Česko není zemí bez strategií, ale bez kontinuity. Jedna vláda reformu prosadí, druhá ji zruší, aby si připsala politické body. Dopad to má na důchody, daně i podnikatelské prostředí. Bez stability pravidel se investovat nedá. Růst podkopávají politická diskontinuita a krátkodobé myšlení, říká v rozhovoru ekonom Dominik Stroukal.

Na nové hospodářské strategii je podle ekonoma a člena nedávno rozpuštěné Národní ekonomické rady vlády (NERV) Dominika Stroukala vidět, že se vláda skutečně drží nastoleného vlastního hesla „nevymýšlejme kolo“ a že se v hlavní linii neodklání od strategií předchozích vlád. A to je dobře. Druhou věcí je ovšem ochota a schopnost naplánované kroky prosadit. Hlavním nepřítelem udržitelného růstu je totiž diskontinuita. „Pro tržní kapitalismus je úplně nejdůležitější předvídatelnost. Vlastně moc nezáleží na tom, zda bude daň z příjmů 22, či 19 procent. Každý podnikatel vám řekne, že má raději nižší daně, ale že nejdůležitější je, aby daně byly předvídatelné,“ říká Stroukal.

---

Jak hodnotíte novou hospodářskou strategii vlády?

Je tu na první pohled jedna věc, kterou prostě člověk může a měl by pochválit. Jak rychle nová vláda novou strategii představila. Tohle evidentně nemohla zvládnout během pár týdnů od svého ustavení. A je to přesně to, co by měla opozice dělat. Připravovat se na to, že se dostane k moci. Předchozí vláda to tak nedělala. Měl jsem tak trošku pocit – a měli jsme ho v tu dobu asi všichni – že minulá vláda byla na začátku zaskočená tím, že se dostala takhle jednoduše k moci. Pokud jde o onu strategii, jsem rád, že vláda přemýšlí nad prorůstovými kroky. Byť je zároveň zjevné, že materiál má široké, vágní kontury. Ale na druhou stranu chápu, že to tak musí v principu být a že teprve ve druhém kole dopracují konkrétní kroky.

Vidíte nějaký zásadní odklon od strategie předchozí vlády premiéra Petra Fialy?

To ne. Zásadní je, že velká část toho dokumentu je skutečně tím, co bychom jako makroekonomové označili za snahu podpořit potenciál ekonomiky. Důraz je kladen na věci, které jsme doporučovali také my jako NERV nebo různé podnikatelské asociace. Tedy na inovace, vzdělávání, digitalizaci, snižování byrokracie. Aby český stát byl moderní. Nicméně jsou tam také věci, do nichž podle mého prostě promlouvá více složení současné vlády než řekněme nadstranická odbornost. Kdy se tam třeba jedním dechem říká, potřebujeme kvalifikovanou pracovní sílu ze zahraničí, a pak následuje – aby si to někdo nevyložil špatně – že je nutný konec neřízené migrace.

Také my jako NERV jsme hledali cesty, jak nakopnout ekonomiku. A všichni nám říkali, tak proč nezlevníte energie, proč nepřidáte tady a tamhle? Ale to není o nakopnutí ekonomiky. Stimulovat agregátní poptávku, to umějí politici velmi rychle. Jenže pokud se bavíme o dlouhodobém udržitelném růstu, tak to je obtížnější a vyžaduje to opatření, která trvají dlouho. A která nebývají populární i z toho důvodu, že jejich efekt není vidět hned. Když se ale udělají teď, tak se nám jejich efekt á la složené úročení za ty desítky let vrátí.

Ale líbí se mi jedna věc.

Jaká věc?

Nynější vláda dala ke každé oblasti jasný indikátor, kterým budeme měřit, zda jsme byli úspěšní, anebo ne. To jsme my v návrzích neměli. Vláda říká, v tom a tom budeme dvacátí, zatímco teď jsme na 28. místě. To je měřitelné. Když máte plán být v žebříčku European Innovation Scoreboard na osmém místě a tou osmičkou nejste, tak je prostě jasné, že plán naplněn nebyl. Takže dávání si konkrétních závazků, to je věc, kterou bych určitě ocenil.

