Rektorka Newton University Plechatá Krausová: Na škole posilujeme i lidské dovednosti. Ty AI nikdy nenahradí
Vzdělávání se stává jedním z klíčových témat společnosti, a to nejen kvůli nastupující AI. Nástup umělé inteligence totiž ukazuje, že řada znalostí a dovedností bude již zanedlouho nepoužitelná. Jak tomu čelit? „My studenty motivujeme, aby AI používali, ale zodpovědně. Zároveň posilujeme dovednosti, které budou v budoucnosti nepostradatelné,“ říká rektorka Newton University Anna Plechatá Krausová.
Završila jste dva roky v pozici rektorky Newton University. Co považujete za klíčové úspěchy toho období?
Určitě to je internacionalizace. Jako jedna z mála vysokých škol jsme se pustili i do mezinárodních akreditací, například AACSB nebo BGA. Po dvou letech jsme dosáhli toho, že jsme oficiálně v procesu akreditace BGA, jejich komise nám schválila Continuous Impact Model, tedy dokument, v němž se zavazujeme k růstu v určitých oblastech. Například v práci se zahraničními studenty, udržitelnosti výuky, v práci s absolventy, u nichž máme sledovat to, jak u nás nabyté dovednosti umějí využívat v praxi. Pokud všechno půjde, do dvou let bychom BGA měli mít.
Když jsem byl na jedné konferenci o vzdělávání v zahraničí, padla tam zajímavá myšlenka. Že české školy neztrácejí proti těm prestižním zahraničním ve znalostech ani vědomostech, které žáci získají, to často spíše naopak. Ale zásadní rozdíly jsou ve všem ostatním. Co podle vás chybí českému školství?
Sama jsem v zahraničí studovala a je to přesně tak. My na Newton University pracujeme na tom, aby ten vědomostní a znalostní základ byl dostatečně robustní, ale na něm musíme stavět prakticky využitelné dovednosti, od prezentačních dovedností po krizový management. Druhý směr, který je v zahraničí také výrazněji rozvinutý než v českém školství, je práce s tím, co tradičně označujeme za vrozené dispozice, ale my je chápeme jako další dovednosti, které můžeme pilovat, od empatie po odolnost. Snažíme se, aby studenti poznali, co jsou jejich silné stránky, a ty rozvíjeli, slabé stránky, a ty se snažili překonávat, a aby dokázali identifikovat ty věci, které třeba budou muset outsourcovat. Dříve jsme měli za to, že některé vlastnosti, třeba i odolnost proti stresu, jsou nenaučitelné, dneska již víme, že to je jinak.
Takže se dá skutečně naučit všemu? Introverta proměnit na extrovertního speakera?
Každý má jinou startovací pozici, to je jasné. Ale dnes víme, že vlastnosti jako agilita, empatie nebo odolnost, dříve považované za vrozené, jsou něčím, co se dá naučit. Každý se může naučit být skvělý speaker. Umělá inteligence postupně nahrazuje čím dál víc činností. Z mého pohledu právě ony charakterové vlastnosti, já jím říkám lidské dovednosti, budou hrát čím dál tím větší roli. Již několik let World Economic Forum upozorňuje, že tyto dovednosti budou klíčové v ekonomickém úspěchu jednotlivých lidí, protože je AI prostě nenahradí.
Jak prakticky funguje taková výuka agility?
Poznat a pochopit, jak na tom jsem. To je základ. Pak to pilovat. A nejde jen o školu, tyto dovednosti se pilují celý život. Jak jste se ptal na ty rozdíly mezi školstvím u nás a v zahraničí, právě tohle bývalo hlavní rozdíl. Já jsem od šestnácti let studovala ve Velké Británii a tam už od střední většina zkoušení probíhá prostřednictvím psaných esejí. Nejde o biflování dat a následné testy, jak tomu bylo v Česku. Nicméně je důležité to doříct: v současné době, kdy se čím dál víc spoléháme na zdroje generované AI, je nutné mít i znalostní základ. Bez něj nebudeme umět kriticky číst generované texty, nepoznáme faktické chyby, takzvané halucinace, což pak může být velký problém. Tedy dneska platí, že potřebujeme obojí: silné kritické uvažování a schopnost formulovat a také vědomostní bázi, na které to můžeme stavět.
Jak tyto dva přístupy zohledňujete ve výuce?
Studenty motivujeme k obojímu. Vedeme je, aby AI využívali, ale zároveň aby kriticky vyhodnocovali, co jim předkládá. A to zase nejde bez té znalostní báze. Takže jim opakujeme, že AI nelze vnímat jako zdroj faktů, ale jako nástroj. A kritické myšlení je svalem, chcete-li validací, jak ten nástroj používáte.
