Počet prodávaných ojetých SUV za pět let výrazně vzrostl. Kralují modely Škoda

Francie má vůbec poprvé v historii horší ratingové hodnocení než Česko. Alespoň podle agentury Fitch Ratings. Ta Francii zhoršila rating ze známky AA- na A+. Francie, druhá největší ekonomika eurozóny, tak přichází o rating, jemuž se těší Česko, a klesá na úroveň Malty či Slovinska.

Horší rating Francie znamená, že tato země nyní vykazuje vyšší pravděpodobnost bankrotu veřejných financí než Česko. Děje se tak úplně poprvé v moderní historii. Dosud měla Francie vždy rating lepší, přinejhorším stejný jako Česko.

Pro lepší představu. Když Česko v květnu 2004 vstupovalo do EU, měla Francie u agentury Fitch rating nejlepší možný, tedy AAA. Česko tedy u téže agentury vykazovalo rating A-. Investiční pásmo sestává celkem z deseti stupňů možného ratingu. Francie tehdy tedy byla na nejlepším stupni, plných deset stupínků nad prašivým pásmem, jak zachycuje graf Bloombergu níže. Česko bylo jen čtyři stupně nad prašivým pásmem. Mělo tedy rating o celých šest stupňů horší než Francie. A od včerejška jej má o stupeň lepší. Celkově tedy již Česko získalo na Francii sedm stupňů v rámci desetistupňového investičního pásma. Za zhruba dvacet let to rozhodně není málo.

Jak se to mohlo stát, a tak rychle?

Francie kývla na „německou“ měnu

Po celou moderní historii měla Francie nejlepší možný rating, tedy AAA. Pak ale přijala euro. Udělala „deal“ s Německem. Kývla na jeho znovusjednocení, výměnou za to, že získá „německou“ měnu, tedy euro. Jenže euro je na Francii až moc „pevné“, moc „silné“, zkrátka moc „německé“. Francouzi přitom nemají německou organizaci výroby. Postupně proto dochází k deindustrializaci zejména severní části země, s neblahým dopadem do daňového inkasa.

Zároveň ale Francie díky euru platí za svůj dluh „německý“ úrok. Tedy náklady obsluhy dluhu jsou za jinak stejných okolností nižší, než by byly s frankem. Což ovšem znamená, že Paříž o to déle hospodaří rozhazovačně a oddaluje bolestivé, ale nutné reformy veřejné správy.

Kdyby Francie setrvala při franku, má dnes silnější průmysl, reformovanou veřejnou správu a zdravější veřejné finance. Dost možná by stále měla rating AAA.

Mladí lidé přestávají být šťastní a psychicky spokojení, naznačuje nová studie, která se zabývala spokojeností obyvatel s jejich životem ve 44 zemích světa. Právě zástupci této generace totiž nejčastěji ve výzkumech sdělovali, že je trápí pocity zoufalství, neštěstí či špatné duševní pohody. Proč tomu tak je? Odpověď je strašidelná: nevíme.

Po dlouhá desetiletí platilo, že psychická spokojenost v průběhu života jakoby kopírovala písmeno „U“. Mladí lidé jsou vcelku spokojení, takže obsazují místo na prvním vrcholu. Pak spokojenost klesá, křivka se propadá dolů a nejmenší spokojenost se životem v průměru vyjadřují lidé ve středním věku. Nicméně vnímání se následně změní a lidé starší se zase posouvají ve spokojenost nahoru.

(Někdy se tato křivka zakresluje obráceně, zachycuje nespokojenost se životem. Poté má samozřejmě tvar obráceného „U“ a říká se jí někdy „hrb zoufalství“.)

Jenže se zdá, že tohle pravidlo přestává platit.

Tři ekonomové působící v USA a Británii zveřejnili v uznávaném periodiku PLOS One nejnovější zpracované poznatky o pocitech spokojenosti z širokých průzkumů zachycujících stav mezi léty 2019 a 2025.

Vyšlo jim, že zatímco u starších lidí se toho moc nezměnilo, lidé středního věku přestali být těmi nejzoufalejšími. Ne snad že by se cítili šťastnější než dřív. V tom si nepolepšili. Ale ve špatném životním pocitu je předstihli lidé mladí.

Česko patří mezi nejšťastnější země světa, uvedla studie. Žebříček však může být poněkud ošidný

Enjoy

Nejnovější Zpráva o štěstí ve světě zalichotila České republice, která se opět umístila mezi hodně šťastnými zeměmi. Avšak jak se vlastně štěstí měří? Nové výzkumy ukazují, že docela ošidně.

Josef Tuček

Přečíst článek

Cítíte se duševně dobře?

Pro potřeby studie počítali autoři jako mladé lidi ve věku 18 až 24 let, střední věk vymezili stářím 25 až 44 let a do nejvyšší věkové skupiny zahrnuli osoby ve věku 45 až 70, v některých případech až 74 let.

Nedělali vlastní měření, nýbrž vzali data sesbíraná různými zdravotnickými výzkumnými organizacemi pro analýzy, u nichž jsou zkoumané osoby dotazovány na spokojenost či nespokojenost se životem, na pocity psychické pohody či nepohody, na jejich subjektivní vnímání duševního zdraví.

Výhodou je, že výzkumníci měli množství velmi čerstvých dat ze široké škály zemí světa (třeba v USA pracovali s databázemi, do nichž jsou každý rok ukládány výsledky dotazování 400 tisíc lidí, v jiných zemích bylo dotazovaných osob i o řády méně). Podstatnou nevýhodou však samozřejmě je, že autoři neměli jednotnou metodiku výzkumu. Některé použité studie se soustřeďovaly až na lidi, kteří v dotaznících projevovali rovnou pocity zoufalství. Jiné započítávaly i osoby, jež vyjádřily „pouze“ pocity úzkosti ze života.