Petr Dufek: Babišova vláda jde v ekonomice jiným směrem než předchozí kabinet pouze v důchodech

Money

Nové ekonomické strategii, kterou schválila vláda před týdnem, lze vytknout snad jen jedno: že se všechno nedá během krátkého volebního období stihnout. Vláda má na uskutečnění změn první dva roky, upozorňuje hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.  

Ivana Pečinková

Přečíst článek

Takže co byste vlastně na strategii zkritizoval?

Obecně platí, že daleko horší než vymyslet nějaká opatření je zvládnutí politické stránky věci. Řada kroků se prostě strašně těžko politicky prodává. Když třeba budete chtít něco přenastavit v mateřských školkách, v hrubém domácím produktu se to projeví až třeba za 30 let. Takže jde o to, jak silný bude dotyčný ministr, aby to prosadil, aby se to dostalo až k poslednímu úředníkovi. Jinak se to nestane. I s tím jsme měli jako NERV u prorůstových opatření problém. I když na těch opatřeních byla relativně široká shoda a k jejich prosazení politická vůle… Vláda se nakonec věnovala důležitějším věcem. Politické kampani, řešení konkrétních problémů, které se vyskytly. A nechtěla nebo nemohla se ve druhé polovině svého mandátu věnovat dlouhodobějším věcem. I proto je možná dobře, že tato strategie přichází na začátku vládní periody, že je ještě čas něco udělat.

Co je z navrhovaných opatření kandidátem na neprosazení?

Už při pohledu na prvních pár bodů vidím třeba toto. Změna řízení univerzit. To je skvělé. Jenže zkuste to na těch univerzitách prosadit! Ministr tu moc má a kdyby chtěl, tak to dokáže udělat. Ale nastanou obrovské války s rektory. Bude to prostě nepříjemné a ministrovi se do toho nebude chtít. Protože jaký to bude mít efekt pro voliče? Ano, zlepší se školství, ale ten efekt bude neuchopitelný, nevyčíslitelný. Pro voliče je to prostě neatraktivní a kapacita politika a jeho politický kapitál je omezený.

Naproti tomu – když se zvednou platy státních zaměstnanců, tak je to vidět a vygeneruje to rychlý poptávkový stimul. Anebo další bod: změna přijímacího řízení na střední školy. Víme, jaký je to problém, jaký stres to přináší rodinám, jak se tam taktizuje. A podle mě by zlepšení mělo měřitelný vliv na zvýšení HDP. Jenomže z pohledu politiky tohle není věc, kterou si dáte na billboard.

Index prosperity: Čísla teď vypadají dobře, ale budoucí růst na nich nestojí

Money

Česko se podle nového Indexu prosperity zařadilo na osmé místo mezi ekonomikami EU. Vyniká robotizací i relativně nízkým zadlužením. Slabinou ale zůstává nízká přidaná hodnota a struktura investic. Analytici varují, že bez změny strategie může země ztratit tempo.

ČTK

Přečíst článek

Při prosazování změnových kroků je podle vás důležité, jak silný je ministr. I když ty kroky odsouhlasila vláda, odborná veřejnost, používají se úspěšně v zahraničí. V čem je problém?

Z našich zkušeností víme, že strategické kroky jsou silně mezirezortní. Proto jejich realizace zůstává viset. Každý si na to dává čas a na konci mezirezortního připomínkového řízení se k vám vrátí úplně jiný dokument a vy musíte udělat to kolečko znovu. Je to únavné a pokud máte omezené prostředky a čas, tak se pak věnujete věcem, které vám zajistí, že budete moci vládnout v dalším období. Já tohle naprosto chápu a respektuji. Ale je to škoda pro nás jako občany. My jsme třeba v rámci NERV dostali z jednoho ministerstva požadovanou reakci na návrh jednoho opatření, jednoho bodu, odpověď až po půl roce. A prý: co to po nás chcete, to už je splněné. Jenže ono to splněné nebylo. Kdyby prostě řekli, bude nám to trvat 10 let, tak by to bylo v pořádku. Ale oni řeknou, je to splněné, a vy přitom víte, že není. Tak se prostě ta komunikace zasekne a nikam to nevede. A není to kvůli tomu, že by to někdo nechtěl. Je za tím prostě jen úředničina.

