Autonomní technika mění české sklady. Lidé se přesunou od palet k datům

Stavebnictví vstoupilo do nové éry. Dřevo konkuruje oceli, beton se dokáže sám opravit, fasády vyrábějí elektřinu a domy vznikají z modulů během pár týdnů. Změny, které se ještě před deseti lety zdály utopické, jsou dnes realitou – a české projekty dokazují, že inovace se stávají běžnou součástí stavební praxe.

Tlak na udržitelnost, energetickou efektivitu a rychlost výstavby nutí investory, architekty i stavební firmy přemýšlet i stavět jinak. Výsledkem jsou projekty, které by ještě před pár lety působily jako sci-fi.

Jedním z nejvýraznějších příkladů je nové sídlo Lesů ČR, které vzniká v Hradci Králové podle návrhu studia Chybík + Kristof. Bude to vůbec největší dřevostavba v zemi – administrativní komplex postavený téměř výhradně ze dřeva. Stavba za zhruba 1,5 miliardy korun symbolizuje posun v uvažování. I státní instituce dnes volí dřevo nejen kvůli ekologii, ale i pro jeho konstrukční vlastnosti a estetiku.

8 fotografií v galerii

Vysoké dřevostavby

Tento projekt, který má odstartovat příští rok, navíc přichází krátce po legislativní změně, která od léta 2025 umožňuje stavět dřevostavby až do výšky 22,5 metru. Česká architektura se tak konečně může otevřít výškovým dřevěným budovám – trendu, který už dávno běžně vidíme ve Skandinávii nebo Rakousku. „Využijeme dřevo jako vynikající stavební materiál a dáme příležitost firmám, které se dřevostavbami či výstavbou budov na bázi dřeva zabývají,“ uvedl generální ředitel Lesů ČR Dalibor Šafařík.

Dalším symbolem změny je KOMA Modular z Vizovic – firma, která z modulárních staveb vytvořila plnohodnotnou architekturu. V jejím novém Modulárním centru budoucnosti se potkává výzkum, výroba i design, a celý areál sám funguje jako živá laboratoř udržitelného stavění. Moduly zde vznikají s důrazem na opakované použití materiálů, minimalizaci odpadu a cirkulární ekonomiku. KOMA navíc ukazuje, že prefabrikace už dávno není synonymem pro uniformní architekturu – modulární budovy mohou být estetické, flexibilní a plně přizpůsobitelné.

Udržitelnost se ale v roce 2025 netýká jen dřeva, beton prochází tichou revolucí. Společnost Holcim Česko zavádí nízkouhlíkové směsi pod značkami ECOPact a ECOPlanet, které využívají recyklovaný beton či průmyslové zbytky a snižují emise až o polovinu oproti klasickým směsím. Do praxe se také dostávají „chytré“ betony se senzory, které sledují teplotu, pevnost nebo vlhkost a umožňují optimalizovat výstavbu i údržbu v reálném čase.

A právě betonem se již roky zabývá rodinná firma Betonpres, která nově přišla s nejlehčí betonovou krytinou na českém trhu. Nové modely Duna a Horizont vznikly na výrobní lince vyvinuté ve spolupráci se švédským technologickým lídrem Abece, která je světovým unikátem. Model Duna váží jen 3,2 kilogramu, takže je jeho hmotnost srovnatelná s lehčími pálenými krytinami. Přesto dosahuje pevnosti, která o třetinu překračuje platnou normu.

Model Horizont ji pak překračuje o celých 80 procent. Díky optimalizovanému tvaru a integrovanému rohovému výřezu je pokládka rychlejší a přesnější a výsledná linie střechy čistší. Tašky mají také bezkontaktní čelní hranu, která zamezuje usazování mechu, a neviditelný systém odvětrávání, který pomáhá rovnoměrné ventilaci bez viditelných výdechů. Při pokrytí běžné střechy lze snížit celkovou zátěž až o dvě tuny, což odlehčuje nejen konstrukci, ale i logistiku a montáž. „Nejde jen o nový produkt. Jedná se o nová pravidla hry, která přináší střechám lehkost, pevnost a čistý design – a to díky technologii, která nemá ve světě obdoby,“ říká Michal Ponec, manažer obchodního rozvoje v Betonpresu.