S takovými daty se tedy nedá dělat detailní srovnávání. Avšak dostatečně zaznamenávají relativní pocity spokojenosti různých skupin obyvatel v konkrétní zemi.

Nejpodstatnější poznatek, který autoři publikovali, je ten, že se právě teď podstatně zvyšuje psychická nespokojenost mladých lidí. A to ve všech 44 zkoumaných státech, mezi nimiž bylo i sedm evropských (nikoli však Česká republika ani jiná země ze střední či východní Evropy).

Ale proč?

Peníze dělají lidi šťastnějšími. Vědci zjišťovali, kolik by lidem stačilo ke štěstí

Enjoy

Kolik peněz by člověk chtěl, aby uspokojil své touhy? To zjišťovali výzkumníci z britské Univerzity v Bathu ve 33 zemích světa. Někde lidem stačilo dostat jednorázově deset tisíc dolarů, jinde by nepohrdli stovkou miliard. Touha po maximálním majetku tedy není univerzální, což je poznatek pro ekonomy i politiky, píše pro Newstream vědecký novinář Josef Tuček.

Josef Tuček

Přečíst článek

Podezřelých je víc, viník neusvědčen

Jak jsme si už řekli, pocity střední generace zůstaly v podstatě stejně neradostné jako dříve. Obvykle se vysvětlují přetížením v práci i v rodinném životě a materiálním tlakem, jemuž musí čelit (zjednodušené staré rčení: „mládí pryč a do důchodu daleko“). Také starší generace zůstala, stejně jako dříve, psychicky relativně spokojená. To se obvykle vysvětluje tím, že její příslušníci se už smířili s tím, čeho mohou či nemohou v životě dosáhnout, materiálně se nějak srovnali, „uklidnili se“ a nastavili pohodlnější životní priority.

Zdůrazněme, bavíme se o zprůměrovaném sebehodnocení osob z těchto věkových kohort. Nepochybně i ve zkoumaných zemích žijí vysoce naštvaní důchodci a nadšeně zářící padesátníci. Ale statistika jejich pocity semele do celkového průměru.

Avšak proč podle nové studie tak prudce spadla spokojenost mladých, až se stali nejnešťastnější skupinou obyvatel?

Autoři této studie ve svých komentářích připouštějí, že sami nevědí.

Ve hře je epidemie covidu, která mladou generaci odstřihla od společenského života ve chvíli, kdy je pro ně nejdůležitější, vystrašila je, zhoršila jejich duševní zdraví. Jenomže studie zachytila narůstání pocitů zoufalství už před covidem. Neboli pandemie může být mezi viníky, ale na vysvětlení nestačí.

Dnešními obvyklými podezřelými z čehokoli, co zasahuje mladší členy společnosti, jsou sociální sítě. A opravdu se zdá, že když na nich mladí lidé sledují (často nadsazené) zprávy o tom, jak úžasně se daří jiným jejich vrstevníkům, zhoršuje se jejich sebehodnocení a spokojenost se životem. Ale ani to nestačí vysvětlit univerzální postřeh výzkumné zprávy o zoufalství mladých ve všech sledovaných zemích (třeba mládež v Jemenu, Pákistánu nebo Venezuele, což jsou tak státy zahrnuté ve studii, má přece jen jiné starosti než sociální sítě).

Klasickým obvyklým podezřelým jsou pak ekonomické podmínky. Nespokojenost mezi nezaměstnanými mladými bývá skutečně vyšší než mezi zaměstnanými. Jenže duševní nepohoda se zvyšuje i mezi mladými pracujícími.

Pracovat jen v kanceláři? Nebo z domova? Střídavá práce spojuje výhody obou

Zprávy z firem

Mají se zaměstnanci po skončení pandemie covidu naplno vrátit do kanceláří? Firmy to tak většinou už svým lidem nařídily. Spoustě zaměstnanců však práce z domova vyhovuje a nechtějí se jí vzdát. Nový výzkum nabízí kompromis: hybridní práci zčásti v kanceláři a zčásti z domova. Konkrétně tři dny v práci a dva dny doma.

Josef Tuček

Přečíst článek

Není dobré přehlížet nespokojenost nastupující generace

Takže nevíme. Možná další podrobné studie odhalí víc. Třeba prokážou, že změny duševní pohody mladých lidí způsobuje nakupení většího množství už známých vlivů. Nebo se může zjistit, že nová studie neměla dobrá fakta, takže její výsledky nejsou přesné. Anebo se najde úplně nové vysvětlení, které otřese našimi jistotami o tom, co ovlivňuje budoucí generaci.

Jeden postřeh se však nabízí pro politiky už teď: Mladí lidé, tedy významná část společnosti, jsou nespokojení. Pro budoucnost je nutné to nepřehlížet.

Digitální nomádi nechodí do práce, lebedí si v teple, ale trápí je psychika

Enjoy

S odcházejícím létem a myšlenkou na zachmuřelou a hlavně drahou zimu se možná zasníme, že by nebylo špatné pracovat na dálku odněkud z tropické pláže. Covid přece ukázal, že pracovat distančně může víc lidí, než by se dříve dalo věřit. Co by nám na pláži chybělo? Ukazuje se, že je toho hodně.

Josef Tuček

Přečíst článek