Ale také jsou tady instituce, kterým se do určitých věcí z principu nechce. Asi tušíte, že třeba hasiči nemají úplně rádi, když se snižují nebo zlehčují normy pro stavebnictví. I když jsme si řekli, že se přiblížíme normám, které se osvědčily v Německu, a že se bude díky tomu stavět rychleji a levněji.

Co největšího jste doporučovali vládě premiéra Petra Fialy a jak to dopadlo? V čem na vás vláda dala, v čem ne?

Asi největší položky, které jsme řešili, byly dvě. Za prvé důchody. To na nás vláda podle mého názoru dala docela dost. Druhou největší věcí, a to na nás Fialova vláda nedala vůbec, byla redukce počtu územních samospráv. To bylo vidět od samého začátku, ale přesto jsme to dávali na stůl znovu a znovu, kolem dokola. V této oblasti všichni cítíme nějaký prostor pro zvýšení efektivity. Ale ministři za hnutí STAN nám ihned tak trošku naznačili, že omezování počtu starostů není v jejich zájmu, že by museli odejít z vlády… A tohle bylo nutné respektovat. Ale na konci volebního období se s vládou dalo mluvit o všem. I o marihuaně s KDU-ČSL. Dnes mají lidovci spoustu mladých, šikovných lidí, otevřených o těchto věcech mluvit.

Karel Pučelík: Rodinná politika se redukuje na porodnost a důchody. Co české diskusi uniká?

Názory

Česká rodinná politika nastavila podivné rovnítko mezi dítětem a budoucím daňovým poplatníkem. Téměř žádá debata o porodnosti se neobejde bez zmínek o důchodech. Pokud tuto mentalitu „chovatelů skotu“ neopustíme, nikam se nedostaneme. Rodinná politika je ve skutečnosti velmi komplexní, promlouvají do ní ekonomické problémy mladých lidí i ekonomické a genderové nerovnosti. V první řadě by se politici měli snažit situaci rodin zlepšit, přepočítávání důchodového účtu nechat na potom.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Pokud jde o počet obcí, jakou jste navrhovali redukci?

Neměli jsme to přesně spočítané. Byli jsme za ten nápad dost kritizovaní, a myslím dost neprávem, i ze strany Svazu měst a obcí. Kdy nám říkali: ukažte nám, na základě jakých podkladů si myslíte, že je to dobrý nápad. Jenže… kolik energie chcete věnovat propočtu věcí, u nichž víte, že není možné je prosadit? Navíc se objevovaly návrhy, že by těch obcí mělo dokonce být ještě víc. Takže jsme neměli žádný konkrétní návrh kromě toho: pojďme se na to podívat, pojďme to rozpracovat. Ale ani to se nestalo. Prostě v dané konstelaci nedávalo smysl tomu věnovat desítky, stovky hodin práce, když víte, že to neprojde.

Kdybyste měl bilancovat činnost NERV. Kolik úsilí, kolik hodin vás to stálo a jaká byla spolupráce s vládou?

Nemá smysl počítat nějaké hodiny práce. Spíš bych zavzpomínal na to, jak jsme od začátku NERV v roce 2022 až do Konsolidačního balíčku (začal platit v lednu 2024 – pozn. red.) a následných debat o něm trávili večery až do noci na různých sezeních. Nejen jako samotný NERV, který se tu a tam sešel s vládou, ale hlavně v rámci jednotlivých pracovních skupin. A při vysvětlování našich záměrů dotčeným stranám. Jako třeba stavebním spořitelnám, před nimiž jsem obhajoval svůj názor, že státní příspěvek stavebnímu spoření má být nižší. Anebo debaty o zrušení školkovného. To jsou věci, které podle mě obhájit jdou, ale je to nepříjemné, je v tom spousta emocí.

Takže když se ptáte na úsilí, v hodinách se to vyčíslit nedá, je to spíše o jiných nákladech. Já jsem tehdy měl doma čerstvě narozené dítě a místo toho, abych si to užíval a pomáhal manželce, jsem chodil po večerech pryč.