České stavebnictví vstupuje do nové éry – s novými materiály i postupy

Zprávy z firem

Stavebnictví vstoupilo do nové éry. Dřevo konkuruje oceli, beton se dokáže sám opravit, fasády vyrábějí elektřinu a domy vznikají z modulů během pár týdnů. Změny, které se ještě před deseti lety zdály utopické, jsou dnes realitou – a české projekty dokazují, že inovace se stávají běžnou součástí stavební praxe.

Michal Nosek

Přečíst článek

OBRAZEM: Češi finišují stavbu mostu za polárním kruhem, řeší i přechod pro soby

Zprávy z firem

V nejsevernější části Norska osazuje tamní dcera českého Metrostavu ocelovou konstrukci nového mostu přes Ramfjord. Segmenty o hmotnosti přes 900 tun instaluje největší lodní jeřáb v Evropě s nosností až 2 200 tun – třikrát vyšší, než mají největší české autojeřáby. Ocelové díly o celkové hmotnosti 5 700 tun mají za sebou tisíce kilometrů dlouhou cestu z Prahy.

nos

Přečíst článek

Na první pohled je jen malou siluetou vysoko nad staveništěm. Přesto má v rukou osud celé stavby – ať už jde o panelový dům, most nebo mrakodrap. Profese jeřábníka se za desítky let proměnila od manuální práce s minimem technologií až k dnešní specializované, vysoce zodpovědné profesi s moderními technologickými pomocníky. „Celá mašina je dneska řízená a kontrolovaná počítačem, všechno ovládám joystickem,“ říká jeřábník Zdeněk Fiedler, který do kabiny vysoko nad zemí usedl poprvé roku 1986.

Za nejnáročnější stavbu, které se účastnil, jednoznačně Zdeněk označuje temelínskou elektrárnu, kde pracoval pro stavební firmu Armabeton. „Na stavbě jaderné elektrárny Temelín jsem pracoval v letech 1987–1992. Tam to bylo nejnáročnější. Na stavbě stálo nějakých 85 jeřábů a asi 150 autojeřábů. Byl to šrumec, kde pracovaly tisíce lidí.“ Z Armabetonu přestoupil do stavební firmy IPS, nyní Skanska, a zůstal jí věrný. Je tak jedním z nejdéle sloužících zaměstnanců firmy.

K práci jeřábníka přivedla původně vyučeného klempíře láska k výškám. Poprvé si ovládání stavebního jeřábu vyzkoušel před téměř čtyřiceti lety a ve výškách již zůstal. „Musí to člověka bavit, jinak by to nešlo,“ říká s tím, že nahoře je svým pánem. V kabině jeřábu zažil tisíce východů a západů slunce, mlžné opary, lijáky, horka i hromobití. K jeřábničení ale, jak říká, přišel jako slepý k houslím. „Opravovali jsme střechu u Národního divadla a tam byl jeřáb s kyvným ramenem. My jsme na lešení dělali žlaby a kabina jeřábníka byla blízko, tak jsme kecali, a já byl zvědavý, jak se stroj ovládá. Jeřábník mě pozval do kabiny. Několikrát jsem to zkusil a pak mě potřebovali na záskok. Sám jsem se učil. Trénoval, trénoval a trénoval,“ vzpomíná na své začátky.

Bezpečnost na prvním místě

Pak šel na školení, aby získal oficiální dokumenty. „U Armabetonu jsem už jezdil, ale ještě jsem neměl papíry, tehdy se na to tak nehledělo. V dnešní době to už ale absolutně nejde. Musíte mít pravidelné lékařské prohlídky, pravidelná školení a hlavně musíte být pojištěný na zabití, na hmotný materiál,“ popisuje změny, ke kterým v průběhu let došlo. Práce jeřábníka se v některých případech blíží aktivitám kaskadéra. Lezení do kabiny je tou snazší.