Jak bojujete s tím, aby studenti své povinné práce neposlali rovnou z AI?
Samozřejmě to někteří zkouší, tomu zabránit nelze. Jde o to je dovést k tomu, že takovýmto, řekněme, podváděním neubližují škole, ale spíše sobě. Že to je jejich zodpovědnost. Jinak zkoušení probíhá kombinací různých postupů, takže se to prostě dříve nebo později pozná. Když učím akademické psaní v angličtině, nechám je sedět v učebně a psát na papír. Ne doma, kde by si to přinejmenším zkontrolovali s AI, pěkně tady v učebně.
Patří k nejviditelnějším současným umělcům a mezi synonyma pojmu české sklo. Rony Plesl ale také vyučuje na UMPRUM a to již 17 let a zároveň je sběratelem a podporovatelem umění. „Moje sbírka je už docela velká, a když všechno dobře dopadne, na jaře ji představím v galerii Magnus Art,“ prozrazuje Plesl. Začátek rozhovoru netradičně svedeme právě k umění, protože na zdi v karlínském ateliéru visí jedno překvapivé dílo.
Rony Plesl: Ve sbírce mám i díla studentů. Vlastní skleničky ale ne
Leaders
Podnikohospodářská fakulta VŠE zrušila bakalářské práce právě kvůli AI. Zvažujete také podobný krok?
U nás to není potřeba, protože součástí závěrečných prací je praktický projekt. A právě jím to VŠE nahrazovala. Samozřejmě součástí práce u nás je akademický základ, seznam literatury a další náležitosti. Když si v tom někdo pomůže AI, je to vlastně dobře. Ale originalita se ukáže v těch praktických věcech.
Vraťme se k vašemu studiu v zahraničí. Jaké to bylo nastoupit v šestnácti na anglickou školu?
Těžké. První měsíce vůbec nerozumíte. Všichni mluví rychle, a když je poprosíte, aby to zopakovali, tak to zopakují stejně rychle. Ale po dvou třech měsících se to najednou přepne a rozumíte. Všechno zkoušení probíhá formou esejí, což bylo hodně náročné, ale mně to vyhovovalo. Po anglické maturitě jsem studovala politologii na London School of Economics a magistra na sociologii na St Antony’s College na Oxfordu, kde jsem také dokončila doktorát.
Jaké to je pro člověka zvyklého na české prostředí najednou být v té globální první lize?
Je to velký nápor na psychiku, který znají asi všichni, kteří z prestižních českých škol přešli do té světové extraligy. Tam totiž chodí ti budoucí nobelisté a držitelé nejprestižnějších ocenění a stipendií. Učí tam lidé, kteří neučí o oboru, ale kteří ty jednotlivé obory vytvářejí. Najednou se z velké ryby v malém rybníce stáváte malou rybou ve velkém rybníce. Jsou studie věnované tomu, že studenti na těchto školách častěji trpí duševními potížemi. Ale i tady jsou vidět zmíněné rozdíly v přístupu, protože v průběhu studia je hodně posilována odolnost. A celé to je hodně motivující.
Zkoušíte podobný přístup také tady, nebo to zatím nejde?
Odolnost u studentů se snažíme posilovat různými způsoby. Například každý rok pořádáme jachtařskou regatu, během níž se studenti dostanou pod určitý tlak a musejí řešit různé problémy, které simulují reálné problémy v profesním i osobním životě. Máme různé výcviky v přírodě, při nichž se posiluje jak fyzická, tak psychická odolnost. Je to reálný stres v kontrolovaném prostředí, během nějž studenti získávají praktické znalosti i dovednosti pro reálný život.
Hlavní vítězkou prvního lokálního kola Women Changing the World Awards (WCWA) se stala slovenská diplomatka Alexandra Janečková. Celkem do finále postoupilo 196 inspirativních žen z Česka a Slovenska.
PROHLÉDNĚTE SI: Women Changing the World Awards mají první česko-slovenské vítězky
Filantropie
Získala jste ocenění WCWA, a to v prestižní kategorii Global Impact Award za projekty a činnost mající celosvětový dosah a inspirují mezinárodní komunitu. Jak důležitá podobná ocenění jsou?
Začala bych tím, že bych ráda poděkovala za to, že vůbec podobné ceny jsou. Jsou příležitostí, jak se na chvíli zastavit a uvědomit si, co se povedlo v této společnosti prosadit a znovu si říct, co je dál potřeba. Ono na to ve všem tom shonu a práci nebývá čas. Povedlo se toho hodně, ale hodně se toho ještě musí změnit.
Co považujete za priority?