Dalibor Martínek: Vláda nepotřebuje NERV. Má robota Karla

Názory

NERV končí, ale skutečná změna to není. Ekonomické rady vládám sloužily hlavně jako marketing. Nová strategie má nahradit staré poradce. Problém je, že slibuje hlavně směr, ne konkrétní kroky.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

A jak hodnotíte spolupráci s vládou?

Někdy od poloviny volebního období jsme se už moc nescházeli, protože se prostě už šlo do volební kampaně. Takže nás potřebovali méně, už se věnovali jiným věcem. Ale přesto v té druhé půlce svého mandátu vláda udělala tu důchodovou reformu. A kdybych ji měl za něco pochválit – a víme, že na politiky většinou nadáváme – tak to byla odvaha. Odvaha sáhnout na důchody. Před volbami. Za takový krok není co politicky získat. Navíc to dělat s vědomím, že to následující vláda zruší. To je podle mě odvážné a zaslouží si to ocenění.

Jaký máte názor na EET?

Liberál ve mně moc nechápe, proč bychom měli mít nonstop připíchnutý stát na obchodní vztah mezi dvěma soukromými subjekty. Ale chápu, že poptávka po něčem takovém byla cítit i zevnitř trhu. Ten argument často používá prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza a já mu rozumím. Jsme v politické situaci, kdy zleva doprava nikdo nechce zvyšovat daně, protože by jim to voliči následně lidově řečeno dali sežrat. Tak jediné, co se dá použít, je to, co říká premiér Andrej Babiš: nebudu zvyšovat daně, já je prostě líp vyberu. Takže si za to můžeme tak trochu sami i jako voliči. Politici v podstatě nic jiného dělat nemohou. A dlužno dodat, že EET 2 je uděláno úsporněji, s minimem dat, postačí telefon či tablet a bez účtenek.

Takže vám nakonec znovuzavedení EET není úplně proti srsti…

I když s EET nesouhlasím, nejsem jediný, kdo říká, že mezi EET 1 a EET 2 nemusela být pauza. Že by Česku slušelo trochu víc kontinuity. Ta jedničková EET se po diskusi s opozicí mohla ponechat a převést do podoby EET 2. Jenže takhle to u nás nefunguje, vláda a opozice spolu nekomunikují. Naposledy jsme to viděli u těch důchodů. To zase má máslo na hlavě spíše současná vláda, tedy tehdejší opozice. Proto bych se přimlouval za větší kontinuitu. Protože jinak se nikomu z politiků nebude chtít udělat něco odvážnějšího, když to ta druhá strana pak zruší. Jako občan bych pak vyhrál na tom, že ten, kdo nově přijde k moci, nebude rušit věci zavedené chvíli předtím. Co je opravdu škoda, to byla ta opatření k důchodům.

Skončí všichni politruci, říká Karel Havlíček. A chystá čistku ve státních firmách

Leaders

První místopředseda vlády Karel Havlíček vypracoval hospodářskou strategii země. Je to komplexní materiál, má 88 stran. Přináší recepty nejen pro průmysl, ale třeba pro vzdělávání, dopravu nebo digitalizaci. Podle této kuchařky se teď bude v Česku vládnout, Havlíček je na ni náležitě pyšný. Než doporučení přejdou do praxe, vláda se vypořádá ještě s několika oblastmi. Jednak chce změnit služební zákon, aby mohla lépe propouštět nadbytečné úředníky. Omezí řečnění ve sněmovně a vyčistí státní firmy. „Skončí všichni politruci,“ říká Havlíček.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Takže hlavní problém strategií je jejich diskontinuita?

Kontinuita je základním předpokladem dobré dlouhodobé strategie a dlouhodobého udržitelného růstu. Rozumím tomu, že bude někdo chtít přidat učitelům, jiný úředníkům, od toho jsou tu různé politické strany. Je důležité, aby byl nějaký politický souboj a jiné priority. Ale u těch největších a nejzásadnějších věcí je nutné, aby trvaly nějakou dobu. Aby se na to domácnosti, firmy a podnikatelé mohli připravit. Pro tržní kapitalismus je úplně nejdůležitější předvídatelnost. Vlastně moc nezáleží na tom, zda bude daň z příjmů 22, či 19 procent. Každý podnikatel vám řekne, že má raději nižší daně, ale že nejdůležitější je, aby daně byly předvídatelné.

