Dopady konfliktu na Blízkém východě už zasáhly rozpočty poloviny českých domácností. Nejčastěji je pociťují mladí lidé do 29 let a senioři. Vyplývá to z průzkumu agentury Median, který zveřejnil Český rozhlas.

Hlavním problémem je podle respondentů zdražování, které se v posledních týdnech nejvíce promítlo do cen pohonných hmot. Ty rostly v souvislosti s konfliktem, jenž odstartoval na konci února americko-izraelský útok na Írán.

Důsledky zdražování pociťují zhruba tři pětiny mladých do 29 let, u seniorů je podíl jen o něco nižší. Výrazněji dopadají také na obyvatele měst s 20 až 100 tisíci obyvateli.

Realitní CLUB duben 2026

Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu. Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia…

Detail a nákup

Podle Daniela Hůleho z organizace Člověk v tísni se situace nejvíce promítá právě do cen pohonných hmot. „Tam, kde je ježdění každodenní záležitost, byl skok tak rychlý, že to má vliv na podnikání i život lidí,“ uvedl pro Český rozhlas Plus. Na nízkopříjmové domácnosti zatím krize výrazně nedopadá, problém by podle něj nastal v případě zdražení potravin nebo plynu.

Na rostoucí ceny už část domácností reaguje. Necelá třetina dotázaných omezuje jízdu autem a stejný podíl začal šetřit i na potravinách. Podle prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáše Prouzy se však většina Čechů při nákupech zatím výrazně neomezuje.

Příměří se hroutí. Írán obviňuje Trumpa z podrazu

Politika

Trump prodloužil příměří s Íránem, zároveň ale nařídil pokračovat v blokádě jeho přístavů. Teherán to považuje za porušení dohody a hrozí vojenskou reakcí.

ČTK

Přečíst článek

Obavy z budoucího vývoje

Obavy z budoucího vývoje jsou ale výrazné. Pokud bude konflikt pokračovat, většina lidí očekává další zdražování. Devět z deseti Čechů předpokládá růst cen pohonných hmot, 88 procent se obává dražších energií a podobný podíl respondentů očekává zdražení potravin.

Průzkum se uskutečnil mezi 14. a 16. dubnem a zúčastnilo se ho 1018 lidí.

Otázka zdanění (super)bohatých je dosud tématem, které dostává nálepku radikálnosti a politici se ho většinou štítí. I ekonomické výzkumy však ukazují, že nerovnost je jedním z největších problémů dneška. Bez daňové reformy se dál nepohneme.

Demokratický newyorský starosta Zohran Mamdani v kampani slíbil důrazné kroky namířené proti rostoucí nerovnosti. Nyní začíná ambiciózní plány plnit, například formou speciální daně pro ultrabohaté, kteří ve městě trvale nebydlí, ale přesto si udržují lukrativní nemovitosti. V lepším případě je mají jako přechodná sídla, v tom horším zejí prázdnotou. Podle Mamdaniho argumentace tito miliardáři využívají prosperujícího a pulzujícího města, ale daně platí jinde.

Zohran Mamdani Newyorčanům nabídl alternativu. Zvykejme si, podobných výsledků bude přibývat

Názory

Novým starostou New Yorku bude demokrat Zohran Mamdani, který se označuje za demokratického socialistu. Navzdory panice konzervativních komentátorů apokalypsa nehrozí. Jeho vítězství však ukazuje, že se politika vzdaluje od středového konsenzu. Demokraté v USA i Evropě se s tím musí srovnat, jinak nebudou mít proti populistům šanci.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Politických programů, které si skutečně berou na mušku ekonomickou nerovnost, najdeme ve světě poskrovnu. Díky Mamdanimu existuje viditelný a komplexní příklad. Radost mohou mít zejména obyčejní Newyorčané, pro které se život v metropoli stává neudržitelným. New York ale sledují i zastánci daňových reforem po celém světě.

Zdanění ultrabohatých ale nadále zůstává kontroverzním tématem, které často sklouzává do ideologických soubojů. Pravda je však taková, že nerovnost je jedním z nejzásadnějších problémů dnešní ekonomiky. Nejde o nenávist vůči bohatým, ale o to, zda společnost s takto nerovnoměrným rozdělováním bohatství vůbec může efektivně fungovat. A nejde jen o ekonomiku, vedlejším jevem je také koncentrace ekonomické a politické moci. Vezměme si například média – kolik z nich nepatří do nějakého konglomerátu?

