David Ondráčka: Protest jako ventil: co z Letné (ne)doteče do politiky?
V sobotu proběhne na Letné demonstrace Milionu chvilek. Protest je v demokracii legitimní a potřebný. Veřejnost má právo, a někdy i povinnost, dát politikům najevo svou nespokojenost a ukázat nesouhlas s kroky vládnoucí většiny. Klíčové ale je ptát se, zda a co vlastně mohou tyto protesty změnit, nebo alespoň které problémy mohou nasvítit jako důležité. Slovy Václava Moravce z jeho Otázek: o čem se po sobotních protestech bude mluvit?
Politické světy jsou u nás – a ostatně prakticky v každé demokratické zemi – silně rozdělené. Příkopy jsou hluboce vykopané a jednotlivé tábory pravidelně hecují a popichují lidi k vzájemné nenávisti. Evidentně se zase odehraje další tvrdé kolo emocí na sociálních sítích mezi oběma tábory, bez jakéhokoli pokusu o vzájemné pochopení. Ale to je jen povrchní část.
Na Letné určitě padnou velká, mnohdy až patetická slova a apely, pro mnoho lidí to bude příjemné jarní setkání, ona chvilka pro demokracii. Jenže demokracie je praktický a realistický mechanismus; za debatou o hodnotách a ideálech musí přijít praktická řešení. Podstatné je, co zůstane, až se lidé zase rozejdou domů.
Protest je ventil, může být ale také motor
Může protest v ulicích přispět k nějakému pozitivnímu posunu v politice a společnosti a nastartovat ho? Tyto otázky by podle mě měly rezonovat, pokud má tato mobilizace a velké protesty evokující listopad 1989 něčím pohnout. Reálná moc se neprojevuje ve slovech, ale v tom, kdo sedí na klíčových pozicích. Zatím spíš chybí most mezi ulicí a institucemi; právě tenhle přerušený obvod je jádrem problému.
Otevřou se opoziční strany?
Zásadní téma je, jak vlít život do vyprázdněných nádob politických stran, dodat jim expertizu – právní, ekonomickou, zahraničněpolitickou – a otevřít je lidem. Jinými slovy: jak resuscitovat polomrtvé české stranictví, a to všechny strany, vládní i opoziční. Je však zřejmé, že Milion chvilek obhospodařuje tu část společnosti, která podporuje a volí současnou opozici.
Spolek Milion chvilek pro demokracii dokázal mobilizovat statisíce lidí a vrátit protesty do centra veřejného dění. Zároveň ale čím dál víc působí jako symbol jednostranné politiky a prohlubující se nedůvěry mezi různými částmi společnosti. Je jeho role pro demokracii přínosem, nebo spíš důkazem, jak hluboko je Česko rozdělené?
Michal Nosek: Je Milion chvilek občanská síla, nebo aktivistický tlak, který štěpí Česko?
Názory
A proto by výzva měla mířit právě na tyto strany. Nedělejte další zbytečná gesta a videa z Letné, ale řekněte, jak konkrétně otevřete své strany novým lidem, pozvěte odborníky a výrazně rozšiřte členskou základnu. Která strana to pochopí, může se stát relevantní a růst. Kdo ne, ten postupně vyšumí a umře.
Měla by zaznít oligarchie
Podle mě by měla silně zaznít kritika vlivu oligarchie na ekonomiku, politiku i společnost. Ten podle mě dosáhl obludných rozměrů a vytváří jakési paralelní a hrubě neprůhledné mocenské struktury, v nichž se rozhoduje jinde a mezi jinými lidmi než těmi volenými.
Hloupé škrty
Mělo by zaznít, že tupé a hloupé škrty a rozkládání institucí vládou ničemu nepomohou a dlouhodobě jen škodí. Pokud rozbijete některou instituci a odejdou zkušení lidé, musíte mít alternativu. Když ji nemáte, opravovat a znovu stavět trvá roky a nakonec je to násobně dražší než první zdánlivé ušetření. Evidentně zatím kroky Babišovy vlády nejsou taženy snahou o úspory, ale jednoduše pomstou a určitým opojením mocí, že prostě mohou a mají tu moc to udělat. Pokud podminují nebo rozpočtově vyhladoví některé instituce, je to nebezpečné. Za ideologickými spory často běží velmi praktická hra moci: rozpočty, zakázky, dotace, kontrola institucí, dosazování lidí.
Personální zemětřesení: když loajalita vítězí nad kompetencí
Myslel jsem, že ANO bude ideologicky zaslepené nápady svých juniorních partnerů pragmaticky brzdit, ale zatím se to neděje. Mnohé personální kroky ve státních firmách a na ministerstvech působí jako čistky a dosazování vlastních loajálních lidí. Na to sice má každá vláda právo, ale mělo by to mít určitý vkus a hlavně míru.
Sociální síť s velkými oky: kdo propadne, ten zmizí
A pak by také mělo zaznít, že se v dnešním Česku části lidí bohužel silně bortí jejich jistoty. Sociální síť není trampolína, která je vyhodí zpět nahoru, ale má spoustu velkých ok, kterými propadnou dolů. Dost lidí v Česku se bohužel nemá dobře, zapomíná se na ně a propadají sítem mnohdy úplně zbytečně – příkladem jsou lidé v dluhových pastech nebo situace samoživitelek.