Když byste se podíval na hospodářské strategie řekněme posledních 20 let. Přibývá té diskontinuity, anebo jsou ty výkyvy zleva doprava méně časté a mírnější? Co zásadního se udělalo a pak zrušilo?

Nevím, jak tohle měřit. Ale symbolem diskontinuity se stalo zrušení takzvaného druhého pilíře penzijního systému. A ještě předtím zavedení a zrušení poplatků za návštěvu lékaře. Popsal bych to jako situaci, kdy jedna strana něco zásadního zavede, a druhá strana si zrušením toho zkusí vyhrát volby. To se stalo a já si myslím, že je to v případě obou opatření škoda. Ovšem dělají to oba hlavní politické tábory. ODS zase prosadila zrušení EET. Ještě dodám, že to EET zaznělo na besedě se studenty na otázku, jaké velké ekonomické změny se u nás odehrály v posledních 20 letech a byly domácí provenience. Další změny přidali přítomní učitelé, kteří uvedli právě druhý pilíř a ony poplatky u lékaře. A pak šli ještě dál a připomněli privatizaci, v tomto případě jsme už ale neotočili o 180 stupňů. Podobně velkých věcí už tady ale v naší novodobé historii moc nebylo. Teď už se politikům do žádných zásadních změn chtít nebude. Protože proč procházet tím martyriem, když stejně nic nevydrží.

Vláda spojuje EET 2 s velkými nadějemi. Má zlepšit výběr daní a pomoci veřejným rozpočtům. Je takové očekávání realistické?

Seriózní ekonom by měl říct, že nevíme, kolik na výběru z daní EET 2 přinese. A že to ani nebudeme schopni změřit. Nikdy nebudeme mít jednu Českou republiku s EET a jednu bez, abychom ten rozdíl změřili. Ale pokud by mě k takovému odhadu někdo nutil, pak bych tipoval, že se budeme bavit o jednotkách miliard. Nám ale chybí stovky miliard. Samozřejmě, každá miliarda navíc se státnímu rozpočtu hodí. Ale problém leží jinde. Od covidu jsme si o dvě procenta HDP zvýšili výdaje a o dvě procenta HDP snížili daňové příjmy.

Dominik Stroukal: Hospodářské strategie se celkem dobře vymýšlejí, ale špatně prosazují

Money

Je dobře, že vláda přichází se svou hospodářskou strategií prakticky na začátku svého volebního období, takže je ještě čas něco prosadit, říká ekonom a vyučující na Metropolitní univerzitě Praha Dominik Stroukal. „Obecně platí, že daleko horší než vymyslet nějaká opatření, je zvládnutí politické stránky věci,“ bilancuje zkušenosti ze svého působení v nedávno rozpuštěné Národní ekonomické radě vlády (NERV).

Ivana Pečinková

Přečíst článek

A co říkáte znovuzavedení takzvaného školkovného?

To mě docela štve. Lidé s vysokými příjmy si mají školkovné od čeho odečíst. Nízkopříjmové domácnosti nikoliv, protože školkovné není v režimu daňového bonusu, takže na školkovném dostanou nulu. Když jsem se podíval na data, bylo vidět, že ze školkovného nadproporcionálně těžily bohaté domácnosti. Bylo by to v pořádku, pokud by přišla nějaká ultrapravicová strana s tím, že bohatí vytvářejí hodnoty a že jim chce pomoci. Ale tohle přece neříkáme! Mrzí mě, že lidé věří tomu, že efekt školkovného je takový, o jakém mluví vláda, tedy že pomáhá nízkopříjmovým. Realita je jiná. Podobně bizarní jsou ale i třeba daňové odečty na úroky z hypotečních úvěrů. Anebo vám stát sníží daně za to, že máte dost peněz dát ročně 50 tisíc na dlouhodobý investiční produkt. Tohle je prostě systematická pomoc bohatším.

NERV je mrtvý. Žádný nový zatím není na obzoru

Money

Poradní orgán vlády NERV, který měl minulým vládám pomáhat v ekonomických otázkách, zanikl. S koncem Fialovy vlády skončila jeho aktivita. Žádný nový NERV zatím není na obzoru.

Dalibor Martínek

Přečíst článek