„V zimě je nejhorší, když je namrzlý žebřík, až chvílemi skřípe. Lezeme opatrně. Základ je, kam dáváte ruce. Nohy jdou automaticky. Já jsem s klukama dřív montoval jeřáby a to… no, když mě poprvé v těch 180 metrech poslali na rameno, tak jsem se rozklepal jak sulc. Říkal jsem si: koukej, kam dáváš nohy, jsi připoutaný – a zvládl jsem to,“ popisuje dobrodružství ve výškách s tím, že nejhorší pro jeřábníka je zásah bleskem. „Když do mě uhodil poprvé blesk, tak jsem nebyl schopný pomalu deset minut promluvit ani slovo. Zároveň s tím bleskem je ohlušující rána. Nyní máme aplikace, které vyhodnocují počasí, a jakmile jsou blesky dva kilometry od nás, tak se nedělá,“ popisuje bezpečnost práce.

Stejná opatření platí i v případě silného větru. Ani s ním si nesmí jeřábník zahrávat, protože se náklad lehce stane neovladatelným. „V případě silného větru počítač vypne jeřáb a můžete dělat cokoliv, motory prostě nezaberou. Okamžitě začnou houkat výstražné sirény, takže bezpečnost především,“ upozorňuje na základní rizika.  

Místo kolon volím kolo, říká mobilní údržbář

Zprávy z firem

V centru Prahy je mnohdy rychlejší hodit batoh s nářadím na záda a vyrazit za prací na kole než jet autem. Mobilní údržbář Jaroslav Slabý tak zvládne opravit kapající kohoutek, vyměnit žárovku či vodovodní baterii dřív, než by stihl najít místo k zaparkování.  

Michal Nosek

Přečíst článek

Správný odhad je základ

Každý dobrý jeřábník musí mít výborné prostorové vidění. „Musíte mít opravdu ten správný odhad, protože když sedíte nahoře, tak už máte kolmý pohled a musíte vnímat, co kde je,“ radí adeptům jeřábnického řemesla.

Jeřábník je klíčovým článkem na každé stavbě. Zajišťuje přesun materiálů, bednění, ocelových konstrukcí či betonových dílů, a tím určuje i tempo celé realizace.

V minulosti šlo o fyzicky i psychicky velmi náročné povolání – stroje byly hlučné, nepohodlné, s manuálním ovládáním a minimálními bezpečnostními standardy. Jeřábníci pracovali často bez klimatizace, komunikace se stavbou probíhala pomocí gest nebo křiku a sebemenší chyba mohla mít fatální následky.

Dnes je situace jiná. Moderní věžové i mobilní jeřáby jsou vybaveny elektronikou, kamerami a komunikační technikou, která umožňuje přesnější a bezpečnější manipulaci i bezdrátovou komunikaci. Kabiny mají klimatizaci, ergonomická sedadla i digitální displeje. Přesto je profese jeřábníka především o obrovské koncentraci, prostorové představivosti a schopnosti spolupracovat s celým staveništěm.

Zahrada v srdci automobilky Škoda Auto. Jana Nohýnková zná v areálu každý keř

Zprávy z firem

Když vcházíme do areálu mladoboleslavské automobilky Škoda Auto, neslyšíme rachot strojů. Místo toho nás vítají záhony s rozkvetlými letničkami, upravené keře a stromy, které dodávají průmyslovému prostředí překvapivě klidnou atmosféru. Za tímto dojmem nestojí náhoda, ale aktivita lidí, kteří se starají o to, aby prostředí automobilky působilo kultivovaně, přívětivě a přírodně. Právě s nimi vás na newstream.cz seznamujeme v seriálu Obyčejná práce. 

Michal Nosek

Přečíst článek

Obyčejná práce: Pilot dronu musí být tak trochu technik, umělec, manažer a právník v jednom

Zprávy z firem

Trh s profesionálními drony stabilně roste. A s tím se zvětšuje poptávka i po jejich operátorech.

Michal Nosek

Přečíst článek