Digitální nomádi nechodí do práce, lebedí si v teple, ale trápí je psychika

S odcházejícím létem a myšlenkou na zachmuřelou a hlavně drahou zimu se možná zasníme, že by nebylo špatné pracovat na dálku odněkud z tropické pláže. Covid přece ukázal, že pracovat distančně může víc lidí, než by se dříve dalo věřit. Co by nám na pláži chybělo? Ukazuje se, že je toho hodně.

Dave Cook je britským antropologem, kterého před sedmi lety, během univerzitních studí, fascinovali takzvaní digitální nomádi, kteří ke své práci potřebují jen laptop a připojení k internetu. Napsal o nich už několik studií a tak trochu se stal jedním z nich. Pracuje v různých místech světa a poznává, že to není jen tak.

Cook působí na katedře antropologie londýnské vysoké školy University College, kde chce za své výzkumy získat doktorát. A toto zakotvení si pečlivě drží, protože dobře ví, že ve virtuálním prostoru by prestižní diplom nezískal.

Prodej zboží, které ani neviděli

Čím se digitální nomádi živí? Podle očekávání to nejsou skladníci či traktoristé, ani manažeři výrobních podniků, bez nichž se firma v každodenním provozu neobejde. Častým zaměstnáním nomádů je tvorba a údržba počítačových programů, webových stránek, grafického designu.

Kryptonomádi se usazují zpět ve velkých městech. Medvědí trh kočování nepřeje

Enjoy

Téměř tři čtvrtě roku medvědího trhu s digitálními měnami začíná doléhat na takzvané kryptonomády. Ti se místo práce z pláže či apartmánů pětihvězdičkových hotelů vracejí zpět do šedivých a rušných velkoměst, epicenter dění a byznysu.

Zdeněk Pečený

Přečíst článek

Dave Cook zaznamenal, že populární bývá pořádání placených online kurzů pro jiné, začínající nomády. Jejich kvalita však bývá bídná a nemívají dlouhého trvání.

Cook také zjistil, že lákavý je takzvaný dropshipping. To je internetový prodej zboží, které podávající možná nikdy neviděl, vyrobeného v zemích, kde možná nikdy nebyl, a dodávaného lidem, s nimiž se nikdy nepotká. Jde o internetové zprostředkování prodeje výrobků s využitím webů, jako jsou Amazon nebo eBay, případně vlastního webu.

Dave Cook popsal, že je nutné prodávat nějaké okrajové zboží, u nějž velká konkurence neovládla trh, třeba (netechnické) kuchyňské pomůcky nebo výrobky pro domácí zvířata. Musí být levné, tedy vyrobené v Číně či jiné zemi, kde nevadí dětská práce. Někdy má výrobek toxické složení, které je na západě zakázané. Morálně to prostě není bůhvíco. Hrozí legální postihy a ještě více se dropshippeři bojí kontrolních algoritmů Amazonu, které je z byznysu vyřadí.

Nejlepší pasy mají obyvatelé Lucemburska. Stěžovat si nemohou ani Češi, jsou v první desítce

Enjoy

Některé pasy jsou lepší než jiné. Ten nejlepší mají podle žebříčku Nomad Passport Index Lucemburčani. Češi jsou na místě šestém. Nejde ale jen o vízovou politiku, hodnotí se například i daňová povinnost nebo přístup k lidským právům v dané zemi, píše server CNBC.

pej

Přečíst článek

Cíl: levné tropy i Praha

Digitální nomádi si často vyhledávají místa pro práci u moře v tropech či subtropech – v Thajsku, na Bali, v Salvadoru... Tam se dá žít levně. Je příjemnější utrácet západní příjmy na chudém jihu. Nicméně mezi oblíbené cíle digitálních nomádů patří třeba také Praha či Sydney.

Nesmírně důležité je, jaký pas má digitální nomád v kapse. Občan USA nebo země EU mívá vstup bezvízový anebo snadno získá turistické vízum. Zato obyvatelé mnoha afrických či asijských zemí mohou na vízum rovnou zapomenout.

Ani po vstupu do země snů není vyhráno. Digitální nomádi v ní formálně vystupují jako turisté. Proto musí pravidelně jezdit do zahraničí pro nové vízum, nebo aby si do pasu nechali zaznamenat nový vstup do země. Anebo musí rovnou změnit stát pobytu. Jako turisté neplatí v navštívené zemi daň z příjmu, ale protože v ní pracují (byť pro zahraničního zaměstnavatele), vystavují se teoreticky riziku postihu.

Kde je ráj digitálních nomádů? Vysoko v žebříčku atraktivních lokalit je i Praha

Enjoy

Melbourne, Dubaj, Londýn nebo Praha? Česká metropole se v žebříčku společnosti Netpick umístila v top 15 nejlepších destinací digitálních nomádů na světě.

Petra Jansová

Přečíst článek

V minulých letech však začaly některé země (Estonsko, Bermudy, Chorvatsko, Lotyšsko, Indonésie...) vydávat dlouhodobá víza. Obvykle zahrnují výjimku z placení daně z příjmů – vydávající stát profituje z toho, že digitální nomádi v zemi utratí své peníze. Víza obvykle platí nejvýše rok, a pak je čas jít zase o zemi dál.

Covid mění podmínky

Potíží bývá i cestovní pojištění – často jej pojišťovny nabízejí jen na omezenou dobu. Ukázala to i pandemie covidu: většinu těchto poutníků zahnala domů, do většího bezpečí vyspělých zdravotních systémů.

V důsledku covidu začali zaměstnavatelé ve velkém povolovat práci z domova. Jenomže nemožnost cestovat do zahraničí stejně všechny držela v domovské zemi. Možná se to teď změní a mezi digitálními nomády přibydou lidé, kteří by dříve od zaměstnavatele možnost vzdálené práce nikdy nedostali.

Bitcoinová rodina se přestěhovala do Portugalska kvůli daním

Enjoy

Třiačtyřicetiletý Didi Taihuttu, jeho žena a tři děti žijí jako digitální kočovníci. Nyní zakotvili v Portugalsku. Jihoevropská země má totiž nulové daně na bitcoin, píše CNBC.

nst

Přečíst článek

Pokud však budou snít o lenošení v opuštěné zátoce, asi se spletou. Dave Cook zaznamenal, že na digitální nomády po čase dopadají psychické stresy. Začnou se cítit osaměle, ztrácejí motivaci k práci. Pokud to jde, chodí do coworkingových, tedy sdílených prostorů, kde se v pracovní době scházejí, aby udělali své úkoly. Jako v kanceláři, z níž předtím utekli.

Další články z pera Josefa Tučka čtěte zde