Zdanit bohaté? Hrstka nejzámožnějších dusí miliardy chudých, tvrdí studie

Money

Bohatí se svými jachtami a tryskáči znečišťují svět, ale fatální důsledky dopadají na ty nejchudší. Je třeba zasáhnout proti klimatické nerovnosti, tvrdí globální organizace Oxfam, která o problému vydala rozsáhlou studii.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Čím dál nerovnější svět

O nerovnosti jako o ekonomickém problému napsal Zohran Mamdani komentář do britského deníku The Guardian, a to spolu s francouzským ekonomem a odborníkem na problematiku daňových úniků Gabrielem Zucmanem a americkým ekonomem a držitelem Nobelovy ceny Josephem Stiglitzem. Stav nerovnosti v něm označují za globální krizi. „Zpráva o globální nerovnosti, vypracovaná na žádost Jihoafrické republiky v rámci jejího předsednictví v G20, zjistila, že v letech 2000 až 2024 si nejbohatší jedno procento obyvatelstva přišlo na 41 procent veškerého nově vytvořeného bohatství, zatímco spodní polovina lidstva získala pouhé jedno procento. Tato trajektorie je neudržitelná,“ argumentují.

Dlouhodobý vývoj ukazuje, že s aktuálním systémem je skutečně něco špatně. Jak podotýkají autoři, nejbohatší 0.0001 procenta populace v roce 1987 vlastnilo ekvivalent tří procent světového HDP, nyní je to 16. Miliardáři bohatnou, zatímco zbytek světa stagnuje nebo strádá. Rovněž i veřejné rozpočty drtí vysoké zadlužení.

Vždy to ale takhle nevypadalo. Západní svět si zvykl na velmi benevolentní daňové prostředí. V minulém století bylo poměrně běžné, že ultrabohatí platili vysoké daně, klidně 60 nebo i 90 procent. Nemohli za to komunisté, k takto vysokým sazbám se sahalo i například ve Velké Británii nebo Spojených státech. „V 60. letech minulého století odvádělo 400 nejbohatších Američanů na daních na všech úrovních státní správy přibližně 50 procent svých příjmů. Dnes odvádějí přibližně 24 procent,“ argumentují Mamdani, Zucman a Stiglitz.

Nerovnost ve světě sílí. Daň pro superbohaté by z chudoby vytáhla dvě miliardy lidí

Money

Ve světě sílí nerovnost, poprvé za 25 let se extrémní bohatství i extrémní chudoba zvýšily současně. Ve zprávě zveřejněné před začátkem výročního zasedání Světového ekonomického fóra (WEF) v Davosu to uvedla organizace Oxfam, která bojuje proti chudobě. Výrazné loňské zvýšení cen potravin a energií způsobilo, že miliardáři zbohatli ještě citelněji.

ČTK

Přečíst článek

Statistiky dokládají, že Británie před nástupem Margaret Thatcherové byla výrazně více rovnostářskou zemí, než po nástupu neoliberalismu. Po roce 1979 nerovnost rychle narostla a na předchozí čísla se už nikdy nevrátila.

Bez zdanění to nepůjde

Autoři zmíněného textu uvádějí, že naším problémem je právě nízká progresivita daňových systémů. Příspěvek ultrabohatých do systému jednoduše není dostatečný. „Tento jev není typický pouze pro Spojené státy. V celé Evropě – včetně Francie, Itálie a Nizozemska – i v zemích jako Brazílie zaznamenávají vědci stejný trend: nejbohatší lidé platí nižší efektivní daňové sazby než téměř všichni ostatní. Vynikají nejen v tom, jak vydělávat peníze, ale také v tom, jak se vyhýbat placení daní a daňovým únikům,“ uvádějí autoři.

Úspěchy v podnikání a byznysu přitom nejsou jen plody tvrdé práce byznysmenů, ale i společnosti. Zaměstnanci jsou vzdělanější a schopnější, z čehož firmy těží, aniž by se o to samy přičinily. Ve Skandinávii třeba zase vidíme, že jistota záchranné sítě v podobě robustního sociálního systému dává základ inovátorům, aby zkusili uspět na trhu. Když se jim to nepovede, nic se vlastně nestane.

O nerovnosti je třeba začít přemýšlet jinak – progresivní zdanění by se mělo stát běžnou součástí politické debaty. „Myšlenka, že miliardáři by měli platit vyšší daně než pracující lidé, není radikální. Radikální je naopak tolerovat systém, v němž extrémní bohatství existuje vedle všeobecné chudoby,“ uzavírají Mamdani, Zucman a Stiglitz.

Další texty Karla Pučelíka