Mou prioritou je upozorňovat na riziko vyhoření žen, které se často snaží skloubit příliš mnoho rolí najednou. A to, že mezi ženami nemusí být dostatečně nastavená podpora a solidarita, o kterou se muži vzájemně často opírají. Chci proto pomoci posílit zastoupení žen ve vrcholovém managementu, primárně skrze mentoring – právě k tomu slouží i ocenění jako WCWA. Stále nám chybí dostatek vzorů a mentorek pro mladé kolegyně.
Zásadní je také prosazení flexibilních úvazků, což je v podstatě jednoduchý krok s obrovským dopadem. Bez nich se nepohneme z místa ani v otázce platové nerovnosti. Ta je zakletá v začarovaném kruhu českého trhu práce: nemožnost skloubit kariéru s rodičovstvím, finanční incentivy státu i přístup firem většinou vede k rozhodnutí, že se kariérně realizuje jen jeden z partnerů. A tím bývá většinou muž, který není v roli primárního pečovatele.
Jak s tím bojujete na škole?
Zavedení flexibilních úvazků byla jedna z mých priorit hned po nástupu. Nastavujeme je individuálně podle potřeb zaměstnanců i školy, protože chceme respektovat jejich aktuální životní situaci. To platí zejména pro období mateřské a rodičovské dovolené. Považuji za nešťastné, pokud se firma k ženě na mateřské chová tak, že jí okamžitě odebere přístupy a počítač, čímž ji zcela odstřihne od dění. Je to přístup, který musíme v českém prostředí od základu změnit.
Patří k nejviditelnějším tvářím českých sociálních sítí a byla influencerkou dávno předtím, než toto slovo vůbec vzniklo. Vendula Pizingerová je již více než čtvrtstoletí tváří Kapky naděje, kterou založila a jež pomohla tisícům dětí a rodinám. A nijak nepolevuje.
Vendula Pizingerová: Mladí si kvůli sítím o nás starších musejí myslet, že jsme úplně mimo
Enjoy
Vy sama jste matkou a čekáte dalšího potomka. Jak se vám to daří kombinovat?
Mám to štěstí, že si svůj program mohu nastavit podle aktuálních potřeb. Příchod potomka jsme navíc „naplánovali“ na léto, takže se první tři měsíce mateřské budou krýt s létem, které je trochu volnější. To je jistě výhoda akademického světa. Práce mě velmi baví a naplňuje, rozhodně se od ní nechci na několik let zcela odříznout. Ostatně jsme plně digitalizovaná instituce a porady jsou u nás vždy dostupné online, což mi i průběžné zapojení výrazně usnadňuje.
Ona tím zásadně zamíchá také AI, která značně ovlivní naše pracovní rutiny. Na závěr tedy k ní. Jaké změny na sobě pozorujete od toho konce roku 2022, kdy měl ChatGPT premiéru?
AI vnímám jako dvojsečnou zbraň. Na jedné straně je skvělým pomocníkem – když je člověk unavený, dokáže mu výrazně zrychlit rešerše, přípravu podkladů nebo rutinní úkoly. Zároveň se ale musíme ptát, zda tím neztrácíme určité kognitivní schopnosti. Ráda to přirovnávám k průmyslové revoluci: ta nás sice zbavila dřiny, ale dnes si fyzičku musíme udržovat v posilovně. S intelektem to bude podobné. Věřím, že nás AI zbaví činností, které nás nenaplňovaly, a uvolní nám ruce pro to, co nás skutečně rozvíjí. Já jsem díky tomu například začala znovu více malovat.
Anna Plechatá Krausová
Od roku 2023 je rektorkou Newton University. Má titul DPhil z Oxfordské univerzity, kde zároveň působila jako lektorka a výzkumnice se zaměřením na sociologii a politologii. Výzkumně se věnuje tématům jako autenticita, leadership, řízení rizik, multikulturní dynamika, zahraniční studenti v Čechách.
Když šéfkuchař Emanuele Ridi přišel do Česka, „italská kuchyně“ často znamenala špagety s kečupem. Dnes je podle něj úroveň gastronomie nesrovnatelně vyšší a Češi rozumí kvalitě i surovinám. Přesto varuje: rostoucí náklady a minimální prostor pro chyby dělají z podnikání v restauracích jednu z nejtěžších disciplín současnosti.
Šéfkuchař Ridi: Itálie není jen seznam receptů. To je kultura, rodina, paměť chutí
Enjoy
V okamžiku, kdy Donald Trump vyhlašoval, že srazí Írán během jednoho dne na kolena, a kdy během týdne zdražila nafta na burze o téměř čtyři koruny za litr, přišel český premiér s návratem plánovaného hospodářství. Začal diktovat pumpám maximální možné ceny benzínu a nafty.
Dalibor Martínek: Babiš využil Trumpovu válku a zavádí plánované hospodářství
Názory
VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
