypadat školství nebo životní prostředí pod čtyřletým dohledem (tedy lépe řečeno „prolévání zelené krve“) motoristů?
Samozřejmě, byl by to risk a svým způsobem i oběť. Ale co jiného dělat, když „jde o všechno“, když ne riskovat a jednat i za cenu osobní oběti? Vzpomeňte si na nějaký béčkový katastrofický film, třeba Armageddon. Co dělal Bruce Willis, když se na planetu řítil obří meteorit? Neseděl doma, ale skočil do raketoplánu a riskoval, co mu síly stačily!
Kéž by naše politika o něco víc připomínala béčkové hollywoodské filmy. Bojím se ale, že skončíme spíše u indického Bollywoodu nebo Dostojevského románů o zmaru a bídě.
ODS patří k poraženým letošních voleb. A platí to pro ni ještě více než třeba pro celou koalici Spolu, v níž ODS měla hrát prim, ale nakonec řadu jejích poslanců přeskákali díky preferenčním hlasům lidé z dalších stran. Pro některé členy ODS, zvláště ty, kteří nikdy nebyli příznivci koalice Spolu, to byla příslovečná poslední kapka. Tlak na Petra Fialu sílil. Třetí den po prohraných volbách tak šéf poražené strany uvedl, že již nehodlá kandidovat na pozici šéfa strany. Projekt Spolu tak velmi pravděpodobně končí. Co Fiala dokázal v politice? Překvapivě hodně.
