Co by znamenalo íránské mýto v Hormuzském průlivu pro globální ekonomiku?
Pokud by Hormuzský průliv zůstal po skončení války v rukou Íránců, teheránský režim by dostal do rukou velkou strategickou výhodu i možný zdroj financí. Pro Spojené státy by to by to naopak znamenalo prohru. Byly by však poplatky za průjezd pro globální ekonomiku takový problém?
Jedním z jablek sváru mezi Spojenými státy a Íránem je možné vybírání mýtného v Hormuzském průlivu, které chce Teherán vymáhat po projíždějících ropných tankerech. Lodě přitom dosud překonávaly tuto klíčovou vodní cestu zadarmo. Novinku tedy pochopitelně odmítá americký prezident Donald Trump i další západní lídři.
Z pohledu Teheránu má požadavek svou logiku. Konflikt se nyní nachází v patové situaci, takže tamější režim nejspíš větří šanci k ústupkům ze strany USA. Vzhledem k tomu, že americko-izraelský konflikt výrazně poničil infrastrukturu země i íránskou armádu, bude muset vedení hledat zdroje pro poválečnou rekonstrukci. Bez peněz by zůstal režim značně oslabený. Když už teď drahocenný průliv prakticky ovládá, nabízí se i jako zdroj peněz do budoucna.
Ze strategického hlediska by bylo ovládnutí a zpeněžení průlivu velkým vítězstvím Íránu. Západ režimu nic takového dopřát nechce, zvláště pro USA by to nevypadalo vůbec dobře. Írán by navíc mohl v budoucnu hrozit dalším uzavřením průlivu, což by režim dělalo do značné míry nedotknutelným. V ekonomické rovině to však tak jednoznačně nevypadá.
Náklady na válku proti Íránu mohou být výrazně vyšší, než jaké oficiálně uvádí Pentagon. Zatímco zástupce ministerstva obrany Jules Hurst ve středu v Kongresu hovořil o částce 25 miliard dolarů (zhruba 521 miliard korun), podle informací stanice CNN mohou skutečné výdaje dosahovat až dvojnásobku.
Tučný účet za válku. Pentagon v Perském zálivu utrácí až dvojnásobek toho, co přiznal
Money
Jak moc stopne cena ropy?
Jak by si Írán takové mýtné představoval? Prý už něco podobného vyzkoušel na několika málo lodích, které spřáteleným zemím povolil úžinou protáhnout. Pokud by praktiky byly podobné dostupným informacím o nedávných platbách, Teherán by vyžadoval po jednom tankeru cca dva miliony dolarů. Ačkoli číslo vyhlíží hrozivě, vliv na cenu ropy by byl minimální. Deník The Guardian cituje odhady belgického think tanku Bruegel, podle kterých by cena vzrostla je v rozmezí 0,05 až 0,4 dolaru na barel. Co je to oproti růstům, které sledujeme teď? Američtí vyjednavači by navíc měli porovnávat náklady na mýtné s náklady na zastavenou dopravu, které jsou už nyní astronomické a při dalších prostojích se mohou stát kritickými.
Deník zmiňuje ještě jeden problém, a to že jednání Íránu může stanovit precedent. Mnohé státy po celém světe si najednou mohou uvědomit, že mají nedaleko svých břehů úžinu, která leží ladem a může se jim zachtít z této nezasloužené geografické výhody také něco „vytřískat“.
Zdá se, že americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi dochází sebejistota. Evidentně ani on neví, jak ze z íránské pasti ven. Ničivé důsledky konflikt nemá jen na globální ekonomiku, ale i na jeho prezidentství a vyhlídky republikánů. Pohled na americkou domácí politiku může napovědět, proč sledujeme tento nekončící chaos.
Karel Pučelík: Místo velkého vítězství je Írán Trumpovým velkým debaklem
Politika
Slabý mandát mezinárodního práva
V kontextu průjezdnosti průlivu se často hovoří o mezinárodním právu. Existuje Úmluva OSN o mořském právu (UNCLOS), která považuje Hormuzský i další desítky průlivů za volné vodní cesty, tudíž by zde vybírání poplatků mělo zůstat zapovězeno. Otázkou je, jak moc můžeme tuto smlouvu brát vážně.
Je tu jeden větší háček – Írán se k této smlouvě nepřipojil, stejně jako Spojené státy, byť ty ji i přes nesouhlas Kongresu v zásadě i tak dodržují. Ale jelikož na 170 států UNCLOS podepsalo na bázi dobrovolnosti, Írán není k ničemu vázaný. A Spojeným státům se bude špatně moralizovat, když si sami nechávají pro jistotu volné ruce.
Nejlepší by pochopitelně bylo, kdyby Hormuzský průliv skončil pod mezinárodní kontrolou. Situace je ale nepřehledná a může skončit všelijak.
VYŠEL PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB
Lepší život jako téma čísla
Změna k lepšímu je jedním z témat aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Šířeji pak je tématem longevity, nebo obecněji lepší život. A to nejen každého konkrétního člověka, ale také společnosti nebo firem.
Na obálce magazínu je Radek Kašpárek. Hvězdný šéfkuchař je nový člověk, alespoň to říká v titulním rozhovoru. „Byl jsem prudší, výbušnější, taková neřízená střela. Celkově jsem se časem zklidnil, dostal se do větší pohody a tím se ve mně uklidnilo i ego,“ říká.
V novém magazínu tak čtenáři najdou například rozhovor s Pavlem Loudou. Jeho jméno patří k synonymům tuzemského vozoparku, protože je jedním z nejúspěšnějších prodejců aut u nás. Ale zároveň koupil také sklárny, v nichž pracovali jeho rodiče, investoval do nich stamiliony a dnes již může zhodnotit, jak se tato investice vyplatila.
Na rady rodičů vzpomíná také Barbara Paldus, dcera českých emigrantů, která se narodila v Kanadě, uspěla v Silicon Valley a dnes vyrábí kosmetiku, jež vychází z přírodních tradic, ale je podpořená high-endovou vědou. „Na magii sice nevěřím, ale umím věřit věcem, které zatím neumíme vysvětlit,“ říká vědkyně.
A o to, jak razantně změnit život po šedesátce, se podělí Hana Janata, lékařka, která v 55 začala profesionálně tančit a po šedesátce se stala modelkou. A spolupracuje s nejprestižnějšími značkami světa.
Třinácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
