Dalibor Martínek: Dva kluci, Babiš a Pavel, se perou o to, kdo bude vládcem pískoviště
Andrej Babiš nepřijel na domluvené setkání s prezidentem Petrem Pavlem. Zdůvodnil to tím, že měl složité jednání vlády a měl vypnutý mobil. Pavel tuto provokaci neakceptoval, jednání zrušil. Pokračuje dětinské přetahování dvou nejvyšších ústavních činitelů země. Svět si korektně zakrývá oči.
Sledujeme v přímem přenosu děj, kdy si dva samečci, Petr Pavel a Andrej Babiš, uspořádávají hierarchii. Problém je, že oba dva, prezident i premiér, mají silný mandát voličů. Ale vůbec ne shodu na principech, na cílech a prostředcích, jak jich dosáhnout.
Jelikož Ústava o vztahu dvou vrcholných představitelů země hovoří, možná záměrně, poněkud nejasně, kluci si situaci nyní vyjasňují v praxi. Jen pro kontext. V prvním kole prezidentských voleb v roce 2023 měli oba dva v prvním kole volby téměř stejný počet hlasů, necelé dva miliony. Ve druhém Pavel vyhrál. Babiš o dva a půl roku později jasně zvítězil v parlamentních volbách se ziskem opět necelých dvou milionů voličů, velmi silným mandátem.
Oba činitelé, těžko zatím hledat pro podnikatele a generála slova jako politik nebo státník, prostě ti dva, si nyní vyjasňují hrací prostor. Schůzka na Hradě, kterou pořádal prezident Pavel a která se neuskutečnila kvůli možná nechtěnému, možná záměrnému Babišovu „zpoždění“, měla být podanou rukou při hledání smíru.
Premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš stále čeká na potvrzení dokumentů k převodu akcií holdingu Agrofert ze třech unijních zemí. Novinářům to odpověděl po zasedání vlády na dotaz, zda se nějak posunulo řešení jeho střetu zájmů.
Střet zájmů trvá. Babiš stále čeká na souhlasy k převodu Agrofertu
Zprávy z firem
Rozděluje se moc
Babiš ji oslyšel. Hra se bude hrát dál, oba kohouti se budou tvářit, že se vlastně nic nestalo, že to byl jen malý omyl v komunikaci. Oba vědí, že se naopak děje to podstatné. Rozděluje se moc.
Babiš si opakovaně nechce vztah s prezidentem rozházet, hraje chytře. Je to součást jeho přemýšlení. Pavel se mu prostě bude dřív či později hodit. Potvrzuje velvyslance, ministry, ústavní soudce, parafuje zákony. Dokud prezident nepodepíše zákon, ten nevstoupí v platnost.
V Česku není funkce prezidenta vůbec titulární. Je vysoce výkonná. Babiš ví, že bez Pavla se nehne. A nechce si ho rozházet. Proto se tváří, že spor o Filipa Turka se ho netýká. Do žádných větších akcí vůči prezidentovi se nepouští. Nicméně, tak nějak nenápadně, ovšem permanentně, pracuje na tom, aby si svou pozici vylepšil. Říká se tomu okopávání kotníků.
Petr Macinka nebo Tomio Okamura, šéfové provokujících stran, si mohou dovolit rýpat do prezidenta mnohem okatěji, silněji. Prostě prudit. Nemůže jim to nijak uškodit, naopak jedině přinést politické body od antisystémových voličů. Takže Turek klidně může podávat na Pavla žalobu za újmu na cti. Okamura může mluvit o nabídce letounů L-159 Ukrajině jako o Pavlově předvolební kampani. Tito dva mohou Pavla slovně jakkoliv atakovat. Sbírají tím body u voličů, se kterými by průměrný Čech nechtěl být kamarád.
Kanada na nic nečeká. Investuje do energetiky, bezpečnosti a odolnosti, jedná, hledá nové přátele. V novém mezinárodním systému nelze čekat na drobky, které spadnou z velmocenského stolu. Podřízená pozice není důstojná, a v konečném důsledku se ani nevyplatí. Mohl by to někdo říct Babišovi a Macinkovi?
Karel Pučelík: Buď jste u stolu, nebo na talíři. Proč by Babiš s Macinkou měli poslouchat Carneyho?
Politika
Babiš naopak průměrné Čechy potřebuje. A hlavně, potřebuje Pavla. Nechce s ním vést válku. Aktuální „nesetkání se“ na Hradě kvůli koordinaci zahraniční politiky země jistě oba nejvyšší funkcionáři zdárně překlenou. Babiš se vymluvil, že měl vypnutý telefon, Pavel Babišovo faux-pas velkoryse přehlédne. On totiž i Pavel potřebuje Babiše. Chce ho mít na své straně. Babiš je šéfem nejsilnější strany/hnutí v Česku a drží výkonnou moc. Vyhrál by i případných nových volbách, zastupuje velkou část národa.
Musí to být koexistence. Poperte se, ale nakonec se stejně budete muset dohodnout. Jistě bude podobných tření, jakým byla „neschůzka“ o zahraniční politice, více. Jsou to mocenské hry. Které bohužel nezvyšují kredit země v zahraničí. To si jistě oba pánové uvědomují. Ale nemohou si pomoci. Jsou to hrátky dvou malých, ješitných kluků o to, kdo bude pánem pískoviště.
