Zajímá nás
Kamenické řemeslo má v česku dlouhou tradici. Ještě před čtyřiceti lety šlo o obor, na který bylo velmi těžké se dostat. Nyní se prací s kamenem již příliš mladých řemeslníků ani umělců nezabývá. Je to totiž náročné. Odměnou pro mistra řemesla však je dílo, které přetrvá věky.
Jakub Vávra jezdí závodně na horském kole, a tak o brigádě při studiu vysoké školy příliš nemusel přemýšlet a dal se na rozvoz pizzy. Po každé službě má v nohou desítky našlapaných kilometrů a navíc si při trénování vydělá.
Jako kluk jezdil Petr Čada každé prázdniny s rodiči do kempu u Lužnice a láska k této řece mu vydržela po celý život. Po dokončení hotelové školy nabíral pár let zkušenosti v cizině a po návratu do Česka měl o své budoucnosti jasno. Pronajal si kemp v jižních Čechách.
Na venkovských silnicích se již objevují kombajny, které se připravují na sklizeň. Ještě na začátku tisíciletí sklízely desítky strojů. Ještě dříve pole brázdily proslulé „plechové kavalerie“. To je však minulost. Dnes se na polích objevuje mnohem méně výrazně výkonnějších strojů.
Profese autobusáka nevymře. O tom je přesvědčený Jiří Janíček, který busy pražské MHD řídí již patnáctým rokem. „Nemohl jsem sehnat práci a nabídka pražského Dopravního podniku mě oslovila. Udělal jsem si řidičák, složil testy a zkoušky a nastoupil. Toho rozhodnutí vůbec nelituju,“ říká řidič z povolání.
Ještě koncem minulého století byla práce na bagru velice vyhledávaná. Hrál v tom samozřejmě roli nadstandardní plat i možnost výjezdu na zahraniční montáže. V novém tisíciletí zájem o strojnický průkaz a tím i profesi výrazně ochabl a obsluhy těžkých strojů se dlouhodobě nedostává. Svědčí o tom i fakt, že úřady práce hlásí jen poptávku od firem, ale nabídka z řad nezaměstnaných je nulová. Volný strojník, který nabízí své služby neexistuje.
Hajní tráví mezi stromy celý život, jejich práce je po staletí prakticky stejná. Jen jim dnes pomáhají moderní stroje či technologie a místo pytláků, kteří se vyskytují méně, nahánějí jezdce na terénních čtyřkolkách.
„Přijeď, nehraje to. Holky jedou do práce a tyč bude prázdná. To je katastrofa,“ vzpomíná Jiří Marek na jeden z mnoha telefonických vzkazů, který si poslechl na záznamníku v devadesátých letech. Nešlo o žádnou tajemnou šifru, ale o výzvu k opravě zvukové techniky v jednom z tehdy hojných erotických klubů. „Instalovat ozvučení v klubech byl dobrý kšeft, platili přesně a včas,“ popisuje s tím, že to navíc nebyly technicky příliš komplikované projekty. Další příjmy mu navíc zajišťovaly smlouvy na údržbu.
Sny o umělecké tvorbě se Jirkovi Jeřábkovi (jméno bylo na přání fotografa změněno) rozplynuly, když po maturitě na fotografické škole potřeboval stabilní příjem. Chtěl pokračovat na vysokou, ale tam se skrze obrovskou konkurenci neprobojoval. Doba, kdy se mohl soustředit jen na svoje fotky do školy a klauzurní práce, tak zůstala v nenávratnu.
Pracovní portály jsou stále plné nabídek pro zdravotní sestry. Jsou opravdu žádanou profesí a platové ohodnocení se proti minulosti výrazně zvýšilo. Nabídky začínají zhruba na třiceti tisících a končí až na dvojnásobku. Ani to však k obsazení volných pozic nestačí.
Práce uklízečky patří mezi nejpodceňovanější a nejpřehlíženější. To se snaží vyvrátit Jana Růžková, která se úklidu věnuje již osmým rokem. „Začala jsem si tím přivydělávat na mateřské. Postupně se má klientela rozrostla, tak jsem u úklidu zůstala. A nelituju,” říká.
