Michal Nosek: Je Milion chvilek občanská síla, nebo aktivistický tlak, který štěpí Česko?
Spolek Milion chvilek pro demokracii dokázal mobilizovat statisíce lidí a vrátit protesty do centra veřejného dění. Zároveň ale čím dál víc působí jako symbol jednostranné politiky a prohlubující se nedůvěry mezi různými částmi společnosti. Je jeho role pro demokracii přínosem, nebo spíš důkazem, jak hluboko je Česko rozdělené?
Spolek Milion chvilek pro demokracii dnes už není jen občanskou iniciativou. Stal se symbolem hlubokého rozdělení české společnosti. A právě proto je potřeba mluvit o jeho roli otevřeněji a bez uhlazování.
Na jedné straně je fér uznat, že bez podobných iniciativ by demokracie zakrněla. Milion chvilek dokázal dostat statisíce lidí do ulic a připomenout, že veřejnost má právo, a někdy i povinnost, dát politikům jasně najevo nespokojenost. V době, kdy část společnosti rezignuje na veřejné dění, je tohle nepochybně důležitý signál. Ignorovat tuto energii by byla chyba.
Pozitiva končí
Jenže tím pozitivní výčet v podstatě končí. Dlouhodobě se ukazuje, že spolek není neutrálním hlasem „občanské společnosti“, ale fakticky reprezentuje konkrétní politický názorový proud. To samo o sobě není problém. Problém je, že se často prezentuje jako obecný hlas demokracie, čímž nepřímo delegitimizuje jiné postoje. Pro část veřejnosti pak jeho akce nepůsobí jako otevřený prostor pro diskusi, ale spíš jako moralizující manifestace jedné správné pravdy.
Ještě zásadnější je dopad na atmosféru ve společnosti. Místo aby podobné iniciativy pomáhaly hledat průnik mezi různými názory, často spíš posilují pocit „my versus oni“. Pro jedny jsou demonstranti hrdinové, pro druhé zmanipulovaný dav. A právě tahle dynamika, vzájemné podezírání, zpochybňování motivů, ztráta důvěry, je možná největším problémem současné české politiky. Milion chvilek ji sice nevytvořil, ale rozhodně ji pomáhá udržovat při životě.
Vlády se nemění na náměstích, ale ve volbách
Navíc se ukazuje i omezená efektivita těchto akcí. Velké demonstrace přitáhnou pozornost, ale reálný politický dopad bývá minimální. Vlády se nemění na náměstích, ale ve volbách. Pokud protesty nepřetaví energii do širší, dlouhodobé práce s veřejností, končí často jen jako silná, ale krátkodobá emoce.
Výsledkem je paradox. Milion chvilek je zároveň důkazem vitality občanské společnosti i symbolem její slepé uličky. Není zbytečný, ale není ani tak prospěšný, jak si jeho podporovatelé myslí.
Ministr zahraničí Petr Macinka uvedl, že vládní koalice prosadí připravovaný zákon o neziskových organizacích. Po jednání ministrů zahraničí zemí EU v Bruselu zároveň odmítl kritiku opozice a části neziskového sektoru, podle níž návrh kopíruje ruskou legislativu. Takové srovnání označil za nesmysl.
Macinka: Zákon o neziskovkách prosadíme. Inspirace Ruskem je pitomost
Politika
Václav Moravec není nejlepší novinář v Česku. Není to žádný filozof, nový Ferdinand Peroutka. Je to prostě jen šikovný moderátor, klobouk dolů, který získal v České televizi vlastní pořad a ve společnosti renomé. Teď televizi opustil. Nic víc, nic méně. Televize látá, co po Moravcovi. První pořad se moc nevyvedl.
Dalibor Martínek: Z Moravce se stala falešná modla. Česká televize byla vždy poplatná politikům
Názory
